26 C 54/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Šopka a přísedících Miloslavy Kašíkové a Marie Klozíkové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 96 955 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 96 955 Kč spolu s úrokem z prodlení z této dlužné částky za dobu od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 % ročně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 39 198,90 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen Okresnímu soudu v Ostravě dne [datum], se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 96 955 Kč s úrokovým příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] byla u žalované zaměstnána na pracovní pozici„ provozní”. Pracovní smlouvou byla sjednána mzda ve výši 19 600 Kč měsíčně. Dne [datum] žalobkyně pracovní poměr okamžitě zrušila z důvodu, že jí nebyla ani do 15 dnů po uplynutí období splatnosti vyplacena mzda za měsíc červenec 2020 Touto žalobou se žalobkyně domáhá vyplacení mzdy za období měsíce července 2020, srpna 2020 a části měsíce září 2020 (tj. 11 pracovních dnů do [datum]) ve výši 49 161 Kč, dále žalobkyně požaduje náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby ve výši 38 738 Kč s odkazem na ustanovení § 56 odst. 2 zákoníku práce a dále nárokuje zaplacení částky 9 056 Kč představující náhradu mzdy za 10 dnů nevyčerpané dovolené s odkazem na ustanovení § 222 odst. 3 zákoníku práce. Uplatněný nárok v celkové výši 96 955 Kč žalobkyně požaduje po žalované včetně úrokového příslušenství od [datum], tj. ode dne následujícího po dni, v němž uplynula žalované dodatečná lhůta k úhradě poskytnutá předžalobní výzvou ze dne [datum].

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Na svou obranu uvedla, že žalobkyně byla dlouholetou zaměstnankyní žalované a žalovaná jí vždy vycházela v jejích požadavcích a úpravě pracovních podmínek vstříc. Od uzavření pracovního poměru pracovala žalobkyně na zkrácený čtyřhodinový pracovní úvazek jako provozní v restauraci [příjmení] v [obec]. V březnu 2020 požádala Žalobkyně žalovanou, zda by mohla pracovat na úvazek celý, aby dosáhla vyššího příjmu pro výpočet starobního důchodu. Žalovaná jí vyhověla a rozšířila její pracovní povinnosti na výkon práce provozní ještě v restauracích [příjmení] v [obec] [obec], [anonymizováno] bar v [obec] [část obce] a [anonymizováno] v [obec] [část obce]. Bylo však skutečností, že žalobkyně své pracovní povinnosti na ostatních provozovnách neplnila a stále chodila do práce jen na 3 až 4 hodiny. Její práci na výše zmíněných provozovnách museli za ni vykonávat jiní zaměstnanci. Z důvodů krizové situace a i skutečnosti, že neplnila své pracovní povinnosti, nebyla žalobkyni vyplacena mzda za červenec a srpen 2020. Dne [datum] se žalobkyně měla sejít s žalovanou na pracovišti a vyřešit další trvání pracovního poměru včetně toho, za jakých podmínek bude další zaměstnávání probíhat. Žalobkyně však nepřišla a namísto toho rozvázala dopisem ze dne [datum] pracovní poměr okamžitým zrušením z důvodů nevyplacení mzdy za měsíc červenec 2020. My nároku žalobkyně na zaplacení dlužné mzdy Žalovaná uvedla, že žalobkyně mzda nebyla vyplacena, neboť žalovaná neměla dostatek finančních prostředků, nicméně má za to, že žalobkyni náleží mzda pouze v poloviční výši s ohledem na to, že žalobkyně pracovala pouze 4 hodiny denně a nikoliv v 8 hodin, jak bylo ujednáno v pracovní smlouvě. <b>Skutkový stav zjištěný na základě provedeného dokazování</b> 3. Z pracovní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně byla zaměstnaná u žalované jako provozní. Stanovená týdenní pracovní doba byla v rozsahu 40 hodin a byla rovnoměrně rozvržena do 5 pracovních dní. Mzda byla sjednána ve výši 19 600 Kč měsíčně hrubého.

4. Z okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně rozvázala pracovní poměr okamžitým zrušením z důvodu nevyplacení mzdy za červenec 2020.

5. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky 78 970 Kč ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy. Tato částka se skládá z náhrady mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby ve výši 31 138 Kč, z náhrady mzdy za nevyčerpanou dovolenou ve výši 8 909 Kč a z dlužné mzdy za období od [datum] do [datum] ve výši 38 923 Kč.

6. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] soud zjistil, že je majitelem žalované společnosti a s žalobkyní spolupracuje už více než 10 let, neboť žalobkyně byla zaměstnána nejen u žalované společnosti, ale v minulosti pracovala i v jeho předchozí [právnická osoba] services, kde byl svědek jednatelem. Svědek vypověděl, že žalobkyně byla zaměstnána u žalované jako provozní, a to jako provozní v restauraci [příjmení] v [obec]. Žalobkyně svědka požádala, zda by nemohl být rozšířen její pracovní úvazek ze 4 hodin denně na 8 hodin denně s tím, že by se starala o více provozoven, čemuž svědek vyhověl a uzavřel s žalobkyní novou pracovní smlouvu s osmihodinovou pracovní dobou. Tedy vedle restaurace [příjmení] se žalobkyně měla nově starat o provozovnu [anonymizováno] bar v [obec] [část obce], o provozovnu [anonymizována dvě slova] v [obec] [část obce] a restauraci [příjmení] v [obec] [obec]. Žalobkyně měla tyto provozovny objíždět, strávit vždycky na provozovně nějaký čas a zkontrolovat jestli tam všechno funguje. Svědek však vypověděl, že žalobkyně chodila i nadále pouze na provozovnu [příjmení] v [obec], kde trávila maximálně 4 hodiny denně, přičemž na ostatní provozovny [příjmení], [anonymizováno] bar a [anonymizováno] club, namísto žalobkyně chodil jiný zaměstnanec [jméno] [příjmení]. Protože si žalobkyně neplnila své pracovní povinnosti, nebyla jí vyplacena mzda v plné výši. Žalobkyně měla chodit do práce v 11:00 hodin a odcházela v 13:00 hodin, nicméně svědek docházku žalobkyně do práce nekontroloval, protože jí důvěřoval. Svědek dále uvedl, že žalobkyně patřila k zaměstnancům, kteří si měli mzdu brát tak, že si ji strhli z tržeb, což pak zapsali do sešitu na provozovně. Protože žalobkyně nedodržovala pracovní dobu, tak svědek s ní rozvázal pracovní poměr z důvodu neomluvených absencí, avšak dříve, než jí rozvázání pracovního poměru doručil, doručila žalobkyně žalované své okamžitého zrušení pracovního poměru.

7. Z účastnické výpovědi žalobkyně soud zjistil, že pro [jméno] [příjmení] pracovala už od roku 2005. Nejprve byla zaměstnaná u [právnická osoba] services, kde byl [jméno] [příjmení] jednatelem, posléze byla zaměstnaná u žalované společnosti, kde je jednatelkou maminka [jméno] [příjmení]. Žalobkyně nejprve pracovala na dohodu o provedení práce a od roku 2007 již měla uzavřenou pracovní smlouvu, přičemž vždycky měla pracovní smlouvu s osmihodinovým pracovním úvazkem. Nikdy se nejednalo o částečný pracovní úvazek v rozsahu 4 hodin. Pracovní smlouvy měla žalobkyně uzavřené na dobu určitou vždy na jeden rok s tím, že [jméno] [příjmení] je pak následně prodlužoval o další období. Koncem roku 2018 se [jméno] [příjmení] vrátil z výkonu trestu odnětí svobody a řekl žalobkyni, že jí pracovní smlouvu na rok 2019 už neprodlouží, protože je pro něj drahý zaměstnanec, a bude tak opět nadále pracovat pouze na dohodu o provedení práce. Žalobkyně proto po celý rok 2019 pracovala na dohodu o provedení práce. Dne [datum], kdy měl [jméno] [příjmení] vyplatit mzdy zaměstnancům za únor 2020, tak jim vyplatil pouze 80 % mezd a některým zaměstnancům nevyplatil vůbec žádnou mzdu. Když se zaměstnanci dozvěděli, že přijdou o část své mzdy, tak se vzbouřili a na provozovně [příjmení] se zaměstnanci opili a rozbili velkoplošnou plazmovou televizi. [jméno] [příjmení] žalobkyni žádal, aby tento incident šla nahlásit na policii. Žalobkyně mu však odvětila, že není zaměstnancem, přičemž dokud nebude zaměstnancem, tak nic hlásit nebude. Nato [jméno] [příjmení] s žalobkyní uzavřel k [datum] pracovní smlouvu, což bylo ke stejnému dni, kdy se měl stát incident s rozbitou plazmovou televizí.

