26 C 85/2024

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Šopka a přísedících Anonymizováno Anonymizováno a Anonymizováno Anonymizováno ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru

I. Žaloba ze dne 28. 1. 2024, na základě které se žalobkyně domáhala určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 20. 11. 2023, které dal žalovaný žalobkyni, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 15 350 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Žalobou ze dne 28. 1. 2024 se žalobkyně domáhala určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 20. 11. 2023, které dal žalovaný žalobkyni. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný byl u žalobkyně zaměstnán od 1. 6. 2023 jako řidič/pomocný pracovník, a to na dobu neurčitou. Dne 29. 11. 2023 doručil žalovaný žalobkyni přípis označený jako okamžité zrušení pracovního poměru, na základě kterého měl žalovaný s žalobcem okamžitě zrušit pracovní poměr založený výše označenou pracovní smlouvou. Důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru mělo být prodlení žalobce s úhradou mzdy za měsíc září 2023. Žalobkyně má za to, že shora označeným přípisem nedošlo k platnému okamžitému zrušení pracovního poměru mezi žalobkyní a žalovaným, a to proto, že žalovaný v průběhu trvání pracovního poměru závažným způsobem porušoval své povinnosti zaměstnance, když např. se jako divák účastnil fotbalového utkání mezi FC Baník Ostrava a FK Jablonec konaného dne 28. 10. 2023 a popíjet při tom alkoholické nápoje, a to i přes to, že v daný okamžik byl ve stavu dočasné pracovní neschopnosti a nebyl tak pro žalovaného schopen vykonávat práci. Žalobkyně uvádí, že se nejednalo o jediné hrubé porušení pracovních povinností žalovaného, a proto žalobkyně chtěla toto jednání žalovaného opakovaně projednat na osobní schůzce. K této došlo až dne 15. 11. 2023. Při této schůzce žalovaný vytrhl žalobkyni z rukou dokumenty týkající pracovního poměru a dosud nevyplacené mzdy za měsíc září 2023 a s těmito dokumenty následně uprchl neznámo kam. Tuto skutečnost byl jednatel žalobkyně , jméno FO, oznámit na policii. Mezi dokumenty týkajícími se pracovního poměru žalovaného byla mimo jiné i finanční hotovost, kterou žalobkyně po vypořádání sporných nároků žalovaného vůči žalobkyni hodlala vyplatit žalovanému za účelem vypořádání dlužné mzdy. Žalobkyně tvrdí, že za daných okolností se tak lze důvodně domnívat, že jednání žalovaného vůči žalobkyni nese znaky trestného činu krádeže podle ust. § 205 odst. 1 trestního zákoníku. Na základě uvedených skutečností žalobkyně namítá, že okamžité zrušení pracovního poměru udělené žalobkyni žalovaným přípisem ze dne 20. 11. 2023 je neplatné, neboť pokud se žalobkyně dostala do prodlení s úhradou mzdových závazků vůči žalovanému, pak pouze z důvodu výše popsaného neomluvitelného chování žalovaného, který při schůzce dne 15. 11. 2023 žalobkyni odcizil podklady související s pracovním poměrem u žalovaného a s nárokem na vyplacení mzdy za měsíc září 2023. Žalobkyně rovněž navrhla žalovanému, že pracovní poměr žalovaného u žalobkyně skončí podle ust. § 70 odst. 2 písm. b) zákoníku práce dohodou ke dni 29. 11. 2023, což žalovaný odmítl.

