27 C 237/2024

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Viktorem Doležílkem ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 37 447,69 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 15 079 Kč s 15% úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 368,69 Kč, 15% úroku z prodlení z částky 13 328,16 Kč od , datum, do zaplacení, 15% úroku z prodlení z částky 15 079 Kč od , datum, do , datum, a kapitalizovaného úroku 17 679,01 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna doplatit státu – České republice na soudním poplatku 375 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet Okresního soudu v , adresa, .

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 37 447,69 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení a úroků, jak jsou tyto specifikovány ve výroku I. a II. tohoto rozsudku (smluvní úrok ve výši 17 679,01 Kč byl kapitalizován za dobu od , datum, do , datum, ), z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, , Anonymizováno, č. , hodnota, ze dne , datum, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky spolu s úrokovým příslušenstvím ve výši 161,01 % vrátit. Před uzavřením smlouvy byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný však sjednaný úvěr nesplácel řádně a včas (žalovaný uhradil na dlužnou částku celkem 14 921 Kč), pročež žalobkyně úvěr ke dni , datum, zesplatnila a požaduje krom úrokového příslušenství jistinu ve výši 28 407,16 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 17 679,01 Kč, smluvní pokutu ve výši 7 641,53 Kč (tj. 0,1 % za každý započatý den prodlení z dlužné částky), smluvní pokuty ve výši 499 Kč a poplatku za vyhotovení upomínek ve výši 900 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. K ústnímu jednání se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast neomluvil. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků řízení a po provedeném dokazování u jednání vzal z listinných důkazů za prokázané následující skutečnosti:

4. Z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, , Anonymizováno, č. , hodnota, , opatřené datem , datum, , že v této je žalovaný označena jako „klient“ jménem, příjmením, datem narození, trvalou adresou, číslem OP, číslem bankovního účtu. V listině se účastníci dále dohodli tak, že žalobkyně poskytne žalovanému 30 000 Kč a žalovaný tuto částku s úrokovým příslušenstvím žalobkyni vrátí, a to celkem 80 838 Kč. Zápůjční úroková sazba byla stanovena na 161,01 %. Listina je podepsána smluvními stranami.

5. Z listiny označené jako Potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady ze dne , datum, , že žalobkyně zaslala dne , datum, na účet žalovaného uvedený ve výše zmiňované smlouvě částku ve výši 30 000 Kč.

6. Z listiny označené jako Výplatní páska, že za měsíc červen , Anonymizováno, žalovaný obdržel čistou mzdu ve výši 52 820 Kč a za měsíc červenec , Anonymizováno, obdržel žalovaný čistou mzdu ve výši 37 636 Kč.

7. Z listiny označené jako Výpis z běžného účtu za období od , datum, do , datum, , že žalovaný na účet č. , č. účtu, obdržel dne , datum, mzdu od svého zaměstnavatele ve výši 37 636 Kč. Dále se z listiny podává, že konečný zůstatek na účtu činil -49,50 Kč.

8. Z listiny označené jako Výzva k úhradě – předžalobní upomínky opatřené datem , datum, včetně podacího archu ze dne , datum, , že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 60 501,44 Kč do , datum, .

9. Z ostatních v řízení provedených, avšak v rozsudku neuvedených, důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti.

10. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu:

11. Žalovaný se dne , datum, dohodl s žalobkyní tak, že žalobkyně mu poskytne částku ve výši 30 000 Kč, kdy finanční prostředky byly vyplaceny žalovanému bezhotovostním převodem na bankovní účet a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit společně s poplatky a úrokovým příslušenstvím; žalovaný žalobkyni oproti obdržení peněž doposud uhradil toliko 14 921 Kč; žalobkyně před vzájemným ujednáním nezjišťovala dostatečně, jestli žalovaný bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky s dalšími poplatky žalobkyni vrátit; žalobkyně vyzvala žalovaného dne , datum, k zaplacení žalobou požadované částky do , datum, .

12. Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni uzavření shora jmenované smlouvy (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

13. Dle ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření shora jmenované smlouvy (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:

18. Soud uzavřenou smlouvu hodnotí jakožto smlouvu o zápůjčce, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena žalobkyní jako podnikatelkou v rámci její podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak zákona o spotřebitelském úvěru. Klíčovou relevanci pak v projednávaném sporu má citované ust. § 86 ZoSÚ, neboť tento upravuje povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR z rozhodnutí z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

19. Dále podepsaný soud konstatuje, že s ohledem na znění shora citovaného ust. 87 odst. 1 ZoSÚ nedodržení povinnosti věřitele dle ust. § 86 ZoSÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy, ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

20. Soud přitom nevzal za prokázáno, že by před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Z důkazů žalobkyní předložených soud zjistil, že příjmovou stránku žalovaného žalobkyně zkoumala z dvou výplatních pásek žalovaného a z výpisu z bankovního účtu. Byť z výplatních pásek a z výpisu z účtu vyplývá určitý příjem žalovaného, žalobkyně nepředložila soudu výpisy z účtu žalovaného za další měsíce či jinou listinu, z níž by bylo patrné, jak žalovaný hospodaří dlouhodobě, tudíž nelze mít za prokázané zkoumání tzv. výdajové stránky žalovaného. Žalobkyně soudu neprokázala, že by si vyžádala například další výpisy z účtu žalovaného, aby mohla řádně posoudit, kterak žalovaný běžně hospodaří, popř. jiný zdroj, jenž by jí takovou informaci mohl vyjevit. Pakliže taková zjištění např. nebyla v možnostech žalobkyně (neměla je jak zjistit), vůbec neměla v takovém případě žalovanému úvěr poskytnout. Jestliže žalobkyně úvěr žalovanému přesto poskytla, je nutno toto jednání brát výlučně k její tíži, a tedy v neprospěch platnosti celé smlouvy. Nelze zároveň přehlédnout, že zůstatek na účtu žalovaného byl v záporné hodnotě. Soud byl připraven žalobkyni poučit dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o potřebě tvrdit a prokázat, zda a jakým dalším způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného, avšak žalobkyně se nedostavila k jednání před soudem, čímž se připravila o možnost být ze strany soudu poučena, neboť soud činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k uvedenému dovodil soud absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, pro rozpor se zákonem (shora citované § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (ust. § 87 odst. 1 věta druhá ZoSÚ).

21. S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce, v níž byl sjednán spotřebitelský úvěr, nebyla platně uzavřena. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku, poplatcích a smluvních pokutách. Žalobkyně tak má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je žalovaný povinen toto obohacení v celkovém rozsahu 15 079 Kč vrátit. Jelikož žalovaný oproti obdržení částky ve výši 30 000 Kč uhradil žalobkyni toliko 14 921 Kč, jak tvrdila sama žalobkyně, soud žalobě vyhověl právě ohledně částky 15 079 Kč představující nevrácené peněžní prostředky poskytnuté žalovanému, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud vzal za prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne , datum, odeslanou téhož dne, přičemž žalovaný byla vyzván k zaplacení dlužné částky do , datum, , tudíž se žalovaný dostal do prodlení , datum, a žalobkyně tak má podle § 1970 o. z. právo na úroky z prodlení z dlužné částky ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Z těchto důvodů soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I., přičemž lhůta splatnosti byla určena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta (výrok II.).

22. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého převážně procesně úspěšnějšímu žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož však žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

23. Žalobkyně ve věci podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, z něhož uhradila soudní poplatek ve výši 1 498 Kč, elektronický platební rozkaz ve věci vydán nebyl a věc byla převedena do řízení C, přičemž s ohledem na ustanovení položky 2 bod 2 sazebníku poplatků – přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, měl být soudní poplatek ve věci uhrazen dle položky 1 písm. b) sazebníku poplatků, a to ve výši 1 873 Kč. Soud proto rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit státu na soudním poplatku částku 375 Kč na účet Okresního soudu v , adresa, , jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku. Lhůta splatnosti byla určena v souladu s ust. § 7 odst. 1 věta druhá zákona o soudních poplatcích.