8. Žalobkyně dále vypověděla, že se od počátku starala o více než jednu provozovnu, a to již od roku 2005. Žalobkyně měla na starosti celkem 5 provozoven, tedy nejen restauraci [příjmení] na ulici [ulice], kde je rovněž i herna, ale měla jsem na starosti i další provozovny, a to včetně herny v [obec] [část obce] s názvem [anonymizováno] bar, restauraci [anonymizováno] club v [obec] [část obce], restauraci [příjmení] v [obec] [obec] a v určitém období se starala také o hernu Sedma v [obec] [část obce], kde zaskakovala za provozního [jméno] [příjmení]. I v době, kdy byly restaurace na jaře 2020 kvůli covidu zavřené, tak žalobkyně řešila mzdy zaměstnanců. [jméno] [příjmení] žalobkyni dával různé úkoly, například řešila žádosti o povolení zahrádek, které se podávají na Magistrát města Ostravy, což nebyla snadná záležitost na jeden den. Když se pak v červnu 2020 provozovny otevřely, tak zjistili, že jim schází peníze na provoz, například když přivezli pivaři pivo, tak nebylo na zaplacení. Nedostatek peněz byl způsoben tím, že [jméno] [příjmení] provozovny objížděl a peníze si bral pro sebe.

9. Žalobkyně také ve své výpovědi uvedla, že u žalované byly provozními dvě osoby, vedle žalobkyně, která měla na starosti provoz restaurací, byl dalším provozním [jméno] [příjmení], který se staral o výherní automaty. Protože na provozovnách chyběly peníze, tak žalobkyně musela několikrát řešit situaci, kdy servírky použily svoje peníze na nákup piva, aby vůbec mohly prodávat pivo hostům. I když se situace stále zhoršovala, žalobkyně až do rozvázání pracovního poměru jezdila na všechny přidělené provozovny. Na těchto provozovnách žalobkyně brala od servírek rozpis tržeb a doma pak tento rozpis kontrolovala. Žalobkyně byla se všemi těmito provozovnami v každodenním kontaktu, a i když třeba na danou provozovnu v některý den nejela, tak přesto s nimi byla v telefonickém kontaktu. Jako provozní musela zajišťovat veškeré objednávky zboží do provozoven, musela zajišťovat obsluhu na těchto provozovnách, přičemž se stávalo, že končila noční směna a nepřišla směna ranní, a proto servírka volala žalobkyni, aby situaci vyřešila. Žalobkyně musela rovněž zajišťovat finance, aby servírky měly z čeho nákup zboží zaplatit. Pokud se nakupovaly dražší nápoje, tak ty se nakupovaly pro všechny provozovny najednou a žalobkyně pak musela na provozovně [příjmení] rozdělit nápoje na jednotlivé provozovny a mnohdy je musela i odvést. Když potřebovala jet na provozovnu, tak neměla vždy služební automobil; někdy musela k cestám použít i svůj vlastní automobil. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] soud zjistil, že byl zaměstnán u žalované společnosti v letech 2017 až 2020. V roce 2020 však svědek pracovní poměr rozvázal výpovědi, protože už nechtěl nadále snášet stres v zaměstnání. Svědek měl zejména obavu o to, zda mu bude vyplacena mzda, protože slyšel od jiných zaměstnanců, že s výplatou mzdy měli problém. Svědek pracoval u žalované jako provozní, staral se o některé provozovny a dále měl na starosti provoz výherních automatů. Co se týče objednávání zboží, toto řešila většinou žalobkyně, která byla také provozní. Svědek vypověděl, že žalobkyně měla na starosti jako provozovnu [anonymizována dvě slova] v [obec] [část obce], [anonymizováno] bar v [obec] [část obce], restauraci [příjmení] v [obec] [obec] a v centru [obec] měla na starosti hospodu [příjmení], přičemž v hospodě [příjmení] byly dvě provozovny, jedna v přízemní a druhá v patře. Všechny tyto provozovny měla žalobkyně na starosti po celou dobu, co s ní svědek spolupracoval. Svědek měl na starosti především výherní automaty, tedy staral se o to, aby na provozovnách byl dostatečný depozit pro případné výplaty výher a také aby byly odváděny tržby majitelům výherních automatů. Centrálu měli v restauraci [příjmení], kde byl trezor, a když přišla doba výplaty, tak si svědek z tohoto trezoru vzal peníze ve výši, která odpovídala mzdě. Výplatní lístek svědek každý měsíc nedostával, dostal jej spíše na vyžádání od účetní. Evidence pracovní doby se u zaměstnavatele nevedla. Docházku do zaměstnání u svědka kontroloval [jméno] [příjmení]. Svědek jako provozní objížděl asi 8 provozoven.

