27 C 271/2022

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Viktorem Doležílkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 692 996,86 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 345 187,53 Kč s 15% úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 347 809,33 Kč s 15% úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení 15 % z částky 345 187,53 Kč od [datum] do [datum], zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 692 996,86 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení, jak jsou tyto specifikovány ve výroku I. a II. tohoto rozsudku, z titulu smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru [číslo] ze dne [datum] (v textu rozsudku dále jen jako„ Smlouva“) uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr za účelem koupě nemovitých věcí ve výši 1 500 000 Kč a žalovaný se zavázal finanční prostředky vrátit společně s roční úrokovou sazbou ve výši 4,16 % v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 9 217 Kč. Před uzavřením Smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to jak jeho příjmovou, tak výdajovou stránku. Žalovaný úvěr vyčerpal pouze co do částky 1 200 000 Kč, čímž došlo ke snížení měsíční splátky na 6 434,97 Kč. Žalobkyně zřídila žalovanému v souladu s čl. II. odst. 5 smlouvy o hypotečním úvěru úvěrový účet č. [bankovní účet], na který byl žalovaný povinen hradit veškeré splátky a úhrady spojené s poskytnutým úvěrem. Žalovaný však od [anonymizováno] [rok] splátky nehradil řádně a včas, v důsledku čehož žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni [datum] (žalovaný neuhradil splátku splatnou dne [datum] a následně splátku splatnou dne [datum]). Žalovaný celkem uhradil částku ve výši 854 812,47Kč. Žalobkyně tak požaduje krom úrokového příslušenství jistinu ve výši 684 118,56 Kč, poplatky ve výši 1 200 Kč (tj. poplatek ve výši 300 Kč za oznámení o zesplatnění úvěru, poplatek za vedení účtu ve výši 6 x 150 Kč) a tzv. obchodní úrok ve výši 7 678,30 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka, avšak zaplaceno nebylo ničeho.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a uvedl, že od roku [rok] do [anonymizováno] roku [rok] byl ve výkonu trestu a následně po propuštění byl 1 rok evidován na úřadu práce a pobíral příspěvek v nezaměstnanosti, když v této době nemohl splátky hradit, byly hrazeny ze strany jeho matky a jejího manžela. Nemovitost, kterým byla smlouva o poskytnutí hypotečního úvěru zajištěna, byla prodána ze strany [anonymizována čtyři slova] ve [anonymizována dvě slova], čímž měl za to, že došlo k vyrovnání úvěru, neboť prodejem nemovitosti se srovnal závazek váznoucí na předmětné nemovitosti. U jednání pak žalovaný doplnil, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná s ohledem na nezkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní.

3. Soud po provedeném dokazování u jednání vzal z listinných důkazů za prokázané následující skutečnosti:

4. Z listiny označené jako [anonymizováno] o hypoteční úvěr včetně příloh že v jednotlivých kolonkách jsou stran žalovaného uvedeny zejména tyto údaje: zaměstnání žadatele – obchodní zástupce - manager; počet členů domácnosti – 1; manželka – neuvedeno; zaměstnavatel – [právnická osoba]; čisté příjmy domácnosti – 21 385 Kč; výdaje domácnosti – předpokládaná splátka úvěru: 9 217 Kč, výživné: 1 200 Kč, celkem: 10 417 Kč; žádám o – hypoteční úvěr; výše úvěru v Kč – 1 500 000 Kč; délka úvěru – 20 let; čerpání úvěru – jednorázově; čerpání na návrh na vklad – ano; délka fixní sazby – 5 let; účel – novostavba; financovaný objekt – rodinný dům; informace o financované nemovitosti – parcela [číslo], [obec] – [část obce]; náklady – stavební náklady: 2 600 000 Kč, pozemek: 400 000 Kč, celkem 3 000 000 Kč; prostředky financování – proinvestované: 400 000 Kč; vlastní prostředky: 1 100 000 Kč, hypoteční úvěr: 1 500 000 Kč, celkem 3 000 000 Kč; nabízím zajištění hypotečního úvěru: zřízením zástavního práva k nemovitosti na [list vlastnictví], vydaném dne [datum] [anonymizováno] úřadem pro [obec]. Listina je opatřena podpisy žalobkyně a žalovaného. V příloze [číslo] jsou v jednotlivých kolonkách stran žalovaného uvedeny další údaje o žalovaném: odvětví ve kterém pracuje – výzkum a vývoj, podnikatelské činnosti; v současném zaměstnání od roku [rok]; nejvyšší dosažené vzdělání – vyučen; typ příjmu – zaměstnanec; pracovní pozice – vyšší manažer; počet zaměstnání za poslední tři roky – 2; způsob dosavadního bydlení – v nájmu u soukromé osoby; ostatní finanční produkty – jiné (penzijní, životní nebo důchodové pojištění u jiné společnosti). Listina je opatřena podpisy žalobkyně a žalovaného. V příloze 2 je uvedeno, že žalovaný je podnikatelem a název obchodní firmy je [celé jméno žalovaného] [anonymizováno]. Listina je podepsána žalobkyní a žalovaným.