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout s tím, že žalobkyně jako zaměstnavatel se dostala do prodlení s úhradou mzdy žalovanému jako zaměstnanci za měsíc září 2023, a proto žalovaný přistoupil k okamžitému zrušení pracovního poměru v souladu s ust. § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Žalovaný považuje žalobní tvrzení žalobkyně za účelová, zkreslená a také lživá (krádež listin a peněžní hotovosti dne 15. 11. 2023). Žalovaný má za to, že se žalobkyně těmito tvrzeními snaží vyhnout své povinnosti uhradit žalovanému jak dlužný mzdový nárok za měsíc 2023 (také i za poměrnou část měsíce října 2023), tak i další náhradu mzdy dle ust. § 56 odst. 2 zákoníku práce. Žalovaný od právního zástupce žalobkyně obdržel přípis ze dne 7. 12. 2023, avšak na tento přípis bylo reagováno právním zástupce žalovaného přípisem ze dne 15. 12. 2023, kde byly žalobci uvedeny všechny rozhodné skutečnosti, dle kterých námitka žalobce na neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 20.11.2023 nemůže obstát. Žalovaný v přípise ze dne 15. 12. 2023 žalobkyni uvedl, že jedinou a rozhodnou okolností je skutečnost, jestli žalobce do 15. 11. 2023 splnil anebo nesplnil svou povinnost uhradit žalovanému jako zaměstnanci mzdu za měsíc září 2023, kdy tato povinnost nebyla žalobkyní splněna ani do dne 15. 12. 2023 (není splněna ani dosud), a proto žalovaný považuje okamžité zrušení pracovního poměru za platné. Žalovaný rovněž odmítá, že měl dne 28. 10. 2023 porušovat povinnosti dočasně práce neschopného zaměstnance, kdy žalovaný měl v dané době vycházky a ani se nezdržel na celé utkání a rozhodně ani nekonzumoval žádné alkoholické nápoje (žalovaný byl osobním automobilem a jen doprovodil svoji manželku). Žalovaný stále a ani nyní nerozumí tomu, jaký vliv má mít návštěva žalovaného dne 28. 10. 2023 na fotbalovém utkání, v době vycházek žalovaného, včetně tvrzení žalobce o porušování dočasné pracovní neschopnosti, na to, že žalobkyně žalovanému neuhradila mzdu za měsíc září 2023, která měla být dle čl. III. odst. 3.

2. Pracovní smlouvy ze dne 31. 5. 2023 vyplacena do 20. 10. 2023. V době konání fotbalové utkání již mzda žalovaného za měsíc září 2023 měla být připsána na bankovní účet žalovaného. Pokud žalobkyně v žalobě uvádí, že dne 15. 11. 2023 se měla konat osobní schůzka žalobce a žalovaného, tak tato se uskutečnila, ale její průběh a konec byl zcela jiný, než žalobkyně popisuje ve svém přípise ze 7. 12. 2023 a v žalobě. K průběhu schůzky dne 15. 11. 2023 se žalovaný také vyjadřoval v přípise ze dne 15. 12. 2023, kdy na tomto vyjádření i ve vztahu k žalobním tvrzením nemá důvod cokoli měnit. Žalovaný nadále důrazně a bez dalšího odmítá jakékoli obvinění žalobkyně z tvrzených krádeží listin (žádné listiny ani v žalobě žalobce nekonkretizuje a ani je k důkazu neoznačuje, pouze listiny obecně zmiňuje) a peněžních prostředků (také je v žalobě blíže nekonkretizuje přesto, že dle čl. III. odst. 3.

2. Pracovní smlouvy byla žalobkyně povinna mzdu vyplácet bezhotovostně na bankovní číslo účtu žalovaného) dne 15. 11. 2023, když se jedná ze strany žalobkyně o účelová, nepravdivá a doslova nátlaková tvrzení, vedená zřejmou snahou, aby se žalobkyně vyhnula své finanční povinnosti vůči žalovanému. Žalovaný kategoricky uvádí, že nic z toho, co je tvrzeno žalobkyní v přípise ze dne 7. 12. 2023 a v žalobě, že se mělo udát dne 15. 11. 2023, není pravdivé a je s podivem, že žalobkyně již nepodala trestní oznámení hned 15. 11. 2023, pokud tvrdí odcizení peněžních prostředků. Skutečný obsah a průběh osobní schůzky ze dne 15. 11. 2023 bude moci prokázat svědecky manželka žalovaného, která byla jednání dne 15. 11. 2023 mezi jednatelem žalobkyně a žalovaným osobně přítomna. Dne 15. 11. 2023 totiž jednatel žalobkyně žalovanému dobrovolně předal listiny týkající se pracovního poměru s tím, aby je žalovaný podepsal za účelem skončení pracovního poměru zpětně ke dni 29. 9. 2023. Ze strany žalobkyně je nyní dobrovolné předání předmětných listin nepravdivě a zjevně účelově vydáváno za krádež (doplněnou ještě o tvrzenou nepravdivou krádež peněz), neboť žalovaný odmítl na zpětné ukončení pracovního poměru ke dni 29. 9. 2023 přistoupit.Skutkový stav zjištěný na základě provedeného dokazování¨3. Z pracovní smlouvy ze dne 31. května 2023 soud zjistil, že žalovaný byl u žalobkyně zaměstnán od 1. 6. 2023 jako řidič/pomocný pracovník, a to na dobu neurčitou.