10. Žalobkyně dále vypověděla, že mzda jí byla vyplácena takovým způsobem, že si ji sama vzala z tržby na provozovně, avšak takto to chodilo pouze do doby, než se objevila pandemie Covid 19. Co se týče mzdy za červen 2020, tak tuto mzdu nevyplatil žalobkyni [jméno] [příjmení], ale vyplatil ji [jméno] [příjmení], protože pan [příjmení] měl peníze, ke kterým se dostal z výherních automatů. Za červenec 2020, srpen 2020 a září 2020 nebyla žalobkyni vyplacena žádná mzda, ačkoliv o ni [jméno] [příjmení] žádala. Servírky si nakonec braly mzdu po každé směně, neboť nechtěly čekat na to, zda jim pan [příjmení] něco dá či nikoliv, a říkaly, že jinak do práce chodit nebudou. Žalobkyně nikdy neměla k dispozici žádnou kancelář ani výpočetní techniku, a proto pracovala na svém počítači doma. Žádnou schůzku dne [datum] s [jméno] [příjmení] domluvenou neměla.

11. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] soud zjistil, že byl zaměstnán u žalované společnosti v letech 2017 až 2020. V roce 2020 však svědek pracovní poměr rozvázal výpovědi, protože už nechtěl nadále snášet stres v zaměstnání. Svědek měl zejména obavu o to, zda mu bude vyplacena mzda, protože slyšel od jiných zaměstnanců, že s výplatou mzdy měli problém. Svědek pracoval u žalované jako provozní, staral se o některé provozovny a dále měl na starosti provoz výherních automatů. Co se týče objednávání zboží, toto řešila většinou žalobkyně, která byla také provozní. Svědek vypověděl, že žalobkyně měla na starosti jako provozovnu [anonymizováno] Club v [obec] [část obce], [anonymizováno] bar v [obec] [část obce], restauraci [příjmení] v [obec] [obec] a v centru [obec] měla na starosti hospodu [příjmení], přičemž v hospodě [příjmení] byly dvě provozovny, jedna v přízemní a druhá v patře. Všechny tyto provozovny měla žalobkyně na starosti po celou dobu, co s ní svědek spolupracoval. Svědek měl na starosti především výherní automaty, tedy staral se o to, aby na provozovnách byl dostatečný depozit pro případné výplaty výher a také aby byly odváděny tržby majitelům výherních automatů. Centrálu měli v restauraci [příjmení], kde byl trezor, a když přišla doba výplaty, tak si svědek z tohoto trezoru vzal peníze ve výši, která odpovídala mzdě. Výplatní lístek svědek každý měsíc nedostával, dostal jej spíše na vyžádání od účetní. Evidence pracovní doby se u zaměstnavatele nevedla. Docházku do zaměstnání u svědka kontroloval [jméno] [příjmení]. Svědek jako provozní měl na starosti asi 8 provozoven. <b>Právní hodnocení skutkového stavu</b> 12. Podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit, jestliže zaměstnavatel mu nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí termínu splatnosti (§ 141 odst. 1).

13. Podle ustanovení § 56 odst. 2 věta prvá zákoníku práce zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr, přísluší od zaměstnavatele náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby.

