27 C 127/2025

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Viktorem Doležílkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 33 008,92 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 14 965,64 Kč s 12% úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení, přičemž to vše může zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč splatných vždy k 25. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž nabude právní moci toto rozhodnutí, a to až do úplného zaplacení, to vše pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 1 552,78 Kč, 14,75% úroku z prodlení z částky 14 965,64 Kč od , datum, do , datum, , 2,75% úroku z prodlení z částky 14 965,64 Kč od , datum, do zaplacení, 14,75% úroku z prodlení z částky 747,51 Kč od , datum, do zaplacení a kapitalizovaného úroku 16 490,50 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Po právní moci tohoto rozhodnutí bude žalobkyni na soudním poplatku vrácena částka 321 Kč z účtu Okresního soudu v , adresa, .

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení 16 518,42 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení, jak jsou tyto specifikovány ve výroku I. a II. tohoto rozsudku, a smluvních úroků ve výši 0,93 % denně z nesplacené jistiny kapitalizovaných v částce 16 490,50 Kč z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalobkyně poskytla žalované částku v celkové výši 15 000 Kč, konkrétně dne , datum, částku 6 000 Kč, dne , datum, částku 6 000 Kč a dne , datum, částku 3 000 Kč, to vždy bezhotovostním převodem na bankovní účet. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatky a úrokovým příslušenstvím vrátit. Před uzavřením smlouvy byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované. Žalovaná však sjednaný úvěr nesplácela řádně a včas, pročež žalobkyně úvěr ke dni , datum, zesplatnila a požaduje krom úrokového příslušenství jistinu ve výši 14 965,64 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 281,01 Kč a poplatek za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 466,50 Kč. Žalovaná ani přes výzvu žalobkyně neuhradila ke dni podání žaloby ničeho.

2. Žalovaná uvedla, že nárok žalobkyně uplatněný žalobou uznává pouze v rozsahu dlužné jistiny. Žalovaná je ochotna zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu ve třech splátkách, ovšem odmítá uhradit další úrokové příslušenství a poplatky požadované žalobkyní. Žalovaná má za to, že předmětná smlouva je v rozporu s dobrými mravy v důsledku nemravně vysokého úroku a také uvádí, že žalobkyně při poskytnutí úvěru nedostatečně zkoumala její úvěruschopnost. Žalována navrhla, aby soud předmětnou smlouvu prohlásil za neplatnou.

3. K ústnímu jednání se dostavila toliko zástupkyně žalované, žalobkyně svou neúčast omluvila. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (v textu rozsudku dále jen jako „o. s. ř.“) v nepřítomnosti žalobkyně.

4. Z listinných důkazů, které byly provedeny u jednání, vzal soud za prokázané následující skutečnosti:

5. Z listiny označené jako Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, opatřené datem , datum, , že v této je žalovaná označena jako „klient“ jménem, příjmením, rodným číslem, adresou a bankovním účtem. V listině se účastníci dále dohodli tak, že žalobkyně poskytne žalované částku až do výše 80 000 Kč a žalovaná poskytnuté finanční prostředky splatí v pravidelných splátkách. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) byla stanovena na 1 462,13 %. Listina je podepsána smluvními stranami.

6. Z listiny označené jako Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, ., označené datem , datum, , že v jednotlivých kolonkách jsou stran žalované uvedeny tyto údaje: celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti: 2; počet členů ve společně hospodařící domácnosti s příjmem: 2; pravidelné měsíční výdaje na půjčky: 5 700 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení: 13 070 Kč; Další nezbytné výdaje: 3 009 Kč; Ostatní zbytné výdaje: 5 000 Kč; Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu: 60 219 Kč; Výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem: 53 000 Kč; Regionální koeficient: 1; Rezerva pro výdaje: 500 Kč; Vypočítané minimální výdaje: 9 077 Kč; Disponibilní příjem: 37 200 Kč; Počet doporučených prodloužení: 0; Posouzení úvěruschopnosti: úspěšné.

7. Z listiny označené jako Výzva k úhradě před podáním žaloby opatřené datem , datum, včetně podacího lístku z téhož dne, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky ve výši 33 288,92 Kč do tří dnů. Zástupce žalobkyně odeslal uvedenou listinu dne , datum, žalované.

8. Ze shodných tvrzení účastníků řízení vzal soud dále za prokázáno, že žalobkyně s žalovanou připojily své podpisy k listině označené jako smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ; že žalobkyně poskytla žalované postupnými platbami částku ve výši 15 000 Kč; a že žalovaná doposud uhradila žalobkyni 34,36 Kč.

9. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu:

10. Žalovaná se dne , datum, dohodla s žalobkyní tak, že jí poskytne finanční částku až do výše 80 000 Kč, když žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, které byly žalované vyplaceny ve 3 postupných platbách a žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit společně s poplatky a úrokovým příslušenstvím; žalovaná žalobkyni oproti obdržení peněž doposud uhradila tolik 34,36 Kč; žalobkyně před vzájemným ujednáním nezjišťovala dostatečně, jestli žalovaná bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky s dalšími poplatky žalobkyni vrátit; žalobkyně vyzvala žalovanou dne , datum, k zaplacení žalobou požadované částky do 3 dnů.

11. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni uzavření shora jmenované smlouvy a jejích dodatků (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Dle ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření shora jmenované smlouvy (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:

17. Soud uzavřenou smlouvu hodnotí jakožto smlouvu o úvěru, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena žalobkyní jako podnikatelkou v rámci její podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva jako taková přitom byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, jak má na mysli ust. § 562 odst. 1 o. z. Klíčovou relevanci pak v projednávaném sporu má citované ust. § 86 ZoSÚ, neboť tento upravuje povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR z rozhodnutí z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

18. Dále podepsaný soud konstatuje, že s ohledem na znění shora citovaného ust. 87 odst. 1 ZoSÚ nedodržení povinnosti věřitele dle ust. § 86 ZoSÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy, ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

19. Soud přitom nevzal za prokázáno, že by před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně v žalobě sice obecně tvrdila, že zkoumala schopnost žalované úvěr splácet, když provedla posouzení pomocí interní metodiky schválené ČNB, a to konkrétně prostřednictvím lustrace v nebankovních registrech (NRKI, BRKI, IR, CEE) a také vycházela z údajů získaných od žalované zaznamenaných ve smlouvě o úvěru. Soud nicméně konstatuje, že z údajů poskytnutých žalovanou se podává toliko prohlášení žalované deklarující její osobní, příjmové a výdajové poměry, avšak žalobkyně nepředložila soudu důkazy tato tvrzení prokazující. Soud byl připraven žalobkyni poučit dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., avšak žalobkyně se nedostavila k jednání před soudem, čímž se připravila o možnost být ze strany soudu poučena, neboť soud činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k uvedenému dovodil soud absolutní neplatnost smlouvy o úvěru ze dne , datum, pro rozpor se zákonem (shora citované § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (ust. § 87 odst. 1 věta druhá ZoSÚ).

20. S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, v níž byl sjednán spotřebitelský úvěr, nebyla platně uzavřena. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku, poplatcích a smluvních pokutách. Žalobkyně tak má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je žalovaná povinna toto obohacení v celkovém rozsahu 14 965,64 Kč vrátit. Jelikož žalovaná oproti obdržení částky ve výši 15 000 Kč uhradila žalobkyni toliko 34,36 Kč, jak bylo v řízení nesporné, soud žalobě vyhověl právě ohledně částky 14 965,64 Kč představující nevrácené peněžní prostředky poskytnuté žalované, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud vzal za prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění výzvou ze dne , datum, , která jí byla odeslána téhož dne na adresu uvedenou ve smlouvě a soud tak má podle § 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, za to, že uvedená zásilka se dostala do dispozice žalované třetí pracovní den po odeslání, přičemž žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky do 3 dnů, tudíž se dostala do prodlení dne , datum, , pročež soud co do úrokového příslušenství žalobě v takovém rozsahu vyhověl, jak je rovněž uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku; úroky přitom byly přiznány podle § 1970 o. z. a ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta splatnosti byla určena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když s ohledem na vyjádření žalované soud stanovil povinnost zaplatit dlužnou částku v měsíčních splátkách. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II.).

21. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého převážně procesně úspěšnější žalované vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož však žalovaná žádné náklady nepožadovala, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

22. Žalobkyně ve věci podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, z něhož uhradila soudní poplatek ve výši 1 321 Kč, elektronický platební rozkaz ve věci vydán nebyl a věc byla převedena do řízení C. Soudní poplatek ve věci s ohledem na úrokové příslušenství (srov. odst. 1. tohoto rozsudku) však měl činit 1 000 Kč, neboť předmětem řízení byla částka 16 518,42 Kč (srov. položku 1 písm. b) přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Proto soud podle ust. § 10 odst. 1 věta druhá citovaného zákona výrokem IV. tohoto rozsudku rozhodl tak, že částku 321 Kč tvořící přeplatek na soudním poplatku bude žalobkyni vrácena.