27 C 167/2025

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Viktorem Doležílkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o zaplacení 90 467,30 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 90 467,30 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 59 778,20 Kč od , datum, do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 29 643,60 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna doplatit státu – České republice na soudním poplatku 905 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet Okresního soudu v , adresa, .

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení celkem 90 467,30 Kč s příslušenstvím, jak je toto specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku, s odůvodněním, že uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru na podporu a rozvoj podnikání č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (v textu rozsudku dále jen jako „Smlouva“), na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout účelový úvěr na úhradu sociálního pojištění ve výši 40 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal poskytnutou částku splatit společně s příslušnými poplatky ve 4 měsíčních splátkách ve výši 14 869,55 Kč do , datum, . Žalovaný však neuhradil první splátku splatnou dne , datum, , pročež se úvěr stal splatným ke dni , datum, . Žalobkyni s ohledem na prodlení žalovaného vznikl v souladu s čl. VIII. odst. 1 Smlouvy jednak nárok na smluvní úrok ve výši 0,5 % denně z dlužné částky do zaplacení a jednak nárok na smluvní pokutu ve výši 50 % z dlužné částky. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném krom příslušenství dlužnou jistinu ve výši 40 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 19 478,20 Kč, poplatek za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 300 Kč, smluvní pokutu ve výši 29 889,10 Kč a poplatky ve výši 800 Kč (tj. 6 x 50 Kč poplatek za SMS upomínku a 500 Kč za doporučenou písemnou upomínku). Žalovaný žalobou požadované částky nezaplatil ani přes výzvu žalobkyně.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby a uvedl, že požadované smluvní sankce považuje za nepřiměřené a odporující dobrým mravům, konkrétně úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně a smluvní pokutu ve výši 50 % z dlužné částky. Dále namítá, že žalobkyně před uzavřením Smlouvy neprověřila jeho úvěruschopnost. Žalovaný se opakovaně snažil o dohodu formou splátkového kalendáře, avšak žalobkyně nereagovala konstruktivně a bez další snahy podala žalobu. Žalobkyně dle žalovaného uplatňuje systematicky tzv. predátorský podnikatelský model, který je v rozporu s dobrými mravy a účelem soukromého práva. Soud by měl přihlédnout k ust. § 1796 občanského zákoníku s ohledem na lichevní povahu smlouvy. Žalovaný má konečně za to, že žalobkyně porušila také zásadu poctivého obchodního styku.

3. Protože byly splněny podmínky ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (v textu rozsudku dále jen jako „o. s. ř.“), když žalobkyně svůj souhlas vyjádřila v žalobě a žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, rozhodoval soud bez jednání a z listinných důkazů předložených žalobkyní vzal soud za prokázané následující skutečnosti:

4. Z listiny označené jako Žádost o poskytnutí úvěru na podporu a rozvoj podnikání ze dne , datum, , že žalovaný stran označení své osoby v žádosti uvedl mj. tyto údaje: svobodný; bez dětí; celkový počet členů domácnosti – 1; typ pracovního poměru – OSVČ; obor podnikání – projektová činnost, taxi; čistý měsíční příjem – 75 000 Kč.

