27 C 213/2022

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Viktorem Doležílkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 33 569 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do úroku ve výši 9,8 % ročně z částky 27 063 Kč za dobu od 30. 5. 2022 do zaplacení zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 24 001 Kč s 11,75% ročním úrokem z prodlení od 15. 3. 2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

III. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 9 568 Kč, 11,75% ročního úroku z prodlení z částky 3 062 Kč za dobu od [datum] do [datum], 21,55% ročního úroku z částky 27 063 Kč od 28. 2. 2022 do 29. 5. 2022 a 11,75% ročního úroku z částky 27 063 Kč od 30. 5. 2022 do zaplacení, zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 1 049,26 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 33 569 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení a úroků, jak jsou tyto specifikovány ve výroku I., II. a III. tohoto rozsudku, z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 30 000 Kč, když částku ve výši 27 5000 Kč poskytla žalovanému bezhotovostním převodem na bankovní účet a částku ve výši 2 00 Kč žalobkyně převedla na účet zprostředkovatele jako provizi. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky spolu s úrokovým příslušenstvím vrátit, celkem částku ve výši 37 500 Kč v 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč, přičemž poslední splátka připadala na den [datum]. Před uzavřením smlouvy byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný však sjednaný úvěr nesplácel řádně a včas (žalovaný uhradil 3 499 Kč), pročež žalobkyně úvěr ke dni 27. 2. 2022 zesplatnila a požaduje krom úrokového příslušenství jistinu ve výši 27 063 Kč (zesplatněná část jistiny 23 965 Kč a neuhrazené dlužné splátky ve výši 5 501 Kč), účelně vynaložené náklady ve výši 400 Kč (tj. 100 Kč za každou odeslanou upomínku), smluvní pokutu za opožděné splátky ve výši 2 495 Kč (tj. 5 x 499 Kč za každé prodlení se splátkou úvěru) a smluvní pokutu ve výši 1 208 Kč (tj. 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru za dobu od 28. 2. 2022 do 9. 4. 2022). Žalovaný ani přes výzvu žalobkyně neuhradil ke dni podání žaloby ničeho.

2. Žalobkyně podáním soudu doručeným dne [datum] vzala svou žalobu zpět co do úroku ve výši 9,8 % ročně z částky 27 063 Kč za dobu od [datum]. Soud v rozsahu tohoto zpětvzetí řízení výrokem I. v souladu s § 96 odst. 2, 3 o. s. ř. zastavil. Souhlasu žalovaného se zpětvzetím nebylo třeba, neboť zpětvzetí bylo učiněno ještě před zahájením jednání.

3. K ústnímu jednání dne [datum] se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast neomluvil. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků.

4. Soud po provedeném dokazování u jednání vzal z listinných důkazů za prokázané následující skutečnosti:

5. Z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] včetně příloh, opatřené datem ze dne [datum], že v této je žalovaný označen jako„ zákazník“ jménem, příjmením, rodným číslem, číslem OP a jeho platností, adresou a číslem účtu. V listině se účastníci dále dohodli tak, že žalobkyně poskytne žalovanému 30 000 Kč a žalovaný tuto částku s úrokovým příslušenstvím žalobkyni vrátí, a to celkem 37 500 Kč v 25 měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč. V čestných prohlášeních žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 22 416 Kč, příjem domácnosti 24 716 Kč a výdaje na bydlení 10 190 Kč; dále uvedl, že nemá vyživovací povinnost, bydlí v nájemním bytě a splátka dalšího úvěru činí 1 045 Kč.

6. Z listiny označené jako Posouzení úvěruschopnosti zákazníka, označené datem [datum], že v jednotlivých kolonkách jsou stran žalovaného uvedeny tyto údaje: Ins. rejstřík zákazníka – OK, zaměstnání – VP + BÚ; příjmy zákazníka 22 400 Kč; příjmy domácnosti 24 716 Kč; výdaje spotřebitel: bydlení – nájemní 10 190 Kč, úvěry – 1 045 Kč; rozdíl – 11 165 Kč; počet vyživovaných osob – 0; počet obyvatel v obci [obec] – 287 261; normativní náklady na bydlení – 6 965 Kč; životní náklady na bydlení – 3 860 Kč; nezabavitelná částka zákazníka – 7 217 Kč; Hodnocení (scoring zákazníka) – [jméno].

