27 C 339/2025

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Viktorem Doležílkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o 23 563 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 23 563 Kč s 12,75% úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 10 040 Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 23 563 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení, z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , , adresa, (v textu rozsudku dále jen jako „právní předchůdkyně“) – a žalovaným, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému převodem na účet peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku právní předchůdkyni spolu s dalšími poplatky vrátit, avšak do , datum, tak neučinil. Před uzavřením smlouvy předchůdkyně žalobkyně prověřovala schopnost žalovaného úvěr splatit. Žalobkyně požaduje krom úrokového příslušenství jistinu ve výši 19 000 Kč, smluvní úrok 3 910 Kč a smluvní pokutu 653 Kč. Z právní předchůdkyně žalobkyně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , což bylo žalovanému oznámeno. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva.

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout, neboť nebyla zkoumána jeho úvěruschopnost a smlouva o úvěru je tudíž absolutně neplatná. Tato skutečnost zakládá nárok žalobkyně pouze na vrácení poskytnuté jistiny žalovanému, žalovaný však takovou částku již žalobkyni splatil, jelikož jí poslal na účet celkem 32 300 Kč. Žalovaný také považuje zápůjční úrokovou sazbu a RPSN za nepřiměřené a v rozporu s dobrými mravy.

3. Soud po provedeném dokazování u jednání vzal z listinných důkazů za prokázané následující skutečnosti:

4. Z listiny označené jako Smlouva o úvěru opatřené datem dne , datum, , že se právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dohodli tak, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytne žalovanému částku ve výši 20 000 Kč převodem na bankovní účet a žalovaný se zavázal tuto částku s dalšími poplatky právní předchůdkyni vrátit.

5. Z listiny označené jako výpis z běžného účtu, že předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému dne , datum, částku 20 000 Kč.

6. Z listiny označené jako Potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě č. , hodnota, , že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně zaplatil z bankovního účtu č. , č. účtu, dne , datum, částku 4 600 Kč, , datum, částku 4 600 Kč, , datum, částku 2 760 Kč, , datum, částku 2 760 Kč, , datum, částku 2 760 Kč, , datum, částku 3 320 Kč, , datum, částku 1 000 Kč, , datum, částku 500 Kč a , datum, částku 10 000 Kč. Listina je opatřena podpisem a razítkem právní předchůdkyně žalobkyně.

7. Z listiny označené jako Smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně příslušných stran seznamu postoupených pohledávek, že pohledávka za žalovaným vyplývající ze shora jmenované smlouvy byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Smlouva je podepsána oběma smluvními stranami.

8. Z ostatních v řízení provedených a v rozsudku neuvedených důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti. Soud dále, a to pro nadbytečnost, zamítl důkazy navrhované žalovaným, neboť soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti výše uvedené smlouvy, jak bude dále uvedeno, a takové důkazy by tak na věci nemohly ničeho změnit.

9. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu:

10. Žalovaný se dne , datum, dohodl s právní předchůdkyní žalobkyně tak, že právní předchůdkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku právní předchůdkyni spolu s dalšími úhradami vrátit; právní předchůdkyně před vzájemným ujednáním nezjišťovala dostatečně, jestli žalovaný bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky s dalšími poplatky vrátit; žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně právě částku 20 000 Kč a doposud uhradil částku 32 300 Kč.

11. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni uzavření shora jmenované smlouvy a jejích dodatků (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 1879 a násl. o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Dle ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření shora jmenované smlouvy (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:

18. Soud nejprve uvádí, že věcnou legitimaci žalobkyně lze dovodit ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , kterou vyhodnocuje jako platně uzavřenou, a na základě které přešla na žalobkyni mj. pohledávka ze smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní a žalovaným. Soud pak uzavřenou smlouvu hodnotí jakožto smlouvu o úvěru, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena právní předchůdkyní jako podnikatelkou v rámci její podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva jako taková přitom byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, jak má na mysli ust. § 562 odst. 1 o. z. Klíčovou relevanci mají pak v projednávaném sporu citované §§ 86 a 87 ZoSÚ, neboť tyto upravují povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR z rozhodnutí z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

19. Dále podepsaný soud konstatuje, že s ohledem na znění shora citovaného ust. 87 odst. 1 ZoSÚ nedodržení povinnosti věřitele dle ust. § 86 ZoSÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy, ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

20. Soud přitom nevzal za prokázáno, že by před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně v žalobě sice obecně tvrdila, že zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, avšak k tomuto svému tvrzení nepředložila žádné důkazy. Soud proto byl připraven žalobkyni poučit dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., avšak žalobkyně se nedostavila k jednání před soudem, čímž se připravila o možnost být ze strany soudu poučena, neboť soud činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o. s. ř. Soudu tak nezbylo než uzavřít, že žalobkyně v rámci svého tvrzení, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, neunesla důkazní břemeno a vzhledem k uvedenému dovodil soud absolutní neplatnost smlouvy o úvěru ze dne , datum, pro rozpor se zákonem (shora citované § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (ust. § 87 odst. 1 věta druhá ZoSÚ).

21. S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru nebyla platně uzavřena. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úrocích a poplatcích. Žalobkyně by tak měla právo toliko na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z., nicméně žalovaný oproti obdržení částky 20 000 Kč zaplatil žalobkyni dohromady 32 300 Kč (toto vyplývá přímo z listin předložených žalobkyní), lze tudíž uzavřít, že žalovaný není z titulu předmětné úvěrové smlouvy žalobkyni dlužen ničeho. Proto soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I.

22. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého plně procesně úspěšnému žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení ve výši 10 040 Kč. V dané věci zástupce žalovaného učinil v řízení 4 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „vyhlášky“), a to převzetí a přípravu zastoupení, sepis odporu, sepis vyjádření k žalobě a účast u jednání, za což náleží žalovanému odměna v celkové výši 8 240 Kč, když sazba za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty 23 563 Kč odpovídá částce 2 060 Kč (§ 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 5. vyhlášky). Dále žalovanému náleží náhrada hotových výdajů advokáta dle § 13 odst. 3 a 4 vyhlášky za 4 úkony právní služby po 450 Kč, tj. celkem 1 800 Kč. Přiznanou náhradu nákladů řízení je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalovaného dle § 149 odst. 1 o. s. ř.