27 C 159/2023

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Viktora Doležílka a přísedících Anonymizováno Anonymizováno a Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Anonymizováno Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno II Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno - Anonymizováno týká se Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o neplatné rozvázání pracovního poměru

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že výpověď ze dne , datum, , doručená žalovanou žalobci dne , datum, , je neplatná, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 11 797,50 Kč k rukám zástupce žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhal určení, že výpověď z pracovního poměru ze dne , datum, , doručená žalovanou žalobci dne , datum, (v textu rozsudku dále jen jako „Výpověď 2“), je neplatná. Žalobu odůvodnil tím, že na základě pracovní smlouvy ze dne , datum, vznikl mezi účastníky řízení pracovněprávní vztah, kdy žalobce pracoval pro žalovanou naposledy jako vedoucí , Anonymizováno, . Dne , datum, obdržel Žalobce poštou Výpověď 2, kdy je v ní odkazováno na rozhodnutí generálního ředitele , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne , datum, , kterým s účinností od , datum, ruší pracovní místo, na kterém je žalobce organizačně zařazen. Z uvedeného důvodu se měl žalobce stát pro zaměstnavatele nadbytečným. Žalobce považuje Výpověď 2 za neplatnou pro absenci příčinné souvislosti mezi tvrzeným rozhodnutím ze , datum, a zánikem pracovního místa žalobce, když pracovní místo mělo být zrušeno již v červnu jiným rozhodnutím. Již dne , datum, se totiž žalobce na výzvu zaměstnavatele dostavil do kanceláře nadřízené osoby, přičemž mu byla obecně předestřena některá interní rozhodnutí učiněná generálním ředitelem , Anonymizováno, , Anonymizováno, a dalšími vedoucími pracovníky. Na podkladě těchto rozhodnutí mělo dojít k navazujícímu rozhodnutí o ukončení pracovního poměru žalobce z důvodu organizačních změn a z toho vyplývající nadbytečnosti žalobce. Zaměstnavatel nicméně nenaplnil veškeré náležitosti stanovené zákonem pro řádný proces rozvázání pracovního poměru se zaměstnancem, kdy nedošlo k řádnému předání dřívější výpovědi ze dne , datum, (v textu rozsudku dále jen jako „Výpověď 1“), s níž se žalobce poprvé seznámil v rámci řízení vedeného u podepsaného soudu pod sp. zn. , spisová značka, , jehož předmětem je posouzení nicotnosti, popř. neplatnosti rozvázání pracovního poměru Výpovědí 1. Žalobce má za to, že k platnému rozvázání pracovního poměru žalobce na základě Výpovědi 1 ani Výpovědi 2 nedošlo. Pro posouzení platnosti Výpovědi 2 se přitom jako klíčová jeví kolize ve výpovědi tvrzeného rozhodnutí generálního ředitele z , datum, s rozhodnutím generálního ředitele ze dne , datum, a z této skutečnosti vyplývající absence příčinné souvislosti mezi tvrzeným organizačním rozhodnutím obsaženým ve Výpovědi 2. Žalovaná se Výpovědí 2 snaží nezákonně zhojit stav, který založila právně neperfektním postupem vůči žalobci v rámci Výpovědi 1. Žalovaná vytvořila umělou konstrukci o výpovědním důvodu opřeného o duplicitní rozhodnutí zaměstnavatele z října , Anonymizováno, vztahující se však ke stejné pracovní pozici. Takový postup je podle názoru Žalobce v rozporu se zákoníkem práce, který stanovuje pro výpověď danou zaměstnavatelem přísná pravidla vztahující se mj. i na existenci výpovědního důvodu a z něj vyplývajících právních jednání zaměstnavatele, teprve na základě kterých pak může být zaměstnanci dána výpověď.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhovala její zamítnutí. Žalovaná nevěděla, jak dopadne řízení vedené pod sp. zn. , spisová značka, , a proto dala žalobci Výpověď 2. Argumentace žalobce vyplývající z žaloby, kterou se vůči Výpovědi 2 vymezil, neobstojí, neboť zákoník práce nestanoví, že by rozhodnutí zaměstnavatele o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce muselo být přijato (vydáno) vůbec písemně a ani nepředpokládá, že by muselo být zaměstnavatelem „vyhlášeno“ nebo jiným způsobem zveřejněno, pouze musí být přijato před podáním výpovědi a zaměstnanec s ním musí být seznámen; postačí ovšem, jestliže se tak stane až ve výpovědi z pracovního poměru. V řízení o neplatnost výpovědi přitom soud není povinen zabývat se platností rozhodnutí zaměstnavatele o organizační změně jako otázkou předběžnou, jelikož takové rozhodnutí není právním úkonem, neboť nejde o takový projev vůle, s nímž by právní předpisy spojovaly změnu nebo zánik práv a povinností účastníků pracovněprávního vztahu. Jedná se pouze o skutečnost (tzv. faktický úkon), která je hmotněprávním předpokladem pro právní úkony tam, kde to právní předpisy stanoví a která není sama o sobě způsobilá přivodit následky v právních vztazích účastníků v pracovněprávním vztahu. Podle žalované je tedy podstatné pouze to, aby rozhodnutí o organizační změně bylo přijato před podáním výpovědi a je nerozhodné, zda se jedná o nové či duplicitní rozhodnutí. Jakýkoliv jiný výklad by znamenal přepjatý formalismus nemající žádné racionální opodstatnění a vedoucí k nemožnosti se zaměstnancem ukončit pracovní poměr z důvodu organizační změny.

