27 C 159/2023

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Viktora Doležílka a přísedících Anonymizováno Anonymizováno a Anonymizováno. Anonymizováno Anonymizováno ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Anonymizováno Anonymizováno, IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno II Anonymizováno/Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno-Anonymizováno týká se Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o neplatné rozvázání pracovního poměru

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že výpověď ze dne datum, doručená žalovanou žalobci dne datum, je neplatná, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 11 797,50 Kč k rukám zástupce žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne datum domáhal určení, že výpověď z pracovního poměru ze dne datum, doručená žalovanou žalobci dne datum (v textu rozsudku dále jen jako „Výpověď 2“), je neplatná. Žalobu odůvodnil tím, že na základě pracovní smlouvy ze dne datum vznikl mezi účastníky řízení pracovněprávní vztah, kdy žalobce pracoval pro žalovanou naposledy jako vedoucí Anonymizováno. Dne datum obdržel Žalobce poštou Výpověď 2, kdy je v ní odkazováno na rozhodnutí generálního ředitele Anonymizováno Anonymizováno ze dne datum, kterým s účinností od datum ruší pracovní místo, na kterém je žalobce organizačně zařazen. Z uvedeného důvodu se měl žalobce stát pro zaměstnavatele nadbytečným. Žalobce považuje Výpověď 2 za neplatnou pro absenci příčinné souvislosti mezi tvrzeným rozhodnutím ze datum a zánikem pracovního místa žalobce, když pracovní místo mělo být zrušeno již v červnu jiným rozhodnutím. Již dne datum se totiž žalobce na výzvu zaměstnavatele dostavil do kanceláře nadřízené osoby, přičemž mu byla obecně předestřena některá interní rozhodnutí učiněná generálním ředitelem Anonymizováno Anonymizováno a dalšími vedoucími pracovníky. Na podkladě těchto rozhodnutí mělo dojít k navazujícímu rozhodnutí o ukončení pracovního poměru žalobce z důvodu organizačních změn a z toho vyplývající nadbytečnosti žalobce. Zaměstnavatel nicméně nenaplnil veškeré náležitosti stanovené zákonem pro řádný proces rozvázání pracovního poměru se zaměstnancem, kdy nedošlo k řádnému předání dřívější výpovědi ze dne datum (v textu rozsudku dále jen jako „Výpověď 1“), s níž se žalobce poprvé seznámil v rámci řízení vedeného u podepsaného soudu pod sp. zn. spisová značka, jehož předmětem je posouzení nicotnosti, popř. neplatnosti rozvázání pracovního poměru Výpovědí 1. Žalobce má za to, že k platnému rozvázání pracovního poměru žalobce na základě Výpovědi 1 ani Výpovědi 2 nedošlo. Pro posouzení platnosti Výpovědi 2 se přitom jako klíčová jeví kolize ve výpovědi tvrzeného rozhodnutí generálního ředitele z datum s rozhodnutím generálního ředitele ze dne datum a z této skutečnosti vyplývající absence příčinné souvislosti mezi tvrzeným organizačním rozhodnutím obsaženým ve Výpovědi 2. Žalovaná se Výpovědí 2 snaží nezákonně zhojit stav, který založila právně neperfektním postupem vůči žalobci v rámci Výpovědi 1. Žalovaná vytvořila umělou konstrukci o výpovědním důvodu opřeného o duplicitní rozhodnutí zaměstnavatele z října Anonymizováno vztahující se však ke stejné pracovní pozici. Takový postup je podle názoru Žalobce v rozporu se zákoníkem práce, který stanovuje pro výpověď danou zaměstnavatelem přísná pravidla vztahující se mj. i na existenci výpovědního důvodu a z něj vyplývajících právních jednání zaměstnavatele, teprve na základě kterých pak může být zaměstnanci dána výpověď.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhovala její zamítnutí. Žalovaná nevěděla, jak dopadne řízení vedené pod sp. zn. spisová značka, a proto dala žalobci Výpověď 2. Argumentace žalobce vyplývající z žaloby, kterou se vůči Výpovědi 2 vymezil, neobstojí, neboť zákoník práce nestanoví, že by rozhodnutí zaměstnavatele o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce muselo být přijato (vydáno) vůbec písemně a ani nepředpokládá, že by muselo být zaměstnavatelem „vyhlášeno“ nebo jiným způsobem zveřejněno, pouze musí být přijato před podáním výpovědi a zaměstnanec s ním musí být seznámen; postačí ovšem, jestliže se tak stane až ve výpovědi z pracovního poměru. V řízení o neplatnost výpovědi přitom soud není povinen zabývat se platností rozhodnutí zaměstnavatele o organizační změně jako otázkou předběžnou, jelikož takové rozhodnutí není právním úkonem, neboť nejde o takový projev vůle, s nímž by právní předpisy spojovaly změnu nebo zánik práv a povinností účastníků pracovněprávního vztahu. Jedná se pouze o skutečnost (tzv. faktický úkon), která je hmotněprávním předpokladem pro právní úkony tam, kde to právní předpisy stanoví a která není sama o sobě způsobilá přivodit následky v právních vztazích účastníků v pracovněprávním vztahu. Podle žalované je tedy podstatné pouze to, aby rozhodnutí o organizační změně bylo přijato před podáním výpovědi a je nerozhodné, zda se jedná o nové či duplicitní rozhodnutí. Jakýkoliv jiný výklad by znamenal přepjatý formalismus nemající žádné racionální opodstatnění a vedoucí k nemožnosti se zaměstnancem ukončit pracovní poměr z důvodu organizační změny.