14. Podle ustanovení § 72 zákoníku práce neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

15. Podle ustanovení § 141 odst. 1 zákoníku práce mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku.

16. Podle ustanovení § 222 odst. 3 zákoníku práce jestliže vznikne zaměstnanci právo na náhradu mzdy nebo platu za nevyčerpanou dovolenou nebo její část, tato náhrada přísluší ve výši průměrného výdělku.

17. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru podle ustanovení § 56 písm. b) zákoníku práce je - jak vyplývá z jeho znění - skutečnost, že zaměstnavatel nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí termínu splatnosti. Naplnění uvedeného důvodu pro okamžité zrušení pracovního poměru tedy spočívá právě (a jenom) v tom, že nastala splatnost mzdy (platu) nebo náhrady mzdy (platu) anebo jakékoliv jejich části, a současně, že zaměstnavatel neuspokojil nárok na mzdu (plat) nebo náhradu mzdy (platu) anebo jakoukoliv jejich část ani v dodatečné lhůtě 15 dnů poté, co se mzda (plat) nebo náhrada mzdy (platu) stala splatnou.

18. Základní podmínkou pro okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnancem pro nevyplacení mzdy nebo platu, anebo náhrady mzdy nebo platu (případně jakékoliv jejich části) – jak ze shora uvedeného vyplývá - je, že se takové plnění stalo splatným. Protože lhůta 15 dnů, po jejímž marném uplynutí může zaměstnanec realizovat své právo rozvázat uvedeným způsobem pracovní poměr, se odvíjí od uplynutí termínu splatnosti mzdy (platu), je třeba důsledně rozlišovat mezi splatností mzdy (platu) na straně jedné a termínem výplaty na straně druhé. Zatímco splatnost mzdy (platu) nastává - jak vyplývá z ustanovení § 141 odst. 1 zákoníku práce, na které ustanovení § 56 písm. b) zákoníku práce výslovně odkazuje – nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat (tedy poslední den takového měsíce), termín výplaty, jak vyplývá z ustanovení § 141 odst. 3 zákoníku práce, určí zaměstnavatel v mezích daných ustanovením § 141 odst. 1 zákoníku práce (nebyl-li pravidelný termín výplaty mzdy nebo platu sjednán v kolektivní smlouvě).

19. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná nezaplatila žalobkyni mzdu za červenec 2020, srpen 2020 a za období od [datum] do [datum]. Pokud tedy žalobkyně okamžitě zrušila pracovní poměr [datum] pro nezaplacení dlužné mzdy za červenec 2020, učinila tak po právu v souladu s ustanovením § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, neboť mzda za červenec 2020 se stala splatnou [datum] a prvním dnem po uplynutí lhůty 15 dnů od splatnosti je [datum], kdy k okamžitému zrušení došlo. Navíc žalovaná nenapadla neplatnost tohoto okamžitého zrušení u soudu žalobou ve dvouměsíční prekluzivní době ve smyslu ustanovení § 72 zákoníku práce, a proto je nutné vycházet z toho, že pracovní poměr mezi účastníky skončil právě v důsledku tohoto okamžitého zrušení pracovního poměru ze strany žalobkyně. Z uvedeného také vyplývá, že splatnost mzdy za období od [datum] do [datum] nastala ze zákona dle ustanovení § 141 odst. 1 zákoníku práce bez ohledu na to, kdy a v jakém rozsahu byla žalovaná vyzvána k jejímu zaplacení předžalobní výzvou ze dne [datum].

20. Tvrzení žalované, že se žalobkyně nevěnovala všem provozovnám, které měla mít na starosti, bylo vyvráceno svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení], který potvrdil, že se žalobkyně, jako provozní starala o provozovnu [anonymizována dvě slova] v [obec] [část obce], [anonymizováno] bar v [obec] [část obce], restauraci [příjmení] v [obec] [obec] a v centru [obec] měla na starosti hospodu [příjmení], přičemž v hospodě [příjmení] byly dvě provozovny, jedna v přízemní a druhá v patře. Výpověď tohoto svědka zcela koresponduje i s účastnickou výpovědí žalobkyně. Pokud svědek [jméno] [příjmení] vypovídal jinak, pak soud jeho výpověď hodnotí jako účelovou snahu vyhnout se plnění, na které má žalobkyně nárok, poněvadž nelze přehlédnout, že [jméno] [příjmení] je majitelem žalované společnosti, a proto je na výsledku sporu zainteresován.