3. Soud vzal v řízení nejprve ze shodných tvrzení účastníků řízení (ust. § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění – v textu dále jen jako „o. s. ř.“) za prokázáno, že oba účastníci řízení připojili své podpisy mj. k pracovní smlouvě s datem , datum, a k dohodě o změně pracovní smlouvy s datem , datum, a že žalovaná odeslala a žalobce dne , datum, obdržel Výpověď 2.

4. Dále vzal soud po provedeném dokazování z listinných důkazů za prokázané následující podstatné skutečnosti:

5. Z listiny označené jako Pracovní smlouva s datem , datum, , že v této je žalobce označen jako zaměstnanec a žalovaná jako zaměstnavatel, přičemž na základě listiny se žalobce zavázal pro žalovanou od , datum, pracovat jako vedoucí , Anonymizováno, a žalovaná se zavázala žalobce za takovou práci pravidelně odměňovat. Listina je opatřena podpisy obou účastníků řízení.

6. Z listiny označené jako Dohoda o změně pracovní smlouvy, že naposledy se účastníci řízení dohodli tak, že žalobce bude pro žalovanou pracovat jako vedoucí , Anonymizováno, . Listina je opatřena datem , datum, a podpisy obou účastníků řízení.

7. Z listiny označené jako Výpověď z pracovního poměru s datem , datum, (tj. z Výpovědi 1 – srov. odst. 1. tohoto rozsudku), že v této listině žalovaná konstatuje, že dne , datum, přijal generální ředitel žalované rozhodnutí o organizační změně, kterým se s účinností k , datum, ruší pracovní místo s druhem práce „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “ v , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, . Dále je v listině uvedeno, že v důsledku uvedené organizační změny z důvodu snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce se žalobce stal pro žalovanou nadbytečným a ta s ním proto rozvazuje pracovní poměr výpovědí podle § 52 písm. c) zákoníku práce.

8. Z listiny označené jako Výpověď z pracovního poměru s datem , datum, (tj. z Výpovědi 2 – srov. odst. 1. tohoto rozsudku), že v této listině žalovaná konstatuje, že dne , datum, přijal generální ředitel žalované rozhodnutí o organizační změně, kterým se s účinností k , datum, ruší pracovní místo s druhem práce „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “ v , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, . Dále je v listině uvedeno, že v důsledku uvedené organizační změny z důvodu snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce se žalobce stal pro žalovanou nadbytečným a ta s ním proto rozvazuje pracovní poměr výpovědí podle § 52 písm. c) zákoníku práce.

