27 C 266/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Viktorem Doležílkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 35 543,69 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 32 807,42 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od 29. 1. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 2 736,27 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od 29. 1. 2021 do zaplacení, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 35 543,69 Kč za dobu od 15. 2. 2021 do zaplacení, úroku ve výši 17,9 % ročně z částky 35 543,69 Kč za dobu od 19. 1. 2021 do 14. 2. 2021 a kapitalizovaného úroku ve výši [částka], zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 921,46 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobkyně se žalobou ve znění dalšího doplnění domáhala po žalované zaplacení 35 543,69 Kč s úrokem 17,9 % ročně z pohledávky 35 543,69 Kč od [datum] do [datum], úrokem 8,25 % ročně z pohledávky [částka] od [datum] do zaplacení, úrokem 8,25 % ročně z pohledávky 35 543,69 Kč od [datum] do zaplacení a kapitalizovaným úrokem ve výši 1 648,36 Kč od [datum] do [datum] s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne [datum] Rámcovou smlouvu [číslo] na základě níž byl žalované aktivován běžný účet číslo [bankovní účet]. Dne [datum] uzavřela žalovaná s žalobkyní [příjmení] [číslo] k Rámcové smlouvě, jímž žalovaná požádala o úvěr ve výši 41 000 Kč. Žalované bylo poskytnutí úvěru dne [datum] schváleno a zároveň jí byl úvěr vyplacen na běžný účet. Žalobkyně provedla vyhodnocení úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele v souladu s ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, přičemž vyšla z příjmů žalované (hlavního ve výši [částka] měsíčně od [právnická osoba], a.s. [IČO] a vedlejšího 18 000 Kč měsíčně) a výdajů, které nevykazovaly žádné rizikové transakce – tyto informace byly žalobkyni patrné z výpisu z běžného účtu žalované. Jelikož žalovaná porušila smluvní podmínky, byl dne [datum] úvěr zesplatněn. Ke dni zesplatnění úvěru byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou ve výši 35 543,69 Kč. Žalované byl dne [datum] odeslán zesplatňující dopis - předžalobní výzva na adresu bydliště žalované.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. K ústnímu jednání dne [datum] se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Žalovaná svou neúčast neomluvila. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků.

4. Soud po provedeném dokazování u jednání vzal z listinných důkazů za prokázané následující skutečnosti:

5. Z listiny označené jako Rámcová smlouva [číslo] o našich službách včetně platebních, že žalobkyně se s žalovanou dne [datum] dohodla tak, že žalobkyně pro žalovanou bude vést účet s těmito údaji: Běžný účet: [číslo] Kód banky: [číslo] [anonymizována dvě slova] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] Měna účtu: CZK. Žalovaná je v listině označena svým jménem a příjmením, rodným číslem a adresou trvalého bydliště. Listina je podepsána oběma účastníky tohoto řízení.

6. Z listiny označené jako Dodatek [číslo] k rámcové smlouvě [číslo] že žalobkyně se s žalovanou dne [datum] dohodla tak, že žalobkyně poskytne žalované finanční prostředky ve výši [částka] převodem na běžný účet číslo [bankovní účet] a žalovaná se zavázala tuto částku žalobkyni v pravidelných splátkách spolu s navýšením vrátit. Žalovaná je v listině označena svým jménem a příjmením, rodným číslem a adresou trvalého bydliště. Listina je podepsána oběma účastníky tohoto řízení.

7. Z listiny označené jako Výpis z běžného účtu, že tato listina obsahuje přehled pohybu prostředků na účtu č. [bankovní účet] za období [datum] - [datum] a je zde mj. patrné, že počáteční zůstatek na účtu byl mínus 40 227,60 Kč a konečný zůstatek mínus [částka], limit kontokorentu 40 000 Kč.

8. Z listiny označené jako Výpis z běžného účtu, že tato se týká č. účtu [bankovní účet] a je z ní patrné, že na uvedený účet byla dne [datum] připsána částka 41 000 Kč.

9. Z listiny označené jako Přehled plateb, že tato v kolonce klient obsahuje jméno žalované a v kolonce číslo úvěru„ [anonymizováno]“. Z listiny je dále patrné, že žalovaná v období od [datum] do [datum] zaplatila žalobkyni v jednotlivých splátkách částku dohromady ve výši 8 192,58 Kč.

10. Z listiny označené jako Výzva k zaplacení dluhu – takzvaná předžalobní výzva včetně dokladu o odeslání, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení žalobou požadované částky [datum]; toto oznámení zaslala žalobkyně na adresu žalované uvedenou ve smlouvě dne [datum].

11. Z ostatních v řízení provedených, avšak v rozsudku neuvedených, důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti.

12. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu: Žalovaná se dne [datum] dohodla s žalobkyní tak, že jí žalobkyně poskytne převodem na účet částku 41 000 Kč, kterou žalovaná žalobkyni s dalšími poplatky vrátí; žalovaná žalobkyni oproti obdržení peněž doposud zaplatila 8 192,58 Kč; žalobkyně před vzájemným ujednáním nezjišťovala dostatečně, jestli žalovaná bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky s dalšími poplatky žalobkyni vrátit.