5. Z listiny označené jako [anonymizováno] o výši příjmu, že [právnická osoba], s. r. o. uvedla, že žalovaný s ní má uzavřenou pracovní smlouvu na dobu neurčitou a dosahuje pravidelných příjmů ve výši 21 385 Kč měsíčně.

6. Z listiny označené jako [anonymizováno] k daní z příjmů fyzických osob, že základem daně žalovaného po odečtení ztráty je 448 051 Kč.

7. Z listiny označené jako Smlouva o poskytnutí hypotečního úvěru [číslo] tj. ze [anonymizováno] (srov. odst. 1 tohoto rozsudku), že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku do výše 1 500 000 Kč a žalovaný se tuto zavázal splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 9 217 Kč. Žalovaný je v listině označen svým jménem a příjmením, rodným číslem a adresou trvalého bydliště. Smluvní strany se také v čl. [anonymizováno] dohodly na zajištění úvěru, a to zřízením zástavního práva ve prospěch žalobkyně k nemovitosti – pozemku parc. [číslo] zapsaného u [stát. instituce], [stát. instituce] pro [územní celek] v k. ú. [část obce] na [list vlastnictví]. Listina je podepsaná žalobkyní a žalovaným a opatřena datem [datum].

8. Z listiny označené jako [anonymizováno] z [anonymizováno] č. [bankovní účet] ke dni [datum], že žalovaný vyčerpal celkem částku 1 200 000 Kč.

9. Z listiny označené jako [anonymizováno] o zesplatnění úvěru ze dne [datum] včetně doručenky datové schránky, že žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění Smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru a vyzvala jej k úhradě částky 693 764,27 Kč do [datum]. Žalovanému byla výzva doručena dne [datum], když se přihlásil do datové schránky.

10. Z nesporných tvrzení účastníků vzal, že podpisy na listině označené jako Smlouva o poskytnutí hypotečního úvěru [číslo] připojili oba účastníci řízení dne [datum], resp. [datum]; že žalovaný vyčerpal celkem částku ve výši 1 200 000 Kč, a to za účelem koupě nemovitosti; a že žalovaný uhradil žalobkyni celkem 854 812,47 Kč, a to v jednotlivých splátkách.

11. Z ostatních v řízení provedených, avšak v rozsudku neuvedených, důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti.

12. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu: Žalovaný se dne [datum] dohodl s žalobkyní tak, že žalobkyně mu poskytne částku do výše 1 500 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s dalšími poplatky a úroky vrátit, a to v pravidelných měsíčních splátkách; žalobkyně přitom nezjišťovala, jestli žalovaný bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky vrátit; žalovaný obdržel od žalobkyně celkem částku 1 200 000 Kč a doposud uhradil 854 812,47 Kč; žalobkyně vyzvala dne [datum] žalovaného k úhradě částky 693 764,27 Kč do [datum].

13. Podle ust. § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen„ ObchZ“) smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Dle ust. § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného ke dni uzavření Smlouvy (dále jen„ ZoSÚ10“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství1 a upravuje některá práva a povinnosti související s odloženou platbou, půjčkou, úvěrem nebo jinou obdobnou finanční službou poskytovanou nebo přislíbenou spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem (dále jen„ spotřebitelský úvěr“).

15. Dle § 9 odst. 1 ZoSÚ10, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

16. Podle ust. § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

17. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:

18. Soud především uvádí, že Smlouvu vyhodnocuje jakožto smlouvu o úvěru podle ust. § 497 ObchZ a násl., neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena žalobkyní jako podnikatelkou v rámci její podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem. [příjmení] relevanci pak v projednávaném sporu má citované ust. § 9 odst. 1 ZoSÚ10, neboť toto upravovalo povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. Ačkoliv v citovaném ustanovení byl následek v podobě neplatnosti smlouvy v případě nezkoumání úvěruschopnosti úvěrovaného poskytovatelem úvěru výslovně uveden až po novele provedené zákonem č. 43/2013 Sb. s účinností od [datum] (tedy až po uzavřený Smlouvy), je třeba uzavřít, že i v režimu úpravy ustanovení § 9 odst. 1 ZoSÚ10 účinné před novelou zákonem č. 43/2013 Sb. má nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy, neboť jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spořebitelům – neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období, kdy zákon uvedený důsledek spočívající v neplatnosti takto uzavřené smlouvy výslovně neupravoval (shodně rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Soud se proto v řízení především podrobně zabýval tím, zda žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením Smlouvy.