21. Pokud dále žalovaná na svou obranu uváděla, že žalobkyně nepracovala 8 hodin denně, ale do práce chodila pouze na 3 až 4 hodiny, pak tuto skutečnost žalovaná neprokázala. Žalovaná jako zaměstnavatel byla povinna vést evidenci pracovní doby svých zaměstnanců, nicméně tuto evidenci nevedla, jak plyne z výpovědi svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], jakož i z účastnické výpovědi žalobkyně. Za takovéto situace se však žalovaná dostala do důkazní nouze, neboť nemá jak prokázat, že žalobkyně pracovní dobu nedodržovala. Absence řádně vedené evidence pracovní doby nemůže jít k tíži zaměstnance, neboť se jedná o porušení právní povinnosti zaměstnavatele. Navíc žalobkyně tvrdila, že její pracovní činnost se neodehrávala pouze na provozovnách, ale některé věci musela zpracovávat doma na svém počítači, neboť služební počítač neměla. Pracovní činností žalobkyně bylo rovněž cestování mezi jednotlivými provozovnami.

22. Žalovaná nepopírala, že by žalobkyni nezaplatila mzdu za období od [datum] do [datum], a vzhledem k tomu, že se neprokázalo, že by si žalobkyně neplnila řádně své pracovní povinnosti včetně docházky do práce, tak z toho plyne, že žalobkyně má na zaplacení mzdy za toto období nárok, a to ve výši 49 161 Kč (vycházeje ze sjednané měsíční hrubé mzdy v pracovní smlouvě ve výši 19 600 Kč). Žalobkyně má dále nárok na zaplacení náhrady mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby ve výši 38 738 Kč dle ustanovení § 56 odst. 2 zákoníku práce (2 x 19 600 Kč) a dále na zaplacení částky 9 056 Kč představující náhradu mzdy za 10 dnů nevyčerpané dovolené dle ustanovení § 222 odst. 3 zákoníku práce (výši tohoto nároku žalovaná nezpochybňovala). Z uvedených důvodů soud proto žalobě vyhověl a ve výroku I. tohoto rozsudku zavázal žalovanou k zaplacení částky 96 955 Kč, a to včetně úrokového příslušenství, na které má žalobkyně právo plynoucí z ustanovení § 1970 občanského zákoníku, když výše úroků z prodlení odpovídá nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. Úroky z prodlení byly přiznány žalobkyni od [datum], jak žalobkyně požadovala, přestože splatnost mzdových nároků nastala ze zákona dle § 141 odst. 1 zákoníku práce. Soud je však v tomto sporném řízení vázán návrhem účastníků, který nemůže překročit.

23. Procesně úspěšná žalobkyně má také proti žalované právo na náhradu nákladů řízení podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž tato náhrada nákladů řízení spočívá v náhradě za zaplacený soudní poplatek ve výši 3 879 Kč. Dále byla přiznána žalobkyni v rámci této náhrady odměna právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif), přičemž zástupce žalobce učinil v této věci 5 a půl úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, sepis vyjádření ze dne [datum] (půl úkonu) a účast u dvou soudních jednání. Sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby podle ust. § 7 bod 5 advokátního tarifu činí 4 980 Kč, a proto při 5 a půl úkonech právní služby je odměna 27 390 Kč. Dále byla v rámci náhrady nákladů řízení přiznána žalobkyni náhrada hotových výdajů, a to 6 režijních paušálů po 300 Kč podle ust. § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 1 800 Kč Celkem tak náhrada nákladů řízení včetně 21% DPH (z částky 29 190 Kč) ve výši 6 129,90 Kč a včetně náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 3 879 Kč činí 39 198,90 Kč.

24. Žalovaná byla zavázána zaplatit žalobkyni dlužnou částku včetně příslušenství a náhrady nákladů řízení ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit k rukám zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.