27 C 24/2025

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Viktorem Doležílkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 16 708,29 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 7 760,63 Kč s 12,75% úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 947,66 Kč, 14,75% úroku z prodlení z částky 106,11 Kč od , datum, do zaplacení, 14,75% úroku z prodlení z částky 7 760,63 Kč od , datum, do , datum, a 2% úroku z prodlení z částky 7 760,63 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna doplatit státu – České republice na soudním poplatku 200 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet Okresního soudu v , adresa, .

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 16 708,29 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení, jak jsou tyto specifikovány ve výroku I. a II. tohoto rozsudku, z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 22 600 Kč s možností postupného čerpání. Žalobkyně poskytla žalovanému dne , datum, bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, částku výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatky a úrokovým příslušenstvím vrátit. Před uzavřením smlouvy byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný však sjednaný úvěr nesplácel řádně a včas (žalovaný uhradil toliko 239,37 Kč), pročež žalobkyně úvěr ke dni , datum, zesplatnila a požaduje jistinu ve výši 7 760,60 Kč, smluvní úrok 8 838,03 Kč, poplatek za službu „klidné spaní“ 106,14 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 7 760,60 Kč od , datum, do , datum, ve výši 3,52 Kč. Žalovaný ani přes výzvu žalobkyně neuhradil ke dni podání žaloby dále ničeho.

2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil.

3. K ústnímu jednání se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast neomluvil. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (v textu rozsudku dále jen jako „o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků.

4. Z listinných důkazů, které byly provedeny u jednání, vzal soud za prokázané následující skutečnosti:

5. Z listiny označené jako Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , opatřené datem , datum, , že v této je žalovaný označen jako „klient“ jménem, příjmením, rodným číslem, adresou a bankovním účtem č. , IBAN, . V listině se účastníci dále dohodli tak, že žalobkyně poskytne žalovanému částku až do výše 22 600 Kč a žalovaný poskytnuté finanční prostředky splatí v pravidelných denních splátkách. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) byla stanovena na 2011,65 %. Listina je podepsána smluvními stranami.

6. Z listiny označené jako Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, ., označené datem , datum, , že v jednotlivých kolonkách jsou stran žalovaného uvedeny tyto údaje: celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti: sám; počet členů ve společně hospodařící domácnosti s příjmem: 1; pravidelné měsíční výdaje na půjčky: 11 000 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení: 6 000 Kč; Ostatní nezbytné výdaje: 2 000 Kč; Ostatní zbytné výdaje: 0; Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu: 48 277 Kč; Výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem: 26 000 Kč; Regionální koeficient: 1; Rezerva pro výdaje: 500 Kč; Vypočítané minimální výdaje: 14 360Kč; Disponibilní příjem: 7 000 Kč; Počet doporučených prodloužení: 0; Posouzení úvěruschopnosti: úspěšné.

7. Z listiny označené jako Informace o klientech společnosti , právnická osoba, ., ze dne , datum, , že společnost , právnická osoba, ., uvedla, že bankovní účet č. , č. účtu, náleží žalovanému, když na tento účet žalovaného byla dne , datum, připsána platba ze strany žalobkyně ve výši 8 000 Kč, a to pod VS , var. symbol, .

8. Z listiny označené jako Výzva k úhradě před podáním žaloby opatřené datem , datum, včetně podacího lístku z téhož dne, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 16 813,29 Kč do tří dnů. Zástupce žalobkyně odeslal uvedenou listinu dne , datum, žalovanému.

9. Z ostatních v řízení provedených, avšak v rozsudku neuvedených, důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti.

10. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu:

11. Žalovaný se dne , datum, dohodl s žalobkyní tak, že mu poskytne finanční částku až do výše 22 600 Kč, když žalobkyně poskytla dne , datum, bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného částku ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit společně s poplatky a úrokovým příslušenstvím; žalovaný žalobkyni oproti obdržení peněž doposud uhradil toliko 239,37 Kč; žalobkyně před vzájemným ujednáním nezjišťovala dostatečně, jestli žalovaný bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky s dalšími poplatky žalobkyni vrátit; žalobkyně vyzvala žalovaného dne , datum, k zaplacení žalobou požadované částky do 3 dnů.

12. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni uzavření shora jmenované smlouvy a jejích dodatků (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Dle ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření shora jmenované smlouvy (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:

18. Soud uzavřenou smlouvu hodnotí jakožto smlouvu o úvěru, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena žalobkyní jako podnikatelkou v rámci její podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva jako taková přitom byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, jak má na mysli ust. § 562 odst. 1 o. z. Klíčovou relevanci pak v projednávaném sporu má citované ust. § 86 ZoSÚ, neboť tento upravuje povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR z rozhodnutí z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

19. Dále podepsaný soud konstatuje, že s ohledem na znění shora citovaného ust. 87 odst. 1 ZoSÚ nedodržení povinnosti věřitele dle ust. § 86 ZoSÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy, ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

20. Soud přitom nevzal za prokázáno, že by před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně v žalobě obecně tvrdila, že zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, když provedla posouzení pomocí interní metodiky schválené ČNB, a to konkrétně prostřednictvím lustrace v nebankovních registrech (NRKI, BRKI, IR, CEE) a také vycházela z údajů získaných od žalovaného zaznamenaných ve smlouvě o úvěru. Soud nicméně konstatuje, že z údajů poskytnutých ve smlouvě o úvěru se podává toliko prohlášení žalovaného deklarující jeho osobní, příjmové a výdajové poměry, avšak žalobkyně nepředložila soudu důkazy tato tvrzení prokazující. Soud byl připraven žalobkyni poučit dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., avšak žalobkyně se nedostavila k jednání před soudem, čímž se připravila o možnost být ze strany soudu poučena, neboť soud činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k uvedenému dovodil soud absolutní neplatnost smlouvy o úvěru ze dne , datum, pro rozpor se zákonem (shora citované § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (ust. § 87 odst. 1 věta druhá ZoSÚ).

21. S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, v níž byl sjednán spotřebitelský úvěr, nebyla platně uzavřena. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku, poplatcích a smluvních pokutách. Žalobkyně tak má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je žalovaný povinen toto obohacení v celkovém rozsahu 7 760,63 Kč vrátit. Jelikož žalovaný oproti obdržení částky ve výši 8 000 Kč uhradil žalobkyni toliko 239,37 Kč, jak tvrdila sama žalobkyně, soud žalobě vyhověl právě ohledně částky 7 760,63 Kč představující nevrácené peněžní prostředky poskytnuté žalovanému, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud vzal za prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne , datum, , která mu byla odeslána téhož dne na adresu uvedenou ve smlouvě a soud tak má podle § 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, za to, že uvedená zásilka se dostala do dispozice žalovaného třetí pracovní den po odeslání, přičemž žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky do 3 dnů, tudíž se dostal do prodlení dne , datum, , pročež soud co do úrokového příslušenství žalobě v takovém rozsahu vyhověl, jak je rovněž uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku; úroky přitom byly přiznány podle § 1970 o. z. a ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II.).

22. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého převážně procesně úspěšnějšímu žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož však žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

23. Žalobkyně ve věci podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, z něhož uhradila soudní poplatek ve výši 800 Kč, elektronický platební rozkaz ve věci vydán nebyl a věc byla převedena do řízení C, přičemž s ohledem na ustanovení položky 2 bod 2 sazebníku poplatků – přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, měl být soudní poplatek ve věci uhrazen dle položky 1 písm. a) sazebníku poplatků, a to ve výši 1 000 Kč. Soud proto rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit státu na soudním poplatku částku 200 Kč na účet Okresního soudu v , adresa, , jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku. Lhůta splatnosti byla určena v souladu s ust. § 7 odst. 1 věta druhá zákona o soudních poplatcích.