27 C 11/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Viktorem Doležílkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného adresa pro doručování: adresa žalovaného o zaplacení 18 999 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky za dobu od 29. 6. 2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 11 254,40 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobkyně se žalobou ve znění dalšího doplnění domáhala po žalovaném zaplacení 18 999 Kč s příslušenstvím v podobě zákonných úroků z prodlení, jak jsou tyto specifikovány ve výroku I. tohoto rozsudku, s odůvodněním, že dne [datum] uzavřel žalovaný s žalobkyní smlouvu o obchodním zastoupení (v textu rozsudku dále jen jako„ Smlouva“), na základě které žalovaný pro žalobkyni vyvíjel činnost zprostředkovatele směřující k uzavírání smluv s třetími osobami v rámci finančních produktů partnerů podnikajících zejména v oblasti pojišťovnictví, penzijním připojištění, investování, spotřebitelských úvěrů, stavebním spořením a bankovních služeb a žalobkyně se zavázala žalovanému platit provizi. Uzavřením smlouvy žalovaný souhlasil mj. s vnitřními předpisy žalobkyně. Ve smlouvě se oba účastníci dohodli mj. tak, že nejpozději do 15 pracovních dnů od podepsání smlouvy žalobkyně uhradí za žalovaného registrační poplatek ČNB ve výši 10 000 Kč pro registraci žalovaného, což žalobkyně splnila. Dále v souladu s vnitřními předpisy byla žalovanému vyplacena adaptační provize v celkové výši 9 000 Kč Smluvní vztah mezi účastníky byl ze strany žalobkyně vypovězen výpovědí smlouvy o obchodním zastoupení ze dne [datum] z důvodu nečinnosti žalovaného od ledna 2016. V důsledku zániku smlouvy tak má žalobkyně nárok na vrácení jednak částky 10 000 Kč a jednak 9 000 Kč – první částka představuje registrační poplatek ČNB a druhá provizi (tato byla v původní výši 10 000 Kč ponížena o kladný úrok garančního fondu ve výši 1,35 Kč a o částku 1 000 Kč, jež byla od počátku uložena na tzv. garanční fond).

2. Žalovaný toliko u jednání uvedl, že s nárokovanou částkou ve výši 10 000 Kč za registrační poplatek souhlasí, ale nikde nebylo určeno, že by tuto částku či jinou částku měl žalobkyni vracet, žalovaný se pouze zúčastnil školení, za což mu byla vyplacena odměna; výpověď smlouvy o obchodním zastoupení mu doručena nebyla.

3. Z listinných důkazů, které byly provedeny u jednání dne [datum] a [datum], vzal soud za prokázané následující skutečnosti:

