26 C 94/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Šopka a přísedících Ing. Antonína Marka a Benno Sukače ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o neplatnost rozvázání pracovního poměru

I. Žaloba ze dne 8. 3. 2021, na základě které se žalobce domáhal určení, že ukončení pracovního poměru ze dne 21. 12. 2020 je neplatné, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 17 485,96 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

III. České republice se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobce domáhal určení, že ukončení pracovního poměru ze dne [datum] je neplatné. Žalobu odůvodnil tím, že nastoupil do pracovního poměru k žalované, která je agenturou práce, dne [datum] a pracoval u uživatele, ke kterému byl dočasně přidělen, až do [datum], přičemž dne [datum] informoval jednatelku žalované společnosti, že musí odjet z místa výkonu práce pro uživatele kvůli zdravotnímu stavu jeho matky, která byla toho času hospitalizovaná v nemocnici. Současně se žalobce dohodl s žalovanou, že dne 4. 1. 2021 opětovně nastoupí do práce, nicméně kvůli zhoršení zdravotního stavu nenastoupil a byl v pracovní neschopnosti. Když se pak žalobce v lednu roku 2021 dostavil k žalované, podepsal ukončení pracovního poměru, ovšem zpětně ke dni [datum]. Vzhledem k tomu, že pracovní poměr nebyl ukončen ke dni, ve kterém se žalobce dostavil žalované, ani toto ukončení nebylo žalobci zasláno do vlastních rukou, má žalobce za to, že ukončení pracovního poměru ze strany žalované je neplatné.

2. Žalovaná strana navrhla žalobu zamítnout. Na svou obranu uvedla, že s žalobcem byl pracovní poměr ukončen z důvodu ukončení dočasného přidělení k uživateli, který nebyl spokojen s pracovní morálkou žalobce, neboť se žalobce dopouštěl neomluvených absencí. Žalobce měl v období od 7. 12. 2020 do 16. 12. 2020 čtyři neomluvené absence a dále měl neomluvené absence také ve dnech 17. 12. 2020 a 18. 12. 2020. K tvrzení žalobce, že mezi žalobcem a žalovanou měla být učiněna dohoda, dle které měl žalobce nastoupit dne 4. 1. 2021 do práce, žalovaná uvádí, že k žádné takové dohodě nedošlo. Dne 21. 12. 2020 byl pracovní poměr žalobce ukončen, kdy žalobce dne 21. 12. 2020 v sídle společnosti osobně převzal listinu Ukončení pracovního poměru na dobu určitou dle § 65 ZP, přičemž převzetí této listiny stvrdil svým podpisem. Vedle této listiny téhož dne 21. 12. 2020 žalobce obdržel oproti podpisu Potvrzení o zaměstnání - zápočtový list, a proto pokud žalobce namítá, že ukončení pracovního poměru bylo datováno zpětně k 21. 12. 2020, tak by měl dle žalované logicky namítat i skutečnost, že Potvrzení o zaměstnání - zápočtový list je rovněž datováno zpětně k 21. 12. 2020, což však žalobce neučinil. Pokud jde o otázku, proč se žalobce osobně dostavil do sídla žalované opětovně v druhé polovině ledna 2021, žalovaná uvádí, že se žalobce toho dne dostavil pro mzdovou pásku a mzdu za prosinec 2020 <b>Skutkový stav zjištěný na základě provedeného dokazování</b> 3. Z pracovní smlouvy s ujednáním o možnosti dočasného přidělení zaměstnance ze dne 7. 12. 2020 soud zjistil, že žalobce byl u žalované, která je agenturou práce, zaměstnán na základě této pracovní smlouvy. Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do ukončení dočasného přidělení k uživateli (bod 6). Dočasné přidělení končí uplynutím doby, na níž bylo sjednáno, dohodou mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem nebo dojde-li k ukončení pracovního poměru mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem (bod 18). V bodě 14 této pracovní smlouvy je dále uvedeno, že neomluvený pozdní příchod a neomluvenou absenci na pracovišti bude zaměstnavatel považovat za hrubé porušení pracovní kázně„ s příslušnými právními důsledky pro ukončení pracovněprávního vztahu”.

