26 C 476/2022

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Šopka a přísedících Josefa Šustka a Naděždy Plankové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru

I. Určuje se, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 26. 10. 2022, které dala žalobci, je neplatné.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 45 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 25 000 Kč za dobu od 1. 9. 2021 do zaplacení ve výši 15 % ročně a dále s úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč za dobu od 1. 10. 2022 do zaplacení ve výši 15 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku vydat žalobci výplatní lístky za celou dobu trvání pracovního poměru, potvrzení o zaměstnání (zápočtový list), potvrzení o zdanitelných příjmech za celou dobru trvání pracovního poměru, potvrzení o údaji o výši průměrného výdělku za celou dobu trvání pracovního poměru a evidenční list důchodového pojištění za celou dobu trvání pracovního poměru.

IV. Žalobce je povinen zaplatit na soudním poplatku částku 2 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet České republiky – Okresního soudu v Ostravě.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 54 166 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobou ze dne 23. prosince 2022 se žalobce domáhal určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 26. 10. 2022, které mu bylo doručeno dne 10.11.2022. Současně žádal, aby mu žalovaná zaplatila dlužné mzdové nároky ve výši 45 000 Kč s příslušenstvím z titulu dlužné mzdy za červenec 2022 srpen 2022. Doplněním žaloby ze dne 13. září 2023 se žalobce dále domáhal, aby mu žalovaná vydala do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku výplatní lístky za celou dobu trvání pracovního poměru, potvrzení o zaměstnání (zápočtový list), potvrzení o zdanitelných příjmech za celou dobru trvání pracovního poměru, potvrzení o údaji o výši průměrného výdělku za celou dobu trvání pracovního poměru a evidenční list důchodového pojištění za celou dobu trvání pracovního poměru.

2. Žalovaná své procesní stanovisko nevyjádřila. <b>Skutkový stav zjištěný na základě provedeného dokazování</b> 3. Z pracovní smlouvy soud zjistil, že žalobce byl zaměstnán u žalované jako pracovník THP – řidič. V pracovní smlouvě byla sjednána mzda žalobce ve výši 25 000 Kč čistého.

4. Ze screenshotu z aplikace WhatsApp soud zjistil, že dne 16. srpna 2022 oznámil žalobce žalovanému pracovní neschopnost a zaslal mu rovněž printscreen rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti.

5. Z listiny označené jako okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem soud zjistil, že jednatel žalované [jméno] [příjmení] rozvázal okamžitým zrušením pracovní poměr s žalobcem s odkazem na ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. V tomto okamžitém zrušení pracovního poměru jsou žalobci vytýkány tyto skutky: pokus o zpronevěru finančních prostředků ve vztahu klient a společnost, ničení firemního majetku, nedodržování pracovní docházky, nedodržování řádného předání nemocenského lístku a svévolné odchody z pracoviště bez upozornění majitele firmy. Dále je žalobci vytýkáno, že zničil firemní majetek v hodnotě 38 000 Kč, konkrétně extraktor, hadice k WAP strojům. Dále měl porušit ventil u parního stroje. Žalobci je také vytýkáno, že odmítal opakovaně dodržovat pracovní dobu na úkor svých sportovních aktivit, odmítal zůstat na pracovišti i po 17:00 hodin, přestože mu vedení společnosti sdělovalo, že je nutné zakázku dokončit.

6. Z výpočtu nemocenské soud zjistil, že výše náhrady mzdy za pracovní den při čisté mzdě 25 000 Kč činí 753 Kč.

7. Z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti soud zjistil, že žalobce byl v pracovní neschopnosti od 15. 8. 2022 do 14. 2. 2023.

8. Z účastnické výpovědi žalobce soud zjistil, že byl zaměstnán od října 2022 u žalované jako čistič aut na myčce. Popírám, že bych se dopustil nějaké zpronevěry finančních prostředků u žalované, považuje to účelové tvrzení zaměstnavatele, které se objevilo poté, co žalobce rozvázal pracovní poměr u žalované z důvodu nevyplacení mzdových nároků. mé výpovědi. Žalobce popírá, že by ničil firemní majetek. Připouští sice, že mu v listopadu 2022 vypadl nechtěně parní stroj, ale to bylo při dobrovolné pomoci zaměstnavateli v souvislosti s jeho soukromým stěhováním, takže se nejednalo o plnění pracovních povinností, ale o přátelskou výpomoc nadřízenému. Jednatel [právnická osoba] [příjmení] poté žalobci sdělil, že poškozený přístroj si nechá zaplatit z pojistky. Pracovní docházku žalobce vždy dodržoval, několikrát pracoval přesčas i v noci. Stávalo se, že zaměstnanci žalované pracovali přes noc v [anonymizováno] a žalobce je musel odvézt domů, a proto přes noc přespával v autě, přesto mu to jako noční práce proplaceno nebylo. Navíc následujícího dne musel jít opět do práce. <b>Právní hodnocení skutkového stavu</b> 9. Podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

10. Podle ustanovení § 58 odst. 1 zákoníku práce pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl, a pro porušení povinnosti vyplývající z pracovního poměru v cizině do 2 měsíců po jeho návratu z ciziny, nejpozději však vždy do 1 roku ode dne, kdy důvod k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru vznikl.

