27 C 263/2025

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Viktorem Doležílkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 35 488 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 22 000 Kč s 12% úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení a na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně 1 123 Kč, přičemž to vše může zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách po 10 000 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž nabude právní moci toto rozhodnutí, a to až do úplného zaplacení, to vše pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 13 488 Kč, 14,75% úroku z prodlení z částky 22 000 Kč od , datum, do , datum, , 2,75% úroku z prodlení z částky 22 000 Kč od , datum, do zaplacení a 14,75% úroku z prodlení z částky 13 488 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna doplatit státu – České republice na soudním poplatku 355 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet Okresního soudu v , adresa, .

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení 35 488 Kč spolu s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení, jak jsou tyto vymezeny ve výroku I. a II. tohoto rozsudku, z titulu smlouvy o úvěru ze dne , datum, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, – a žalovanou, na základě které se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit do , datum, , což však neučinila. Právní předchůdkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . Po prověření schopnosti žalované poskytnuté prostředky splatit ji byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní smlouvy. Žalovaná odsouhlasila znění smlouvy verifikačním kódem ve formě SMS. Po odeslání smluvní dokumentace byly žalované dne , datum, zaslány peněžní prostředky, a to na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaná však do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Předmětem žaloby je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny ve výši 30 000 Kč včetně úrokového příslušenství, a dále z nesplaceného poplatku za poskytnutí peněžních prostředků ve výši 12 600,33 Kč, úroku ve výši 887,67 Kč. Žalovaná však uhradila toliko 8 000 Kč, pročež žalobkyně požaduje zaplacení 35 488 Kč. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka2. Žalovaná se vyjádřila u jednání, když uvedla, že nárok žalobkyně uznává a předmětné finanční prostředky obdržela. Žalovaná navrhla zaplacení dlužné částky ve splátkách s ohledem na její tíživou finanční situaci.

3. Úvodem nutno zkonstatovat, že ačkoli žalovaná u jednání uznala v celém rozsahu nárok žalobkyně, soud nemohl vydat rozsudek pro uznání, neboť nárok žalobkyně je již s ohledem na žalobní tvrzení (nepřiměřený úrok – RPSN ve výši 5 212,45 %) v rozporu s právními předpisy a podle ust. § 153a odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1)., právnická osoba, ústnímu jednání se dostavila toliko žalovaná, žalobkyně svou neúčast omluvila. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti žalobkyně a po provedeném dokazování u jednání vzal z listinných důkazů za prokázané následující skutečnosti:

5. Z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo , spisová značka, ze dne , datum, , že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit celkem částku 35 927,80 Kč. Žalovaná je v listině označena svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého bydliště, e-mailem. Listina je podepsána smluvními stranami (žalovaná prostřednictvím SMS kódu).

6. Z listiny označené jako Dodatek ke smlouvě o půjčce ze dne , datum, , že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná se dohodly na novém datu splatnosti smlouvy č. , hodnota, , když žalovaná se zavázala splatit do , datum, celkem částku 43 488 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) bylo stanoveno na 5 212,45 %. Listina je podepsána smluvními stranami (žalovaná prostřednictvím SMS kódu).

7. Z přípisu od společnosti , právnická osoba, . ze dne , datum, , že vlastníkem bankovního účtu č. , č. účtu, je žalovaná, když na tento účet byla dne , datum, připsána částka ve výši 30 000 K od právní předchůdkyně žalobkyně pod VS , var. symbol, .

8. Z listiny označené jako Dílčí smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Listina je podepsána žalobkyní a právní předchůdkyní.

9. Z listiny označené jako Oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, vč. podacího lístku ze dne , datum, , že předchůdkyně žalobkyně vyrozuměla žalovanou o postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzvala jej k zaplacení žalobou požadované částky do 3 dnů; toto oznámení zaslala předchůdkyně žalobkyně , datum, na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě.

10. Ze shodných tvrzení účastníků řízení vzal soud dále za prokázáno, že právní předchůdkyně poskytla žalované bezhotovostním převodem částku ve výši 30 000 Kč, přičemž žalovaná doposud uhradila na dlužnou částku 8 000 Kč.

11. Z ostatních v řízení provedených, avšak v rozsudku neuvedených, důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti.

12. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu:

13. Žalovaná se dne , datum, , resp. , datum, dohodla s právní předchůdkyní žalobkyně tak, že žalobkyně jí poskytne finanční částku ve výši 30 000 Kč, když žalobkyně zaslala dne , datum, žalované bezhotovostním převodem na její účet č. , č. účtu, finanční prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou částku společně s poplatky a úrokovým příslušenstvím vrátit do , datum, ; žalovaná oproti obdržení peněž uhradila toliko 8 000 Kč; právní předchůdkyně žalobkyně přitom nezjišťovala, jestli žalovaná bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky vrátit; právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou převedla dne , datum, na žalobkyni; žalovaná byla dne , datum, vyzvána k zaplacení žalobou požadované částky do 3 dnů.

14. Podle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni uzavření shora jmenované smlouvy a jejích dodatků (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Dle ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření shora jmenované smlouvy (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:

21. Soud nejprve uzavírá, že věcnou legitimaci žalobkyně lze dovodit ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , kterou vyhodnocuje jako platně uzavřenou, a na základě které přešla na žalobkyni mj. pohledávka ze smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní a žalovanou.