4. Ze mzdového výměru ze dne 31. 5. 2023 soud zjistil, že mzdový tarif žalovaného činil 25 000 Kč měsíčně hrubého a mzda měla být poukazována na žádost zaměstnance bezhotovostní platbou na bankovní účet žalovaného 20. dne v měsíci.

5. Z okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 20. listopadu 2023 soud zjistil, že dne 29. 11. 2023 doručil žalovaný žalobkyni přípis označený jako „Okamžité zrušení pracovního poměru”, na základě kterého žalovaný u žalobkyně okamžitě zrušil pracovní poměr z důvodu prodlení žalobkyně s úhradou mzdy za měsíc září 2023.

6. Z námitky neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 7. prosince 2023 soud zjistil, že žalobkyně namítla neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru se stejnými argumenty, jaké uplatňuje v tomto řízení.

7. Ze svědecké výpovědi , jméno FO, soud zjistil, že žalovaný je její manžel, se kterým žije v manželství 40 let. Svědkyně se dne 15. listopadu 2023 se účastnila jednání s jednatelem žalované společnosti panem , jméno FO, , u které byl přítomen rovněž její manžel. Na této schůzce řešili nezaplacenou mzdu jejího manžela za září 2023 a neproplacené doklady za předchozí měsíce za hotel a pohonné hmoty. Dne 15. 11. 2023 přijel jednatel , jméno FO, nečekaně k žalovanému před dům. Následně se dostavila také svědkyně, která byla předtím v práci. Poté šla s manželem společně před dům, kde jednatel seděl ve svém autě a měl pouze spuštěné okýnko. , jméno FO, jednatel žalovanému sděloval, že už nechce, aby pro něj žalovaný pracoval, na což reagoval žalovaný tím, že ani on zájem o práci pro jednatele nemá. , jméno FO, měl v autě s sebou nějaké písemnosti, které předal žalovanému. Svědkyně si nicméně na těchto listinách všimla, že se mělo jednat o rozvázání pracovního poměru dohodou zpětně k 29. 9. 2023. Svědkyně proto panu , jméno FO, říkala, že nesouhlasí s tím, aby její manžel podepisoval zpětně rozvázání pracovního poměru. Řekla panu , jméno FO, , že se mohou dohodnout na rozvázání pracovního poměru k dnešnímu dni a dále, ať manželovi doplatí mzdu. Svědkyně měla připravenou výpověď z pracovního poměru, kterou měl podat žalovaný, a ukázala ji panu , jméno FO, s tím, že pracovní poměr bude rozvázán k 15. 11. 2023. Protože se nedohodli na tom, ke kterému dni má být rozvázán pracovní poměr, schůzku ukončili. Listiny, které jednatel žalovanému předal, si žalovaný ponechal a odešel s nimi. Jednalo se o nepodepsanou Dohodu o rozvázání pracovního poměru k 29. 9. 2023, byly tam i dovolenkové listy, které měl žalovaný podepsat s tím, že měl čerpat 5 nebo 6 dní dovolené, nicméně žalovaný měl dovolenou pouze jeden den. Pak tam byla listina, kde měl žalovaný svým podpisem vyjádřit souhlas s tím, že mu bude výplata dávána v hotovosti, nicméně svědkyně vypověděla, že žalovanému vždy chodila výplata na účet. Dokonce byl mezi těmito listinami přichystaný i zápočtový list s ukončením pracovního poměru k 29. 9. 2023 podepsaný účetním a byl tam i lísteček o mzdě, nicméně žalovaný žádnou mzdu za září 2023 vyplacenu nedostal. Navíc tam byla ještě listina, kde měl žalovaný souhlasit s tím, že když nebude mít pro něj pan , jméno FO, práci, tak bude mít neplacené volno. Asi 10 minut poté, co schůzka skončila, volal pan , jméno FO, a chtěl listiny zpět, ale žalovaný mu je odmítl vrátit s tím, že stejně byly určeny pro něj. Pak volal pan , jméno FO, ještě jednou a chtěl podklady pro výplatu mzdy, nicméně bylo mu sděleno, že tyto podklady už žalovaný jednou předával. Následně pak svědkyně pomohla žalovanému poslat do datové schránky žalobkyně okamžité zrušení pracovního poměru z důvodu nevyplacení mzdy.

