26 C 89/2020

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu titul Jiřího Šopka a přísedících Miloslavy Kašíkové a Marie Klozíkové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 90 565 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 90 565 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 19 295 Kč za dobu od 1. 6. 2018 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, z částky 9 000 Kč za dobu od 1. 11. 2018 do zaplacení ve výši 9 % ročně, z částky 19 295 Kč za dobu od 1. 12. 2018 do zaplacení ve výši 9 % ročně, z částky 4 385 Kč za dobu od 1. 1. 2019 do zaplacení ve výši 9,75 % ročně, z částky 38 590 Kč za dobu od [datum] do zaplacení ve výši 9,75 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 23 783 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen [název soudu] [anonymizováno] [datum], se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 90 565 Kč s úrokovým příslušenstvím z titulu dlužných mzdových nároků. Žalobce uvádí, že byl u žalované zaměstnán jako stavební dělník a jeho základní mzda byla sjednána ve výši 25 000 Kč měsíčně hrubého, tj. 19 295 Kč čistého. Žalobce dále tvrdí, že navzdory skutečnosti, že vykonával požadované práce, mu nebyla vyplacena mzda za měsíc duben 2018, která byla splatná nejpozději dne 31. 5. 2018. Dále za období měsíce září 2018 došlo k úhradě toliko částky 10 295 Kč, která byla žalobci zaplacena dne 5. 11. 2018, a tedy za září 2018 eviduje žalobce dluh ve výši 9 000 Kč splatných dne 31. 10. 2018. Za říjen 2018 nebylo žalobci uhrazeno nic, přičemž částka 19 295 Kč se stala splatnou 31. 11. 2018. Za listopad 2018 náleží žalobci náhrada za dny, kdy trval pracovní poměr, avšak pro překážku v práci na straně zaměstnavatele nemohl práci vykonávat (tedy za období od 1. 11. do 7. 11. a dále od 25. 11. do 27. 11.), tedy za 5 pracovních dní, za které měla být žalobci zaplacena částka 4 385 Kč, která byla splatná dne 31. 12. 2018. Dále žalobce poukazuje na to, že vzhledem ke skutečnosti, že ke skončení pracovního poměru došlo v důsledku okamžitého zrušení pracovního poměru pro nezaplacenou část mzdy, náleží mu v souladu s ustanovením § 56 odst. 2 zákoníku práce náhradu mzdy za 2 měsíce, tedy částka 38 590 Kč Celkem proto požaduje žalobce po žalované zaplacení částky 90 565 Kč s úrokovým příslušenstvím, k jejímuž zaplacení žalobce žalovanou vyzval dne [datum], avšak bezúspěšně.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout s odůvodněním, že žalobce dlouhodobě poškozuje podnikatelskou činnost žalované tím, že zveřejňuje na ni negativní recenze na Googlu. Navíc předával kontakty o klientech, zakázkách a dalších obchodních záležitostech žalované dalším osobám, ačkoliv se v pracovní smlouvě zavázal, že se tohoto jednání nebude dopouštět ani po ukončení pracovní smlouvy. Bez vědomí žalované si nechal vyrobit razítko s názvem firmy žalované a neoprávněně za žalovanou obchodoval. U jednání konaného dne [datum] pak žalovaná strana uvedla, že uznává, že žalobci dluží mzdu za září 2018 ve výši 9 000 Kč a za říjen 2018 ve výši 19 295 Kč. Vyjádřila však nesouhlas s tím, aby byla zavázaná žalobci platit náhradu mzdy ve výši 38 590 Kč, neboť má za to, že se žalobce účelově nedostavoval do práce. Nesouhlasí rovněž s tím, že by na straně zaměstnavatele nastaly překážky v práci. <b>Skutkový stav zjištěný na základě provedeného dokazování</b> 3. Z pracovní smlouvy ze dne [datum] (ve znění její změny [číslo] ze dne [datum]) soud zjistil, že žalobce byl zaměstnán u žalované jako stavební dělník od [datum], přičemž pracovní poměr byl uzavřen na dobu neurčitou.