22. Soud uzavřenou smlouvu hodnotí jakožto smlouvu o úvěru, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena žalobkyní jako podnikatelkou v rámci její podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva jako taková přitom byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, jak má na mysli ust. § 562 odst. 1 o. z. Klíčovou relevanci pak v projednávaném sporu má citované ust. § 86 ZoSÚ, neboť tento upravuje povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR z rozhodnutí z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

23. Dále podepsaný soud konstatuje, že s ohledem na znění shora citovaného ust. 87 odst. 1 ZoSÚ nedodržení povinnosti věřitele dle ust. § 86 ZoSÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy, ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

24. Soud přitom nevzal za prokázáno, že by před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně v žalobě obecně tvrdila, že zkoumala schopnost žalované úvěr splácet, když byla žalovaná lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB a na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Soud nicméně konstatuje, že žalobkyně nepředložila soudu důkazy tato tvrzení prokazující. Soud byl připraven žalobkyni poučit dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., avšak žalobkyně se nedostavila k jednání před soudem, čímž se připravila o možnost být ze strany soudu poučena, neboť soud činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k uvedenému dovodil soud absolutní neplatnost smlouvy o úvěru ze dne , datum, ve znění dodatku ze dne , datum, pro rozpor se zákonem (shora citované § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (ust. § 87 odst. 1 věta druhá ZoSÚ).

25. S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, v níž byl sjednán spotřebitelský úvěr, nebyla platně uzavřena. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku a poplatcích. Žalobkyně tak má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je žalovaná povinna toto obohacení v celkovém rozsahu 10 000 Kč vrátit. Jelikož žalovaná oproti obdržení částky ve výši 30 000 Kč uhradila 8 000 Kč, soud žalobě vyhověl právě ohledně částky 22 000 Kč představující nevrácené peněžní prostředky poskytnuté žalované, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud vzal za prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění výzvou ze dne , datum, , která jí byla odeslána téhož dne na adresu uvedenou ve smlouvě a soud tak má podle § 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, za to, že uvedená zásilka se dostala do dispozice žalované třetí pracovní den po odeslání, přičemž žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky do 3 dnů, tudíž se dostala do prodlení dne , datum, , pročež soud co do úrokového příslušenství žalobě v takovém rozsahu vyhověl, jak je rovněž uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku; úroky přitom byly přiznány podle § 1970 o. z. a ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II.).

26. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a vyplývá z poměru procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalované. Žalobkyně se domáhala zaplacení celkem částky 35 488 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 22 000 Kč (výrok I. tohoto rozhodnutí) a neúspěšná byla co do částky 13 488 Kč (výrok II. tohoto rozhodnutí). Celkový úspěch žalobkyně tak představuje 62 % a neúspěch 38 %. Na náhradě nákladů řízení tak soud žalobkyni přiznal 24 % nákladů řízení, které žalobkyni vznikly. Soud žalobkyni přiznal odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis předžalobní výzvy k plnění, sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. a), písm. d) a písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen vyhlášky). Odměna za tyto úkony byla stanovena dle § 14b odst. 1 vyhlášky ve výši 2 100 Kč (3 x 700 Kč). Za každý úkon právní služby soud žalobkyni přiznal náhradu hotových výdajů dle ust. § 14b odst. 5 vyhlášky ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč). Náhrada 21 % DPH dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. z přiznané odměny a náhrad (tj. z částky 2 400 Kč) odpovídá částce 504 Kč. Dále soud žalobkyni jako součást nákladů řízení přiznal zaplacený soudní poplatek ve výši 1 775 Kč (tj. poplatek již zaplacený spolu s jeho doplatkem dle výroku III. tohoto rozsudku). Z celkové náhrady nákladů řízení ve výši 4 679 Kč pak náleží žalobkyni 24 %, což představuje částka 1 123 Kč. Soud v předmětné věci aplikoval ustanovení § 14b vyhlášky, protože z úřední činnosti je mu známo, že již u něj byly projednávány další shodné návrhy, které žalobkyně podala po , datum, , tedy za účinnosti tohoto ustanovení vyhlášky.

27. Dlužnou částku včetně příslušenství, jakož i náklady řízení byla žalovaná zavázána zaplatit žalobkyni ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž s ohledem na vyjádření žalované stran její tíživé finanční situace soud stanovil povinnost zaplatit dlužnou částku v měsíčních splátkách. K náhradě nákladů řízení soud žalovanou zavázal k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

28. Žalobkyně ve věci podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, z něhož uhradila soudní poplatek ve výši 1 420 Kč, elektronický platební rozkaz ve věci vydán nebyl a věc byla převedena do řízení C, přičemž s ohledem na ustanovení položky 2 bod 2 sazebníku poplatků – přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, měl být soudní poplatek ve věci uhrazen dle položky 1 písm. b) sazebníku poplatků, a to ve výši 1 775 Kč. Soud proto rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit státu na soudním poplatku částku 355 Kč na účet Okresního soudu v , adresa, , jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku. Lhůta splatnosti byla určena v souladu s ust. § 7 odst. 1 věta druhá zákona o soudních poplatcích.