4. Z listiny označené jako Smlouva o obchodním zastoupení opatřené datem 1. 1. 2016, tj. ze Smlouvy – srov. odst. 1 rozsudku, že žalovaný se zavázal pro žalobkyni vyvíjet činnost spočívající v uzavírání smluv s třetími osobami v rámci finančních produktů partnerů podnikajících zejména v oblasti pojišťovnictví, penzijním připojištění, investování, spotřebitelských úvěrů, stavebním spořením a žalobkyně se za to zavázala žalovanému platit provizi. Žalovaný je ve Smlouvě označen jménem, příjmením, datem narození a identifikačním číslem a v kolonce„ číslo účtu“ je u jména žalovaného uvedeno [bankovní účet]. V čl. IV odst. 3 bylo dohodnuto, že v případě, že žalovaný není v době podepsání smlouvy zapsán v registru jako podřízený pojišťovací zprostředkovatel, žalobkyně za něj uhradí nejpozději do 15 pracovních dnů od podepsání smlouvy registrační poplatek ČNB ve výši 10 000 Kč a v případě, že bude spolupráce na základě Smlouvy z jakéhokoliv důvodu ukončena, žalovaný žalobkyni zaplacenou částku neprodleně uhradí. V čl. XV odst. 13 Smlouvy bylo dále dohodnuto, že žalobkyně je oprávněna vyžádat si kdykoliv v průběhu trvání vztahu i v době po jeho ukončení úhradu svých pohledávek vzniklých vůči žalovanému z důvodu storna provizí ze sjednaných smluv nebo zúčtování speciálních provizí dle podmínek vnitřních předpisů. V čl. XIX bylo v odst. 2 dohodnuto, že vzájemný vztah založený listinou je možné vypovědět kdykoliv i bez udání důvodu s výpovědní dobou a v odst. 3, že je možné od smlouvy odstoupit v případě podstatného porušení povinnosti, přičemž tímto podstatným porušením se rozumělo např. i porušení čl. V odst. 1 písm. c) Smlouvy (řádné a včasné provedení veškeré ve Smlouvě dohodnuté činnosti), nedosažení minimálních obchodních cílů žalovaným dle vnitřních předpisů či nedodržení požadovaných standardů výkonu a kvality činnosti. Dále v čl. XX označeném jako„ doručování písemností“ bylo dohodnuto, že písemnosti se doručují na poslední známou adresu (tj. na adresu uvedenou v záhlaví Smlouvy) a pokud nedojde k písemnému oznámení změny adresy, považuje se písemnost za doručenou dnem, kdy se odesílateli vrátila jako nedoručitelná. Konečně v čl. XXI odst. 4 je uvedeno, že žalovaný stvrzuje podpisem Smlouvy, že byl seznámen s vnitřními předpisy a souhlasí s nimi (vnitřními předpisy dle čl. I. Smlouvy se myslí mj. interní norma žalobkyně – provizní řád) Smlouva je podepsána oběma účastníky tohoto řízení.

5. Z listiny označené jako Transakční historie [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] republic and [právnická osoba] ze dne [datum], že žalobkyně zaslala na číslo účtu [bankovní účet] částku [částka], přičemž jako datum zaúčtování je uvedeno [datum].

6. Z listiny označené jako Výpověď smlouvy o obchodním zastoupení opatřené datem [datum], že žalobkyně v souladu s čl. XIX odst. 2 Smlouvy tuto vypovídá z důvodu nečinnosti žalovaného od ledna 2016 a z podacího archu k uvedené listině, že žalobkyně zaslala listinu žalovanému na adresu uvedenou ve Smlouvě.

7. Z listiny označené jako [anonymizována dvě slova] [číslo] – interní obchodní služby AXA v České republice, že v čl. 6 nadepsaném jako„ Vypořádání vzájemných pohledávek a závazků“ bod 6.1 je uvedeno, že v případě vzniku pohledávky žalobkyně vůči jejím pracovníkům je dlužník vyzván k úhradě pohledávky tzv. Průběžným vyúčtování, které se zasílá na poslední známou adresu pracovníka a v případě vrácení zásilky se tato považuje za doručenou. Součástí listiny je příloha označená jako„ 2A Speciální provize.“ 8. Z listiny označené jako Příloha č. 2A Speciální provize ke směrnici 10013SM Provizní řád interní obchodní služby AXA v České republice – platnost a účinnost přílohy dnem [datum], že dle čl. 2 1. 1. nadepsaného jako„ Adaptační provize pro nováčka“ v případě ukončení smlouvy do dvou let od nástupu, a to z jakéhokoliv důvodu, je nováček adaptační provizi povinen vrátit v celé výši na základě průběžného nebo závěrečného vyúčtování po ukončení spolupráce, a rovněž kdykoliv v průběhu adaptačního období nebo po jeho ukončení jsou vyplacené adaptační provize vratné okamžitě v plné výši, pokud nováček v průběhu tohoto období i po něm podstatně porušoval, anebo opakovaně jinak porušoval smlouvu.

9. Z listiny označené jako Průběžné vyúčtování opatřené datem [datum], že žalobkyně vyúčtovala žalovanému částku ve výši celkem 18 998,65 Kč.

