27 C 238/2022

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Viktorem Doležílkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 32 718 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 18 000 Kč s 10% úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 12 000 Kč s 10% úrokem z prodlení z částky 2 000 Kč od [datum] do zaplacení, 10% úroku z prodlení z částky 18 000 Kč od [datum] do [datum], kapitalizovaného úroku z prodlení 2 739,73 Kč, kapitalizovaného úroku 2 462 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 43,84 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky 256 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 32 718 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení a úroků, jak jsou tyto specifikovány ve výroku I. a II. tohoto rozsudku (kapitalizovány byly v částce 2 462 Kč – smluvní úroky, resp. v částce 43,84 Kč za dobu od [datum] do [datum] – úrok z prodlení, resp. v částce 2 739,73 Kč za dobu od [datum] do [datum] – úroky z prodlení), z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] ve znění smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně - společností [právnická osoba] [IČO] a žalovaným, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostním převodem částku 20 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkem částku ve výši 24 320 Kč, a to do [datum], což však neučinil, pročež žalobkyně požaduje krom úrokového příslušenství jistinu ve výši 20 000 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 462 Kč (částka je tvořena součtem nesplaceného úroku 4 312 Kč a neuhrazených paušálních náhrad nákladů na upomínání ve výši 150 Kč), náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč a smluvní pokutu 10 000 Kč (tj. 0,1 % za každý započatý den prodlení z dlužné částky ve výši 20 000 Kč za dobu od [datum] do [datum]). Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala, jestli bude žalovaný schopen úvěr splatit. Z právní předchůdkyně žalobkyně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný ode dne postoupení pohledávky uhradil toliko částku ve výši 2 000 Kč a žalobkyně tuto částku započetla na kapitalizovaný úrok ve výši 4 462 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. K ústnímu jednání dne [datum] se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast neomluvil. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků.

4. Soud po provedeném dokazování u jednání vzal z listinných důkazů za prokázané následující skutečnosti:

5. Z listiny označené jako Smlouva o úvěru [číslo] opatřené datem ze dne [datum], že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezhotovostním převodem na účet č. [bankovní účet] finanční prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku včetně nákladů v celkové výši 7 380 Kč vrátit do [datum]. Žalovaný je v listině označen svým jménem a příjmením, rodným číslem, číslem občanského průkazu a adresou trvalého bydliště. Listina je podepsaná elektronicky na základě provedené verifikační platby.

6. Z listiny označené jako Smlouva o úvěru [číslo] opatřené datem ze dne [datum], že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný se dohodli na změně podmínek smlouvy o úvěru ze dne [datum], když právní předchůdkyně se zavázala poskytnout žalovanému dále částku ve výši 14 000 Kč, tj. celkem 20 000 Kč bezhotovostním převodem na účet č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal tuto částku včetně nákladů v celkové výši 24 320 Kč vrátit do [datum]. Žalovaný je v listině označen svým jménem a příjmením, rodným číslem, číslem občanského průkazu a adresou trvalého bydliště. Listina je podepsaná elektronicky na základě provedené verifikační platby.

7. Z listiny označené jako Výpis z účtu [obec] spořitelny [číslo] že právní předchůdkyně poskytla dne [datum] bezhotovostním převodem na účet žalovaného č. [bankovní účet] částku ve výši 14 000 Kč.

8. Z listiny označené jako Výpis z účtu [obec] spořitelny [číslo] že právní předchůdkyně poskytla dne [datum] bezhotovostním převodem na účet žalovaného č. [bankovní účet] částku ve výši 6 000 Kč.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy ze dne [datum], že pohledávka za žalovaným byla z právní předchůdkyně postoupena na žalobkyni.

10. Z listiny označené jako Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně podacího archu, že právní předchůdkyně vyzvala žalovaného k zaplacení žalobou požadované částky do deseti dnů od obdržení dopisu; toto oznámení zaslala právní předchůdkyně na adresu žalované uvedenou ve smlouvě dne [datum]

11. Z ostatních v řízení provedených, avšak v rozsudku neuvedených, důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti.

12. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu: Žalovaný se dne [datum] dohodl s právní předchůdkyní tak, že mu právní předchůdkyně poskytne bezhotovostním převodem částku 6 000 Kč, kterou žalovaný právní předchůdkyni s dalšími poplatky a úroky vrátí; následně se dne [datum] žalovaný s právní předchůdkyni dohodl tak, že mu právní předchůdkyně poskytne bezhotovostně částku ve výši 14 000 Kč a žalovaný poskytnutou částku s dalšími poplatky a úroky vrátí do [datum]; žalovaný právní předchůdkyni oproti obdržení peněž doposud uhradil částku 2 000 Kč; právní předchůdkyně před vzájemným ujednáním nezjišťovala dostatečně, jestli žalovaný bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky s dalšími poplatky právní předchůdkyni vrátit; právní předchůdkyně postoupila pohledávku za žalovaným dne [datum] na žalobkyni.

13. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Dle ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

16. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle § 1879 a násl. o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

20. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:

21. Soud nejprve uvádí, že věcnou legitimaci žalobkyně lze dovodit ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], kterou vyhodnocuje jako platně uzavřenou, a na základě které přešla na žalobkyni mj. pohledávka ze smluv uzavřených mezi právní předchůdkyní a žalovaným. Soud pak uzavřené smlouvy hodnotí jakožto smlouvy o úvěru, neboť obsahují podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byly uzavřeny právní předchůdkyní jako podnikatelkou v rámci její podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvy nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouvy jako takové přitom byly uzavřeny prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, jak má na mysli ust. § 562 odst. 1 o. z. Klíčovou relevanci mají pak v projednávaném sporu citované ust. §§ 86 a 87 ZoSÚ, neboť tyto upravují povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR z rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

22. Dále podepsaný soud konstatuje, že ačkoliv by při užití toliko jazykového výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ (v intencích vnitrostátních předpisů) v případě absence řádného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru přicházela v úvahu relativní neplatnost takové smlouvy, je soud povinen užít rovněž eurokonformní výklad tohoto ustanovení. Přitom je zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Lze zmínit rozsudek Evropského soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18, který v rámci rozhodování o předběžné otázce uzavřel, že články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

23. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

24. Soud přitom nevzal za prokázáno, že by před uzavřením smlouvy žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně v žalobě sice obecně tvrdila, že zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, avšak k tomuto svému tvrzení nepředložila žádné důkazy. Soud byl připraven žalobkyni poučit dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., avšak žalobkyně se nedostavila k jednání před soudem, čímž se připravila o možnost být ze strany soudu poučena, neboť soud činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k uvedenému dovodil soud absolutní neplatnost smlouvy o úvěru ze dne [datum] ve znění smlouvy ze dne [datum] pro rozpor se zákonem (shora citované § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).

25. S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, v níž byl sjednán spotřebitelský úvěr, nebyla platně uzavřena. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku, poplatcích a smluvních pokutách. Žalobkyně tak má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je žalovaný povinen toto obohacení v celkovém rozsahu 18 000 Kč vrátit. Jelikož žalovaný oproti obdržení finančních prostředků ve výši 20 000 Kč uhradil žalobkyni toliko 2 000 Kč, jak tvrdila sama žalobkyně, soud žalobě vyhověl právě ohledně částky 18 000 Kč představující nevrácené peněžní prostředky poskytnuté žalovanému, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud vzal za prokázáno, že nárok přešel na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek dne [datum], což bylo žalovanému výzvou ze dne [datum] sděleno, kdy výzva byla zaslána na adresu uvedenou ve smlouvě dne [datum] a soud tak má podle § 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, za to, že uvedená zásilka se dostala do dispozice žalovaného třetí pracovní den po odeslání. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky do 10 dnů od doručení výzvy, tudíž se dostal do prodlení dne [datum]. Soud tedy vyhověl co do úrokového příslušenství v žalobě v takovém rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku; úroky přitom byly přiznány podle § 1970 o. z. a ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu, pokud se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 12 000 Kč s 10% úrokem z prodlení z částky 2 000 Kč od [datum] do zaplacení, 10% úroku z prodlení z částky 18 000 Kč od [datum] do [datum], kapitalizovaného úroku z prodlení 2 739,73 Kč, kapitalizovaného úroku 2 462 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 43,84 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky 256 Kč, soud žalobu zamítl (výrok II.)

26. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy procesní úspěch obou účastníků byl přibližně stejný, tudíž soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.