13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

16. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:

20. Soud mezi účastníky řízení uzavřenou smlouvu hodnotí jakožto smlouvu o úvěru, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena žalobkyní jako podnikatelkou v rámci její podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak zákona o spotřebitelském úvěru. Klíčovou relevanci mají pak v projednávaném sporu citované §§ 86 a 87 ZoSÚ, neboť tyto upravují povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR z rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

21. Dále podepsaný soud konstatuje, že ačkoliv by při užití toliko jazykového výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ (v intencích vnitrostátních předpisů) v případě absence řádného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru přicházela v úvahu relativní neplatnost takové smlouvy, je soud povinen užít rovněž eurokonformní výklad tohoto ustanovení. Přitom je zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Lze zmínit rozsudek Evropského soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18, který v rámci rozhodování o předběžné otázce uzavřel, že články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí lhůtě.

22. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZoSÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

23. Soud přitom nevzal za prokázáno, že by před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně předložila soudu především výpis z běžného účtu žalované za celkem 3 měsíce. Takovýto důkazní prostředek v obecné rovině zásadně postačuje k pozitivnímu závěru o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru – to ovšem toliko a jedině za předpokladu, že z výpisu účtu jsou zřejmé jednak dostatečné příjmy spotřebitele a jednak dostatečný zůstatek na takovém účtu, z něhož by bylo možné poskytnutý úvěr splácet (pakliže samozřejmě spotřebitel nedoloží další přebývající prostředky mimo takový účet). V daném případě se však z předloženého výpisu z účtu žalované jednak nepodává, že by žalovaná pravidelně (či dokonce alespoň jednou) dostávala příjem, o němž žalobkyně hovořila v žalobě a jejím doplnění, a především se pak z výpisu z účtu podává, že počáteční i konečný zůstatek na účtu byl v mínusových položkách, tudíž žalobkyni po nahlédnutí do tohoto výpisu nemohlo být zřejmé, z jakých prostředků žalovaná bude úvěr splácet a za této situace nelze dospět k závěru, že by žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované ve smyslu citovaných ustanovení ZoSÚ a rovněž citované judikatury. Soud byl připraven žalobkyni poučit dle § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že je třeba navrhnout další důkazy ke svým tvrzením o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalované (žalobkyně mohla mít k dispozici např. další doklady či výpisy z účtu), avšak tato se dobrovolně nedostavila k jednání před soudem, čímž se připravila o možnost být ze strany soudu poučena, neboť soud činí skutková zjištění zásadně až na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z § 122 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k uvedenému soud dovodil absolutní neplatnost smlouvy o úvěru ze dne [datum] pro rozpor se zákonem (shora citované § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pro úplnost soud dodává, že záznamy z veřejně dostupných lustrací (např. insolvenční rejstřík) jsou pro pozitivní závěr o úvěruschopnosti žalované, a to i ve spojení s ostatními důkazy, zcela nedostatečné – z listiny označené jako Úvěrová zpráva pak soud žádné podstatné skutečnosti nezjistil, když tato se zjevně týká toliko vlastních závěrů žalobkyně, ke kterým tato dospěla při hodnocení schopnosti žalované úvěr splatit.

24. S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru nebyla platně uzavřena. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úrocích a poplatcích. Žalobkyně tak má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je žalovaná povinna toto obohacení v celkovém rozsahu 32 807,42 Kč vrátit. Jelikož žalovaná oproti obdržení peněžních prostředků ve výši 41 000 Kč (toto bylo prokázáno výpisem z účtu) uhradila žalobkyni částku celkem [částka] (jak bylo tvrzeno v žalobě a jak se rovněž podává z listiny označené jako Přehled plateb), soud žalobě vyhověl právě ohledně částky 32 807,42 Kč představující nevrácené peněžní prostředky poskytnuté žalované, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud vzal za prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění výzvou ze dne [datum], která jí byla odeslána [datum] na adresu uvedenou ve smlouvě a soud tak má podle § 573 o. z., za to, že uvedená zásilka se dostala do dispozice žalované třetí pracovní den po odeslání, přičemž žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky do 28. 1. 2021, dostala se tak do prodlení dne 29. 1. 2021, pročež soud co do úrokového příslušenství žalobě v takovém rozsahu vyhověl, jak je rovněž uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku; úroky přitom byly přiznány podle § 1970 o. z. a ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu, pokud se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 2 736,27 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od 29. 1. 2021 do zaplacení, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 35 543,69 Kč za dobu od 15. 2. 2021 do zaplacení, úroku ve výši 17,9 % ročně z částky 35 543,69 Kč za dobu od 19. 1. 2021 do 14. 2. 2021 a kapitalizovaného úroku ve výši 1 648,36 Kč, soud žalobu zamítl (výrok II.).

25. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a vyplývá z poměru procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalované. Soud provedl celkovou kapitalizaci předmětu řízení včetně úrokového příslušenství k datu vyhlášení rozsudku (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 nebo usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 7. 2006, sp. zn. 7 Cmo 507/2005), když žalobkyně se domáhala zaplacení celkem částky 42 764,05 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 35 224,82 Kč (výrok I. tohoto rozhodnutí) a neúspěšná byla co do částky 7 539,23 Kč (výrok II. tohoto rozhodnutí). Celkový úspěch žalobkyně tak představuje 82,4 % a neúspěch 17,6 %. Na náhradě nákladů řízení tak soud žalobkyni přiznal 64,8 % nákladů řízení, které žalobkyni vznikly. Soud žalobkyni přiznal toliko požadovaný zaplacený soudní poplatek 1 422 Kč, přičemž žalobkyni náleží 64,8 %, což představuje částka 921,46 Kč.

26. Dlužnou částku včetně příslušenství, jakož i náklady řízení byla žalovaná zavázána zaplatit žalobkyni ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř.