26 C 91/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Šopka a přísedících Miloslavy Kašíkové a Marie Klozíkové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o určení neplatnosti okamžitého skončení pracovního poměru

I. Určuje se, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 3. 2. 2021 je neplatné.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 20 783 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobce domáhal určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne [datum]. Žalobu odůvodnil tím, že byl u žalované zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] na pozici„ řidič/skladník“. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou se zkušební dobou 3 měsíce. Dne [datum] žalobce obdržel poštou od žalované listinu ze dne [datum] označenou jako„ Okamžité zrušení pracovního poměru dle § 55 zákoníku práce“. Z obsahu této listiny je zřejmé, že důvodem zrušení pracovního poměru má být skutečnost, že dne [datum] se žalobce nedostavil k výkonu práce bez jakéhokoliv vysvětlení či omluvy. Zároveň s okamžitým zrušením pracovního poměru mu bylo doručeno Potvrzení o zaměstnání vyhotovené dne [datum] s tím, že pracovní poměr trval od [datum] do [datum]. Žalobce odmítá, že by porušil pracovní smlouvu, když dne [datum] řádně pracoval. Předmětný den rozvážel zboží v Olomouci dle dispozice firmy [právnická osoba], s níž má podle všeho žalovaná uzavřenou smlouvu o rozvozu zásilek. Žalovaná s ním žádným způsobem případné zrušení pracovního poměru neprojednávala, pouze mu jej doručila bez toho, aby se k tomu žalobce mohl vyjádřit. Žalobce odmítá, že by se dopustil porušení pracovních povinností, a proto okamžité zrušení pracovního poměru považuje za neplatné.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout s odůvodněním, že skutečnosti uvedené v předmětném okamžitém zrušení pracovního poměru se zakládají na pravdě, neboť žalobce se dne [datum] do zaměstnání bez omluvy nedostavil. <b>Skutkový stav zjištěný na základě provedeného dokazování</b> 3. Z pracovní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce nastoupil do pracovního poměru k žalované jako řidič/skladník.

4. Z listiny označené jako„ Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem” ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná s žalobcem rozvázala pracovní poměr okamžitým zrušením podle ustanovení § 55 zákoníku práce s odůvodněním, že se žalobce dne [datum] bez jakéhokoliv vysvětlení či omluvy nedostavil do práce.

5. Z výpisu z aplikace CarTracker Digital (záznam o pohybu vozidla) soud zjistil, že žalobce dne [datum] jezdil s vozidlem [registrační značka] od 6:16 hodin do 16:06 hodin.

6. Z listiny označené jako„ [příjmení] moc” ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná udělila žalobci plnou moc k tomu, aby řídil nákladní vozidlo [registrační značka].

7. Z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti soud zjistil, že žalobce byl od [datum] do [datum] práce neschopen ze zdravotních důvodů.

8. Z výpisu z karty řidiče soud zjistil, že žalobce dne [datum] začal jezdit s vozidlem po 6. hodině ranní a tuto činnost ukončil po 16. hodině.

9. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] soud zjistil, že pracovala jako administrativní pracovník u žalované společnosti v období od [datum] do [datum]. Pracovní poměr byl rozvázán dohodou. Svědkyně ví, že žalobce u žalované pracoval jako řidič, ale proč došlo k rozvázání pracovního poměru s žalobcem, neví, pouze slyšela od jednatele žalované, že žalobce nepřišel do práce, a proto byl s ním rozvázán pracovní poměr. Svědkyně pak na pokyn jednatele podle vzoru z internetu vypracovala předmětné okamžitého zrušení pracovního poměru. Svědkyně dále vypověděla, že žalovaná společnost spolupracovala se [právnická osoba], přičemž žalobce vozil zboží z firmy Raben někde od Olomouce. <b>Právní hodnocení skutkového stavu</b> 10. Podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

11. Z citovaného ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce plyne právo zaměstnavatele výjimečně zrušit pracovní poměr zaměstnance za předpokladu, že zaměstnanec porušil svou povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci, přičemž toto porušení povinnosti musí dosáhnout intenzity porušení„ zvlášť hrubým způsobem.“ Okamžité zrušení pracovního poměru podle § 55 písm. b) zákoníku práce je výjimečným institutem a lze k němu přistoupit jen tehdy, jestliže okolnosti případu odůvodňují závěr, že po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance zaměstnával až do uplynutí výpovědní doby (srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 5. 1995, sp. zn. 6 Cdo 137/94).

12. Ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, a proto je na soudu, aby podle svého uvážení s ohledem na všechny okolnosti případu sám tuto hypotézu vymezil. Je tedy věcí soudu, aby posoudil, zda se zaměstnanec dopustil zaviněného porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci a v případě kladného závěru rozhodl, o jaký stupeň porušení této povinnosti se v daném případě jednalo. Při zkoumání intenzity porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci může soud přihlédnout k osobě zaměstnance, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétní povinnosti zaměstnance, k důsledku porušení povinností zaměstnance pro zaměstnavatele, a podobně.

13. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť žalovaná v řízení neprokázala, že by se žalobce dopustil porušení povinnosti zvlášť hrubým způsobem. Žalovaná žalobci vytýkala, že se dne [datum] bez omluvy nedostavil do práce. Tato skutečnost však byla vyvrácena výpisem z aplikace CarTracker Digital (záznam o pohybu vozidla), ze kterého plyne, že žalobce dne [datum] jezdil s vozidlem [registrační značka] od 6:16 hodin do 16:06 hodin. Z plné moci ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná právě vozidlo s [registrační značka] svěřila žalobci za účelem plnění pracovních povinností. Tyto listinné důkazy pak zcela korespondují s výpisem z karty řidiče, ze kterého plyne, že žalobce dne [datum] začal jezdit s vozidlem po 6. hodině ranní a tuto činnost ukončil po 16. hodině. Všechny tyto listinné důkazy pak ve svém souhrnu vyvracejí tvrzení žalované o tom, že žalobce dne [datum] nepracoval. Pokud tedy žalovaná s žalobcem rozvázala pracovní poměr okamžitým zrušením z důvodu, že se dne [datum] nedostavil bez omluvy do práce, pak vzhledem k tomu, že neomluvená absence žalobce dne [datum] prokázána nebyla, soud proto ve výroku I. tohoto rozsudku určil, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne [datum] je neplatné.

14. Procesně úspěšný žalobce má také proti žalované právo na náhradu nákladů řízení podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž tato náhrada nákladů řízení spočívá v náhradě za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a v odměně právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif), přičemž zástupce žalobce učinil v této věci 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a účast u dvou soudních jednání).

15. Sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby podle ust. § 7 bod 5 a § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu činí 2 500 Kč, a proto při 4 úkonech právní služby je odměna 10 000 Kč (4 × 2 500 Kč). Dále byla v rámci náhrady nákladů řízení přiznána žalobci náhrada hotových výdajů, a to 4 režijní paušály po 300 Kč podle ust. § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 1 200 Kč (4 × 300 Kč). Dále byla přiznána náhrada za ztrátu času podle ust. § 14 odst. 3 advokátního tarifu za 12 započatých půlhodin po 100 Kč ve výši 1 200 Kč (zástupce žalobce cestoval k soudu dvakrát ze Šternberku do Ostravy a zpět, přičemž jedna cesta trvá autem maximálně 1,5 hodiny, a proto zástupce žalobce mohl strávit na cestách maximálně 6 hodin, tedy 12 půlhodin). Dále byla v rámci náhrady nákladů řízení přiznána náhrada cestovních výdajů za dvě cesty právního zástupce žalobce ze Šternberku do Ostravy a zpět, přičemž jedna cesta je dlouhá 100 kilometrů, a proto zástupce žalobce v souvislosti s tímto řízením ujel 400 kilometrů a náhrada cestovních výdajů tak činí 3 123 Kč Celkem tak náhrada nákladů řízení včetně 21% DPH (z částky 15 523 Kč) ve výši 3 260 Kč a včetně náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč činí 20 783 Kč.

16. Žalovaná byla zavázaná zaplatit tuto náhradu nákladů řízení žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., a to k rukám zástupce žalobce v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.