4. Z listiny označené jako„ Pokyn zaměstnavatele pro přidělení zaměstnance k uživateli podle ustanovení § 309 odst. 2 ZP” soud zjistil, že žalobce byl žalovanou dočasně přidělen k výkonu práce u uživatele společnosti [právnická osoba], kde měl žalobce pracovat jako pomocný dělník v zinkovně. Dočasné přidělení mělo být na dobu od 7. 12. 2020 do 7. 12. 2021, přičemž vedoucí zaměstnanec uživatele, který je oprávněn žalobci přidělovat práci a kontrolovat ji, je [jméno] [příjmení]. V tomto pokynu dále uvedeno, že dočasné přidělení zaměstnance může být jednostranně ukončeno před uplynutím doby jeho trvání, mimo jiné i tehdy, dojde-li k hrubému porušení pracovní kázně zaměstnancem.

5. Z listiny označené jako„ Ukončení pracovního poměru na dobu určitou dle § 65 ZP” ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná ukončila pracovní poměr s žalobcem podle bodu 6 pracovní smlouvy dle § 65 zákoníku práce„ dnem ukončení dočasného přidělení k uživateli ke dni 21. 12. 2020 Důvodem ukončení dočasného přidělení je„ nespokojenost pracovní morálkou a neplnění výkonnostních norem”.

6. Z Potvrzení o zaměstnání – zápočtový list soud zjistil, že zaměstnání žalobce u žalované trvalo od 7. 12. 2020 do 21. 12. 2020. Tento zápočtový list je podepsán žalobcem.

7. Z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti soud zjistil, že dne 6. 1. 2021 lékař žalobci vystavil doklad o pracovní neschopnost od 4. 1. 2021.

8. Ze zprávy společnosti [právnická osoba] ze dne 15. 9. 2021 soud zjistil, že žalobce měl mít v období od 7. 12. 2020 do 21. 12. 2020 odpracováno celkem 10 směn, to jest 77,5 hodin, nicméně v tomto období měl celkem 50 hodin neomluvené absence. Dne 8. 12. 2020 měl žalobce 3,5 hodin neomluvené absence, neboť z pracoviště odešel. Ve dnech 9. 12. 2020, 10. 12. 2020, 15. 12. 2020, 16. 12. 2020, 17. 12. 2020 a 18. 12. 2020 žalobce bez omluvy do práce vůbec nedorazil. Žalobce neplnil výkonnostní normy dle předpokladů, nepracoval řádně a práci se vyhýbal. Ukončení dočasného přidělení bylo oznámeno žalované dne 18. 12. 2020 ke dni 21. 12. 2020 z důvodu opakující se neomluvené absence a nespokojenosti s pracovní morálkou žalobce.

9. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] soud zjistil, že v prosinci 2020, kdy žalobce pracoval ve [právnická osoba], byl svědek v této společnosti zaměstnán jako vedoucí výroby a byl tudíž nadřízeným žalobce. Žalobce měl na starosti navěšování a svěšování materiálu. Jeho pracovní výkon byl špatný, přičemž svědek viděl žalobce v práci pouze 3 dny. Svědek vypověděl, že při směně dne [datum] si žalobce stěžoval na bolest zad. Svědek jej proto po jídle poslal domů a doporučil mu, aby si zašel k lékaři a posléze mu donesl propustku od lékaře, aby svědek viděl, že žalobce skutečně lékaře navštívil. Žalobce však svědkovi tuto propustku nedonesl. Následně měl žalobce neomluvené absence. Žalobce evidoval svou pracovní docházku v písemné podobě na listech, které k tomuto účelu máme. Pokud žalobce nebyl v práci, pak svědek telefonoval žalované agentuře, nicméně ani ti nevěděli, proč žalobce nepřišel do práce. Svědek dále uvedl, že když viděl, že navěšování materiálu je pro žalobce příliš náročné, tak žalobci nabídl lehčí práci, a to svěšování lehčího materiálu. Nicméně ani toto svěšování žalobce dělat nechtěl. Nicméně pokud by žalobce chtěl tuto práci dělat, tak by ji vykonávat mohl, protože je problém s nedostatkem lidí. Avšak vzhledem k neomluveným absencím žalobce svědek s ním v lednu 2021 už nepočítal. Svědek dne 18. 12. 2020 telefonoval jednatelce žalované agentury [jméno] [příjmení] a oznámil ji, že kvůli neomluveným absencím už žalobce nadále zaměstnávat nechtějí, neboť žalobce měl z 10 pracovních dní 6 neomluvených absencí. Žalobce se svědkovi nezmiňoval o tom, že by potřeboval navštívit svou nemocnou matku.

10. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] soud zjistil, že je zaměstnán u žalované společnosti jako personalista. Když svědek žalobce přijímal do pracovního poměru, tak mu žalobce sděloval, že fyzická práce pro něj není problém, nicméně když začal pracovat, tak si stěžoval na bolest zad a poté si stěžoval i na problémy s družkou a s maminkou. Zdravotně způsobilý pro výkon práce ve společnosti [právnická osoba] žalobce byl, což potvrdil i závodní lékař této společnosti. Svědek dále uvedl, že práce u této společnosti je fyzicky namáhavá, ale může ji vykonávat i osoba bez kvalifikace, protože za dva dny pochopí, co se po něm chce. [právnická osoba] sídlí ve [obec], a proto tam svědek žalobce odvezl a ukázal mu, kde je pracoviště, ubytovna, pošta, lékárna atd. Svědek vypověděl, že podmínkou pro nástup do zaměstnání je, aby měl zaměstnanec aspoň nějaké peníze, protože se musí nějak stravovat. Žalobce svědkovi sděloval, že nějaké peníze dostane od družky, ale ta mu peníze neposlala, a tak svědek žalobci zajistil na celý týden obědy, které mu i zaplatil. Asi po dvou dnech žalobce znovu telefonoval svědkovi a sděloval mu, že si pojede ošetřit bolavá záda do [obec], načež mu svědek navrhl, aby se nechal ošetřit ve [obec]. Následující dny žalobce už v práci nebyl, a přestože tvrdil, že odjel do [obec], ve skutečnosti byl na ubytovně ve [obec]. Pak žalobce asi po třech dnech nastoupil do práce s tím, že už je to lepší, ale nově zase tvrdil, že má jeho maminka nějaký problém a že musí jet domů, a pak opět v práci nebyl. V den, kdy měl být v práci, se dostavil žalobce do sídla žalované agentury a dožadoval se výplaty zálohy na mzdu, která mu ale vyplacena nebyla, protože v té době už věděli od uživatele společnosti [právnická osoba], že žalobce nechtějí. Koncem prosince 2020 žalobce chtěl po žalované mzdu za prosinec 2020, ale svědek mu sdělil, že mzdu za prosinec 2020 obdrží až v lednu 2020. Na této schůzce bylo žalobci předáno ukončení pracovního poměru a zápočtový list.

