27 C 144/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Viktorem Doležílkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 2 212,07 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 2 212,07 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky -) 69,81 Kč za dobu od 21. 2. 2018 do zaplacení, -) 70 Kč za dobu od 21. 3. 2018 do zaplacení, -) 70 Kč za dobu od 21. 4. 2018 do zaplacení a -) 2,26 Kč za dobu od 21. 5. 2018 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů 1 489 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení 2 212,07 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení, jak jsou tyto specifikovány ve výroku I. tohoto rozsudku, z titulu smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací číslo ze dne datum uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností právnická osoba, IČO – a žalovanou, kdy služby poskytnuté žalobkyní žalované byly účtovány daňovými doklady číslo (svou aktivní legitimaci žalobkyně dovozuje ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum). Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Soud rozhodl o věci dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tedy bez nařízení jednání, když účastníci byli usnesením vyzváni, nechť uvedou, zda souhlasí s rozhodnutím bez jednání, přičemž žalobkyně své stanovisko podmínila tím, že jejímu nároku bude vyhověno, k čemuž soud s ohledem na § 41a odst. 2 o. s. ř. nepřihlížel, tedy vycházel z toho, jako by žalobkyně takový úkon vůbec neučinila, a žalovaná se nevyjádřila vůbec. Soud proto v souladu s dikcí zasílaného usnesení vycházel z toho, že žádný z účastníků neměl vůči zamýšlenému postupu soudu námitky. Na základě listinných důkazů předložených žalobkyní tak dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba se dne datum dohodla s žalovanou tak, že žalované poskytne veřejně dostupné služby elektronických komunikací a rovněž pronájem zařízení anonymizováno 8 slov), anonymizováno což měla žalovaná platit žalobkyní účtované částky, to však žalovaná v rozsahu žalobou požadovaném nesplnila. Po takto zjištěném skutkovém stavu dospěl soud k právnímu posouzení věci: Soud v prvé řadě konstatuje, že aktivní legitimaci žalobkyně má prokázánu ze smluv o postoupení pohledávek, a dále, že uzavřenou, právní předchůdkyní žalobkyně i žalovanou podepsanou, smlouvu hodnotí jako platnou nepojmenovanou smlouvu týkající se poskytování služeb elektronických komunikací předchůdkyní žalobkyně žalované, jejíž součástí byla i nájemní smlouva na shora uvedené zařízení dle § 2201 a násl. občanského zákoníku, přičemž předchůdkyně žalobkyně žalované jednotlivé služby včetně koncového zařízení poskytla a následně řádně účtovala jednotlivé žalobou požadované částky, které však žalovaná nezaplatila (tj. částky dohromady 212,07 Kč); za nevrácené zařízení vzniklo žalobkyni v souladu se smlouvou právo na smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč. S ohledem na uvedené zavázal soud žalovanou k zaplacení takové částky žalobkyni, jak je uvedeno ve výroku

I. Soud dále přiznal žalobkyni podle § 1970 občanského zákoníku úroky z prodlení z dlužné částky podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb; pokud jde o počátek prodlení žalované, soud vycházel ze splatnosti jednotlivých vyúčtování. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla v řízení zcela procesně úspěšná a soud jí tak přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. Soud žalobkyni přiznal odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby) podle § 11 odst. 1 písm. a), písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen vyhlášky), která byla stanovena podle § 14b odst. 1 vyhlášky ve výši 600 Kč (3 x 200 Kč). Za každý úkon právní služby soud žalobkyni přiznal náhradu hotových výdajů podle § 14b odst. 5 vyhlášky ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč). Náhrada 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. z přiznané odměny a náhrad odpovídá částce 189 Kč. Dále soud žalobkyni jako součást nákladů řízení přiznal zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Soud v předmětné věci aplikoval ustanovení § 14b vyhlášky, protože z úřední činnosti je mu známo, že již u něj byly projednávány další shodné návrhy, které žalobkyně podala po 1. 7. 2014, tedy za účinnosti tohoto ustanovení vyhlášky. Dlužnou částku včetně příslušenství, jakož i náklady řízení byla žalovaná zavázána zaplatit žalobkyni ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., k náhradě nákladů řízení soud žalovanou zavázal k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř Pro úplnost soud dodává, že v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. tento rozsudek obsahuje toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.