3. Soud vzal v řízení nejprve ze shodných tvrzení účastníků řízení (ust. § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění – v textu dále jen jako „o. s. ř.“) za prokázáno, že oba účastníci řízení připojili své podpisy mj. k pracovní smlouvě s datem datum a k dohodě o změně pracovní smlouvy s datem datum a že žalovaná odeslala a žalobce dne datum obdržel Výpověď 2.

4. Dále vzal soud po provedeném dokazování z listinných důkazů za prokázané následující podstatné skutečnosti:

5. Z listiny označené jako Pracovní smlouva s datem datum, že v této je žalobce označen jako zaměstnanec a žalovaná jako zaměstnavatel, přičemž na základě listiny se žalobce zavázal pro žalovanou od datum pracovat jako vedoucí Anonymizováno a žalovaná se zavázala žalobce za takovou práci pravidelně odměňovat. Listina je opatřena podpisy obou účastníků řízení.

6. Z listiny označené jako Dohoda o změně pracovní smlouvy, že naposledy se účastníci řízení dohodli tak, že žalobce bude pro žalovanou pracovat jako vedoucí Anonymizováno. Listina je opatřena datem datum a podpisy obou účastníků řízení.

7. Z listiny označené jako Výpověď z pracovního poměru s datem datum (tj. z Výpovědi 1 – srov. odst. 1. tohoto rozsudku), že v této listině žalovaná konstatuje, že dne datum přijal generální ředitel žalované rozhodnutí o organizační změně, kterým se s účinností k datum ruší pracovní místo s druhem práce „Anonymizováno Anonymizováno“ v Anonymizováno Anonymizováno adresa. Dále je v listině uvedeno, že v důsledku uvedené organizační změny z důvodu snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce se žalobce stal pro žalovanou nadbytečným a ta s ním proto rozvazuje pracovní poměr výpovědí podle § 52 písm. c) zákoníku práce.

8. Z listiny označené jako Výpověď z pracovního poměru s datem datum (tj. z Výpovědi 2 – srov. odst. 1. tohoto rozsudku), že v této listině žalovaná konstatuje, že dne datum přijal generální ředitel žalované rozhodnutí o organizační změně, kterým se s účinností k datum ruší pracovní místo s druhem práce „Anonymizováno Anonymizováno“ v Anonymizováno Anonymizováno adresa. Dále je v listině uvedeno, že v důsledku uvedené organizační změny z důvodu snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce se žalobce stal pro žalovanou nadbytečným a ta s ním proto rozvazuje pracovní poměr výpovědí podle § 52 písm. c) zákoníku práce.