5. Z listiny označené jako Smlouva o úvěru na podporu a rozvoj podnikání č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne , datum, (tj. ze Smlouvy – srov. odst. 1. tohoto rozsudku), že žalobkyně se zavázala žalovanému (v listině označenému mj. jménem, identifikačním číslem, místem podnikání, číslem bankovního účtu jako „úvěrovaný“) poskytnout 40 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobkyni tuto částku spolu s dalšímu poplatky a úroky vrátit ve 4 měsíčních splátkách po 14 869,55 Kč vždy k 17. dni v měsíci počínaje od , datum, . Celková částka k zaplacení činila 59 778,20 Kč, z toho 40 000 Kč jistina, 19 478,20 Kč poplatek za poskytnutí úvěru a 300 Kč poplatek za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr. Dle čl. VIII. odst. 6 Smlouvy, v případě, že je sjednáno splacení úvěru a poplatku za poskytnutí úvěru ve více splátkách, pak v případě prodlení s úhradou jakékoli dlužné splátky úvěru a poplatku za poskytnutí úvěru stává se zbytek úvěru a sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru za celé období poskytnutí úvěru splatným 15. kalendářním dnem od počátku prodlení (zesplatnění úvěru). Úvěrovaný je tak povinen v případě zesplatnění úvěru zaplatit úvěrujícímu zbytek celkové částky ke splacení úvěrovaným uvedenou v parametrech úvěru. Úvěrujícímu zesplatněním úvěru vznikají vůči úvěrovanému nároky podle čl. VIII. odst. 1 smlouvy. V čl. VIII. odst. 1 písm. a) až c) Smlouvy je sjednáno, že ocitne-li se úvěrovaný v prodlení s úhradou dlužné splátky úvěru a poplatku za poskytnutí úvěru, má úvěrující vůči úvěrovanému nárok jednak na smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky až do zaplacení, jednak na náhradu účelně vynaložených nákladů, které úvěrujícímu vznikly v důsledku prodlení úvěrovaného s úhradou dlužné částky z úvěru, účelně vynaložené náklady jsou specifikovány v Sazebníku, který tvoří nedílnou součást této smlouvy (50 Kč za SMS upomínku a 500 Kč za doporučeno upomínku), a konečně také nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 50 % z celkové dlužné částky v případě marného uplynutí 15. kalendářního dne od počátku prodlení. Dle čl. V. odst. 1 Smlouvy má úvěrující v případě prodlení úvěrovaného nárok na poplatek za poskytnutí úvěr (bez slevy), neboť žalovaný v důsledku prodlení ztrácí nárok na slevu.

6. Z textu datové zprávy odeslané žalovaným včetně doručenky, že žalovaný odeslal dne , datum, žalobkyni tuto zprávu: „, právnická osoba, , s přiloženou smlouvou souhlasím, , Jméno žalovaného, IČO , IČO žalovaného, .“7. Z listiny označené jako Potvrzení o provedení transakce vystavené , právnická osoba, ., ze dne , datum, , že žalobkyně zaslala dne , datum, žalovanému na účet označený ve smlouvě částku ve výši 40 000 Kč.

8. Z listiny označené jako Kniha odeslaných SMS, že žalobkyně odeslala žalovanému na telefonní číslo , tel. číslo, ve smlouvě o úvěru celkem , hodnota, textových zpráv s upomínkou dlužné splátky.

9. Z listiny označené jako Výzva k úhradě dluhu opatřené datem , datum, ve spojení s dodejkou datové zprávy ze dne , datum, , že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení žalobou požadované částky.

10. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu:

11. Žalovaný se dne , datum, dohodl s žalobkyní tak, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému 40 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku s dalšími platbami vrátit ve 4měsíčních splátkách po 14 869,55 Kč, a pro případ, že tak neučiní, se zavázal žalobkyni zaplatit další dohodnuté poplatky a smluvní pokutu; žalovaný doposud neuhradil ničeho.

12. Podle § 420 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni uzavření Smlouvy (dále jen „o. z.“), kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

13. Podle § 421 odst. 2 o. z., má se za to, že podnikatelem je osoba, která má k podnikání živnostenské nebo jiné oprávnění podle jiného zákona.

14. Podle § 2048 odst. 1 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

15. Podle ust. § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:

17. Soud konstatuje, že smlouvu uzavřenou mezi účastníky řízení vyhodnocuje jako smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., která byla uzavřena mezi podnikateli. Žalobkyně je podnikatelem ve smyslu ust. § 421 odst. 1 o. z., a v případě žalovaného lze vzhledem k uvedení identifikačního čísla, místa podnikání uvedeného v záhlaví Smlouvy a účelu samotného úvěru jednoznačně usuzovat na to, že Smlouvu uzavřel taktéž v rámci svého podnikání – k tomu lze dále zmínit např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle něhož pokud žalovaný uvedl ve smlouvě své identifikační číslo osoby, dal tím najevo, že se smlouva týkala jeho podnikatelské činnosti. Že by snad Smlouvu žalovaný uzavíral jako spotřebitel, nebylo v řízení žalovaným tvrzeno (natož prokazováno) a ani jinak taková případná skutečnost nevyšla během dokazování najevo. V prvé řadě lze proto uzavřít, že Smlouvu v žádném případě nelze posuzovat prizmatem zákona o spotřebitelském úvěru (č. 257/2016 Sb.) a zejména tak před uzavřením Smlouvy žalobkyně neměla povinnost posuzovat tzv. úvěruschopnost žalovaného (srov. § 86 a § 87 citovaného zákona) – námitce žalovaného v tom směru, že žalobkyně měla zkoumat před uzavřením Smlouvy jeho úvěruschopnost tak nelze přisuzovat relevanci.

18. Pakliže žalovaný uváděl, že Smlouva má lichevní povahu a fakticky z toho důvodu namítal relativní neplatnost Smlouvy (k takovému způsobu vyhodnocení uplatnění námitky relativní neplatnosti srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), v souladu s § 1797 o. z. se žalovaný neplatnosti z tohoto důvodu jakožto podnikatel dovolávat nemůže. Soud se nicméně z úřední povinnosti zabýval tím, zda Smlouva není absolutně neplatná ve smyslu ust. § 588 o. z., tj. tím, jestli se takové právní jednání případně zjevně příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (popř. zavazuje k plnění od počátku nemožnému) a dospěl k závěru, že bez dalšího nelze uzavřít, že by Smlouva skutečně byla absolutně neplatná, a to z následujících důvodů.

19. V prvé řadě lze upozornit na to, že Smlouva je celá v rozsahu 3 stran psána stejným písmem, je přehledná, není zde patrné zbytečné textové zahlcení a všechny podstatné náležitosti jsou zde jednoznačně uvedeny. Nic nepoctivého či nemravného nelze shledat ani na umístění ujednání o smluvních pokutách ve Smlouvě, neboť tato ujednání jsou obsažena přímo v ní, a navíc v části týkající se dle jejího nadpisu „následky porušení smlouvy a sankce“, tedy v části smlouvy, kde by je bylo možno očekávat; nejedná se tak zcela zjevně o jakákoliv skrytá ujednání. Pokud pak jde případně o zjevné porušení dobrých mravů, v tomto směru lze nejprve upozornit na recentní judikaturu Nejvyššího soudu ČR (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , nebo rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sen. zn. , spisová značka, ), který shodně jako podepsaný soud dospívá k závěru, že i smlouvu uzavřenou mezi podnikateli lze přezkoumávat z hlediska dobrých mravů, přičemž k absolutní neplatnosti vede jakékoliv porušení dobrých mravů (nikoliv tedy nutně jenom „zjevné“), nicméně např. toliko výše úroků za poskytnutí úvěru nemůže bez dalšího vést k takovému porušení dobrých mravů (až na zcela výjimečné okolnosti, které však v daném případě shledány nebyly, jak je odůvodněno níže) – k tomu srov. opět např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . Žalovaný dále ani netvrdil další konkrétní skutečnosti, které by s přihlédnutím, k již zjištěným okolnostem, měly vést k závěru o neplatnosti Smlouvy – tedy např. za jakých okolností byla uzavřena Smlouva, jaký byl např. charakter podnikání žalovaného, jaké byly důvody, které vedly ke sjednání výše úroku z prodlení, případnou rizikovostí obchodu vzhledem k předchozímu chování dlužníka apod. (shodně např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Ze stejných důvodů pak soud nedospěl ani k závěru, že by Smlouva (či jakékoliv její ujednání) byla v rozporu se zákonem a (zároveň) zjevně narušovala veřejný pořádek.