19. S ohledem na povinnost zkoumat úvěruschopnost soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR z rozhodnutí z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [anonymizována tři slova]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

20. Soud přitom nevzal za prokázáno, že by před uzavřením Smlouvy žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně v doplnění žaloby tvrdila, že tuto svou povinnost splnila prostřednictvím dokladů získaných od žalovaného a rovněž prostřednictvím interních registrů. Z důkazů žalobkyní předložených soud zjistil, že příjmovou stránku žalovaného žalobkyně zkoumala z potvrzení o příjmu žalovaného a daňového přiznání žalovaného, v dalším však, to se týká výdajové stránky žalovaného, se žalobkyně spolehla na tvrzení samotného žalovaného v žádosti o úvěr, aniž by takto získané údaje ověřovala. Z údajů poskytnutých v žádosti o úvěru se totiž podává toliko prohlášení žalovaného deklarující jeho osobní, příjmové a výdajové poměry, avšak žalobkyně nepředložila soudu důkazy prokazující zkoumání výdajové stránky žalovaného. Informace, které stran své výdajové stránky žalovaný žalobkyni poskytl, jsou nadto zcela nereálné, resp. nedostatečné či nepravdivé, neboť žalovaný mezi veškeré své výdaje zahrnul pouze splátku sjednávaného hypotečního úvěru ve výši 9 217 Kč a výživné ve výši 1 200 Kč. Jak přitom ale vyplývá z žádosti o úvěr, žalovaný v rozhodné době žil v nájmu, a to bez dalších členů domácnosti s příjmem, tudíž žalovaný nepochybně musel mít další výdaje přinejmenším na bydlení a rovněž na stravování. Žalobkyně si přitom ani nevyžádala například výpis z účtu žalovaného, aby mohla řádně posoudit, kterak žalovaný běžně hospodaří, popř. jiný zdroj, jenž by jí takovou informaci mohl vyjevit. Pakliže taková zjištění např. nebyla v možnostech žalobkyně (neměla je jak zjistit), vůbec neměla v takovém případě žalovanému úvěr poskytnout. Jestliže žalobkyně úvěr žalovanému přesto poskytla, je nutno toto jednání brát výlučně k její tíži, a tedy v neprospěch platnosti celé smlouvy. V řízení tak nebylo prokázáno, že by žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, neboť soudu nepředložila důkazy prokazující to, jaké měl žalovaný pravidelné výdaje před poskytnutím úvěru. Soud proto žalobkyni poučil dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o potřebě prokázat svá tvrzení, avšak žalobkyně již neuskutečnila další důkazní návrhy. Vzhledem k tomu, že soud neměl k dispozici jakékoliv další důkazy o tom, že by žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, nezbylo mu než uzavřít, že žalobkyně v tomto směru neunesla důkazní břemeno a v důsledku toho soud dovodil absolutní Smlouvy pro rozpor se zákonem (shora citované § 9 odst. 1 Za § 87 odst. 1 ZoSÚ10, § 39 obč. zák).

21. S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, v níž byl sjednán spotřebitelský úvěr, nebyla platně uzavřena. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku a poplatcích. Žalobkyně tak má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 451 a násl. obč. zák. a žalovaný je povinen toto obohacení v celkovém rozsahu 345 187,53 Kč vrátit. Jelikož žalovaný oproti poskytnutí částky 1 200 0000 Kč uhradil žalobkyni 854 812,47 Kč, jak bylo mezi účastníky řízení nesporné, soud žalobě vyhověl právě ohledně částky 345 187,53 Kč představující nevrácené peněžní prostředky poskytnuté žalovanému, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalovaný přitom byl vyzván k zaplacení dlužné částky do [datum], tudíž se dostal do prodlení dne [datum]. Soud tedy vyhověl co do úrokového příslušenství v žalobě v takovém rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku; úroky přitom byly přiznány podle § 1970 o. z. a ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu, pokud se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 347 809,33 Kč s 15% úrokem z prodlení od [anonymizováno] 7 [rok] do zaplacení a 15% úroku z prodlení z částky 345 187,53 Kč od [datum] do [datum], soud žalobu zamítl (výrok II.).

22. Soud pro úplnost uvádí, že spočívá-li bezdůvodné obohacení v plnění na základě neplatné smlouvy, jsou ve vzájemném vztahu pouze její účastníci. To platí bez ohledu na to, zda se v souvislosti s plněním z neplatné smlouvy obohatil i někdo jiný nebo zda v souvislosti s plněním z této smlouvy došlo k bezdůvodnému obohacení i na úkor někoho jiného. Jinými slovy, věcná legitimace, ať už aktivní nebo pasivní, je dána pouze na straně účastníků smlouvy (shodně např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Nerozhodné tedy v řízení bylo, komu ve skutečnosti patřil účet č. [bankovní účet], na který byly žalobkyní zasílány finanční prostředky pro žalovaného. Dále pokud žalovaný uváděl, že propadnutím zastavené nemovitosti Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových a jeho následným prodejem dochází k zániku celého dluhu vyplývajícího ze smlouvy o hypotečním úvěru, k tomu soud uzavírá, že takový názor žalovaného není správný. Propadnutí nemovitosti státu na základě trestu uloženého v trestním řízení nemá za následek zánik pohledávky, resp. samotné smlouvy, na základě níž došlo k zastavení nemovitosti (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek NS, pod [číslo]). Jestliže byl žalovaný trestně stíhán a následně odsouzen za hospodářský trestný čin, jak sám uvádí, a byl mu uložen trest propadnutí majetku, toto propadnutí nemá stejný následek jako prodej zastaveného majetku ze strany věřitele.

23. Výrokem III. soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesní úspěch obou účastníků byl přibližně stejný.