27 C 186/2019

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr Viktorem Doležílkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 675 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 29. 9. 2018 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se co do částky 14 325 Kč, úroku z prodlení z částky 25 000 Kč od 2. 7. 2015 do 28. 9. 2018, úroku z prodlení z částky 14 325 Kč od 29. 9. 2018 do zaplacení a kapitalizovaného úroku [částka] zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna doplatit státu – České Republice na soudním poplatku 250 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet Okresního soudu v Ostravě.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 25 000 Kč s příslušenstvím v podobě zákonných úroků z prodlení s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne [datum] s právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], smlouvu o půjčce [číslo]. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka], které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli částku 41 600 Kč (půjčka 25 000 Kč + souhrnný poplatek 16 600 Kč). Funkce souhrnného poplatku je přitom stejná jako funkce úroků. Půjčka měla být splácena v hotovosti v 52 pravidelných týdenních splátkách po 800 Kč Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy 2. 12. 2006. Žalovaný uhradil na svůj dluh pouze částku 14 325 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi původním věřitelem a přechodným věřitelem [právnická osoba] [anonymizováno]. došlo s účinností ke dni [datum] k postoupení pohledávky na přechodného věřitele. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne [datum]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi přechodným věřitelem spol. [anonymizována dvě slova]. a žalobkyní [název žalobkyně] došlo k postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. Žalovaný byl o změně věřitele informován přípisem ze dne [datum] Poslední upomínka před podáním žaloby byla žalovanému zaslána dne [datum].

2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil.

3. K ústnímu jednání dne [datum] se žádný z účastníků nedostavil, ačkoliv oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků.

4. U jednání soud provedl důkazy listinami založenými žalobkyní do spisu. Z provedených důkazů soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním. Dne [datum] uzavřel žalovaný se [právnická osoba] smlouvu o půjčce [číslo]. Žalovaný byl ve smlouvě označen jménem a příjmením, rodným číslem, adresou svého bydliště. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí jistiny v hotovosti a zavázal se uhradit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 16 600 Kč, tj. celkem 41 600 Kč, a to v 52 týdenních splátkách po 800 Kč (zjištěno ze Smlouvy o půjčce [číslo]). Žalobkyně tvrdila, že žalovaný zaplatil původnímu věřiteli a žalobkyni na poskytnutou půjčku celkem 14 325 Kč. Tato pohledávka za žalovaným byla dne [datum] postoupena na [právnická osoba] [anonymizováno], se sídlem v [země], [anonymizována dvě slova] [číslo] (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy). Dne [datum] odeslal [právnická osoba] na adresu žalovaného oznámení o postoupení pohledávky na [právnická osoba] [anonymizováno] a zároveň vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] ve spojení s Poštovním podacím archem ze dne [datum]). Tato pohledávka za žalovaným byla dále dne [datum] postoupena ze [právnická osoba] [anonymizováno] na žalobkyni (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně přílohy). Dne [datum] odeslala [právnická osoba] [anonymizováno] na adresu žalovaného oznámení o postoupení pohledávky na žalobkyní (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]).

5. V prvé řadě soud konstatuje, že v předmětné věci se jedná o věc s tzv. cizím prvkem spočívajícím v tom, že žalobkyní je právnická osoba se sídlem v cizím státě, takže soud musel řešit i otázku příslušnosti soudu, přičemž dospěl k závěru, že tato je dána podle kapitoly II. oddílu 1, 2 a 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech.

6. Podle ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud za prokázáno, že předmětná pohledávka původního věřitele [právnická osoba] za žalovaným byla platně postoupena [datum] na [právnická osoba] [anonymizováno] a následně [datum] na žalobkyni, která je tak aktivně legitimována k podání žaloby.

7. Z hlediska hmotněprávního soud v posuzované věci posoudil nárok žalobkyně uplatněný žalobou podle ust. § 3028 odst. 3 o. z. podle právních předpisů platných v době uzavření smlouvy o půjčce, a to konkrétně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.), a to s výjimkou ustanovení první části hlavy I. o. z. (§ 3030 o. z.).

8. Podle ust. § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

9. Pojmovými znaky smlouvy o půjčce jsou tedy přenechání určitého množství věcí druhově určených věřitelem dlužníkovi k volnému nakládání a závazek dlužníka vrátit věřiteli po určité době věci stejného druhu. Smlouva o půjčce jako reálný kontrakt dále ke svému vzniku vyžaduje skutečné odevzdání předmětu půjčky. V posuzované věci si smluvní strany sjednaly, že [právnická osoba] jako věřitel poskytne žalovanému půjčku ve výši 25 000 Kč, kterou se žalovaný zavazuje zaplatit spolu se souhrnným poplatkem 16 600 Kč, tj. celkovou částku ve výši 51 600 Kč v 52 týdenních splátkách. Současně s uzavřením smlouvy žalovaný převzal v hotovosti částku 25 000 Kč.