9. Z rozsudku Okresního soudu v adresa ze dne datum, č. j. spisová značka, že soudem bylo výrokem I. určeno, že pracovní poměr žalobce u žalované nadále trvá. Soud se zabýval okolnostmi uskutečnění a případného předání Výpovědi 1, přičemž po výslechu většího množství svědků uzavřel, že se žalovaná o faktické „fyzické“ předání Výpovědi 1 ani nepokusila, a proto ji žalobce nemohl odmítnout převzít, neboť se nikdy nedostala do jeho dispoziční sféry, tudíž mu ji ani řádně nedoručila do vlastních rukou, jak vyžaduje § 334 zákoníku práce. S ohledem na to, že žalobce uplatnil primární a eventuální petit (domáhal se určení, že jeho pracovní poměr u žalované nadále trvá, in eventum určení neplatnosti Výpovědi 1), soud při dovození naléhavého právního zájmu s přihlédnutím k výše uvedeným závěrům vyhověl primárnímu petitu žalobce.

10. Z rozsudku Krajského soudu v adresa ze dne datum, č. j. spisová značka, že na základě žalovanou podaného odvolání byl krajským soudem přezkoumán rozsudek Okresního soudu v adresa ze dne datum, č. j. spisová značka. Krajský soud skutková zjištění okresního soudu přejal jako správná a úplná, zopakoval část dokazování a dospěl k závěru, že Výpověď 1 žalobci vskutku nebyla doručena a při konstatování naléhavého právního zájmu a po připuštění změny žaloby výrok I. napadeného rozsudku změnil tak, že určil, že pracovní poměr žalobce u žalované neskončil před datum.

11. Z ostatních v řízení provedených, avšak v rozsudku neuvedených důkazů soud nezjistil žádné další podstatné skutečnosti, které by měly význam pro právní hodnocení doposud zjištěného skutkového stavu. Soud zároveň pro nadbytečnost zamítl veškeré v řízení navržené a do doby vyhlášení rozhodnutí neprovedené důkazní návrhy – jednalo se o výslech svědků tituly před jménem jméno FO a tituly před jménem jméno FO, kdy tito již byli vyslechnuti v řízení vedeném u podepsaného soudu pod sp. zn. spisová značka i v řízení vedeném u Krajského soudu v adresa pod sp. zn. spisová značka (viz výše), a v řízení vedeném pod sp. zn. spisová značka nebyly žádné sporné skutečnosti, ke kterým by tito svědci měli být vyslechnuti; dále šlo o protokoly z výše jmenovaného spisu spisová značka, neboť pro rozhodnutí soudu v této věci byly zcela dostačující oba k důkazu provedené rozsudky.

12. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu:

13. Žalobce se s žalovanou dne datum dohodl tak, že žalobce bude pro žalovanou osobně pracovat jako vedoucí Anonymizováno, resp. od datum jako vedoucí Anonymizováno, dle pokynů žalované, za což bude pravidelně odměňován. Žalovaná dne datum rozhodla tak, že s účinností od datum ruší pracovní místo s druhem práce „vedoucí Anonymizováno“ v odd. Anonymizováno.Anonymizováno.Anonymizováno. Anonymizováno v Anonymizováno adresa a vyhotovila Výpověď 1, kterou však žalobci nepředala ani nedoručila. Žalovaná dále dne datum rozhodla tak, že s účinností od datum ruší pracovní místo s druhem práce „vedoucí Anonymizováno“ v odd. Anonymizováno.Anonymizováno.Anonymizováno. Anonymizováno v Anonymizováno adresa, a dne datum žalobci doručila Výpověď 2 s tím, že žalobce je pro žalovanou v důsledku takové změny nadbytečný, vůči čemuž se žalobce vymezil žalobou doručenou soudu dne datum.

14. Pro právní posouzení byla rozhodující především následující ustanovení právních předpisů:

15. Podle ust. § 52 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce – s přihlédnutím ke dni předání Výpovědi 2 žalovanou žalobci – ve znění účinném do datum (v textu rozsudku dále jen jako „zákoník práce“), zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách.

16. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě především citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:

17. Soud se především zabýval tím, zda žaloba byla ve smyslu ust. § 72 zákoníku práce, podle něhož neplatnost rozvázání pracovního poměru mj. výpovědí může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním, podána včas, neboť lhůta ve zmiňovaném ustanovení je lhůtou prekluzivní a soud k zániku práva přihlédne a žalobu o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru z tohoto důvodu zamítne, i když účastník prekluzi práva nenamítal (shodně DRÁPAL, Ljubomír, NOVOTNÝ, Zdeněk. § 72 [Uplatnění neplatného rozvázání pracovního poměru u soudu]. In: BĚLINA, adresa, DRÁPAL, Ljubomír a kol. Zákoník práce. 3. vydání. adresa: právnická osoba. Beck, 2019, s. 440, marg. č. hodnota.). Soud přitom dospěl k jednoznačnému závěru, že žaloba v tomto směru včasná vskutku byla, neboť pracovní poměr žalobce měl Výpovědí 2 skončit v souladu s ust. § 51 zákoníku práce uplynutím dne datum a žaloba byla podána datum, tudíž lhůta vyjádřená v ust. § 72 zákoníku práce byla zachována.

18. Ve vztahu k Výpovědi 2 jako takové pak žalobce uplatnil v podstatě pouze jednu námitku, která by měla vést k neplatnosti takové výpovědi, a sice to, že žalovaná jako důvod Výpovědi 2 uplatnila stejné skutečnosti, které byly předmětem Výpovědi 1, resp. že důvod uvedený ve Výpovědi 2 byl opřen o duplicitní rozhodnutí zaměstnavatele o organizační změně vztahující se ke stejné pracovní pozici, což je podle názoru žalobce v rozporu se zákoníkem práce. Soud nicméně s názorem žalobce nesouzní a z toho důvodu jeho žalobě nevyhověl, jak je dále odůvodněno.

19. Soud nejprve uvádí, že okolnostmi týkajícími se (ne)platnosti, resp. zdánlivosti, Výpovědi 1 se podrobně zabýval Okresní soud v adresa i Krajský soud v adresa v obou výše citovaných (již pravomocných) rozhodnutích a podepsaný soud z nich ve smyslu ust. § 135 odst. 2 věta druhá o. s. ř. vychází, kdy nemá důvod se od jejich závěrů (především pak závěrů odvolacího soudu, který korigoval a změnil rozhodnutí soudu prvního stupně) jakkoliv odchýlit. Sami účastníci řízení ostatně s takovými závěry již ani nepolemizovali a ve vztahu k rozhodnutí odvolacího soudu nebylo podáno dovolání. Lze proto vyjít mj. ze skutečnosti, že žalovaná nepředala žalobci Výpověď 1, tudíž vůbec k takovému právnímu jednání nedošlo. Žalované tak především ničeho nebránilo, aby ve vztahu k žalobci přistoupila k další výpovědi, která případně mohla být zcela stejného obsahu jako v pořadí první výpověď, neboť takových „nepředaných“ výpovědí bez jakýchkoliv právních účinků, jakou byla Výpověď 1, mohla mít žalovaná k dispozici neomezené množství. Jinými slovy, shoda Výpovědi 1 s Výpovědí 2 byla za dané situace zcela irelevantní.