20. Soud se proto dále zabýval jednotlivými nároky žalobkyně uplatněnými v žalobě a s přihlédnutím k veškerým provedeným důkazům dospěl soud k závěru, že tyto nároky žalobkyně jsou všechny bezezbytku opodstatněné, jak je dále odůvodněno.

21. Pokud jde o dlužnou částku ve výši 59 778,20 Kč, ta se skládá z jistiny ve výši 40 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 19 478,20 Kč a poplatku za přijetí, posouzení a vyhodnocení úvěru ve výši 300 Kč. Z úvěrové smlouvy vyplývá, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému účelově vázaný úvěr ve výši 40 000 Kč, a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s poplatky a úroky vrátit ve čtyřech měsíčních splátkách po 14 869,55 Kč, tedy celkem 59 778,20 Kč. Z potvrzení o provedení transakce ze dne , datum, je zřejmé, že částka byla žalovanému poskytnuta bezhotovostně, což žalovaný nijak nerozporoval. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil první splátku splatnou dne , datum, , došlo v souladu se smluvním ujednáním (čl. VIII odst. 6 Smlouvy) ke splatnosti celého dluhu po uplynutí 15 kalendářních dnů od počátku prodlení, tedy dne , datum, . Žalovaný tak dluží žalobkyni částku 59 778,20 Kč, a v tomto rozsahu soud žalobu považuje za důvodnou.

22. Soud samozřejmě nemohl přehlédnout značnou výši poplatku za poskytnutí úvěru (19 478,20 Kč). V procentuálním vyjádření to představuje cca 50 % poskytnuté částky a při přepočtu na , Anonymizováno, cca 658 %. Podepsaný soud má za to, že se jedná o výši, kterou v případě smluvního vztahu podnikatele a spotřebitele by bylo možné bez dalšího považovat za ujednání rozporné s dobrými mravy, a tedy v takové části neplatné, nicméně za situace, kdy se jedná o úvěr realizovaný mezi dvěma podnikatelskými subjekty, nelze i s ohledem na shora citovanou judikaturu bez dalšího dospět k závěru, že by Smlouva byla v této části rozporná s dobrými mravy, a tudíž absolutně neplatná. Přitom například platí, že pokud byla nízká kupní cena (není-li tato v rozporu s cenovými předpisy) výsledkem smluvního ujednání účastníků, aniž by uzavření právního jednání doprovázela, resp. na uzavření smlouvy měly vliv i okolnosti, v jejichž důsledku by se takové jednání příčilo dobrým mravům, pochopitelně taková nízká cena nesleduje nemravný cíl ani nemá nemravný důsledek (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). A contrario a při vztažení na projednávaný případ lze tudíž říci, že toliko ze skutečnosti vyšší úplaty poskytnuté služby, tedy vyššího úroku z úvěru, nelze dospět k závěru, že by právní jednání mělo být v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný mohl mít např. enormní zájem na tom, aby mu byla urychleně poskytnuta částka 40 000 Kč i za cenu nadměrně vysokého poplatku, když jako podnikatel např. mohl očekávat v nejbližších dnech či měsících vyšší zisky, popř. mohl mít jakýkoliv jiný důvod – toto jsou však toliko spekulace, přičemž bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal konkrétní okolnosti uzavření Smlouvy, které by navíc mohly naopak vést k závěru, že Smlouva (přinejmenším v uvedené části týkající se úroků) neplatná je. K uváděnému závěru ostatně zřejmě směřoval i sám zákonodárce, když např. vyloučil použití ustanovení o lichvě ve vztazích mezi podnikateli (srov. § 1979 o. z.). Pro úplnost lze zmínit, že ke shodnému úsudku, tedy že pouhá skutečnost, že někdo dostává více nebo méně, než dává, není v rozporu s dobrými mravy, navíc dospívá i právní nauka (srov. Hulmák, M. Kontrola cenových ujednání ve spotřebitelských smlouvách. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2020, s. 229).

