27 C 331/2025

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Viktorem Doležílkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 40 640 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 40 000 Kč s 11,5% úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném částky 640 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 719,56 Kč, 11,5% úroku z prodlení z částky 5 719,56 Kč od , datum, do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 4 936 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

IV. Žalobkyně je povinna doplatit státu – České republice na soudním poplatku 137 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet Okresního soudu v , adresa, .

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 40 000 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení, jak jsou tyto specifikovány ve výroku I. a II. tohoto rozsudku (kapitalizovány byly v částce 5 719,56 Kč za dobu od , datum, do , datum, – smluvní úroky), z titulu smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše úvěrového rámce 40 000 Kč. Před uzavřením smlouvy byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 2 000 Kč, avšak tak nečinil, když neuhradil splátku splatnou dne , datum, , pročež žalobkyně úvěr ke dni , datum, zesplatnila a požaduje tak krom úrokového příslušenství jistinu ve výši 40 000 Kč, smluvní pokutu ve výši 640 Kč (tj. 0,1 % denně z dlužné částky) a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč. Žalovaný ani přes výzvu žalobkyně neuhradil ke dni podání žaloby ničeho.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. K ústnímu jednání se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast neomluvil. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (v textu rozsudku dále jen jako „o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků.

3. Z listinných důkazů, které byly provedeny u jednání, vzal soud za prokázané následující skutečnosti:

4. Z listiny označené jako Smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, opatřené datem , datum, , že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky do výše úvěrového rámce 40 000 Kč, a to výplatou na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit nejpozději do 72 měsíců od okamžiku čerpání, přičemž zápůjční úroková sazba činí 57,99 % ročně z čerpané a dosud nesplacené části jistiny. Minimální výše měsíční splátky činí 2 000 Kč. Žalovaný je v listině označen svým jménem a příjmením, rodným číslem a adresou trvalého bydliště, adresou pro doručování, číslem bankovního účtu, telefonním číslem a emailem. Listina je podepsána elektronickým podpisem prostřednictvím klientské zóny – , Anonymizováno, : , Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, . , Anonymizováno, smlouvy činí 76,18 %. V příloze č. , hodnota, označené jako „Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele“ žalovaný strany svých osobních údajů uvedl, že je svobodný, nevyšší dosažené vzdělání – maturita, počet vyživovaných dětí – 2. V části „Příjem spotřebitele“ je uvedeno: příjem prohlášený spotřebitelem ve výši 50 000 Kč; příjem nalezený na bankovním účtu – 50 770 Kč, výsledný příjem – 50 000 Kč; V části „Náklady na bydlení spotřebitele“ je uvedeno: náklady na bydlení spotřebitele – 19 000 Kč, náklady nalezené na bankovním účtu – 551 Kč, minimální částky nákladů 4 000 Kč, výsledné náklady na bydlení – 7 931 Kč. V části „Náklady na potraviny a běžné zboží domácnosti Spotřebitele“ je uvedeno: náklady prohlášené spotřebitelem - 6 000 Kč, náklady nalezené na bankovním účtu s náklady z jiných zdrojů – 1 896 Kč, minimální částky nákladů – 3 000 Kč, výsledné náklady na potraviny a běžné zboží – 3 538 Kč. V části „Finanční závazky spotřebitele je uvedeno: finanční závazky prohlášené spotřebitelem – 1 000 Kč, finanční závazky nalezené na bankovním účtu – 4 274 Kč, finanční závazky sdělené organizací SOLUS – 0 Kč, výsledné finanční závazky spotřebitele – 4 274 Kč. V části „Náklady spotřebitele na sázení a hazardní hry“ je uvedeno: výsledné finanční závazky spotřebitele – 3 093 Kč. V části „Finanční situace spotřebitele“ je uvedeno: finanční zůstatek – 30 665 Kč.

5. Z listiny označené jako Obálka k elektronickému podpisu, že dne , datum, došlo k podpisu smluvní dokumentace. ID transakce: , Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, .

6. Z listiny označené jako Detail pohybu – Bezhotovostní platba ze dne , datum, , že žalobkyně zaslala dne , datum, finanční prostředky ve výši 40 000 Kč na účet č. , č. účtu, . Ve zprávě pro příjemce je uvedeno „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “, v poznámce platby je uvedeno jméno žalovaného a VS , var. symbol, .

7. Z listiny označené jako Předžalobní výzva, zesplatnění úvěru, oznámení o převzetí pr. zastoupení ze dne , datum, ve spojení s podacím lístkem, ze stejného dne žalobkyně zaslala prostřednictvím svého zástupce na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě předžalobní výzvu, jíž se po žalovaném domáhala zaplacení částky 53 579,56 Kč nejpozději do , datum, .

8. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu:

9. Žalovaný se dne , datum, dohodl s žalobkyní tak, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku 40 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni spolu s úroky; žalobkyně přitom nezjišťovala, jestli žalovaný bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky žalobkyni vrátit; žalovaný obdržel od žalobkyně částku 40 000 Kč a doposud neuhradil ničeho; žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení žalobou požadované částky nejpozději do , datum, .

10. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni uzavření shora jmenované smlouvy a jejích dodatků (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Dle ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření shora jmenované smlouvy (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:

16. Soud uzavřenou smlouvu hodnotí jakožto smlouvu o úvěru, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena žalobkyní jako podnikatelkou v rámci její podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva jako taková přitom byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, jak má na mysli ust. § 562 odst. 1 o. z. Klíčovou relevanci pak v projednávaném sporu má citované ust. § 86 ZoSÚ, neboť tento upravuje povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR z rozhodnutí z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

17. Dále podepsaný soud konstatuje, že s ohledem na znění shora citovaného ust. 87 odst. 1 ZoSÚ nedodržení povinnosti věřitele dle ust. § 86 ZoSÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy, ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

18. Soud přitom nevzal za prokázáno, že by před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně v žalobě sice obecně tvrdila, že zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, avšak k tomuto svému tvrzení nepředložila žádné důkazy. Soud proto byl připraven žalobkyni poučit dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., avšak žalobkyně se nedostavila k jednání před soudem, čímž se připravila o možnost být ze strany soudu poučena, neboť soud činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o. s. ř. Soudu tak nezbylo než uzavřít, že žalobkyně v rámci svého tvrzení, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, neunesla důkazní břemeno a vzhledem k uvedenému dovodil soud absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, pro rozpor se zákonem (shora citované § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (ust. § 87 odst. 1 věta druhá ZoSÚ).

19. S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, v níž byl sjednán spotřebitelský úvěr, nebyla platně uzavřena. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku, poplatcích a smluvních pokutách. Žalobkyně tak má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je žalovaný povinen toto obohacení v celkovém rozsahu 40 000 Kč vrátit. Jelikož žalovaný oproti obdržení částky ve výši 40 000 Kč neuhradil ničeho, soud žalobě vyhověl právě ohledně částky 40 000 Kč představující nevrácené peněžní prostředky poskytnuté žalovanému, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud vzal za prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne , datum, , která mu byla odeslána téhož dne na adresu uvedenou ve smlouvě a soud tak má podle § 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, za to, že uvedená zásilka se dostala do dispozice žalovaného třetí pracovní den po odeslání, přičemž žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky do , datum, , tudíž se dostal do prodlení , datum, , pročež soud co do úrokového příslušenství žalobě v takovém rozsahu vyhověl, jak je rovněž uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku; úroky přitom byly přiznány podle § 1970 o. z. a ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II.).

20. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobkyně měla co do předmětu řízení neúspěch pouze v nepatrné části (nepočítaje v to příslušenství). Soud tak žalobkyni přiznal odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis předžalobní výzvy k plnění, sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. a) a písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. účinném znění (dále jen vyhlášky). Odměna za tyto úkony byla stanovena dle § 14b odst. 1 vyhlášky ve výši 2 100 Kč (3 x 700 Kč). Za každý úkon právní služby soud žalobkyni přiznal náhradu hotových výdajů dle ust. § 14b odst. 5 vyhlášky ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč). Náhrada 21 % DPH dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. z přiznané odměny a náhrad (tj. z částky 2 400 Kč) odpovídá částce 504 Kč. Dále soud žalobkyni jako součást nákladů řízení přiznal zaplacený soudní poplatek ve výši 2 032 Kč (tj. poplatek již zaplacený spolu s jeho doplatkem dle výroku IV. tohoto rozsudku). Celkem tak žalobkyni bylo na náhradě nákladů řízení přiznáno 4 936 Kč. Soud v předmětné věci aplikoval ustanovení § 14b vyhlášky, protože z úřední činnosti je mu známo, že již u něj byly projednávány další shodné návrhy, které žalobkyně podala po , datum, , tedy za účinnosti tohoto ustanovení vyhlášky.

21. Žalobkyně ve věci podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, z něhož uhradila soudní poplatek ve výši 1 895 Kč, elektronický platební rozkaz ve věci vydán nebyl a věc byla převedena do řízení C, přičemž s ohledem na ustanovení položky 2 bod 2 sazebníku poplatků – přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, měl být soudní poplatek ve věci uhrazen dle položky 1 písm. b) sazebníku poplatků, a to ve výši 2 032 Kč. Soud proto rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit státu na soudním poplatku částku 137 Kč na účet Okresního soudu v , adresa, , jak je uvedeno ve výroku IV. Lhůta splatnosti byla určena v souladu s ust. § 7 odst. 1 věta druhá zákona o soudních poplatcích.