10. Z nesporných tvrzení účastníků řízení, že podpis u jména žalovaného na Smlouvě je vlastnoručním podpisem žalovaného; že žalobkyně za žalovaného zaplatila částku 10 000 Kč jakožto registrační poplatek [obec] národní bance; a že žalovaný v době od ledna 2016 nevyvíjel pro žalovanou jakoukoliv činnost na základě Smlouvy.

11. Z ostatních v řízení provedených, avšak v odůvodnění neuvedených důkazů, soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti. Pokud přitom jde konkrétně o předžalobní upomínku včetně podacího archu, tato pro právní posouzení s ohledem na stanovisko žalovaného a dikci § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) nebyla nikterak podstatná (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4388/2013).

12. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu: Žalovaný se s žalobkyní dne [datum] dohodl tak, že pro ni bude vyvíjet činnost spočívající v uzavírání smluv s třetími osobami v rámci finančních produktů partnerů podnikajících zejména v oblasti pojišťovnictví, penzijním připojištění, investování, spotřebitelských úvěrů, stavebním spořením a žalobkyně za to bude žalovanému platit provizi; žalobkyně zaplatila za žalovaného poplatek u České národní banky ve výši 10 000 Kč a žalovanému vyplatila provizi v celkové výši 9 000 Kč; žalovaný od ledna 2016 pro žalobkyni nevyvíjel žádnou činnost, pročež žalobkyně vzájemný vztah ukončila, přesto jí doposud žádná z uvedených částek nebyla žalovaným zaplacena.

13. Podle § 2483 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o obchodním zastoupení se obchodní zástupce jako nezávislý podnikatel zavazuje dlouhodobě vyvíjet pro zastoupeného činnost směřující k uzavírání určitého druhu obchodů zastoupeným nebo k ujednání obchodů jménem zastoupeného a na jeho účet a zastoupený se zavazuje platit obchodnímu zástupci provizi.

14. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:

15. Soud nejprve uzavírá, že Smlouvu hodnotí jako platnou smlouvu o obchodním zastoupení dle ust. § 2483 a násl. o. z.; jakékoliv důvody pro shledání absolutní neplatnosti či zdánlivosti Smlouvy soud nezjistil, přičemž Smlouva byla uzavřena mezi podnikateli, tudíž nelze ani uplatňovat rozhodná ustanovení právních předpisů (zejména o. z.) týkající se ochrany spotřebitele. Uzavření samotné Smlouvy pak bylo mezi oběma účastníky nesporné. Stejně tak nesporné bylo v prvé řadě to, že krom absolvovaného školení žalovaný pro žalobkyni od ledna 2016 nevyvíjel žádnou činnost, ke které se Smlouvou zavázal – za této situace žalobkyně postupovala v souladu s uzavřenou Smlouvou, když tuto vypověděla z důvodu nečinnosti žalovaného, což jí umožňoval čl. XIX odst. 2 (vypovědět Smlouvu přitom mohla i bez uvedení důvodu) a výpověď zaslala žalovanému na adresu uvedenou ve Smlouvě. Je přitom bez relevance tvrzení žalovaného, že výpověď nikdy neobdržel, neboť žalobkyně i v tomto případě postupovala v souladu se Smlouvou (čl. XX) a výpověď žalovanému zaslala na poslední známou adresu, přičemž vrácením zásilky (k čemuž v daném případě i došlo) se tato považuje za doručenou; že by žalovaný žalobkyni v souladu s čl. XX odst. 1 Smlouvy písemně oznámil změnu své adresy, nebylo v řízení tvrzeno. Prakticky shodná argumentace pak platí i pro doručení průběžného vyúčtování, jímž žalobkyně vyčíslila žalovanému dlužnou částku a od data následujícího po jejím vystavení požaduje úroky z prodlení. V souladu se Smlouvou pak žalobkyni vznikl nárok na zaplacení částky 10 000 Kč, již zaplatila za žalovaného u České národní banky, a to dle čl. IV odst. 3 Smlouvy (uhrazení této částky za žalovaného bylo v řízení nesporné). Žalobkyně má dále právo i na provize, které vyplatila žalovanému – ve Smlouvě totiž bylo dohodnuto, že její součástí jsou i vnitřní předpisy žalobkyně, mj. i provizní řád č. 10013SM a jeho příloha č. 2A - Speciální provize, dle které v případě podstatného porušení Smlouvy„ nováčkem“ (tj. žalovaným) je tento povinen vyplacené provize kdykoliv žalobkyni vrátit. V řízení bylo nesporné, že žalovaný pro žalobkyni od uzavření Smlouvy nevyvíjel žádnou činnost, což vzhledem k příkladům podstatného porušení Smlouvy uváděným v čl. XIX odst. 3 lze jednoznačně považovat právě za (přinejmenším) jeden z případů uváděných v citovaném ustanovení Smlouvy. Soud pak vzal výpisem z účtu za prokázáno, že žalobkyně vyplatila žalovanému na provizích 9 000 Kč, tudíž tuto částku (poníženou o 1 Kč, jak požadovala žalobkyně) je žalovaný povinen žalobkyni vrátit.