20. Dále dospěl soud k závěru, že ani skutečnost v podobě dvou rozhodnutí o organizační změně, tedy zrušení pracovního místa s druhem práce „vedoucí Anonymizováno“ v Anonymizováno. Anonymizováno.Anonymizováno.Anonymizováno., nebyla způsobilá mít za následek neplatnost Výpovědi 2. Je zcela bez významu, že žalovaná uskutečnila dvě obsahově stejná rozhodnutí o organizační změně, neboť soud shodně s žalovanou (viz její vyjádření k žalobě) a ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, který byl uveřejněn v č. 11/1999 časopisu Soudní rozhledy, s. 374 nebo aktuálně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka) připomíná, že zákoník práce nebo jiné právní předpisy nestanoví, že by rozhodnutí o organizační změně muselo být přijato (vydáno) vždy jen písemně, a ani nepředpokládají, že by muselo být zaměstnavatelem „vyhlášeno“ nebo jiným způsobem zveřejněno – takové rozhodnutí však musí být přijato před podáním výpovědi a zaměstnanec s ním musí být seznámen; postačí ovšem, jestliže se tak stane až ve výpovědi z pracovního poměru. Žalovaná s ohledem na uvedené proto mohla učinit prakticky jakýkoliv počet rozhodnutí o organizační změně (třeba i stejného obsahu) a na základě kteréhokoliv z nich přistoupit k výpovědi. Žalobce se přitom mýlí, pokud má za to, že žalovaná s ohledem na pochybení při případném doručení Výpovědi 1 nemohla uskutečnit další (opětovnou) organizační změnu a na základě ní přistoupit k nové výpovědi, neboť především se k Výpovědi 1 vůbec nepřihlíželo (srov. výše uvedené závěry senátu Anonymizováno C podepsaného soudu a soudu odvolacího), a zároveň žalované takový postup není žádnými právními předpisy zapovězen – názor žalobce by fakticky vedl k tomu, že žalovaná by s ohledem na neprokázání doručení Výpovědi 1 už ani nemohla z důvodu nadbytečnosti na základě jí dříve přijatého rozhodnutí pracovní poměr s žalobcem ukončit. Nelze se tak ztotožnit ani s tvrzením žalobce, že by žalovaná vytvořila umělou konstrukci o výpovědním důvodu, neboť takový důvod pro výpověď zde existoval, a byla jím nadbytečnost žalobce v důsledku (byť opětovně přijatého) rozhodnutí žalované o organizační změně.

21. Vzhledem k výše uvedenému je zřejmé, že žalovaná v rámci skončení pracovního poměru žalobce prostřednictvím Výpovědi 2 postupovala zcela v souladu se zákonem a soudu nezbylo než žalobu žalobce zamítnout, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

22. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem II. podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně procesně úspěšné žalované (žaloba byla zamítnuta) přiznal náhradu nákladů ve výši 11 797,50 Kč. Přitom soud vycházel z těchto nákladů: - Mimosmluvní odměna za dva úkony právní služby po 2 500 Kč a jeden po 3 700 Kč, dle ust. 6 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění účinném do datum (v případě úkonů právní služby učiněných a hotových výdajů vynaložených do tohoto data), resp. od datum (v případě úkonu právní služby učiněného a hotových výdajů vynaložených po tomto datu) – v rozsudku dále jen jako „AT“ – ve spojení s ust. § 7 bod 5. AT a ust. § 9 odst. 3 písm. a) AT, při tarifní hodnotě 35 000 Kč (v době do datum), resp. 65 000 Kč (v době od datum), které uskutečnil zástupce žalované, přičemž jsou jimi tyto úkony: o převzetí a příprava zastoupení dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) AT, o písemné podání ve věci samé ze dne datum (vyjádření k žalobě) dle ust. § 11 odst. 1 písm. d) AT a o účast zástupce žalované na jednání před podepsaným soudem dne datum dle ust. § 11 odst. 1 písm. g) AT, - 3 náhrady hotových výdajů advokáta dle ust. § 13 odst. 1, odst. 4 AT za tři úkony právní služby – dvě po 300 Kč (náhrady za výdaje vynaložené v rámci úkonů do datum) a jedna po 450 Kč (náhrada za výdaje vynaložené v rámci úkonu po datum) – tj. celkem 1 050 Kč a - náhrada za 21 % DPH podle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. z částky 9 750 Kč, a to ve výši 2 047,50 Kč, neboť zástupce žalované doložil, že je jejím plátcem.

23. Náklady řízení byl žalobce zavázán zaplatit žalované ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., a to k rukám zástupce žalované dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí (exekuci).