27 C 313/2024

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Viktorem Doležílkem ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 39 054,73 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 27 999,41 Kč s 8,25% úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 1 500 Kč s 8,25% úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení, 8,25% úroku z prodlení z částky 27 999,41 Kč od , datum, do , datum, , kapitalizovaného úroku 7 207 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 450 Kč a částky 9 555,32 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 727 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

IV. Žalobkyně je povinna doplatit státu – České republice na soudním poplatku 390 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet , Anonymizováno, , Anonymizováno, v , adresa, .

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení 39 054,73 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení a úroků, jak jsou tyto specifikovány ve výroku I. a II. tohoto rozsudku (smluvní úrok ve výši 7 207 Kč byl kapitalizován za dobu od , datum, do , datum, ), z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, , Anonymizováno, č. , hodnota, ze dne , datum, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou, na základě které žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatky a úrokovým příslušenstvím vrátit, a to v 30 měsíčních splátkách ve výši 2 992 Kč. Před uzavřením smlouvy byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované. Žalovaná však sjednaný úvěr nesplácela řádně a včas (žalovaná uhradila na dlužnou částku celkem 2000,59 Kč), pročež žalobkyně úvěr ke dni , datum, zesplatnila a požaduje krom úrokového příslušenství jistinu ve výši 29 499,41 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 7 207 Kč, smluvní pokutu ve výši 9 555,32 Kč (tj. 0,1 % za každý započatý den prodlení z dlužné částky ve výši 29 499,41 Kč za dobu od , datum, do , datum, ) a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 450 Kč (tj. poplatek za odeslanou upomínku).

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. K ústnímu jednání se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Žalovaná sice soudu zaslala lékařskou zprávu potvrzující její nepříznivý , podezřelý výraz, stav, kdy lékař navrhl žalovanou omluvit z osobní účasti při soudních jednáních, nicméně o odročení jednání žalovaná nepožádala. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků řízení a po provedeném dokazování u jednání vzal z listinných důkazů za prokázané následující skutečnosti:

4. Z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, , Anonymizováno, č. , hodnota, , opatřené datem , datum, , že v této je žalovaná označena jako „klient“ jménem, příjmením, datem narození, trvalou adresou, doručovací adresou, číslem OP, číslem bankovního účtu. V listině se účastníci dále dohodli tak, že žalobkyně poskytne žalované 30 000 Kč a žalovaná tuto částku s úrokovým příslušenstvím žalobkyni vrátí, a to celkem 89 760 Kč. Zápůjční úroková sazba byla stanovena na 111,33 %. Listina je podepsána smluvními stranami.

5. Z listiny označené jako Potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady ze dne , datum, , že žalobkyně zaslala na účet žalované uvedený ve výše zmiňované smlouvě částku ve výši 30 000 Kč.

6. Z listiny označené jako Výplatní páska, že za měsíc srpen , Anonymizováno, žalovaná obdržela čistou mzdu ve výši 17 980 Kč.

7. Z listiny označené jako Potvrzení o výši pracovního příjmu ze dne , datum, , že zaměstnavatelem žalované je , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, – , právnická osoba, a žalovaná zde pracuje jako , Anonymizováno, . Průměrný čistý příjem, včetně dávek za poslední tři měsíce, tj. od , datum, do , datum, , činil 20 191 Kč.

8. Z listiny Oznámení České správy sociálního zabezpečení, ústředí – odbor rozhodování o dávkách důchodového pojištění ze dne , datum, , že žalované byl od ledna 2020 , Anonymizováno, starobní a vdovský důchod v celkové výši 12 130 Kč.

9. Z listiny označené jako Výpis z běžného účtu za období od , datum, do , datum, , že žalovaná na účet č. , č. účtu, obdržela dne , datum, mzdu od svého zaměstnavatele ve výši 20 038 Kč a dne , datum, důchod ve výši 12 130 Kč.

10. Z listiny označené jako Výzva k plnění dle ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř. opatřené datem , datum, včetně podacího archu ze dne , datum, , že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky ve výši 42 136,39 Kč do čtrnácti dnů ode dne předání této písemnosti k poštovní přepravě.

11. Z ostatních v řízení provedených, avšak v rozsudku neuvedených, důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti.

12. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu:

13. Žalovaná se dne , datum, dohodla s žalobkyní tak, že žalobkyně jí poskytne částku ve výši 30 000 Kč, kdy finanční prostředky byly vyplaceny žalované bezhotovostním převodem na bankovní účet a žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit společně s poplatky a úrokovým příslušenstvím; žalovaná žalobkyni oproti obdržení peněž doposud uhradila toliko 2 000,59 Kč; žalobkyně před vzájemným ujednáním nezjišťovala dostatečně, jestli žalovaná bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky s dalšími poplatky žalobkyni vrátit; žalobkyně vyzvala žalovanou dne , datum, k zaplacení žalobou požadované částky do čtrnácti dnů ode dne předání písemnosti k poštovní přepravě.

14. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni uzavření shora jmenované smlouvy (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Dle ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření shora jmenované smlouvy (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

17. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:

21. Soud uzavřenou smlouvu hodnotí jakožto smlouvu o úvěru, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena žalobkyní jako podnikatelkou v rámci její podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak zákona o spotřebitelském úvěru. Klíčovou relevanci pak v projednávaném sporu má citované ust. § 86 ZoSÚ, neboť tento upravuje povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR z rozhodnutí z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

22. Dále podepsaný soud konstatuje, že ačkoliv by při užití toliko jazykového výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ (v intencích vnitrostátních předpisů) v případě absence řádného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru přicházela v úvahu relativní neplatnost takové smlouvy, je soud povinen užít rovněž eurokonformní výklad tohoto ustanovení. Přitom je zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, (dále jen „směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Lze zmínit rozsudek Evropského soudního dvora (druhého senátu) ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , který v rámci rozhodování o předběžné otázce uzavřel, že články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

23. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle ust. § 86 ZoSÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

24. Soud přitom nevzal za prokázáno, že by před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Z důkazů žalobkyní předložených soud zjistil, že příjmovou stránku žalované žalobkyně zkoumala z výplatní pásky žalované, z výpisu z bankovního účtu či z potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu žalované za poslední 3 měsíce. Byť z výpisu z účtu vyplývá určitý příjem žalované, žalobkyně nepředložila soudu výpisy z účtu žalované za další měsíce či jinou listinu, z níž by bylo patrné, jak žalovaná hospodaří dlouhodobě, tudíž nelze mít za prokázané zkoumání tzv. výdajové stránky žalované. Žalobkyně soudu neprokázala, že by si vyžádala například další výpisy z účtu žalované, aby mohla řádně posoudit, kterak žalovaná běžně hospodaří, popř. jiný zdroj, jenž by jí takovou informaci mohl vyjevit. Pakliže taková zjištění např. nebyla v možnostech žalobkyně (neměla je, jak zjistit), vůbec neměla v takovém případě žalované úvěr poskytnout. Jestliže žalobkyně úvěr žalované přesto poskytla, je nutno toto jednání brát výlučně k její tíži, a tedy v neprospěch platnosti celé smlouvy. Soud byl připraven žalobkyni poučit dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o potřebě tvrdit a prokázat, zda a jakým dalším způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalované, avšak žalobkyně se nedostavila k jednání před soudem, čímž se připravila o možnost být ze strany soudu poučena, neboť soud činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k uvedenému dovodil soud absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, pro rozpor se zákonem (shora citované § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).

25. S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, v níž byl sjednán spotřebitelský úvěr, nebyla platně uzavřena. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku, poplatcích a smluvních pokutách. Žalobkyně tak má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je žalovaná povinna toto obohacení v celkovém rozsahu 27 999,41 Kč vrátit. Jelikož žalovaná oproti obdržení částky ve výši 30 000 Kč uhradila žalobkyni toliko 2 000,59 Kč, jak bylo v řízení nesporné, soud žalobě vyhověl právě ohledně částky 27 999,41 Kč představující nevrácené peněžní prostředky poskytnuté žalované, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud vzal za prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění výzvou ze dne , datum, odeslanou dne , datum, , přičemž žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky do 14 dnů od odeslání výzvy, tudíž se žalovaná dostala do prodlení , datum, a žalobkyně tak má podle § 1970 o. z. právo na úroky z prodlení z dlužné částky ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Z těchto důvodů soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I., přičemž lhůta splatnosti byla určena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta (výrok II.).

26. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a vyplývá z poměru procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalovaného. Soud provedl celkovou kapitalizaci předmětu řízení včetně úrokového příslušenství k datu vyhlášení rozsudku (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, nebo usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), když žalobkyně se domáhala zaplacení celkem částky 50 058,63 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 29 435,91 Kč (výrok I. tohoto rozhodnutí) a neúspěšná byla co do částky 20 622,72 Kč (výrok II. tohoto rozhodnutí). Celkový úspěch žalobkyně tak představuje 58,8 % a neúspěch 41,2 %. Na náhradě nákladů řízení tak soud žalobkyni přiznal 17,6 % nákladů řízení, které žalobkyni vznikly. Soud žalobkyni přiznal odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis předžalobní výzvy k plnění, sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. a), písm. d) a písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen vyhlášky). Odměna za tyto úkony byla stanovena dle § 14b odst. 1 vyhlášky ve výši 1 500 Kč (3 x 500 Kč). Za každý úkon právní služby soud žalobkyni přiznal náhradu hotových výdajů dle ust. § 14b odst. 5 vyhlášky ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč). Náhrada 21 % DPH dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. z přiznané odměny a náhrad (tj. z částky 1 800 Kč) odpovídá částce 378 Kč. Dále soud žalobkyni jako součást nákladů řízení přiznal zaplacený soudní poplatek ve výši 1 953 Kč (tj. poplatek již zaplacený spolu s jeho doplatkem dle výroku IV. tohoto rozsudku). Z celkové náhrady nákladů řízení ve výši 4 131 Kč pak náleží žalobkyni 17,6 %, což představuje částka 727 Kč. Soud v předmětné věci aplikoval ustanovení § 14b vyhlášky, protože z úřední činnosti je mu známo, že již u něj byly projednávány další shodné návrhy, které žalobkyně podala po , datum, , tedy za účinnosti tohoto ustanovení vyhlášky.

27. Dlužnou částku včetně příslušenství byla žalovaná zavázána zaplatit žalobkyni ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř., k náhradě nákladů řízení soud žalovanou zavázal k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

28. Žalobkyně ve věci podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, z něhož uhradila soudní poplatek ve výši 1 563 Kč, elektronický platební rozkaz ve věci vydán nebyl a věc byla převedena do řízení C, přičemž s ohledem na ustanovení položky 2 bod 2 sazebníku poplatků – přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, měl být soudní poplatek ve věci uhrazen dle položky 1 písm. b) sazebníku poplatků, a to ve výši 1 953 Kč. Soud proto rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit státu na soudním poplatku částku 390 Kč na účet Okresního soudu v , adresa, , jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku. Lhůta splatnosti byla určena v souladu s ust. § 7 odst. 1 věta druhá zákona o soudních poplatcích.