10. Není sporu o tom, že předchůdce žalobkyně poskytoval žalovanému půjčku v rámci své podnikatelské činnosti ve smyslu zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Předchůdce žalobkyně je kapitálovou obchodní společností podnikající v oblasti finančnictví v nebankovním sektoru. Hlavním smyslem obchodní společnosti jako podnikatele je vytvářet zisk, což bylo i smyslem uzavřených smluv o půjčce, neboť úroky dohodnuté při poskytnutí peněžité půjčky představují cenu poskytnutého kapitálu. Materiálním zdrojem zisku, který zde nahradil obvykle sjednaný úrok, byl souhrnný poplatek. Poplatek na rozdíl od úroků, které představují příslušenství pohledávky, je samostatnou pohledávkou mající základ ve smluvním ujednání stran, avšak v posuzované věci není pochyb o tom, že jednoznačně plnil funkci úroku z předmětné půjčky.

11. Nejvyšší soud dovodil v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V případě smlouvy o půjčce představuje souhrnný poplatek 66 % jistiny půjčky za dobu 52 týdnů (což zároveň odpovídá cca stejné úrokové sazbě), přičemž podle soudu je cenou nepřiměřeně vysokou, která minimálně třikrát přesahuje průměrnou odměnu bank za jimi poskytované spotřebitelské úvěry a půjčky, což je soudu známo z úřední činnosti. Není pochyb o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. Úroky ve výši 66 % ročně je proto nutno posoudit jako hraničící s lichvou a tedy odporující dobrým mravům, jak má na mysli § 3 odst. 1 obč. zák., což činí ujednání o souhrnném poplatku (úroku) neplatným, přičemž se ve smyslu ust. § 39 obč. zák. jedná o neplatnost absolutní.

12. Podle ust. § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

13. Z výše citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že smlouva o půjčce by při zachování platnosti smlouvy jako celku byla stižena dílčí neplatností v ujednání o výši úroků jen tehdy, pokud oddělení této části od ostatního obsahu nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Za situace, kdy právní předchůdce žalobkyně jako podnikatel generuje svůj zisk právě ze sjednaného poplatku, jedná se o formulářovou smlouvu, kdy i žalovanému při uzavírání smlouvy muselo být zřejmé, že neobdrží půjčku, aniž by musel platit odměnu za její poskytnutí, je nutno dojít z těchto konkrétních okolností k závěru, že neplatné ujednání o souhrnném poplatku nelze oddělit od zbytku smlouvy, a tudíž absolutně neplatnou je proto celá smlouva o půjčce.

14. S ohledem na vše výše uvedené tak soud dospěl k závěru, že smlouva o půjčce, v níž byl sjednán spotřebitelský úvěr, nebyla platně uzavřena. Žalobkyně má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 451 a násl. obč. zák., při stanovení výše tohoto bezdůvodného obohacení se vychází z ust. § 457 obč. zák. V tomto případě bylo prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta předchůdcem žalobkyně částka 25 000 Kč. Žalovaný fakticky zaplatil 14 325 Kč, a proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení náleží částka 10 675 Kč. V tomto ohledu nebyl soud vázán tím, že žalobkyně použila část zaplacené částky na úhradu souhrnného poplatku, neboť toto ujednání považuje soud za neplatné, a tudíž tento nárok žalobkyni ani nevznikl, a proto na jeho úhradu nemohla použít žalovaným zaplacenou částku. [právnická osoba] odeslala dne 13. 9. 2018 žalovanému oznámení o postoupení pohledávky spolu s výzvou k úhradě do 10 dnů od doručení přípisu, když soud má podle § 573 o. z. za to, že uvedená zásilka se dostala do dispozice žalovaného 18. 9. 2018, soud proto žalobkyni podle § 1970 o. z. přiznal také úroky z prodlení z dlužné částky od 29. 9. 2018, což je první prokázaný den prodlení žalovaného (výrok I.).

15. S ohledem na vše výše uvedené soud žalobu co do 14 325 Kč, úroku z prodlení z částky 25 000 Kč od 2. 7. 2015 do 28. 9. 2018, úroku z prodlení z částky 14 325 Kč od 29. 9. 2018 do zaplacení a kapitalizovaného úroku 2 275 Kč zamítl, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

16. Výrok o náhradě nákladů řízení (III.) je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

17. Dlužnou částku byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

18. Žalobkyně ve věci podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, z něhož uhradila soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, elektronický platební rozkaz ve věci vydán nebyl a věc byla převedena do řízení C, přičemž s ohledem na ustanovení položky 2 bod 3 sazebníku poplatků – přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, měl být soudní poplatek ve věci uhrazen dle položky 1 písm. b) sazebníku poplatků, a to ve výši 1 250 Kč. Soud proto rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit státu na soudním poplatku částku 250 Kč na účet Okresního soudu v Ostravě, jak je uvedeno ve výroku IV.