4. Ze mzdového výměru ze dne [datum] soud zjistil, že základní mzda žalobce byla sjednána ve výši 25 000 Kč měsíčně hrubého (dle tvrzení žalobce činila jeho základní mzda [částka] čistého).

5. Z okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce rozvázal pracovní poměr u žalované okamžitým zrušením odkazem na ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce s odůvodněním, že mu nebyla vyplacena mzda za měsíc září 2018 ani po uplynutí 15 dnů od splatnosti. Listina byla doručena [datum].

6. Z písemného sdělení žalobce ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná s žalobcem rozvázala pracovní poměr okamžitým zrušením dne [datum] z důvodu neomluvených absencí žalobce na pracovišti v období od [datum] do [datum]. Žalobce tímto sdělil žalované, že ukončení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele považuje za neplatné a trvá na dalším zaměstnávání.

7. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky 90 565 Kč ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy, a to ze stejných skutkových a právních důvodů, z jakých je tato částka vymáhána v tomto řízení.

8. Z rozsudku [název soudu] ze dne 10. 12. 2019, číslo jednací [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], soud zjistil, že soud projednával spor o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne [datum], které dala žalovaná žalobci z důvodu neomluvených absenci v období od [datum] do [datum]. Tímto rozsudkem bylo pravomocně rozhodnuto, že okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne [datum], které dala žalovaná žalobci z důvodu neomluvených absenci, je neplatné. Odvolací soud v tomto rozsudku v odstavci 6 konstatuje, že se v případě nepřítomnosti žalobce na pracovišti v době od 15. 10. 2018 do 28. 10. 2018 nejedná o neomluvenou absenci, a v odstavci 7 uvádí, že nepovažuje ani absenci žalobce v práci v době od 29. 10. 2018 do 6. 11. 2018 za neomluvenou. V odstavci 13 pak odvolací soud uvádí, že se žalobce řídil platnými právními předpisy, neboť poukazoval v dopise ze dne [datum] na skutečnost, že mu končí dovolená dne 26. 10. 2018 a že 29. 10. 2018 nastupuje po dovolené zpět do zaměstnání, přičemž žalovaná mu nesdělila, kam má nastoupit. V tomto dopise žalobce výslovně upozorňuje žalovanou na skutečnost, že má místo výkonu práce na adrese [adresa], že pokud mu nebude sděleno, kam má nastoupit do práce, bude muset tento přístup zaměstnavatele pokládat za překážku v práci z jeho strany. Žalovaná však na žádost žalobce o přidělování práce po [datum] nereagovala, naopak mu zaslala vytýkací dopis dne [datum], ve kterém mu vytýká neomluvenou absenci. V odstavci 14 pak odvolací soud uvádí, že se žalovaná mýlí, protože povinností přidělit žalobci práci podle pracovní smlouvy v místě výkonu práce, případně vyslat jej na pracovní cestu na stavbu, bylo povinností žalované, nikoliv povinností žalobce. Žalobce znovu upozornil žalovanou dopisem ze dne [datum], že mu nebylo umožněno, aby nastoupil do práce, na jeho žádosti o nástup do práce vznesené pomocí SMS, emailu i dopisu žalovaná nereagovala. Za těchto okolností odvolací soud považuje za nemožné pokládat absenci v práci žalobce v době od [datum] do [datum] za absenci neomluvenou. Odvolací soud proto uzavírá, že pokud mu žalovaná po [datum] práci nepřidělovala, vytvořila pro žalobce překážku v práci na straně zaměstnavatele ve smyslu ustanovení § 208 zákoníku práce.

9. Z listiny předložené žalovanou ze dne [datum] obsahující výsledky vyhledávání ve vyhledávači Google po zadání dotazu na žalovanou společnost soud zjistil, že se u této společnosti objevuje recenze žalobce stará 8 měsíců, kde uvádí:„ Špatná firma, nedoporučuji.” <b>Právní hodnocení skutkového stavu</b> 10. Podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit, jestliže mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti (§ 141 odst. 1).