11. Z účastnické výpovědi jednatelky žalované [právnická osoba] [příjmení] soud zjistil, že se [právnická osoba] žárové zinkování spolupracují spoustu let a ona má na starosti přidělování agenturních zaměstnanců právě do této společnosti včetně péče o tyto zaměstnance. Žalobce byl zdravotně způsobilý pro práci ve [právnická osoba], což potvrdila závodní lékařka této společnosti. Pracovní poměr žalobce začal dne 7. 12. 2020, kdy jej pan [příjmení] zavezl do [obec], kde jej dal na ubytovnu a seznámil jej s pracovištěm a s okolím. Dne [datum] žalobce řekl svému mistrovi panu [příjmení], že jej bolí záda, a ten jej po jídle poslal na ubytovnu. Následující den 9. 12. 2020 žalobce telefonoval panu [příjmení], že zase nepřijde do práce, protože si pojede do [obec] dát obstřik na záda. Pan Domes mu však namítal, proč se nenechá ošetřit ve [obec] ve zdravotním středisku s názvem Dům zdraví, případně v nemocnici, která je nedaleko asi 5 km od pracoviště. Dne 10. 12. 2020 žalobci telefonovala přímo jednatelka, protože se opět dozvěděla, že žalobce nebyl v práci. Na to jí žalobce řekl:„ zítra už do práce půjdu“. Jednatelka však už dne 10. 12. 2020 žalobci řekla, že pokud nedodá potvrzení, že byl u lékaře a že má pracovní neschopnost, tak mu bude evidována neomluvená absence. Dne 11. 12. 2020 žalobce v práci byl, odpracoval celou směnu, pak následoval víkend dne [datum] a [datum], to žalobce nepracoval, ale mohl si nadpracovat to, co zameškal. Následující pondělí 14. 12. 2020 odpracoval žalobce celou směnu a po práci jednatelce zatelefonoval, že má maminku v nemocnici a že odjíždí do [obec] za ní. Jednatelka navrhla žalobci, aby namísto toho mamince do nemocnice zatelefonoval, a současně mu sdělila, že pokud znovu nedorazí do práce, tak už o něj žalovaná nebude mít zájem. Žalobce však jednatelce slíbil, že 15. 12. 2020 do práce přijde. Nicméně 15. 12. 2020 jí telefonoval pan [příjmení], že žalobce opět není v práci. Jednatelka obratem telefonovala žalobci, který však byl na ní v telefonu hrubý a řekl jí, že je hyena. Když pak jednatelka telefonovala na ubytovnu, bylo jí sděleno, že žalobce je na pokoji v ubytovně. Dne 16. 12. 2020 žalobce opět v práci nebyl. Dne 17. 12. 2020 byl žalobce u žalované v kanceláři, omluvil se jednatelce za to, že ji nazval hyenou, a současně si žalobce řekl o zálohu na mzdu, kterou mu ale odmítli dát. Na dotaz, zda může žalobce doložit absenci ve dnech 9. 12. 2020, 10. 12. 2020, 15. 12. 2020 žalobce řekl, že žádné potvrzení od lékaře nemá. Na to jednatelka dne 17. 12. 2020 telefonovala do [právnická osoba], že žalobce je u nich v kanceláři, a proto do práce nepřijde. Na to ji pan [příjmení] řekl, že v takovém případě už o žalobce zájem nemají. Jednatelka proto žalobci řekla, že je pracovní poměr ukončen a že přichystá zápočtový list a ukončení pracovního poměru. Jednatelka se s žalobcem domluvila na tom, že si žalobce pro tyto listiny přijde dne 21. 12. 2020. Žalobce skutečně toho dne přišel a podepsal převzetí zápočtové ho listu i ukončení pracovního poměru. Žalobce při této příležitosti žádal také o výplatu mzdy za prosinec 2020, ale bylo mu sděleno, že tuto mzdu dostane až ve výplatním termínu. Někdy na konci ledna 2021 pak žalobce znovu přišel do kanceláře žalované, kde dostal mzdu, evidenční list důchodového pojištění, potvrzení o zdanitelných příjmech a výplatní pásku. Dne 4. 1. 2021 žalobce volal do [právnická osoba] a chtěl být zaměstnán jako kmenový zaměstnanec, nicméně byl odmítnut a pak dne 4. 1. 2021 nastoupil na pracovní neschopnost.