11. Podle ustanovení § 60 zákoníku práce v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží.

12. Podle ustanovení § 313 odst. 1 zákoníku práce při skončení pracovního poměru, dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti je zaměstnavatel povinen vydat zaměstnanci potvrzení o zaměstnání.

13. Podle ustanovení § 142 odst. 5 zákoníku práce při měsíčním vyúčtování mzdy nebo platu je zaměstnavatel povinen vydat zaměstnanci písemný doklad obsahující údaje o jednotlivých složkách mzdy nebo platu a o provedených srážkách. Na žádost zaměstnance předloží zaměstnavatel doklady, na jejichž základě mzdu nebo plat vypočetl.

14. Z citovaného ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce plyne právo zaměstnavatele výjimečně zrušit pracovní poměr zaměstnance za předpokladu, že zaměstnanec porušil svou povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci, přičemž toto porušení povinnosti musí dosáhnout intenzity porušení„ zvlášť hrubým způsobem.“ Okamžité zrušení pracovního poměru podle § 55 písm. b) zákoníku práce je výjimečným institutem a lze k němu přistoupit jen tehdy, jestliže okolnosti případu odůvodňují závěr, že po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance zaměstnával až do uplynutí výpovědní doby (srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 5. 1995, sp. zn. 6 Cdo 137/94).

15. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná dala žalobci okamžité zrušení pracovního poměru, ve kterém obecně uvedla několik porušení právních povinností, avšak tyto skutky nijak blíže nekonkretizovala ve smyslu citovaného ustanovení § 60 zákoníku práce. Žalovaná navíc ke svým tvrzením uvedeným v okamžitém zrušení pracovního poměru neoznačila v průběhu řízení žádný důkaz. Soud proto takto neurčitě vymezené okamžité zrušení pracovního poměru považuje za neplatné, což určil ve výroku I tohoto rozsudku.

16. Žalobce rovněž v řízení prokázal, že měl sjednánu mzdu v pracovní smlouvě ve výši 25 000 Kč měsíčně, přičemž žalovaná v řízení neprokázala, že by mu tuto mzdu zaplatila také v měsících červenci a srpnu 2022. Současně bylo prokázáno, že žalobce řádně oznámil žalované dne 16. 8. 2022 nástup na nemocenskou, a proto byla žalovaná povinná žalobci platit náhradu mzdy za prvních 14 dnů pracovní neschopnosti ve smyslu ustanovení § 192 odst. 1 zákoníku práce, přičemž ani v tomto případě žalovaná nepředložila v řízení žádný důkaz, že tuto svou zákonnou povinnost splnila. Žalovaná jako zaměstnavatel byla rovněž povinna žalobci při skončení pracovního poměru vydat zápočtový list (§313 zákoníku práce), evidenční list důchodového pojištění (zákon číslo 582/1991 Sb.), potvrzení o zdanitelných příjmech (§38k odst. 3 zákona číslo 582/1992 Sb.). V pracovním právu se vychází z předpokladu, že zaměstnanec je tou slabší stranou pracovněprávního vztahu, a proto pokud zaměstnanec tvrdí, že nedostal zaplacenu mzdu či náhradu mzdy a že mu nebyly vydány listiny, které je zaměstnavatel zaměstnanci povinen vydat ze zákona, pak důkazní břemeno přechází na zaměstnavatele a ten je povinen prokázat, že vůči zaměstnanci dostal všech svých zákonných povinností. Žalovaná však toto své důkazní břemeno neunesla, a proto soud zavázal žalovanou vydat žalobci listiny, které jsou specifikovány ve výroku III. tohoto rozsudku, to jest výplatní lístky za celou dobu trvání pracovního poměru, potvrzení o zaměstnání (zápočtový list), potvrzení o zdanitelných příjmech za celou dobru trvání pracovního poměru, potvrzení o údaji o výši průměrného výdělku za celou dobu trvání pracovního poměru a evidenční list důchodového pojištění za celou dobu trvání pracovního poměru.

