26 C 444/2025

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Šopkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 16 402 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyní částku 9 856 Kč do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do úroku z prodlení z částky 9 856 Kč za dobu od 22. 5. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně a dále co do smluvního úroku ve výši 6 546 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen Okresnímu soudu v Ostravě dne 15. září 2025, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 16 402 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru.

2. Žalovaná souhlasila s tím, aby byla zavázána zaplatit dlužnou jistinu, avšak ostatní uplatněné nároky odmítla s odůvodněním, že žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované. Současně uvedla, že je nezaměstnaná a nemá v současnosti žádné příjmy, a proto požádala, aby jí bylo umožněno dluh splácet anebo aby byla poskytnuta delší lhůta k plnění.

3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru, z obchodních podmínek žalobkyně, z upomínky a ze smlouvy o postoupení pohledávky soud zjistil, že žalobkyně , Jméno žalobkyně, ., IČO , Anonymizováno, , sídlem , adresa, nabyla pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 12. 12. 2024 se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , , adresa, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“). Žalobkyně je českou obchodní společností, jejíž předmětem podnikání je investování do nákupu portfolií pohledávek od bankovních i nebankovních subjektů. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovanou dne 20. prosince 2024 Smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na základě které poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 12 000 Kč, a to v platbách 10 000 Kč dne 20. 12. 2024, 500 Kč dne 28. 12. 2024 a 1 500 Kč dne 29. 12. 2024 bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , jak je patrno z přiložených potvrzení o provedených platbách. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, a proto byla právním předchůdcem žalobkyně opakovaně vyzývána k úhradě dluhu. V upomínce ze dne 21. května 2025 byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru ke dni upomínky a vyzvána k okamžité úhradě. Žalovaná se tak prokazatelně dostala do prodlení s úhradou celého úvěru dne 22. května 2025. Právo na zesplatnění úvěru je sjednáno v čl. III. odst.

2. Smlouvy. Předmětem návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu je pohledávka v celkové výši 16 402 Kč, skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 9 856 Kč a smluvního úroku 6 546 Kč nejpozději splatných dne 21. května 2025, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po datu splatnosti úvěru z nesplacené jistiny. Právní předchůdce žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, .cz, na které si žalovaný vybral dle své vlastní volby dostupné parametry – výši požadovaného úvěru a termín splatnosti. Dále žalovaný vyplnil registrační formulář, kde uvedl své osobní údaje, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, včetně svého telefonního čísla a emailové adresy, čímž si na webových stránkách právního předchůdce žalobkyně vytvořil zákaznický účet. Žalovaný byl seznámen s podmínkami, právy, povinnostmi a sankčními ujednáními, plynoucími z uzavření Smlouvy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní Smlouvy vůči právnímu předchůdci žalobkyně. Následně byl žalovanému právním předchůdcem žalobkyně odeslán na jeho telefonní číslo , tel. číslo, SMS kód nezbytný k podpisu Smlouvy. Zadáním kódu do příslušného pole v zákaznickém účtu vyjádřil žalovaný souhlas s návrhem Smlouvy. Po odsouhlasení návrhu Smlouvy žalovaným ji odsouhlasil právní předchůdce žalobkyně a zaslal žalovanému na jeho telefonní číslo , tel. číslo, na e-mailovou adresu zprávu potvrzující podepsání Smlouvy, čímž došlo k jejímu uzavření. Dle obchodních podmínek dostupných na internetových stránkách právního předchůdce žalobkyně www., Anonymizováno, .cz/dokuments/smluvni-dokumentace (dále jen „OP“), na které odkazuje Smlouva v čl. I. odst. 2. a které žalobkyně rovněž dokládá v příloze tohoto přípisu, byl žalovaný informován v odst. 8.5., že na základě ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru může věřitel coby poskytovatel spotřebitelského úvěru nahlížet do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, pokud je to nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaný souhlasil, že za účelem ochrany svých majetkových práv a v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy může využívat informace z dlužnických registrů, konkrétně z registrů SOLUS, z.s.p.o., CNCB – Czech Non- Banking , právnická osoba, , z.s.p.o. a , právnická osoba, . Úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalobkyně nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích. Žalovaný dle odst. 3.2.1. prohlásil, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, není si vědom, že by byl evidován v žádné z databází dlužníků nebo databází pro tvorbu úvěrové historie. Zejména pak v interní databázi věřitele, v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, či v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR a nejsou mu známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jeho dluhů a povinností. Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu právním předchůdcem žalobkyně a následně i žalobkyní prostřednictvím výzvy k plnění před podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Výzva k plnění byla právním zástupcem žalobkyně odeslána žalovanému dne 19. června 2025.

4. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku jako smlouvy o úvěru. Nadto se však dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru („ZoSÚ“) žalovanému poskytnuté plnění považuje za úvěr spotřebitelský, kterým je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ tedy měl poskytovatel při uzavření Smlouvy shora povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a jako poskytovatel poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, je smlouva neplatná, a to absolutně, jak dovodil Nejvyšší soud ČR zejména v rozhodnutí ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádným způsobem zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Soud se tedy předně zabýval tím, zda právní předchůdce žalobkyně dostatečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného a zda ze svých zjištění učinil přiléhavý závěr, že je schopen úvěr řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení (srovnej k tomu zejm. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015). V nyní projednávané věci poskytovatel úvěru neověřoval žalovaným tvrzené skutečnosti tak, aby bylo možno učinit závěr, že postupoval v duchu zásad zodpovědného úvěrování. Soud tak dospěl k závěru, že předchůdce žalobkyně řádně nesplnil povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného a Smlouvu shledal neplatnou pro rozpor se zákonem dle § 86 ZoSÚ a § 588 občanského zákoníku, jedná se o neplatnost absolutní pro porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, což odporuje zákonu.

5. U nároků žalobkyně uplatněných ze smlouvy pak s ohledem na shora uvedené platí, že plnil-li žalovaný na neplatnou smlouvu, je nutno jeho dosavadní plnění dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ zohlednit vůči nároku žalobkyně. Dle ust. § 6 odst. 1, 2 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Pokud by k zohlednění plnění poskytnutého spotřebitelem úvěrující mohlo dojít jen na základě námitky vypořádání vzájemného plnění ve smyslu § 2993 občanského zákoníku, pak by žalobkyně nepřípustně těžila z neplatného jednání, kterého se dopustila při sjednávání úvěrové smlouvy, pokud neposoudila pečlivě úvěruschopnost žalovaného (srovnej k tomu zejména rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, č. j. 15 Co 290/2020-42).

6. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému z neplatné smlouvy poskytla plnění ve výši 12 000 Kč, přičemž dosud nesplacená jistina činí 9 856 Kč, což je na straně žalovaného bezdůvodným obohacením, a proto soud ve výroku I tohoto rozsudku zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 9 856 Kč.

7. Ve zbytku pak soud žalobu co do úroku z prodlení z částky 9 856 Kč za dobu od 22. 5. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně a dále co do smluvního úroku ve výši 6 546 Kč jako nedůvodnou zamítl.

8. Obě strany sporu byly v tomto řízení procesně úspěšné pouze částečně, a proto soud o účastnických nákladech řízení rozhodl ve výroku II. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu.

9. Dlužnou jistinu byla žalovaná zavázána zaplatit ve lhůtě 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta za středníkem občanského soudního řádu, neboť s ohledem na skutečnost, že je žalovaná nezaměstnaná a nemá žádné příjmy, je na místě jí poskytnout delší lhůtu k plnění v délce 3 měsíců.