23. Za absolutně neplatné dále nelze považovat ani ujednání o smluvní pokutě dle § 2048 o. z. Soud má za to, že smluvní pokuta, jejíž zaplacení se žalobkyně domáhala v žalobě, není možno považovat za rozpornou s dobrými mravy a ani nemá za to, že by tato smluvní pokuta neplnila některou ze svých tří základních funkcí (utvrzovací, sankční a uhrazovací). Jako právní jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům dle § 588 o. z., pak nelze považovat ujednání o smluvní pokutě pouze z důvodu nepřiměřenosti její výše. Takovou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka pouze snížit s přihlédnutím ke kritériím stanoveným v § 2051 o. z. Nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta nemůže z důvodu své nepřiměřené výše zakládat absolutní neplatnost ujednání pro porušení dobých mravů, nýbrž může být důvodem k použití moderačního práva pouze na návrh dlužníka, což však žalovaný jakkoliv neučinil (v podrobnostech viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Soud tak nárok na smluvní pokutu ve výši 29 889,10 Kč (tj. 50 % z dlužné částky ve výši 59 778,20 Kč, ohledně níž byl žalovaný v prodlení) považuje za důvodný a v souladu s čl. VIII. odst. 1 písm. c) Smlouvy.

24. Jako souladné se zákonem je třeba posuzovat i poplatek za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 300 Kč a poplatky ve výši 800 Kč (tj. 6 x 50 Kč poplatek za SMS upomínku a 500 Kč za doporučenou písemnou upomínku), přičemž rovněž tyto byly řádně vymezeny ve Smlouvě a žalobkyni tak na ně vznikl nárok.

25. Ze všech shora uvedených důvodů proto bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Úrok z prodlení byl sjednán ve Smlouvě jako denní, a to ve výši 0,5 %, tudíž i tento byl žalobkyni přiznán. Vedle uhrazení dlužné částky žalobkyně požadovala také náhradu nákladů spojených s vymáháním pohledávky ve výši 1 200 Kč, která jí byla přiznána v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť je zřejmé, že se jedná o vzájemný závazek podnikatelů. Lhůta k plnění plyne z § 160 odst. 1 o. s. ř.

26. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého zavázal soud žalovaného zaplatit v řízení procesně úspěšné žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 29 643,60 Kč. Soud žalobkyni přiznal odměnu za 4 úkony právní služby (převzetí věci, sepis předžalobní výzvy k plnění, sepis žaloby a vyjádření ve věci samé – replika k vyjádření žalovaného) dle § 11 odst. 1 písm. a) a písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. v účinném znění (dále jen vyhlášky) v celkové výši 18 960 Kč, když sazba za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty 90 467,30 Kč odpovídá částce 4 740 Kč (§ 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 5. vyhlášky). Za každý úkon právní služby soud žalobkyni přiznal náhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 4 vyhlášky ve výši 1 800 Kč (4 x 450 Kč). Náhrada 21 % DPH dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. z přiznané odměny a náhrad (tj. z částky 20 760 Kč) odpovídá částce 4 359,60 Kč. Dále soud žalobkyni jako součást nákladů řízení přiznal zaplacený soudní poplatek ve výši 3 619 Kč včetně jeho doplatku dle výroku III. tohoto rozsudku ve výši 905 Kč.

27. Žalobkyně ve věci podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, z něhož uhradila soudní poplatek ve výši 3 619 Kč, elektronický platební rozkaz ve věci vydán nebyl a věc byla převedena do řízení C, přičemž s ohledem na ustanovení položky 2 bod 2 sazebníku poplatků – přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, měl být soudní poplatek ve věci uhrazen dle položky 1 písm. b) sazebníku poplatků, a to ve výši 4 524 Kč. Soud proto rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit státu na soudním poplatku částku 905 Kč na účet Okresního soudu v , adresa, , jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku. Lhůta splatnosti byla určena v souladu s ust. § 7 odst. 1 věta druhá zákona o soudních poplatcích.