26 C 498/2024

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Šopkem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zrušení vyživovací povinnosti

I. Vyživovací povinnost žalobce k žalované, která byla naposledy stanovena rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 10. 2022, č. j. , spisová značka, , , Anonymizováno, P a Nc , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , se zrušuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne 1. srpna 2024 se žalobce domáhal zrušení vyživovací povinnosti k žalované, která je jeho zletilou dcerou, s odůvodněním, že se žalovaná v červnu 2024 vyučila cukrářkou a je schopna se živit sama.

2. Žalovaná s návrhem vyjádřila souhlas.

3. Z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 10. 2022, č. j. , spisová značka, , , Anonymizováno, P a Nc , Anonymizováno, /, Anonymizováno, soud zjistil, že tímto rozsudkem byla naposledy stanovena vyživovací povinnost žalobce k žalované, kdy se v dohodě rodičů schválené soudem zavázal platit s účinností od 1. 11. 2022 na výživu žalované částku 4 000 Kč měsíčně.

4. Z pracovní smlouvy ze dne 1.10.2024 soud zjistil, že žalovaná je zaměstnaná u společnosti , právnická osoba, .

5. Podle ust. § 911 občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

6. Z citovaného ust. § 911 občanského zákoníku vyplývá, že na výživné je právo jen za předpokladu, že oprávněný není schopen sám se živit. Výkladem a contrario lze dovodit, že osoba, která je schopna sama se živit, na výživné právo nemá.

7. Protože je žalovaná je osobou, která je schopna sama se živit, soud proto vyhověl návrhu na zrušení vyživovací povinnosti a vyživovací povinnost, která byla stanovena žalobci rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 10. 2022, č. j. , spisová značka, , , Anonymizováno, P a Nc , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , ve výroku I. tohoto rozsudku zrušil.

8. Výrok II. tohoto rozsudku vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť procesně úspěšný žalobce, který by jinak měl proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, tuto náhradu nepožadoval, a proto soud o účastnických nákladech řízení rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal.