26 C 58/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Šopka a přísedících Josefa Šustka a Pavla Ožany ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , MJur sídlem adresa o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru

I. Žaloba ze dne 3. 2. 2021, na základě které se žalobkyně domáhala určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 6. 4. 2020, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne 3. 2. 2021, která byla doplněna podáním ze dne 18. 10. 2021, se žalobkyně domáhala určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí ze dne 6. 4. 2020. Žalobu odůvodnila tím, že byla zaměstnána u žalované jako operátor výroby a dne 6. 4. 2020 žalovaná s žalobkyní rozvázala pracovní poměr dle ustanovení § 52 písm. b) zákoníku práce z důvodu ztráty zdravotní způsobilosti pro sjednaný druh práce z důvodu obecného onemocnění. Žalobkyně má však za to, že její nezpůsobilost k výkonu sjednaného druhu práce je dána nemocí z povolání, neboť pracovala za podmínek, při kterých nemoc z povolání vzniká, když dlouhodobě a jednostranně nadměrně zatěžovala ruce. Ve svém podání ze dne 18. 7. 2022 žalobkyně dále uvedla, že za významnou pokládá rovněž okolnost, že ke dni doručení výpovědi již nevykonávala práci operátora výroby, neboť byla od 7. 1. 2019 převedena na jinou práci operátora – administrativního pracovníka. Převedení na tuto práci operátora – administrativního pracovníka žalobkyně plně akceptovala a došlo tak ke konkludentní změně sjednaného druhu práce, který žalobkyně vykonávala, přičemž k této práci operátora – administrativního pracovníka byla plně zdravotně způsobilá. Výpověď z pracovního poměru ze dne 6. 4. 2020 je proto neplatná též z tohoto důvodu.

2. Žalovaná strana navrhla žalobu zamítnout s odůvodněním, že výpověď z pracovního poměru byla žalobkyni dána platně z důvodu uvedeného v § 52, písm. e) zákoníku práce, neboť žalobkyně pozbyla vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovně- lékařských služeb, dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu sjednané práce, a to pro obecnou chorobu. Konkrétně se jednalo o pracovně- lékařský posudek MUDr. [jméno] [příjmení] [číslo] ze dne 12. 3. 2020, proti kterému nikdo z oprávněných nepodal návrh na přezkoumání, a tedy tento lékařský posudek byl pro žalovanou závazný. Žalovaná neměla jinou možnost než pracovní poměr s žalobkyní rozvázat způsobem, jak také následně učinila. <b>Skutkový stav zjištěný na základě provedeného dokazování</b> 3. Z pracovní smlouvy ze dne 2. 11. 2006 ve znění dodatku ze dne 1. 11. 2007 a ze dne 1. 7. 2010 soud zjistil, že žalobkyně byla u žalované zaměstnána jako operátorka výroby.

4. Z listiny označené jako„ Rozvázání pracovního poměru výpovědi danou zaměstnavatelem” ze dne 6. 4. 2020 soud zjistil, že žalovaná s žalobkyní rozvázala pracovní poměr výpovědí podle ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce, neboť žalobkyně na základě lékařského posudku pro účely posouzení zdravotní způsobilosti k práci [číslo] vydaného dne 12. 3. 2020 pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu práce pro obecnou chorobu.

5. Z pracovně- lékařského posudku MUDr. [jméno] [příjmení] [číslo] ze dne 12. 3. 2020 soud zjistil, že žalobkyně pozbyla zdravotní způsobilost k výkonu sjednaného druhu práce operátora pro obecnou chorobu.

6. Z nařízení zaměstnavatele – dočasné převedení na jinou práci ze dne 7. 1. 2019 soud zjistil, že zde zaměstnavatel žalobkyni sděluje, že dne 19. 12. 2018 závodní lékař nepotvrdil zdravotní způsobilost žalobkyni k výkonu práce operátora, a proto ji nemůže být tato pracovní činnost přidělována podle pracovní smlouvy ze dne 2. 11. 2006, a proto žalovaná žalobkyni dočasně převádí na práci operátor – administrativní pracovník, a to ode dne 7. 1. 2019. Toto převedení je provedeno s přihlédnutím ke zdravotní mu stavu žalobkyně, jejím schopnostem a kvalifikaci.

7. Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví nemoci z povolání, který vypracovala znalkyně [příjmení] [celé jméno znalce], a z výslechu této znalkyně, které bylo provedeno u jednání dne 25. ledna 2023, soud zjistil, že hlavní příčinou nezpůsobilosti žalobkyně k výkonu práce operátora výroby je nemoc povahy obecné. Jedná se o nemoc ramenních a kolenních kloubů oboustranně se stavem po operačních zákrocích a zjištěnou patologií ramenních kloubů v době, když fyzicky u zaměstnavatele nepracovala téměř dva roky. Znalkyně dále uvedla, že žalobkyně pracovala jako operátor výroby v riziku kategorie 3 pro faktory hluk, lokální svalová zátěž končetin a neionizující záření. Znalkyně dále uvedla, že žalobkyně s onemocněním ramen trpí už od roku 2003, přičemž v období od 9. 10. 2017 až do 18. 12. 2018 byla v pracovní neschopnosti. Po ukončení pracovní neschopnosti byla žalobkyně převedena na administrativní činnost. Žalobkyně byla dne 18. 1. 2019 vyšetřena ve Fakultní nemocnici [obec], bylo zde provedeno SONO vyšetření, které neprokázalo kompletní rupturu manžety rotátoru, a proto nebyly splněny podmínky pro přiznání nemoci z povolání. Následně bylo provedeno vyšetření dne 28. 6. 2019 a u něj bylo zjištěno, že žalobkyně trpí kompletní rupturou manžety rotátoru, ale zároveň byla zjištěna luxace, což bývá zpravidla úrazového původu a dále byla zjištěna ruptura šlachy dvojhlavého pažního svalu, což je akutní stav, který také bývá zpravidla traumatického původu. K takovémuto úrazu může dojít i při běžné činnosti například při náhlém zvednutí břemene či náhlém přetížení. V té době již žalobkyně nepracovala u žalované jako operátor výroby téměř dva roky (respektive v riziku nepracovala již od 9. 10. 2017). Znalkyně zastává odborný názor, že ruptura rotátorové manžety, která byla u žalobkyně zjištěna 28. 6. 2019, nebyla zapříčiněna prací u žalované. Znalkyně dále uvedla, že se žalobkyně navíc dlouhodobě léčila s krční páteří, a proto onemocnění ramen, kterým trpí, nemusí být jenom z práce, ale může být způsobeno více faktory. Navíc z odborné literatury plyne, že rameno není nosný kloub a není na něj vyvíjen tlak, výjimku tvoří jen zaměstnanci, kteří tahají na ramenech těžká břemena, což žalobkyně nebyla. Znalkyně dále uvedla, že pokud by žalobkyně nepracovala v zátěži, v jaké u žalované pracovala, ale pracovala by například jako administrativní pracovnice u počítače, tak by na tom byla s krční páteří úplně stejně, protože by seděla s předsunutou hlavou. <b>Právní hodnocení skutkového stavu</b> 8. Podle ustanovení § 52 písmeno d) zákoníku práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, nesmí-li zaměstnanec podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, anebo dosáhl-li na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice.

9. Podle ustanovení § 52 písmeno e) zákoníku práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě zdravotní způsobilost.

10. Podle ustanovení § 41 odst. 1 písm. a) zákoníku práce zaměstnavatel je povinen převést zaměstnance na jinou práci, pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě způsobilosti konat dále dosavadní práci.

11. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla v období od 9. 10. 2017 do 18. 12. 2018 v dlouhodobé pracovní neschopnosti, tedy naposledy pracovala v riziku jako operátorka výroby v říjnu 2017. Při vyšetření ve Fakultní nemocnici [obec] dne 18. 1. 2019 ještě nebyly zjištěny klinické podmínky pro přiznání nemoci z povolání, neboť u žalobkyně nebyla zjištěna kompletní ruptura rotátorové manžety. Tato kompletní ruptura rotátorové manžety byla zjištěna až při následném vyšetření dne 28. 6. 2019 a spolu s ní byla zjištěna také luxace a částečné přetržení šlach pažního svalu, což podle znalkyně nijak nesouvisí s pracovní činností u žalované. V období od ledna 2019 do června 2019 tedy muselo dojít k události, která negativně ovlivnila zdravotní stav žalobkyně, ale která nemá příčinu v pracovních podmínkách u žalované. Znalkyně uvedla, že k tomuto poškození zdraví mohlo dojít i při běžné činnosti, například při náhlém zvednutí těžkého břemene anebo při přetížení.