12. Z účastnické výpovědi žalobce soud zjistil, že začal pracovat 7. 12. 2020 a asi 10. 12. 2020 jej„ chytla” záda, a proto si nechal píchnout injekci a vrátil se zpátky do práce. Protože vedoucí provozu viděl, že žalobce má problémy se zády, tak mu nabídl lehčí práci u pece od ledna 2021. Dne 15. 12. 2020 žalobci volala jeho dcera s tím, že maminka žalobce je vážně nemocná, a proto se rozhodl jet maminku navštívit. Když to žalobce oznámil jednatelce [jméno] [příjmení], sdělila mu, že pokud za maminkou odjede, dostane výpověď. Žalobce přesto za maminkou odjel a dne 16. 12. 2020 odevzdal [jméno] [příjmení] nafasované věci, odevzdal klíčky a odjel domů. Na druhý den se však vrátil a chtěl mzdu za prosinec 2020, nicméně jednatelka mu sdělila, že mzda bude žalobci vyplacena v následujícím výplatním termínu. Žalobce tvrdí, že ukončení pracovního poměru dostal až v polovině ledna 2021, a protože špatně vidí, až doma si všiml, že podepsal antedatovanou listinu, neboť ukončení pracovního poměru bylo datováno ke dni 21. 12. 2020. Dne 9. 12. 2020, 10. 12. 2020 a 15. 12. 2020 žalobce v práci nebyl, protože jej bolela záda, ale jednatelka paní [příjmení] o tom údajně věděla. <b>Právní hodnocení skutkového stavu</b> 13. Podle ustanovení § 309 odst. 3 zákoníku práce dočasné přidělení končí uplynutím doby, na kterou bylo sjednáno; před uplynutím této doby končí dohodou mezi agenturou práce a dočasně přiděleným zaměstnancem, popřípadě jednostranným prohlášením uživatele nebo dočasně přiděleného zaměstnance podle podmínek sjednaných v dohodě o dočasném přidělení zaměstnance agentury práce.

14. Podle ustanovení § 65 odst. 1 věta prvá zákoníku práce pracovní poměr na dobu určitou může skončit také ostatními způsoby uvedenými v § 48 odst. 1, 3 a 4.

15. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V řízení bylo prokázáno, že se žalobce po dobu svého dočasného přidělení u uživatele společnosti [právnická osoba] dopouštěl opakovaných neomluvených absencí., když ve dnech 9. 12. 2020, 10. 12. 2020, 15. 12. 2020, 16. 12. 2020, 17. 12. 2020 a 18. 12. 2020 do práce vůbec nedorazil. Ačkoliv žalobce svou nepřítomnost na pracovišti vysvětloval zdravotními důvody, nepředložil soudu ani žalované žádný důkaz o tom, že v souvislosti s tvrzenými zdravotními problémy vyhledal lékařskou pomoc. Požadavek žalované, aby žalobce svou nepřítomnost na pracovišti doložil potvrzením od lékaře, byl zcela oprávněný. Pokud dále žalobce svou nepřítomnost na pracovišti vysvětloval rodinnými důvody, neboť chtěl údajně navštívit svou nemocnou matku v nemocnici, pak v řízení vyšlo najevo, že žalobce za svou matkou do [obec] neodjel, nýbrž zůstal na ubytovně ve [obec]. Pokud tedy žalovaná s žalobcem ukončila pracovní poměr dne 21. 12. 2020, učinila tak oprávněně, neboť nelze po žalované spravedlivě žádat, aby nadále zaměstnávala tak nespolehlivého zaměstnance, jakým byl žalobce, o kterém nikdy předem nevěděla, zda do práce přijde či nikoliv. Žalobce sice předložil potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti, avšak tato měla nastat až 4. 1. 2021, tedy v době, kdy byl pracovní poměr mezi účastníky již rozvázán.

16. V pracovní smlouvě bylo dohodnuto, že pracovní poměr žalobce je sjednán na dobu určitou do ukončení dočasného přidělení k uživateli, přičemž toto dočasné přidělení bylo ukončeno uživatelem společností [právnická osoba] dne 21. 12. 2020 z důvodu opakující se neomluvené absence a nespokojenosti s pracovní morálkou žalobce. Jakmile bylo toto dočasné přidělení ukončeno, zareagovala na to žalovaná ukončením pracovního poměru, které rovněž odůvodnila nespokojeností s pracovní morálkou žalobce. Ze strany žalované ani ze strany uživatele se nejednalo o svévoli, nýbrž oprávněně reagovali na opakující se neomluvené absence žalobce.