7. Z listiny označené jako Výplatní páska, že za měsíc červen 2021 žalovaný obdržel mzdu ve výši 20 140 Kč a za měsíc červenec 2021 mzdu ve výši 23 991 Kč.

8. Z Výpisu z centrální evidence exekucí, že proti žalovanému není vedeno exekuční řízení.

9. Z Výpisu z insolvenčního rejstříku, že proti žalovanému nebylo zahájeno insolvenční řízení.

10. Z listiny označené jako Bonita nová, že žalovaný uhradil celkem částku 3 499 Kč.

11. Z listiny označené jako Potvrzení o provedení transakce ze dne [datum], že žalobkyně zaslala na účet žalovaného č. [bankovní účet] částku ve výši 27 500 Kč a téhož dne částku 2 500 Kč na účet zprostředkovatele č. [bankovní účet].

12. Z listiny označené jako Zesplatnění pro smlouvu [číslo] a výzva k úhradě dlužné částky ze dne [datum] vč. podacího lístku, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení žalobou požadované částky do deseti dnů od obdržení dopisu; toto oznámení zaslala žalobkyně na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě dne [datum].

13. Z ostatních v řízení provedených, avšak v rozsudku neuvedených, důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti.

14. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu: Žalovaný se dne [datum] dohodl s žalobkyní tak, že mu poskytne částku ve výši 30 000 Kč, tak že částka 27 500 Kč byla poskytnuta bezhotovostním převodem na účet žalovaného a částka 2 500 Kč poskytnuta bezhotovostním převodem na účet zprostředkovatele, a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit společně s úrokovým příslušenstvím; žalovaný žalobkyni oproti obdržení peněž doposud uhradil částku 3 499 Kč; žalobkyně před vzájemným ujednáním nezjišťovala dostatečně, jestli žalovaný bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky s dalšími poplatky žalobkyni vrátit; žalobkyně vyzvala žalovaného dne [datum] k zaplacení žalobou požadované částky do deseti dnů od obdržení dopisu 15. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Dle ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření shora jmenované smlouvy (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

18. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:

22. Soud uzavřenou smlouvu hodnotí jakožto smlouvu o úvěru, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena žalobkyní jako podnikatelkou v rámci její podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak zákona o spotřebitelském úvěru. Klíčovou relevanci pak v projednávaném sporu má citované ust. § 86 ZoSÚ, neboť tento upravuje povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR z rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

23. Dále podepsaný soud konstatuje, že ačkoliv by při užití toliko jazykového výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ (v intencích vnitrostátních předpisů) v případě absence řádného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru přicházela v úvahu relativní neplatnost takové smlouvy, je soud povinen užít rovněž eurokonformní výklad tohoto ustanovení. Přitom je zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Lze zmínit rozsudek Evropského soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18, který v rámci rozhodování o předběžné otázce uzavřel, že články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

24. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle ust. § 86 ZoSÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

25. Soud přitom nevzal za prokázáno, že by před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Z důkazů žalobkyní předložených soud zjistil, že příjmovou stránku žalované žalobkyně zkoumala z výplatních pásek žalovaného a v dalším (to se týká zejména výdajové stránky) se pak žalobkyně zřejmě spolehla na tvrzení samotného žalovaného, aniž by takto získané údaje ověřovala, když z údajů poskytnutých žalovaným se podává pouze prohlášení deklarující jeho příjmové a výdajové poměry. Žalobkyně přitom v řízení neprokázala své tvrzení uvedené v žalobě, že by měla k dispozici doklady, kterými by taková prohlášení žalovaného i ověřovala a z listin nadepsaných jako čestná prohlášení či ze samotné úvěrové smlouvy nelze učinit závěr o skutečném hospodaření žalovaného. Žalobkyně soudu neprokázala, že by si vyžádala například výpis z účtu žalovaného, aby mohla řádně posoudit, kterak žalovaný běžně hospodaří, popř. jiný zdroj, jenž by jí takovou informaci mohl vyjevit. Pakliže taková zjištění např. nebyla v možnostech žalobkyně (neměla je jak zjistit), vůbec neměla v takovém případě žalované úvěr poskytnout. Jestliže žalobkyně úvěr žalovanému přesto poskytla, je nutno toto jednání brát výlučně k její tíži, a tedy v neprospěch platnosti celé smlouvy. Soud byl připraven žalobkyni poučit dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o potřebě prokázat svá tvrzení, avšak tato se nedostavila k jednání před soudem, čímž se připravila o možnost být ze strany soudu poučena, neboť soud činí skutková zjištění zásadně až na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z § 122 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že soud neměl k dispozici jakékoliv další důkazy o tom, že by žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, nezbylo mu než uzavřít, že žalobkyně v tomto směru neunesla důkazní břemeno a v důsledku toho soud dovodil absolutní neplatnost smlouvy úvěru ze dne [datum] pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).