12. Pokud tedy žalobkyně dostala výpověď z pracovního poměru z důvodu dlouhodobé ztráty zdravotní způsobilosti k výkonu sjednaného druhu práce pro obecné onemocnění s odkazem na ustanovení § 52 písmeno e) zákoníku práce, pak s ohledem na provedené dokazování má soud za to, že žalovaná postupovala správně, neboť jak MUDr. [příjmení], který vypracoval lékařský posudek o zdravotní způsobilosti, tak i znalkyně [příjmení] [celé jméno znalce], která prováděla znalecké zkoumání v této věci, dospěli ke shodnému odbornému závěru, že žalobkyně nemocí z povolání netrpí.

13. K listině označené jako„ nařízení zaměstnavatele – dočasné převedení na jinou práci” ze dne 7. 1. 2019 soud uvádí, že z této listiny soud dovozuje úmysl zaměstnavatele reagovat na nepříznivý zdravotní stav žalobkyně, který byl zjištěn při lékařské prohlídce dne 19. 12. 2018, převedením na administrativní činnost. Obecně platí, že jakmile má zaměstnavatel indicie o tom, že zaměstnanec pozbyl zdravotní způsobilost k výkonu sjednaného druhu práce, pak je povinen postupovat podle citovaného ustanovení § 41 odst. 1 písm. a) zákoníku práce a převést zaměstnance dočasně na jinou práci, což právě touto listinou učinila žalovaná, která žalobkyni převedla z rizikové práce na nerizikovou administrativní činnost. Soud má za to, že z této listiny nijak nevyplývá, že úmyslem zaměstnavatele bylo uzavřít s žalobkyní dohodu o změně pracovní smlouvy. Smyslem a účelem tohoto nařízení bylo dočasné převedení žalobkyně na nerizikovou práci, nikoliv trvalá změna pracovního poměru ve vztahu k druhu práce. Soud proto nesouhlasí s právním názorem žalobkyně, že toto nařízení zaměstnavatele poté, co bylo akceptováno žalobkyní, představuje konkludentní změnu sjednaného druhu práce.

14. Ze všech shora uvedených důvodů soud proto výpověď z pracovního poměru ze dne 6. 4. 2020 shledal oprávněnou, a proto žalobu ze dne 3. 2. 2021 ve výroku I. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

15. Ačkoliv žalovaná strana byla v tomto řízení procesně úspěšná, a proto by měla mít v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu právo proti žalobkyni na náhradu nákladů řízení, soud se rozhodl v této otázce aplikovat ustanovení § 150 odst. 1 občanského soudního řádu a z důvodu hodného zvláštního zřetele žalované straně náhradu nákladů řízení nepřiznal. Tento důvod hodný zvláštního zřetele soud spatřuje v tom, že žalobkyně v řízení prokázala, že pracovala u žalované za podmínek, při kterých nemoc z povolání vzniká, když dlouhodobě a jednostranně nadměrně zatěžovala ruce. Současně bylo znalecký zjištěno, že žalobkyně utrpěla kompletní rupturu rotátorové manžety, a proto se mohla důvodně domnívat, že toto poškození zdraví je nemocí z povolání, neboť souvisí s výkonem pracovní činnosti u žalované. Až na základě podrobného znaleckého zkoumání vyšlo najevo, že ruptura rotátorové manžety, která byla u žalobkyně zjištěna 28. 6. 2019, nebyla zapříčiněna prací u žalované. Pro žalobkyni, která splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, by bylo příliš tvrdé, pokud by v situaci, kdy se neprokázalo, že její újma na zdraví má původ v pracovní činnosti, což nemohla jako laik předvídat, byla ještě po tolika letech a řádného výkonu pracovní činnosti u žalované zavázána zaplatit žalované náhradu nákladů řízení, jejíž výše by mohla žalobkyni reálně vystavit nebezpečí hmotné nouze. Z těchto důvodů soud proto ve výroku II. tohoto rozsudku rozhodl o účastnických nákladech řízení tak, že žádné mu z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal.