27 C 162/2026

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Viktorem Doležílkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru - pracovněprávní vztah

I. Určuje se, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne datum, doručené žalovanou žalobkyni téhož dne, je neplatné.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 55 050 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 23 923 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne datum domáhala určení, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne datum, doručené žalobkyni téhož dne (v textu rozsudku dále jen jako „Okamžité zrušení“), je neplatné, a dále zaplacení částky 55 050 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovanou byla v pracovním poměru a žalovaná s ní Okamžitým zrušením pracovní poměr okamžitě zrušila, aniž by v něm skutkově vymezila důvod tohoto rozvázání. Žalobkyně proto považuje Okamžité zrušení za neplatné. adresa Anonymizováno Kč pak představuje náhradu mzdy za dobu odpovídající výpovědní době.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že nárok žalobkyně na určení neplatnosti Okamžitého zrušení nerozporuje. Dále uvedla, že žalobkyní požadovanou částku 55 050 Kč uhradila dne datum (takovou úhradu žalobkyně k výzvě soudu potvrdila).

3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (v textu rozsudku dále jen jako „o. s. ř.“), neboť ve věci bylo možné rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Soud vzal v řízení nejprve ze shodných tvrzení účastníků řízení (ust. § 120 odst. 3 o. s. ř.) za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou existoval pracovní poměr, který se žalovaná pokusila rozvázat Okamžitým zrušením a že žalovaná dne datum zaplatila žalobkyni částku 55 050 Kč, jejíž zaplacení bylo předmětem tohoto řízení.

5. Soud vzal dále z listinných důkazů za prokázané následující podstatné skutečnosti:

6. Z listiny označené jako Pracovní smlouva, že žalobkyně se s žalovanou dohodla tak, že pro ni bude vykonávat práci jako servírka od datum a žalovaná ji za to bude pravidelně odměňovat. Listina je opatřena podpisy obou účastníků řízení.

7. Z listiny označené jako Rozvázání pracovního poměru, že žalovaná prostřednictvím této listiny jednostranně ukončila pracovní poměr žalobkyně, a to odkazem na ust. § 55 zákoníku práce. V listině není uvedeno žádné konkrétní jednání žalobkyně, v němž by žalovaná spatřovala důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru. Listina je opatřena datem datum a podpisem obou účastníků řízení.

8. Z listiny označené jako Potvrzení o provedení transakce, že dne datum byla ve prospěch žalobkyně žalovanou uhrazena částka 55 050 Kč.

9. Z ostatních listin založených ve spise soud nezjistil žádné další skutečnosti, které by měly význam pro závěr o skutkovém stavu a jeho právní hodnocení.

10. Na základě výše uvedeného soud dospěl k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu:

11. Žalobkyně byla u žalované zaměstnána v pracovním poměru. Žalovaná se pokusila tento pracovní poměr rozvázat Okamžitým zrušením ze dne datum, ve kterém nebyl skutkově vymezen žádný konkrétní důvod, pro který by měl být pracovní poměr žalobkyně okamžitě zrušen. Žalobkyně se proti Okamžitému zrušení vymezila žalobou doručenou soudu dne datum. Po zahájení řízení žalovaná dne datum zaplatila žalobkyni částku 55 050 Kč, jejíž zaplacení bylo žalobou požadováno, a žalobkyně tuto úhradu potvrdila.

12. Pro právní posouzení byla rozhodující především následující ustanovení právních předpisů:

13. Podle ust. § 55 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění ke dni uskutečnění Okamžitého zrušení (v textu rozsudku dále jen jako „zákoník práce“), zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

14. Podle ust. § 60 zákoníku práce musí zaměstnavatel i zaměstnanec v okamžitém zrušení pracovního poměru skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží.

15. Podle ust. § 69 odst. 3 písm. b) zákoníku práce, rozvázal-li zaměstnavatel pracovní poměr neplatně, avšak zaměstnanec neoznámí, že trvá na tom, aby ho zaměstnavatel dále zaměstnával, platí, pokud se se zaměstnavatelem nedohodne písemně na jiném dnu skončení, že jeho pracovní poměr skončil dohodou, byl-li pracovní poměr neplatně zrušen okamžitě nebo ve zkušební době, dnem, kdy měl pracovní poměr tímto zrušením skončit; v těchto případech má zaměstnanec právo na náhradu mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu výpovědní doby.