17. Jelikož mezi účastníky byla sjednána mzda žalobce ve výši 25 000 Kč měsíčně, vznikl žalobci vůči žalované nárok na mzdu za měsíc červenec 2022 ve výši 25 000 Kč měsíčně. V měsíci srpnu žalobce pracoval pouze do 14. srpna 2022, přičemž od 15. 8. 2022 do 14. 2. 2023 byl v pracovní neschopnosti. Proto má žalobce právo na mzdu za období od 1. srpna 2022 do 14. srpna 2022 ve výši 12 500 Kč. Za období od 15. 8. 2022 do 31. 8. 2022 má žalobce právo na náhradu mzdy po dobu pracovní neschopnosti, kterou je v prvních 14 dnech povinna vyplatit žalovaná v souladu s ustanovením § 192 odst. 1 zákoníku práce. Výše této náhrady za 10 pracovních dní při denní výměře 753 Kč činí 7 530 Kč Celkem tak si náleží žalobci za měsíc srpen 2022 mzdové nároky ve výši 20 300 Kč. Žalobce však požadoval za srpen 2022 mzdové nároky pouze ve výši 20 000 Kč, a protože soud v tomto sporném řízení nemůže překročit návrh účastníka, přiznal mu tolik, kolik požadoval.

18. Dle ustanovení § 141 odst. 1 zákoníku práce je mzda splatná po vykonání práce nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu. Dle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, pak platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení. Žalobce má proto právo požadovat po žalované ze mzdových nároků úrokové příslušenství, a to konkrétně úrok z prodlení z částky 25 000 Kč za dobu od 1. 9. 2021 do zaplacení ve výši 15 % ročně a dále s úrok z prodlení z částky 20 000 Kč za dobu od 1. 10. 2022 do zaplacení ve výši 15 % ročně.

19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci procesní úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud žalované přiznal náhradu nákladů řízení potřebných k uplatňování svého práva dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši 2 904 Kč, která se skládá z paušální náhrady za 8 úkonů po 300 Kč (dvakrát písemné podání, dvakrát příprava účasti na jednání a 4 úkony za účast u dvou soudních jednání přesahující dvě započaté hodiny), to jest 2 400 Kč Celkem tak náhrada nákladů řízení včetně DPH (ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč) činí 2 904 Kč.

20. Jelikož žalobce doposud nezaplatil soudní poplatek za rozšíření žaloby ze dne 13. září 2023, ve kterém se domáhal, aby mu žalovaná vydala do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku výplatní lístky za celou dobu trvání pracovního poměru, potvrzení o zaměstnání (zápočtový list), potvrzení o zdanitelných příjmech za celou dobru trvání pracovního poměru, potvrzení o údaji o výši průměrného výdělku za celou dobu trvání pracovního poměru a evidenční list důchodového pojištění za celou dobu trvání pracovního poměru, byl proto žalobce zavázán ve výroku IV tohoto rozsudku k zaplacení soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, když výše soudního poplatku vychází se sazebníku poplatků položka 4.1.).

21. Procesně úspěšný žalobce má také proti žalované právo na náhradu nákladů řízení podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., přičemž tato náhrada nákladů řízení spočívá v náhradě za zaplacený soudní poplatek ve výši 6 250 Kč a v odměně právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif), přičemž zástupce žalobce učinil v této věci 6 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé ze dne 29. 11. 2022, podání ve věci samé ze dne 23. 12. 2022, porada s klientem přesahující 1 hod. dne 5. 9. 2023, podání ve věci samé ze dne 13. 9. 2023, účast na soudním jednání dne 29. 11. 2023).

22. Sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby podle ust. § 7 bod 5 a § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu činí 5 400 Kč, a proto při 6 úkonech právní služby je odměna 32 500 Kč. Dále byla v rámci náhrady nákladů řízení přiznána žalobci náhrada hotových výdajů, a to 6 režijních paušálů po 300 Kč podle ust. § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 1 800 Kč. Dále byla přiznána náhrada za ztrátu času podle ust. § 14 advokátního tarifu ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny za účast při jednání, které bylo odročeno bez projednání věci a za dostavení se k tomuto jednání, které se nekonalo. Dne 6. 9. 2023 se jednání nekonalo, neboť těsně před soudním jednáním zaslal jednatel žalované společnosti omluvu, a dne 27. 10. 2023 se jednání nekonalo, neboť se kvůli náhlé indispozici nedostavila přísedící. Celkem tak náhrada za ztrátu času náleží žalující straně ve výši 5 400 Kč.

23. Celkem tak náhrada nákladů řízení včetně 21 % DPH (z částky 39 600 Kč) ve výši 8 316 Kč a včetně náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 6 250 Kč činí 54 166 Kč.

24. Žalovaná byla zavázána zaplatit dlužné mzdové nároky včetně náhrady nákladů řízení ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem občanského soudního řádu. Požadované listiny je žalovaná povinna vydat ve 30denní lhůtě tak, jak bylo navrhováno v žalobě. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit k rukám zástupci žalobce v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 občanského soudního řádu.