16. Z uvedených důvodů soud žalobě vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku; úroky z prodlení byly žalobkyni přiznány podle § 1970 o. z. z dlužné částky ve lhůtě ve výroku uvedené, neboť žalovaný se do prodlení dostal ode dne následujícího po dni vystavení průběžného vyúčtování ze dne [datum], výše přitom byla určena dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pro úplnost soud dodává, že jednotlivé nároky žalobkyně jsou„ obhajitelné“ už jen prizmatem elementární spravedlnosti, neboť za situace, kdy za žalovaného, resp. přímo žalovanému, byly zaplaceny konkrétní částky, přičemž se počítalo s tím, že žalovaný bude pro žalobkyni vyvíjet určitou dlouhodobou činnost, avšak taková činnost nebyla vyvíjena vůbec, není důvod, aby si žalovaný jednotlivá plnění ponechal, resp. neuhradil, co bylo za tímto účelem zaplaceno za něj.

17. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého zavázal soud žalovaného zaplatit v řízení procesně zcela úspěšné žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 11 254,40 Kč. V dané věci zástupce žalobkyně učinil v řízení 4 úkony právní služby dle ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen vyhlášky), a to převzetí a přípravu zastoupení, sepis výzvy k plnění, sepis žaloby a účast u jednání, za což náleží žalobkyni odměna v celkové výši 7 440 Kč, když sazba za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty 18 999 Kč odpovídá částce 1 860 Kč (§ 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 5. vyhlášky). Dále žalobkyni náleží náhrada hotových výdajů advokáta dle § 13 odst. 3 vyhlášky za 4 úkony právní služby po 300 Kč, tj. celkem 1 200 Kč. Náhrada 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. z přiznané odměny a náhrad (tj. z částky 8 640 Kč) odpovídá částce 1 814,40 Kč. Dále soud žalobkyni jako součást nákladů řízení přiznal zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč. Soud pro úplnost dodává, že nepřiznal žalobkyni odměnu za úkony právní služby spočívající v doplnění žaloby (žalobkyně je ostatně ani sama nepožadovala), neboť žaloba jako taková měla být úkonem právní služby zcela perfektním odpovídajícím § 79 a násl. o. s. ř., byla-li žaloba podána prostřednictvím advokáta. Jestliže pak advokát z důvodu podání žaloby neodpovídající požadavkům stanoveným v § 79 o. s. ř. (ať už k výzvě soudu či z vlastní iniciativy) imperfektní žalobu doplnil, nelze takový úkon právní služby považovat za úkon právní služby, za který náleží odměna, neboť z hlediska ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. se nejedná o žalobkyní účelně vynaložený náklad řízení (takové náklady řízení by totiž žalobkyni nevznikly, byla-li by žaloba podána se všemi náležitostmi dle cit. ust. § 79 a násl. o. s. ř.).

18. Dlužnou částku včetně příslušenství, jakož i náklady řízení byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř., k náhradě nákladů řízení soud žalovaného zavázal k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.