8. Ze zprávy , právnická osoba, ze dne 30. září 2024 soud zjistil, že Městské ředitelství policie , adresa, , obvodní oddělení , adresa, nevede žádný záznam anebo spisový materiál v souvislosti s odcizením listin a peněz ze strany , Jméno žalovaného, , narozeného , Datum narození žalovaného, , nar. , datum, .Právní hodnocení skutkového stavu9. Podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit, jestliže zaměstnavatel mu nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí termínu splatnosti (§ 141 odst. 1).

10. Podle ustanovení § 141 odst. 1 zákoníku práce mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku.

11. Důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru podle ustanovení § 56 písm. b) zákoníku práce je - jak vyplývá z jeho znění - skutečnost, že zaměstnavatel nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí termínu splatnosti. Naplnění uvedeného důvodu pro okamžité zrušení pracovního poměru tedy spočívá právě (a jenom) v tom, že nastala splatnost mzdy (platu) nebo náhrady mzdy (platu) anebo jakékoliv jejich části, a současně, že zaměstnavatel neuspokojil nárok na mzdu (plat) nebo náhradu mzdy (platu) anebo jakoukoliv jejich část ani v dodatečné lhůtě 15 dnů poté, co se mzda (plat) nebo náhrada mzdy (platu) stala splatnou. Skutečnost, že zaměstnavatel vyplatil zaměstnanci dlužnou splatnou mzdu (plat) nebo náhradu mzdy (plat) anebo jejich část až po uplynutí patnáctidenní lhůty, není z hlediska důvodu k okamžitému zrušení pracovního poměru významná; spočívá-li důvod k okamžitému zrušení podle ustanovení § 56 písm. b) zák. práce v marném uplynutí dodatečné lhůty 15 dnů po splatnosti mzdy (platu) nebo náhrady mzdy (platu) anebo jakékoliv jejich části, nemůže mít pozdější plnění (tj. plnění poskytnuté po uplynutí dodatečné patnáctidenní lhůty) zaměstnavatele žádný vliv na závěr, že zaměstnanci již vznikl (a to dříve, než zaměstnavatel plnil) důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru a že se jej rozhodl ve lhůtě uvedené v ustanovení § 59 zákoníku práce uplatnit.

12. Základní podmínkou pro okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnancem pro nevyplacení mzdy nebo platu, anebo náhrady mzdy nebo platu (případně jakékoliv jejich části) – jak ze shora uvedeného vyplývá - je, že se takové plnění stalo splatným. Protože lhůta 15 dnů, po jejímž marném uplynutí může zaměstnanec realizovat své právo rozvázat uvedeným způsobem pracovní poměr, se odvíjí od uplynutí termínu splatnosti mzdy (platu), je třeba důsledně rozlišovat mezi splatností mzdy (platu) na straně jedné a termínem výplaty na straně druhé. Zatímco splatnost mzdy (platu) nastává - jak vyplývá z ustanovení § 141 odst. 1 zákoníku práce, na které ustanovení § 56 písm. b) zákoníku práce výslovně odkazuje – nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat (tedy poslední den takového měsíce), termín výplaty, jak vyplývá z ustanovení § 141 odst. 3 zákoníku práce, určí zaměstnavatel v mezích daných ustanovením § 141 odst. 1 zákoníku práce (nebyl-li pravidelný termín výplaty mzdy nebo platu sjednán v kolektivní smlouvě).

13. Protože ustanovení § 56 písm. b) zák. práce váže možnost okamžitého zrušení pracovního poměru výlučně na uplynutí stanovené lhůty od splatnosti mzdy (platu) ve smyslu ustanovení § 141 odst. 1 zákoníku práce, je pro uplatnění důvodu k okamžitému zrušení pracovního poměru pro nevyplacení mzdy (platu) nebo její části nerozhodné, ke kterému dni zaměstnavatel určil (nebo byl sjednán) pravidelný termín výplaty mzdy (platu). Z uvedeného vyplývá, že počátek běhu patnáctidenní lhůty uvedené v ustanovení § 56 písm. b) zákoníku práce se bude vždy odvíjet ode dne následujícího po uplynutí posledního dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém zaměstnanci vzniklo právo na mzdu nebo plat (jejich část).