26. S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, v níž byl sjednán spotřebitelský úvěr, nebyla platně uzavřena. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku, poplatcích a smluvních pokutách. Žalobkyně tak má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je žalovaný povinen toto obohacení v celkovém rozsahu 24 001 Kč vrátit. Jelikož žalovaný oproti obdržení částky ve výši 27 500 Kč uhradil žalobkyni 3 499 Kč, jak tvrdila sama žalobkyně, soud žalobě vyhověl právě ohledně částky 24 001 Kč představující nevrácené peněžní prostředky poskytnuté žalovanému, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Soud vzal za prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne [datum], která mu byla odeslána téhož dne na adresu uvedenou ve smlouvě a soud tak má podle § 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, za to, že uvedená zásilka se dostala do dispozice žalovaného třetí pracovní den po odeslání, přičemž žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky do 10 dnů od doručení výzvy, tudíž se dostal do prodlení dne [datum], pročež soud co do úrokového příslušenství žalobě v takovém rozsahu vyhověl, jak je rovněž uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku; úroky přitom byly přiznány podle § 1970 o. z. a ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok III.)

27. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a vyplývá z poměru procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalovaného. Soud provedl celkovou kapitalizaci předmětu řízení včetně úrokového příslušenství k datu vyhlášení rozsudku (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 nebo usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 7. 2006, sp. zn. 7 Cmo 507/2005), když žalobkyně se domáhala zaplacení celkem částky 40 128,60 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 26 056,20 Kč (výrok II. tohoto rozhodnutí) a neúspěšná byla co do částky 14 072,40‬ Kč (výroky I. a III. tohoto rozhodnutí). Celkový úspěch žalobkyně tak představuje 64,9 % a neúspěch 35,1 %. Na náhradě nákladů řízení tak soud žalobkyni přiznal 29,8 % nákladů řízení, které žalobkyni vznikly. Soud žalobkyni přiznal odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis předžalobní výzvy k plnění, sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. a), písm. d) a písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen vyhlášky). Odměna za tyto úkony byla stanovena dle § 14b odst. 1 vyhlášky ve výši 1 500 Kč (3 x 500 Kč). Za každý úkon právní služby soud žalobkyni přiznal náhradu hotových výdajů dle ust. § 14b odst. 5 vyhlášky ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč). Náhrada 21 % DPH dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. z přiznané odměny a náhrad (tj. z částky 1 800 Kč) odpovídá částce 378 Kč. Dále soud žalobkyni jako součást nákladů řízení přiznal zaplacený soudní poplatek ve výši 1 343 Kč. Z celkové náhrady nákladů řízení ve výši 3 521 Kč pak náleží žalobkyni 29,8 %, což představuje částka 1 049,26 Kč. Soud v předmětné věci aplikoval ustanovení § 14b vyhlášky, protože z úřední činnosti je mu známo, že již u něj byly projednávány další shodné návrhy, které žalobkyně podala po [datum], tedy za účinnosti tohoto ustanovení vyhlášky.

28. Dlužnou částku včetně příslušenství, jakož i náklady řízení byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř., k náhradě nákladů řízení soud žalovaného zavázal k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.