27 C 167/2025

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Viktorem Doležílkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o zaplacení 90 467,30 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 90 467,30 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 59 778,20 Kč od datum do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 29 643,60 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna doplatit státu – České republice na soudním poplatku 905 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet Okresního soudu v adresa.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení celkem 90 467,30 Kč s příslušenstvím, jak je toto specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku, s odůvodněním, že uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o úvěru na podporu a rozvoj podnikání č. Anonymizováno/Anonymizováno (v textu rozsudku dále jen jako „Smlouva“), na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout účelový úvěr na úhradu sociálního pojištění ve výši 40 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet žalovaného č. č. účtu a žalovaný se zavázal poskytnutou částku splatit společně s příslušnými poplatky ve 4 měsíčních splátkách ve výši 14 869,55 Kč do datum. Žalovaný však neuhradil první splátku splatnou dne datum, pročež se úvěr stal splatným ke dni datum. Žalobkyni s ohledem na prodlení žalovaného vznikl v souladu s čl. VIII. odst. 1 Smlouvy jednak nárok na smluvní úrok ve výši 0,5 % denně z dlužné částky do zaplacení a jednak nárok na smluvní pokutu ve výši 50 % z dlužné částky. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném krom příslušenství dlužnou jistinu ve výši 40 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 19 478,20 Kč, poplatek za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 300 Kč, smluvní pokutu ve výši 29 889,10 Kč a poplatky ve výši 800 Kč (tj. 6 x 50 Kč poplatek za SMS upomínku a 500 Kč za doporučenou písemnou upomínku). Žalovaný žalobou požadované částky nezaplatil ani přes výzvu žalobkyně.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby a uvedl, že požadované smluvní sankce považuje za nepřiměřené a odporující dobrým mravům, konkrétně úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně a smluvní pokutu ve výši 50 % z dlužné částky. Dále namítá, že žalobkyně před uzavřením Smlouvy neprověřila jeho úvěruschopnost. Žalovaný se opakovaně snažil o dohodu formou splátkového kalendáře, avšak žalobkyně nereagovala konstruktivně a bez další snahy podala žalobu. Žalobkyně dle žalovaného uplatňuje systematicky tzv. predátorský podnikatelský model, který je v rozporu s dobrými mravy a účelem soukromého práva. Soud by měl přihlédnout k ust. § 1796 občanského zákoníku s ohledem na lichevní povahu smlouvy. Žalovaný má konečně za to, že žalobkyně porušila také zásadu poctivého obchodního styku.

3. Protože byly splněny podmínky ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (v textu rozsudku dále jen jako „o. s. ř.“), když žalobkyně svůj souhlas vyjádřila v žalobě a žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, rozhodoval soud bez jednání a z listinných důkazů předložených žalobkyní vzal soud za prokázané následující skutečnosti:

4. Z listiny označené jako Žádost o poskytnutí úvěru na podporu a rozvoj podnikání ze dne datum, že žalovaný stran označení své osoby v žádosti uvedl mj. tyto údaje: svobodný; bez dětí; celkový počet členů domácnosti – 1; typ pracovního poměru – OSVČ; obor podnikání – projektová činnost, taxi; čistý měsíční příjem – 75 000 Kč.