16. Soud se především zabýval tím, zda žaloba byla ve smyslu ust. § 72 zákoníku práce, podle něhož neplatnost rozvázání pracovního poměru mj. okamžitým zrušením může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním, podána včas, neboť lhůta ve zmiňovaném ustanovení je lhůtou prekluzivní a soud k zániku práva přihlédne a žalobu o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru z tohoto důvodu zamítne, i když účastník prekluzi práva nenamítal (shodně DRÁPAL, Ljubomír. § 72 [Uplatnění neplatného rozvázání pracovního poměru u soudu]. In: BĚLINA, adresa, DRÁPAL, Ljubomír a kol. Zákoník práce. 4. vydání. adresa: právnická osoba. Beck, 2023, s. 488, marg. č. hodnota). Soud přitom dospěl k jednoznačnému závěru, že žaloba v tomto směru včasná vskutku byla, neboť pracovní poměr měl Okamžitým zrušením skončit dne 20. 3. 2026 a žaloba byla podána 14. 5. 2026, tudíž lhůta vyjádřená v ust. § 72 zákoníku práce byla zachována.

17. Pokud jde o samotné Okamžité zrušení, soud dospěl k závěru, že toto nemůže obstát. Z jeho obsahu totiž nevyplývá žádné konkrétní jednání žalobkyně, v němž by žalovaná spatřovala důvod okamžitého zrušení pracovního poměru. Pouhý odkaz na ust. § 55 zákoníku práce bez skutkového vymezení důvodu tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným, požadavkům ust. § 60 zákoníku práce neodpovídá. Žalovaná ostatně v řízení výslovně uvedla, že nárok žalobkyně na určení neplatnosti Okamžitého zrušení nerozporuje. Soud proto žalobě v určovací části vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

18. Pokud jde o žalobkyní požadovanou částku 55 050 Kč, v řízení bylo prokázáno a mezi účastníky řízení zároveň nebylo sporné, že žalovaná tuto částku žalobkyni zaplatila dne datum, tedy po zahájení řízení. Protože pro rozsudek je podle ust. § 154 odst. 1 o. s. ř. rozhodující stav v době jeho vyhlášení, nemohl soud žalované uložit povinnost zaplatit částku, která již byla uhrazena. V této části proto soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

19. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem III. podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení. Soud přitom nevycházel pouze z formálního znění výroku II. tohoto rozsudku, kterým byla žaloba v peněžité části zamítnuta, nýbrž z celkového výsledku řízení a z důvodu takového zamítnutí (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 2045/24). Žalobkyně byla plně úspěšná ve svém určovacím nároku a ve vztahu k peněžitému nároku obdržela po zahájení řízení přesně to plnění, jehož se žalobou domáhala. Zamítnutí žaloby v této části tak nebylo důsledkem nedůvodnosti žaloby při jejím podání, nýbrž pouze důsledkem toho, že žalovaná splnila žalobou uplatněnou povinnost až v průběhu řízení.

20. Soud proto uzavírá, že z hlediska rozhodování o náhradě nákladů řízení byla žalobkyně ve věci úspěšná. Opačný postup by nepřiměřeně přenášel na žalobkyni nákladové důsledky toho, že žalovaná poskytla žalobou požadované peněžité plnění až po zahájení řízení. Žalovaná proto byla zavázána k náhradě účelně vynaložených nákladů řízení žalobkyně, a to ve výši 23 923 Kč. Soud žalobkyni přiznal odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis žaloby a vyjádření) dle § 11 odst. 1 písm. a) a písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen vyhlášky) v celkové výši 17 820 Kč, když sazba za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty 120 050 Kč (tj. 65 000 Kč + 55 050 Kč) odpovídá částce 5 940 Kč (§ 8 odst. 1 a § 9 odst. 3 ve spojení s § 7 bod 5. vyhlášky). Za každý úkon právní služby soud dle § 13 odst. 4 vyhlášky žalobkyni přiznal náhradu hotových výdajů v celkové výši 1 350 Kč (3 x 450 Kč). Dále soud žalobkyni jako součást nákladů řízení přiznal zaplacený soudní poplatek ve výši 4 753 Kč.

21. Náklady řízení byla žalovaná zavázána zaplatit žalobkyni ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., a to k rukám zástupce žalobkyně dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí (exekuci).