9. Z rozsudku Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , že soudem bylo výrokem I. určeno, že pracovní poměr žalobce u žalované nadále trvá. Soud se zabýval okolnostmi uskutečnění a případného předání Výpovědi 1, přičemž po výslechu většího množství svědků uzavřel, že se žalovaná o faktické „fyzické“ předání Výpovědi 1 ani nepokusila, a proto ji žalobce nemohl odmítnout převzít, neboť se nikdy nedostala do jeho dispoziční sféry, tudíž mu ji ani řádně nedoručila do vlastních rukou, jak vyžaduje § 334 zákoníku práce. S ohledem na to, že žalobce uplatnil primární a eventuální petit (domáhal se určení, že jeho pracovní poměr u žalované nadále trvá, in eventum určení neplatnosti Výpovědi 1), soud při dovození naléhavého právního zájmu s přihlédnutím k výše uvedeným závěrům vyhověl primárnímu petitu žalobce.

10. Z rozsudku Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , že na základě žalovanou podaného odvolání byl krajským soudem přezkoumán rozsudek Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . Krajský soud skutková zjištění okresního soudu přejal jako správná a úplná, zopakoval část dokazování a dospěl k závěru, že Výpověď 1 žalobci vskutku nebyla doručena a při konstatování naléhavého právního zájmu a po připuštění změny žaloby výrok I. napadeného rozsudku změnil tak, že určil, že pracovní poměr žalobce u žalované neskončil před , datum, .

11. Z ostatních v řízení provedených, avšak v rozsudku neuvedených důkazů soud nezjistil žádné další podstatné skutečnosti, které by měly význam pro právní hodnocení doposud zjištěného skutkového stavu. Soud zároveň pro nadbytečnost zamítl veškeré v řízení navržené a do doby vyhlášení rozhodnutí neprovedené důkazní návrhy – jednalo se o výslech svědků , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, , kdy tito již byli vyslechnuti v řízení vedeném u podepsaného soudu pod sp. zn. , spisová značka, i v řízení vedeném u Krajského soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, (viz výše), a v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, nebyly žádné sporné skutečnosti, ke kterým by tito svědci měli být vyslechnuti; dále šlo o protokoly z výše jmenovaného spisu , spisová značka, , neboť pro rozhodnutí soudu v této věci byly zcela dostačující oba k důkazu provedené rozsudky.

12. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu:

13. Žalobce se s žalovanou dne , datum, dohodl tak, že žalobce bude pro žalovanou osobně pracovat jako vedoucí , Anonymizováno, , resp. od , datum, jako vedoucí , Anonymizováno, , dle pokynů žalované, za což bude pravidelně odměňován. Žalovaná dne , datum, rozhodla tak, že s účinností od , datum, ruší pracovní místo s druhem práce „vedoucí , Anonymizováno, “ v odd. , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , adresa, a vyhotovila Výpověď 1, kterou však žalobci nepředala ani nedoručila. Žalovaná dále dne , datum, rozhodla tak, že s účinností od , datum, ruší pracovní místo s druhem práce „vedoucí , Anonymizováno, “ v odd. , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , adresa, , a dne , datum, žalobci doručila Výpověď 2 s tím, že žalobce je pro žalovanou v důsledku takové změny nadbytečný, vůči čemuž se žalobce vymezil žalobou doručenou soudu dne , datum, .

14. Pro právní posouzení byla rozhodující především následující ustanovení právních předpisů:

15. Podle ust. § 52 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce – s přihlédnutím ke dni předání Výpovědi 2 žalovanou žalobci – ve znění účinném do , datum, (v textu rozsudku dále jen jako „zákoník práce“), zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách.

16. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě především citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:

17. Soud se především zabýval tím, zda žaloba byla ve smyslu ust. § 72 zákoníku práce, podle něhož neplatnost rozvázání pracovního poměru mj. výpovědí může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním, podána včas, neboť lhůta ve zmiňovaném ustanovení je lhůtou prekluzivní a soud k zániku práva přihlédne a žalobu o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru z tohoto důvodu zamítne, i když účastník prekluzi práva nenamítal (shodně DRÁPAL, Ljubomír, NOVOTNÝ, Zdeněk. § 72 [Uplatnění neplatného rozvázání pracovního poměru u soudu]. In: BĚLINA, , adresa, , DRÁPAL, Ljubomír a kol. Zákoník práce. 3. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2019, s. 440, marg. č. , hodnota, .). Soud přitom dospěl k jednoznačnému závěru, že žaloba v tomto směru včasná vskutku byla, neboť pracovní poměr žalobce měl Výpovědí 2 skončit v souladu s ust. § 51 zákoníku práce uplynutím dne , datum, a žaloba byla podána , datum, , tudíž lhůta vyjádřená v ust. § 72 zákoníku práce byla zachována.

18. Ve vztahu k Výpovědi 2 jako takové pak žalobce uplatnil v podstatě pouze jednu námitku, která by měla vést k neplatnosti takové výpovědi, a sice to, že žalovaná jako důvod Výpovědi 2 uplatnila stejné skutečnosti, které byly předmětem Výpovědi 1, resp. že důvod uvedený ve Výpovědi 2 byl opřen o duplicitní rozhodnutí zaměstnavatele o organizační změně vztahující se ke stejné pracovní pozici, což je podle názoru žalobce v rozporu se zákoníkem práce. Soud nicméně s názorem žalobce nesouzní a z toho důvodu jeho žalobě nevyhověl, jak je dále odůvodněno.

19. Soud nejprve uvádí, že okolnostmi týkajícími se (ne)platnosti, resp. zdánlivosti, Výpovědi 1 se podrobně zabýval Okresní soud v , adresa, i Krajský soud v , adresa, v obou výše citovaných (již pravomocných) rozhodnutích a podepsaný soud z nich ve smyslu ust. § 135 odst. 2 věta druhá o. s. ř. vychází, kdy nemá důvod se od jejich závěrů (především pak závěrů odvolacího soudu, který korigoval a změnil rozhodnutí soudu prvního stupně) jakkoliv odchýlit. Sami účastníci řízení ostatně s takovými závěry již ani nepolemizovali a ve vztahu k rozhodnutí odvolacího soudu nebylo podáno dovolání. Lze proto vyjít mj. ze skutečnosti, že žalovaná nepředala žalobci Výpověď 1, tudíž vůbec k takovému právnímu jednání nedošlo. Žalované tak především ničeho nebránilo, aby ve vztahu k žalobci přistoupila k další výpovědi, která případně mohla být zcela stejného obsahu jako v pořadí první výpověď, neboť takových „nepředaných“ výpovědí bez jakýchkoliv právních účinků, jakou byla Výpověď 1, mohla mít žalovaná k dispozici neomezené množství. Jinými slovy, shoda Výpovědi 1 s Výpovědí 2 byla za dané situace zcela irelevantní.

20. Dále dospěl soud k závěru, že ani skutečnost v podobě dvou rozhodnutí o organizační změně, tedy zrušení pracovního místa s druhem práce „vedoucí , Anonymizováno, “ v , Anonymizováno, . , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., nebyla způsobilá mít za následek neplatnost Výpovědi 2. Je zcela bez významu, že žalovaná uskutečnila dvě obsahově stejná rozhodnutí o organizační změně, neboť soud shodně s žalovanou (viz její vyjádření k žalobě) a ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , který byl uveřejněn v č. 11/1999 časopisu Soudní rozhledy, s. 374 nebo aktuálně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ) připomíná, že zákoník práce nebo jiné právní předpisy nestanoví, že by rozhodnutí o organizační změně muselo být přijato (vydáno) vždy jen písemně, a ani nepředpokládají, že by muselo být zaměstnavatelem „vyhlášeno“ nebo jiným způsobem zveřejněno – takové rozhodnutí však musí být přijato před podáním výpovědi a zaměstnanec s ním musí být seznámen; postačí ovšem, jestliže se tak stane až ve výpovědi z pracovního poměru. Žalovaná s ohledem na uvedené proto mohla učinit prakticky jakýkoliv počet rozhodnutí o organizační změně (třeba i stejného obsahu) a na základě kteréhokoliv z nich přistoupit k výpovědi. Žalobce se přitom mýlí, pokud má za to, že žalovaná s ohledem na pochybení při případném doručení Výpovědi 1 nemohla uskutečnit další (opětovnou) organizační změnu a na základě ní přistoupit k nové výpovědi, neboť především se k Výpovědi 1 vůbec nepřihlíželo (srov. výše uvedené závěry senátu , Anonymizováno, C podepsaného soudu a soudu odvolacího), a zároveň žalované takový postup není žádnými právními předpisy zapovězen – názor žalobce by fakticky vedl k tomu, že žalovaná by s ohledem na neprokázání doručení Výpovědi 1 už ani nemohla z důvodu nadbytečnosti na základě jí dříve přijatého rozhodnutí pracovní poměr s žalobcem ukončit. Nelze se tak ztotožnit ani s tvrzením žalobce, že by žalovaná vytvořila umělou konstrukci o výpovědním důvodu, neboť takový důvod pro výpověď zde existoval, a byla jím nadbytečnost žalobce v důsledku (byť opětovně přijatého) rozhodnutí žalované o organizační změně.

21. Vzhledem k výše uvedenému je zřejmé, že žalovaná v rámci skončení pracovního poměru žalobce prostřednictvím Výpovědi 2 postupovala zcela v souladu se zákonem a soudu nezbylo než žalobu žalobce zamítnout, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

22. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem II. podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně procesně úspěšné žalované (žaloba byla zamítnuta) přiznal náhradu nákladů ve výši 11 797,50 Kč. Přitom soud vycházel z těchto nákladů:- Mimosmluvní odměna za dva úkony právní služby po 2 500 Kč a jeden po 3 700 Kč, dle ust. 6 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění účinném do , datum, (v případě úkonů právní služby učiněných a hotových výdajů vynaložených do tohoto data), resp. od , datum, (v případě úkonu právní služby učiněného a hotových výdajů vynaložených po tomto datu) – v rozsudku dále jen jako „AT“ – ve spojení s ust. § 7 bod 5. AT a ust. § 9 odst. 3 písm. a) AT, při tarifní hodnotě 35 000 Kč (v době do , datum, ), resp. 65 000 Kč (v době od , datum, ), které uskutečnil zástupce žalované, přičemž jsou jimi tyto úkony:o převzetí a příprava zastoupení dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) AT,o písemné podání ve věci samé ze dne , datum, (vyjádření k žalobě) dle ust. § 11 odst. 1 písm. d) AT ao účast zástupce žalované na jednání před podepsaným soudem dne , datum, dle ust. § 11 odst. 1 písm. g) AT,- 3 náhrady hotových výdajů advokáta dle ust. § 13 odst. 1, odst. 4 AT za tři úkony právní služby – dvě po 300 Kč (náhrady za výdaje vynaložené v rámci úkonů do , datum, ) a jedna po 450 Kč (náhrada za výdaje vynaložené v rámci úkonu po , datum, ) – tj. celkem 1 050 Kč a- náhrada za 21 % DPH podle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. z částky 9 750 Kč, a to ve výši 2 047,50 Kč, neboť zástupce žalované doložil, že je jejím plátcem.

23. Náklady řízení byl žalobce zavázán zaplatit žalované ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., a to k rukám zástupce žalované dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.