5. Z listiny označené jako Smlouva o úvěru na podporu a rozvoj podnikání č. Anonymizováno/Anonymizováno ze dne datum (tj. ze Smlouvy – srov. odst. 1. tohoto rozsudku), že žalobkyně se zavázala žalovanému (v listině označenému mj. jménem, identifikačním číslem, místem podnikání, číslem bankovního účtu jako „úvěrovaný“) poskytnout 40 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobkyni tuto částku spolu s dalšímu poplatky a úroky vrátit ve 4 měsíčních splátkách po 14 869,55 Kč vždy k 17. dni v měsíci počínaje od datum. Celková částka k zaplacení činila 59 778,20 Kč, z toho 40 000 Kč jistina, 19 478,20 Kč poplatek za poskytnutí úvěru a 300 Kč poplatek za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr. Dle čl. VIII. odst. 6 Smlouvy, v případě, že je sjednáno splacení úvěru a poplatku za poskytnutí úvěru ve více splátkách, pak v případě prodlení s úhradou jakékoli dlužné splátky úvěru a poplatku za poskytnutí úvěru stává se zbytek úvěru a sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru za celé období poskytnutí úvěru splatným 15. kalendářním dnem od počátku prodlení (zesplatnění úvěru). Úvěrovaný je tak povinen v případě zesplatnění úvěru zaplatit úvěrujícímu zbytek celkové částky ke splacení úvěrovaným uvedenou v parametrech úvěru. Úvěrujícímu zesplatněním úvěru vznikají vůči úvěrovanému nároky podle čl. VIII. odst. 1 smlouvy. V čl. VIII. odst. 1 písm. a) až c) Smlouvy je sjednáno, že ocitne-li se úvěrovaný v prodlení s úhradou dlužné splátky úvěru a poplatku za poskytnutí úvěru, má úvěrující vůči úvěrovanému nárok jednak na smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky až do zaplacení, jednak na náhradu účelně vynaložených nákladů, které úvěrujícímu vznikly v důsledku prodlení úvěrovaného s úhradou dlužné částky z úvěru, účelně vynaložené náklady jsou specifikovány v Sazebníku, který tvoří nedílnou součást této smlouvy (50 Kč za SMS upomínku a 500 Kč za doporučeno upomínku), a konečně také nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 50 % z celkové dlužné částky v případě marného uplynutí 15. kalendářního dne od počátku prodlení. Dle čl. V. odst. 1 Smlouvy má úvěrující v případě prodlení úvěrovaného nárok na poplatek za poskytnutí úvěr (bez slevy), neboť žalovaný v důsledku prodlení ztrácí nárok na slevu.

6. Z textu datové zprávy odeslané žalovaným včetně doručenky, že žalovaný odeslal dne datum žalobkyni tuto zprávu: „právnická osoba, s přiloženou smlouvou souhlasím, Jméno žalovaného IČO IČO žalovaného.“ 7. Z listiny označené jako Potvrzení o provedení transakce vystavené právnická osoba., ze dne datum, že žalobkyně zaslala dne datum žalovanému na účet označený ve smlouvě částku ve výši 40 000 Kč.

8. Z listiny označené jako Kniha odeslaných SMS, že žalobkyně odeslala žalovanému na telefonní číslo tel. číslo ve smlouvě o úvěru celkem hodnota textových zpráv s upomínkou dlužné splátky.

9. Z listiny označené jako Výzva k úhradě dluhu opatřené datem datum ve spojení s dodejkou datové zprávy ze dne datum, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení žalobou požadované částky.

10. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu:

11. Žalovaný se dne datum dohodl s žalobkyní tak, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému 40 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku s dalšími platbami vrátit ve 4měsíčních splátkách po 14 869,55 Kč, a pro případ, že tak neučiní, se zavázal žalobkyni zaplatit další dohodnuté poplatky a smluvní pokutu; žalovaný doposud neuhradil ničeho.

12. Podle § 420 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni uzavření Smlouvy (dále jen „o. z.“), kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

13. Podle § 421 odst. 2 o. z., má se za to, že podnikatelem je osoba, která má k podnikání živnostenské nebo jiné oprávnění podle jiného zákona.