17. Soud neuvěřil žalobci, že k rozvázání pracovního poměru bylo antedatováno a že mu bylo doručeno až v průběhu ledna 2021 O tomto žalobcově tvrzení nesvědčí žádný důkaz. Naopak ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že již 18. 12. 2020 telefonoval jednatelce žalované, že nechce kvůli neomluveným absencím nadále žalobci přidělovat práci, a proto by bylo nelogické, když by žalovaná vyčkávala ještě několik dalších týdnů, než by s žalobcem rozvázala pracovní poměr. Naopak se soudu jeví (z hlediska časové souvislosti) logickým, že bezprostředně na toto oznámení uživatele zareagovala žalovaná již dne 21. 12. 2020 rozvázáním pracovního poměru. Navíc žalobce 21. 12. 2020 vedle ukončení pracovního poměru podepsal i zápočtový list, kde je ukončení pracovního poměru rovněž datováno dnem 21. 12. 2020.

18. Svědek [jméno] [příjmení] shodně s jednatelkou žalované [právnická osoba] [příjmení] vypověděli, že žalobce chtěl už v prosinci 2020 mzdu za prosinec 2020, avšak ta mu mohla být vyplacena až v následujícím výplatním termínu v lednu 2021, a proto se žalobce k žalované dostavil nejen v prosinci 2020 (kdy převzal zápočtový list a ukončení pracovního poměru), nýbrž i v lednu 2021, kdy mu byla mimo jiné vyplacena mzda.

19. Ze všech uvedených důvodů soud proto ve výroku I tohoto rozsudku žalobu, na základě které se žalobce domáhal určení, že ukončení pracovního poměru ze dne 21. 12. 2020 je neplatné, jako nedůvodnou zamítl.

20. Procesně úspěšná žalovaná má také proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž tato náhrada nákladů řízení spočívá v odměně právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif), přičemž zástupce žalované učinil v této věci 5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis písemného podání ve věci samé ze dne 28. 7. 2021, účast u soudního jednání dne 27. 8. 2021, sepis písemného podání ve věci samé ze dne 7. 9. 2021 a účast u soudního jednání dne 7. 1. 2022). Sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby podle ust. § 7 bod 5 a § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu činí 2 500 Kč, a proto při 5 úkonech právní služby je odměna 12 500 Kč (5 × 2 500 Kč). Dále byla v rámci náhrady nákladů řízení přiznána žalobci náhrada hotových výdajů, a to 5 režijních paušálů po 300 Kč podle ust. § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 1 500 Kč (5 × 300 Kč). Dále byla přiznána náhrada účastnických nákladů řízení jednatelky žalované [jméno] [příjmení] v rozsahu 3 hodin, přičemž žalovaná prokázala, že průměrný hrubý hodinový výdělek [jméno] [příjmení] činí 181,82 Kč a v souvislosti s tímto řízením strávila 3 hodiny (včetně cesty ze sídla žalované k soudu a zpět), a proto přišla o výdělek ve výši 545,46 Kč Celkem tak náhrada nákladů řízení včetně 21% DPH (z částky 14 000 Kč) ve výši 2 940 Kč činí 17 485,96 Kč.

21. Žalobce byl zavázán zaplatit tuto náhradu nákladů řízení žalované ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., a to k rukám zástupce žalované v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.

22. V souvislosti s tímto řízením vzniknou České republice náklady, které budou vynaloženy na odměnu ustanoveného zástupce žalobce a svědečné, avšak vzhledem k tomu, že žalobce splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, rozhodl soud ve výroku III. tohoto rozsudku o nákladech České republiky v souladu s ustanovením § 148 odst. 1 občanského soudního řádu tak, že se České republice právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.