26 C 635/2024

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Šopkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 12 012 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 500 Kč spolu s úrokem z prodlení z této dlužné částky za dobu od 27. 4. 2019 do zaplacení ve výši 9,75 % ročně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Řízení se zastavuje co do částky 7 512 Kč spolu s úrokem z prodlení z této dlužné částky za dobu od 27. 4. 2019 do zaplacení ve výši 9,75 % ročně.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 252 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen Okresnímu soudu v Ostravě dne 23. srpna 2024, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 012 Kč spolu s úrokem z prodlení z této dlužné částky za dobu od 27. 4. 2019 do zaplacení ve výši 9,75 % ročně z titulu dohody o uznání dluhu ze dne 27. září 2018.

2. Podáním ze dne 10. března 2025 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět a požadovala po žalovaném pouze zaplacení částky 4 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně za dobu od 27. dubna 2019 zaplacení.

3. Žalovaný své procesní stanovisko nevyjádřil.

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 21. 7. 2017 (číslo , hodnota, – , Anonymizováno, ) a z dokladu o poskytnutí jistiny soud zjistil, že žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně společnosti , právnická osoba, uzavřel smlouvu o úvěru, na základě které mu byla poskytnuta částka 4 500 Kč, kterou ve lhůtě splatnosti neuhradil a od 19. 8. 2017 se ocitl v prodlení.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. srpna 2018 soud zjistil, že pohledávka ze smlouvy o úvěru ze dne 21. 7. 2017 byla s účinností ke dni 6. 9. 2018 převedena na žalobkyni, přičemž žalovanému byla tato skutečnost oznámena dopisem ze dne 21. září 2018.

6. Z dohody o uznání dluhu ze dne 27. září 2018 soud zjistil, že dne 27. 9. 2018 uzavřel žalobce s žalovaným dohodu o uznání dluhu (dále jen Dohoda). Žalovaný v ní uznal svůj dluh vůči žalobci co do důvodu a výše celkem ve výši 12 012 Kč. Zároveň se zavázal uhradit jej v 12 pravidelných měsíčních splátkách v souladu se sjednaným splátkovým kalendářem.

7. Z oznámení o zesplatnění dluhu ze dne 18. 4. 2019 soud zjistil, že se žalovaný následně dostal do prodlení s plněním dvou splátek, a to splátky č. , hodnota, . a č. , hodnota, . Žalobce se proto rozhodl využít svého smluvního oprávnění a dluh žalovaného zesplatnil. V rámci dopisu o zesplatnění pohledávky byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, která v zesplatněné výši činila 12 012 Kč, zároveň byla žalovanému poskytnuta lhůta k úhradě zesplatněné pohledávky, a to nejpozději do 26. 4. 2019. Žalobce doplňuje, že zákonný úrok z prodlení je požadován ze zesplatněné výše pohledávky, od prvního dne po uplynutí lhůty, která byla žalovanému poskytnuta k úhradě zesplatněné pohledávky, tj. od 27. 4. 2019.

8. Z předžalobní upomínky ze dne 1.7.2024 soud zjistil žalovaný po odeslání dopisu o zesplatnění dlužnou částku ve stanovené lhůtě nesplatil. Žalobce proto v souladu s ustanovením § 142a občanského soudního řádu odeslal žalovanému dne 1. 7. 2024 předžalobní upomínku.

9. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je v rozsahu částečného zpětvzetí důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. jako smlouvy o úvěru. Nadto se však dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru („ZoSÚ“) žalovanému poskytnuté plnění považuje za úvěr spotřebitelský, kterým je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ tedy měl poskytovatel při uzavření Smlouvy shora povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a jako poskytovatel poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, je smlouva neplatná, a to absolutně, jak dovodil Nejvyšší soud ČR zejména v rozhodnutí ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádným způsobem zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Soud se tedy předně zabýval tím, zda právní předchůdce žalobkyně dostatečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného a zda ze svých zjištění učinil přiléhavý závěr, že je schopen úvěr řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení (srovnej k tomu zejm. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015). V nyní projednávané věci poskytovatel úvěru neověřoval žalovaným tvrzené skutečnosti tak, aby bylo možno učinit závěr, že postupoval v duchu zásad zodpovědného úvěrování. Soud tak dospěl k závěru, že předchůdce žalobkyně řádně nesplnil povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného a Smlouvu shledal neplatnou pro rozpor se zákonem dle § 86 ZoSÚ a § 588 občanského zákoníku, jedná se o neplatnost absolutní pro porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, což odporuje zákonu.

10. U nároků žalobkyně uplatněných ze smlouvy pak s ohledem na shora uvedené platí, že plnil-li žalovaný na neplatnou smlouvu, je nutno jeho dosavadní plnění dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ zohlednit vůči nároku žalobkyně. Dle ust. § 6 odst. 1, 2 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Pokud by k zohlednění plnění poskytnutého spotřebitelem úvěrující mohlo dojít jen na základě námitky vypořádání vzájemného plnění ve smyslu § 2993 občanského zákoníku, pak by žalobkyně nepřípustně těžila z neplatného jednání, kterého se dopustila při sjednávání úvěrové smlouvy, pokud neposoudila pečlivě úvěruschopnost žalovaného (srovnej k tomu zejména rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, č. j. 15 Co 290/2020-42). V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému z neplatné smlouvy poskytla plnění ve výši 4 500 Kč, což je na straně žalovaného bezdůvodným obohacením, a proto soud ve výroku I. tohoto rozsudku zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 4 500 Kč, a to včetně úroků z prodlení v zákonné výši, když právo žalobkyně na úroky z prodlení plyne z ustanovení § 1970 občanského zákoníku a výše úrokového příslušenství odpovídá nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. S ohledem na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy pak soud nepřihlížel k následně uzavřené dohody o uznání dluhu.

11. V rozsahu zpětvzetí žaloby pak soud řízení co do částky 7 512 Kč s úrokovým příslušenstvím ve výroku II. tohoto rozsudku zastavil v souladu s ustanovením § 96 odst. 1, odst. 2 věta prvá občanského soudního řádu.

12. V tomto řízení byly obě strany procesně úspěšné částečně, a proto soud o účastnických nákladech řízení rozhodl ve výroku III. tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu tak, že žádnému z účastníků právo na jejich náhradu přiznáno nebylo.

13. Dlužnou jistinu včetně příslušenství byl žalovaný zavázán zaplatit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.