14. Podle § 2048 odst. 1 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

15. Podle ust. § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:

17. Soud konstatuje, že smlouvu uzavřenou mezi účastníky řízení vyhodnocuje jako smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., která byla uzavřena mezi podnikateli. Žalobkyně je podnikatelem ve smyslu ust. § 421 odst. 1 o. z., a v případě žalovaného lze vzhledem k uvedení identifikačního čísla, místa podnikání uvedeného v záhlaví Smlouvy a účelu samotného úvěru jednoznačně usuzovat na to, že Smlouvu uzavřel taktéž v rámci svého podnikání – k tomu lze dále zmínit např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka, podle něhož pokud žalovaný uvedl ve smlouvě své identifikační číslo osoby, dal tím najevo, že se smlouva týkala jeho podnikatelské činnosti. Že by snad Smlouvu žalovaný uzavíral jako spotřebitel, nebylo v řízení žalovaným tvrzeno (natož prokazováno) a ani jinak taková případná skutečnost nevyšla během dokazování najevo. V prvé řadě lze proto uzavřít, že Smlouvu v žádném případě nelze posuzovat prizmatem zákona o spotřebitelském úvěru (č. 257/2016 Sb.) a zejména tak před uzavřením Smlouvy žalobkyně neměla povinnost posuzovat tzv. úvěruschopnost žalovaného (srov. § 86 a § 87 citovaného zákona) – námitce žalovaného v tom směru, že žalobkyně měla zkoumat před uzavřením Smlouvy jeho úvěruschopnost tak nelze přisuzovat relevanci.

18. Pakliže žalovaný uváděl, že Smlouva má lichevní povahu a fakticky z toho důvodu namítal relativní neplatnost Smlouvy (k takovému způsobu vyhodnocení uplatnění námitky relativní neplatnosti srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka), v souladu s § 1797 o. z. se žalovaný neplatnosti z tohoto důvodu jakožto podnikatel dovolávat nemůže. Soud se nicméně z úřední povinnosti zabýval tím, zda Smlouva není absolutně neplatná ve smyslu ust. § 588 o. z., tj. tím, jestli se takové právní jednání případně zjevně příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (popř. zavazuje k plnění od počátku nemožnému) a dospěl k závěru, že bez dalšího nelze uzavřít, že by Smlouva skutečně byla absolutně neplatná, a to z následujících důvodů.

19. V prvé řadě lze upozornit na to, že Smlouva je celá v rozsahu 3 stran psána stejným písmem, je přehledná, není zde patrné zbytečné textové zahlcení a všechny podstatné náležitosti jsou zde jednoznačně uvedeny. Nic nepoctivého či nemravného nelze shledat ani na umístění ujednání o smluvních pokutách ve Smlouvě, neboť tato ujednání jsou obsažena přímo v ní, a navíc v části týkající se dle jejího nadpisu „následky porušení smlouvy a sankce“, tedy v části smlouvy, kde by je bylo možno očekávat; nejedná se tak zcela zjevně o jakákoliv skrytá ujednání. Pokud pak jde případně o zjevné porušení dobrých mravů, v tomto směru lze nejprve upozornit na recentní judikaturu Nejvyššího soudu ČR (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka, nebo rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sen. zn. spisová značka), který shodně jako podepsaný soud dospívá k závěru, že i smlouvu uzavřenou mezi podnikateli lze přezkoumávat z hlediska dobrých mravů, přičemž k absolutní neplatnosti vede jakékoliv porušení dobrých mravů (nikoliv tedy nutně jenom „zjevné“), nicméně např. toliko výše úroků za poskytnutí úvěru nemůže bez dalšího vést k takovému porušení dobrých mravů (až na zcela výjimečné okolnosti, které však v daném případě shledány nebyly, jak je odůvodněno níže) – k tomu srov. opět např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka. Žalovaný dále ani netvrdil další konkrétní skutečnosti, které by s přihlédnutím, k již zjištěným okolnostem, měly vést k závěru o neplatnosti Smlouvy – tedy např. za jakých okolností byla uzavřena Smlouva, jaký byl např. charakter podnikání žalovaného, jaké byly důvody, které vedly ke sjednání výše úroku z prodlení, případnou rizikovostí obchodu vzhledem k předchozímu chování dlužníka apod. (shodně např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Ze stejných důvodů pak soud nedospěl ani k závěru, že by Smlouva (či jakékoliv její ujednání) byla v rozporu se zákonem a (zároveň) zjevně narušovala veřejný pořádek.