11. Podle ustanovení § 56 odst. 2 zákoníku práce zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr, přísluší od zaměstnavatele náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby.

12. Podle ustanovení § 72 zákoníku práce neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

13. Podle ustanovení § 109 odst. 1 zákoníku práce za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak.

14. Podle ustanovení § 208 zákoníku práce nemohl-li zaměstnanec konat práci pro jiné překážky na straně zaměstnavatele, než jsou uvedeny v § 207, přísluší mu náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku; to neplatí, bylo-li uplatněno konto pracovní doby (§ 86 a 87).

15. Podle ustanovení § 153a odst. 1 věta prvá občanského soudního řádu uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání.

16. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Co se týče dlužné mzdy za měsíc září 2018 ve výši 9 000 Kč a za měsíc říjen 2018 ve výši 19 295 Kč, žalovaná strana uznala, že žalobci dlužnou mzdu za toto období v žalobě požadované výši nezaplatila, a proto soud rozhodl podle tohoto uznání, když nárok žalobce na mzdu plyne z citovaného ustanovení § 109 odst. 1 zákoníku práce.

17. Soud shledal důvodnou žalobu také v té části, v níž se žalobce domáhal zaplacení náhrady mzdy za listopad 2018 za dny, kdy trval pracovní poměr, avšak pro překážku v práci na straně zaměstnavatele nemohl práci vykonávat (tedy za období od 1. 11. do 7. 11. a dále od 25. 11. do 27. 11.), tedy za 5 pracovních dní. V tomto řízení již soud nezkoumal, zda v daném období existovaly na straně zaměstnavatele překážky v práci, které znemožňovaly žalobci vykonávat pracovní činnost, poněvadž tuto otázku pravomocně vyřešil [název soudu] v citovaném rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], číslo jednací [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum]. V odstavci 14 tohoto pravomocného rozsudku [název soudu] jednoznačně uvádí, že pokud žalovaná žalobci po [datum] práci nepřidělovala, vytvořila pro žalobce překážku v práci na straně zaměstnavatele ve smyslu ustanovení § 208 zákoníku práce.

18. Soud se rovněž v tomto řízení už nezabýval otázkou, zda se žalobce dopouštěl neomluvených absencí v období od 15. 10. 2018 do 6. 11. 2018, neboť i tato otázka byla v citovaném pravomocném rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], číslo jednací [číslo jednací] vyřešena, neboť v odstavci 6 tohoto rozsudku soud konstatuje, že se v případě nepřítomnosti žalobce na pracovišti v době od 15. 10. 2018 do 28. 10. 2018 nejedná o neomluvenou absenci, a v odstavci 7 uvádí, že nepovažuje ani absenci žalobce v práci v době od 29. 10. 2018 do 6. 11. 2018 za neomluvenou. Proto také soud rozhodl o tom, že okamžité zrušení pracovního poměru, které dala žalovaná žalobci dne 6. 11. 2018, je neplatné.

19. Z hlediska tohoto projednávaného sporu je však podstatné, že žalobce dne [datum] žalované doručil okamžité zrušení pracovního poměru, kterým rozvázal pracovní poměr u žalované s odkazem na ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce s odůvodněním, že mu nebyla vyplacena mzda za měsíc září 2018 ani po uplynutí 15 dnů od splatnosti. Neplatnost tohoto okamžitého zrušení pracovního poměru žalovaná strana nenapadla v prekluzivní dvouměsíční lhůtě žalobou u soudu ve smyslu citovaného ustanovení § 72 zákoníku práce, a proto pracovní poměr účastníků byl rozvázán na základě tohoto žalobcova okamžitého zrušení pracovního poměru. Z citovaného ustanovení § 56 odst. 2 zákoníku práce dále plyne, že zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr, přísluší od zaměstnavatele náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby. Žaloba je proto důvodná také v té části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení náhrady mzdy za dva měsíce výpovědní doby ve výši 38 590 Kč.

20. V tomto sporném řízení, které je ovládáno zásadou projednací, je soud vázán návrhy účastníků, které nemůže překročit. V řízení bylo zjištěno, že měsíční mzda mzda žalobce byla sjednána ve výši 25 000 Kč měsíčně hrubého, přičemž dle tvrzení žalobce činila jeho mzda 19 295 Kč čistého. Žalobce své nároky vyčíslil dle výše čisté mzdy, ačkoliv mzdové nároky se na základě ustálené soudní judikatury vymáhají v hrubé výši, z čehož plyne, že žalobce v tomto řízení žádal méně, než nakolik má nárok. Náhrada mzdy za výpovědní dobu tak žalobci nenáleží ve výši 38 590 Kč, nýbrž ve výši 50 000 Kč. Náhrada za překážky v práci na straně zaměstnavatele v trvání 5 pracovních dní žalobci nenáleží ve výši 4 385 Kč (5 x 877 Kč), nýbrž ve výši 5 747 Kč (5 x 1 149,40 Kč). Rovněž mzda za říjen 2018 mohla být žalobcem nárokována v hrubé výši 25 000 Kč a stejně tak měl nárok na část hrubé (nikoliv čisté) mzdy za měsíc září 2018. Jak již však bylo uvedeno, soud nemůže překročit návrh žalobce, a proto žalobci přiznal pouze tolik, kolik požadoval.

21. Žalobce má právo na úroky z prodlení podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, přičemž výše úroků z prodlení vychází z nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. Splatnost jednotlivých mzdových nároků nastala v souladu s ustanovením § 141 odst. 1 zákoníku práce nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu (popř. náhradu mzdy).

22. Pokud se žalovaná vůči žalobě bránila tvrzením, že žalovaný ji poškozoval zveřejňováním negativních recenzí na internetu, porušoval povinnost zachovávat mlčenlivost anebo zneužil její razítko, pak soud shledal tyto námitky jako nedůvodné. Takovouto obranu žalované nelze považovat za kompenzační námitku, neboť je natolik neurčitá, že z ní nelze dovodit, zda se žalobce měl dle tvrzení žalované dopustit svým zaviněným jednáním škody a v čem konkrétně měla tato škoda spočívat. Vylíčení rozhodných skutečností, ze kterých by vyplývala příčinná souvislost mezi konkrétním zaviněným protiprávním jednáním žalobce na straně jedné a škodním následkem na straně druhé nelze nahrazovat předkládáním soudních protokolů, e-mailové komunikace anebo printscreenu z webového vyhledávače, jak to v tomto řízení učinila žalovaná strana. Navíc z předloženého printscreenu z vyhledávače Google nelze nejen ověřit skutečnou identitu autora negativní recenze, nýbrž nelze ani nikomu vytýkat, že tímto způsobem svobodně projevil svůj názor na žalovanou.

23. Procesně úspěšný žalobce má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž tato náhrada nákladů řízení spočívá v zaplaceném soudním poplatku ve výši 3 623 Kč. Dále byla přiznána žalobci v rámci této náhrady odměna právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif), přičemž zástupce žalobce učinil v této věci 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis kvalifikované předžalobní výzvy, sepis žaloby a účast u soudního jednání dne 6. ledna 2021) a sazba mimosmluvní odměny z tarifní hodnoty 90 565 Kč za 1 úkon právní služby podle ust. § 7 bod 5 advokátního tarifu činí 4 740 Kč, a proto při 4 úkonech právní služby je odměna 20 160 Kč (4 × 4 740 Kč). Dále byla v rámci náhrady nákladů řízení přiznána žalobkyni náhrada hotových výdajů, a to 4 režijní paušály po 300 Kč podle ust. § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 1 200 Kč (4× 300 Kč). Celkem tak náhrada nákladů řízení činí 23 783 Kč. Žalovaná byla zavázána zaplatit tuto náhradu nákladů řízení žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.

24. Lhůta k zaplacení dlužné částky včetně příslušenství a náhrady nákladů řízení byla stanovena v délce tří dnů počínající právní mocí tohoto rozsudku, když délka této lhůty k plnění odpovídá ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.