14. Uvedené vztaženo na posuzovanou věc znamená, že splatnost mzdy žalovaného za měsíc září 2023 nastala dne 31. října 2023. Od 1. listopadu 2023 je tak žalobkyně s dlužnou mzdou v prodlení a 16. listopadu 2023 vzniklo žalovanému právo okamžitě zrušit pracovní poměr u žalobkyně z důvodu nevyplacení mzdy za září 2023. Pokud tedy žalovaný okamžitě zrušil pracovní poměr u žalobkyně dne 29. listopadu 2023, kdy tuto listinu doručil do datové schránky žalobkyně, pak tak učinil oprávněně a v souladu s citovaným ustanovením § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Z uvedených důvodů soud proto žalobu ze dne 28. 1. 2024, na základě které se žalobkyně domáhala určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 20. 11. 2023, které dal žalovaný žalobkyni, jako nedůvodnou zamítl.

15. Tvrzení žalobkyně, že žalovaný v době své pracovní neschopnosti byl dne 28. října 2023 na fotbalovém zápase a popíjel přitom alkoholické nápoje jednak nebylo nijak prokázáno, ale především je z hlediska předmětu sporu zcela bezvýznamné, protože nelze zaměstnance sankcionovat nevyplacením mzdy za září 2023 za to, že měsíc poté (dne 28. října 2023) byl na fotbale.

16. Rovněž tvrzení žalobkyně, že žalovaný měl dne 15.11.2023 vytrhnout jednateli pracovně právní dokumenty i s penězi a utéct, nebylo nijak prokázáno. Ze svědecké výpovědi svědkyně , jméno FO, bylo zjištěno, že 15.11.2023 se před domem setkal žalovaný s jednatelem , jméno FO, , který seděl v autě a který žalovanému předal návrh dohody na rozvázání pracovního poměru zpětně 29. září 2023, s čímž žalovaný nesouhlasil a s návrhem této dohody, jakož s dalšími listinami poté schůzku opustil. Ani policie jednateli nepotvrdila, že by krádež listin a peněz oznamoval.

17. V řízení bylo dále prokázáno, že dle mzdového výměru měla být mzda žalovanému poukázána bezhotovostně na jeho účet, a proto ani nebyl důvod k osobnímu předávání peněz na schůzce 15. listopadu 2023. Soud dále zamítl důkazní návrhy na výslechy účastníků, neboť jednak účastníci sledují v civilním sporu své vlastní procesní zájmy, což má vliv na důkazní hodnotu jejich výpovědí, ale především pro tento spor je klíčové, zda došlo k vyplacení mzdy žalovanému za září 2023 ve lhůtě do 15 dnů od její splatnosti, a proto vyslýchat účastníky řízení by bylo nadbytečné, když tuto skutečnost lze prokázat jinak.

18. Procesně úspěšný žalovaný má také proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., přičemž tato náhrada nákladů řízení spočívá v odměně právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif), přičemž zástupce žalovaného učinil v této věci těchto 5 úkonů právní služby: převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření k žalobě, účast u soudního jednání dne 23. září 2024, účast u soudního jednání dne 13. listopadu 2024 a účast u soudního jednání dne 31. ledna 2025.

19. Sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby podle ust. § 7 bod 5 a § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu činí 2 500 Kč (u 4 úkonů) a od 1.1.2025 činí 3 700 Kč, a proto za těchto 5 úkonů právní služby náleží odměna 13 700 Kč.

20. Dále byla v rámci náhrady nákladů řízení přiznána žalovanému náhrada hotových výdajů, a to 5 režijních paušálů (4 x 300 Kč a 1 x 450 Kč) podle ust. § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 1 650 Kč. Celkem tak náhrada nákladů řízení činí 15 350 Kč.

21. Žalobkyně byla zavázaná zaplatit tuto náhradu nákladů řízení žalovanému ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., a to k rukám zástupce žalovaného v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.