20. Soud se proto dále zabýval jednotlivými nároky žalobkyně uplatněnými v žalobě a s přihlédnutím k veškerým provedeným důkazům dospěl soud k závěru, že tyto nároky žalobkyně jsou všechny bezezbytku opodstatněné, jak je dále odůvodněno.

21. Pokud jde o dlužnou částku ve výši 59 778,20 Kč, ta se skládá z jistiny ve výši 40 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 19 478,20 Kč a poplatku za přijetí, posouzení a vyhodnocení úvěru ve výši 300 Kč. Z úvěrové smlouvy vyplývá, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému účelově vázaný úvěr ve výši 40 000 Kč, a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s poplatky a úroky vrátit ve čtyřech měsíčních splátkách po 14 869,55 Kč, tedy celkem 59 778,20 Kč. Z potvrzení o provedení transakce ze dne datum je zřejmé, že částka byla žalovanému poskytnuta bezhotovostně, což žalovaný nijak nerozporoval. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil první splátku splatnou dne datum, došlo v souladu se smluvním ujednáním (čl. VIII odst. 6 Smlouvy) ke splatnosti celého dluhu po uplynutí 15 kalendářních dnů od počátku prodlení, tedy dne datum. Žalovaný tak dluží žalobkyni částku 59 778,20 Kč, a v tomto rozsahu soud žalobu považuje za důvodnou.

22. Soud samozřejmě nemohl přehlédnout značnou výši poplatku za poskytnutí úvěru (19 478,20 Kč). V procentuálním vyjádření to představuje cca 50 % poskytnuté částky a při přepočtu na Anonymizováno cca 658 %. Podepsaný soud má za to, že se jedná o výši, kterou v případě smluvního vztahu podnikatele a spotřebitele by bylo možné bez dalšího považovat za ujednání rozporné s dobrými mravy, a tedy v takové části neplatné, nicméně za situace, kdy se jedná o úvěr realizovaný mezi dvěma podnikatelskými subjekty, nelze i s ohledem na shora citovanou judikaturu bez dalšího dospět k závěru, že by Smlouva byla v této části rozporná s dobrými mravy, a tudíž absolutně neplatná. Přitom například platí, že pokud byla nízká kupní cena (není-li tato v rozporu s cenovými předpisy) výsledkem smluvního ujednání účastníků, aniž by uzavření právního jednání doprovázela, resp. na uzavření smlouvy měly vliv i okolnosti, v jejichž důsledku by se takové jednání příčilo dobrým mravům, pochopitelně taková nízká cena nesleduje nemravný cíl ani nemá nemravný důsledek (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka). A contrario a při vztažení na projednávaný případ lze tudíž říci, že toliko ze skutečnosti vyšší úplaty poskytnuté služby, tedy vyššího úroku z úvěru, nelze dospět k závěru, že by právní jednání mělo být v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný mohl mít např. enormní zájem na tom, aby mu byla urychleně poskytnuta částka 40 000 Kč i za cenu nadměrně vysokého poplatku, když jako podnikatel např. mohl očekávat v nejbližších dnech či měsících vyšší zisky, popř. mohl mít jakýkoliv jiný důvod – toto jsou však toliko spekulace, přičemž bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal konkrétní okolnosti uzavření Smlouvy, které by navíc mohly naopak vést k závěru, že Smlouva (přinejmenším v uvedené části týkající se úroků) neplatná je. K uváděnému závěru ostatně zřejmě směřoval i sám zákonodárce, když např. vyloučil použití ustanovení o lichvě ve vztazích mezi podnikateli (srov. § 1979 o. z.). Pro úplnost lze zmínit, že ke shodnému úsudku, tedy že pouhá skutečnost, že někdo dostává více nebo méně, než dává, není v rozporu s dobrými mravy, navíc dospívá i právní nauka (srov. Hulmák, M. Kontrola cenových ujednání ve spotřebitelských smlouvách. 1. vydání. adresa: právnická osoba. Beck, 2020, s. 229).

