27 C 244/2024

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Viktorem Doležílkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 50 506,98 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 21 390,64 Kč s 15% úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení 246,14 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 29 116,34 Kč s 15% úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení, 12,9% úroku z částky 35 821,84 Kč od , datum, do zaplacení, 15% úroku z prodlení z částky 14 431,20 Kč od , datum, do , datum, , kapitalizovaného úroku 4 336,21 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení 1 121,47 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 50 506,98 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení a úroků, jak jsou tyto specifikovány ve výroku I. a II. tohoto rozsudku (kapitalizovány byly v částce 4 336,21 Kč za dobu od , datum, do , datum, – smluvní úroky, resp. v částce 1 367 Kč za dobu od , datum, do , datum, – úroky z prodlení), z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s úrokem ve výši 12,90 % ročně v pravidelných 48 měsíčních splátkách ve výši 1 633 Kč. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, v důsledku čehož žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni , datum, (žalovaný neuhradil splátku splatnou dne , datum, , splátku splatnou dne , datum, a splátku splatnou dne , datum, ). Žalovaný celkem uhradil částku ve výši 38 609,36 Kč. Žalobkyně tak požaduje krom úrokového příslušenství jistinu ve výši 35 821,84 Kč a poplatky ve výši 14 685,14Kč (tj. měsíční poplatek za kolektivní pojištění schopnosti splácet a poplatek za zaslání upomínek). Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka., právnická osoba, ústnímu jednání se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast neomluvil. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků.

3. Soud po provedeném dokazování u jednání vzal z listinných důkazů za prokázané následující skutečnosti:

4. Z listiny označené jako Smlouva o úvěru, opatřené datem ze dne , datum, , že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 60 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku včetně úroků a poplatků vrátit v 48 měsíčních splátek ve výši 1 633 Kč. Žalovaný je v listině označen svým jménem a příjmením, datem narození a adresou trvalého bydliště. Listina je elektronicky podepsaná žalovaným.

5. Z listiny označené jako Výpis periodický při pohybu ze dne , datum, , že na účet žalovaného č. , č. účtu, bylo připsáno 60 000 Kč dne , datum, .

6. Z listiny označené jako Historický výpis ze dne , datum, , že zůstatek úvěru činí 35 821,84 Kč.

7. Z listiny označené Předžalobní upomínka včetně potvrzení o podání, že žalobkyně zaslala prostřednictvím svého zástupce na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě předžalobní výzvu, jíž se po žalovaném domáhala zaplacení žalobou požadované částky do , datum, .

8. Z ostatních v řízení provedených, avšak v rozsudku neuvedených, důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti.

9. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu:

10. Žalovaný se dne , datum, dohodl s žalobkyní tak, že žalobkyně mu poskytne bezhotovostním převodem částku 60 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni spolu s dalšími úhradami a úroky vrátit; žalobkyně přitom nezjišťovala, jestli žalovaný bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky vrátit; žalovaný obdržel od žalobkyně právě částku 60 000 Kč a doposud uhradil toliko 38 609,36 Kč.

11. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni shora jmenované smlouvy (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Dle ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni shora jmenované smlouvy (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

14. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:

18. Soud nejprve uvádí, že smlouvu uzavřenou mezi účastníky vyhodnocuje jakožto smlouvu o úvěru, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak zákona o spotřebitelském úvěru. Klíčovou relevanci mají pak v projednávaném sporu citované ust. §§ 86 a 87 ZoSÚ, neboť tyto upravují povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR z rozhodnutí z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

19. Dále podepsaný soud konstatuje, že ačkoliv by při užití toliko jazykového výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ (v intencích vnitrostátních předpisů) v případě absence řádného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru přicházela v úvahu relativní neplatnost takové smlouvy, je soud povinen užít rovněž eurokonformní výklad tohoto ustanovení. Přitom je zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, (dále jen „směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Lze zmínit rozsudek Evropského soudního dvora (druhého senátu) ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , který v rámci rozhodování o předběžné otázce uzavřel, že články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

20. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti. Pro úplnost lze přitom dodat, že ust. § 87 odst. 1 ZosÚ bylo novelizováno zákonem č. 96/2022 Sb., a s účinností od , datum, je v takovém ustanovení výslovně uvedeno, že k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v důsledku porušení ust. § 86 odst. 1 věty druhé ZosÚ soud přihlédne i bez návrhu.

21. Soud přitom nevzal za prokázáno, že by před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně v žalobě sice obecně tvrdila, že zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, když si vyžádala informace o poměrech žalovaného, avšak k tomuto svému tvrzení nepředložila žádné důkazy. Soud byl připraven žalobkyni poučit dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., avšak žalobkyně se nedostavila k jednání před soudem, čímž se připravila o možnost být ze strany soudu poučena, neboť soud činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k uvedenému dovodil soud absolutní neplatnost smlouvy o úvěru ze dne , datum, pro rozpor se zákonem (shora citované § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).

22. S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, v níž byl sjednán spotřebitelský úvěr, nebyla platně uzavřena. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku a poplatcích. Žalobkyně tak má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je žalovaný povinen toto obohacení v celkovém rozsahu 21 390,64 Kč vrátit. Jelikož žalovaný oproti obdržení částky 60 000 Kč uhradil žalobkyni 38 609,36 Kč, jak tvrdila sama žalobkyně, soud žalobě vyhověl právě ohledně částky 21 390,64 Kč představující nevrácené peněžní prostředky poskytnuté žalovanému, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky do , datum, , tudíž se žalovaný dostal do prodlení dne , datum, . Soud tedy vyhověl co do úrokového příslušenství v žalobě v takovém rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku; úroky přitom byly přiznány podle § 1970 o. z. a ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud pro úplnost uvádí, že část úroků z prodlení od , datum, do , datum, byla kapitalizována, neboť žalobkyně v žalobě úroky z prodlení za dobu od , datum, do , datum, požadovala v kapitalizované formě. Lhůta k plnění byla určena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II.)

23. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého převážně procesně úspěšnějšímu žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož však žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.