23. Za absolutně neplatné dále nelze považovat ani ujednání o smluvní pokutě dle § 2048 o. z. Soud má za to, že smluvní pokuta, jejíž zaplacení se žalobkyně domáhala v žalobě, není možno považovat za rozpornou s dobrými mravy a ani nemá za to, že by tato smluvní pokuta neplnila některou ze svých tří základních funkcí (utvrzovací, sankční a uhrazovací). Jako právní jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům dle § 588 o. z., pak nelze považovat ujednání o smluvní pokutě pouze z důvodu nepřiměřenosti její výše. Takovou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka pouze snížit s přihlédnutím ke kritériím stanoveným v § 2051 o. z. Nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta nemůže z důvodu své nepřiměřené výše zakládat absolutní neplatnost ujednání pro porušení dobých mravů, nýbrž může být důvodem k použití moderačního práva pouze na návrh dlužníka, což však žalovaný jakkoliv neučinil (v podrobnostech viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Soud tak nárok na smluvní pokutu ve výši 29 889,10 Kč (tj. 50 % z dlužné částky ve výši 59 778,20 Kč, ohledně níž byl žalovaný v prodlení) považuje za důvodný a v souladu s čl. VIII. odst. 1 písm. c) Smlouvy.

24. Jako souladné se zákonem je třeba posuzovat i poplatek za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 300 Kč a poplatky ve výši 800 Kč (tj. 6 x 50 Kč poplatek za SMS upomínku a 500 Kč za doporučenou písemnou upomínku), přičemž rovněž tyto byly řádně vymezeny ve Smlouvě a žalobkyni tak na ně vznikl nárok.

25. Ze všech shora uvedených důvodů proto bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Úrok z prodlení byl sjednán ve Smlouvě jako denní, a to ve výši 0,5 %, tudíž i tento byl žalobkyni přiznán. Vedle uhrazení dlužné částky žalobkyně požadovala také náhradu nákladů spojených s vymáháním pohledávky ve výši 1 200 Kč, která jí byla přiznána v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť je zřejmé, že se jedná o vzájemný závazek podnikatelů. Lhůta k plnění plyne z § 160 odst. 1 o. s. ř.

26. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého zavázal soud žalovaného zaplatit v řízení procesně úspěšné žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 29 643,60 Kč. Soud žalobkyni přiznal odměnu za 4 úkony právní služby (převzetí věci, sepis předžalobní výzvy k plnění, sepis žaloby a vyjádření ve věci samé – replika k vyjádření žalovaného) dle § 11 odst. 1 písm. a) a písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. v účinném znění (dále jen vyhlášky) v celkové výši 18 960 Kč, když sazba za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty 90 467,30 Kč odpovídá částce 4 740 Kč (§ 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 5. vyhlášky). Za každý úkon právní služby soud žalobkyni přiznal náhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 4 vyhlášky ve výši 1 800 Kč (4 x 450 Kč). Náhrada 21 % DPH dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. z přiznané odměny a náhrad (tj. z částky 20 760 Kč) odpovídá částce 4 359,60 Kč. Dále soud žalobkyni jako součást nákladů řízení přiznal zaplacený soudní poplatek ve výši 3 619 Kč včetně jeho doplatku dle výroku III. tohoto rozsudku ve výši 905 Kč.

27. Žalobkyně ve věci podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, z něhož uhradila soudní poplatek ve výši 3 619 Kč, elektronický platební rozkaz ve věci vydán nebyl a věc byla převedena do řízení C, přičemž s ohledem na ustanovení položky 2 bod 2 sazebníku poplatků – přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, měl být soudní poplatek ve věci uhrazen dle položky 1 písm. b) sazebníku poplatků, a to ve výši 4 524 Kč. Soud proto rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit státu na soudním poplatku částku 905 Kč na účet Okresního soudu v adresa, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku. Lhůta splatnosti byla určena v souladu s ust. § 7 odst. 1 věta druhá zákona o soudních poplatcích. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.