27 C 353/2024

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Viktorem Doležílkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 101 947,98 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 97 139,39 Kč s 11,75% úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 23 654,25 Kč s 11,75% úrokem z prodlení z částky 2 323,59 Kč od , datum, do zaplacení, 11,75% úrokem z prodlení z částky 97 139,39 Kč od , datum, do , datum, a 11,75% úrokem z prodlení z částky 7 740,66 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 14 957,52 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 101 947,98 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení a úroků, jak jsou tyto specifikovány ve výroku I. a II. tohoto rozsudku (kapitalizovány byly v částce 7 740,66 Kč, resp. 937,69 Kč, ke dni zesplatnění pohledávky, resp. ke dni , datum, , – smluvní úroky, resp. v částce 10 167,31 Kč ke dni , datum, – úroky z prodlení), z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč bezhotovostním převodem a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s úrokem ve výši 18,20 % ročně v pravidelných 96 měsíčních splátkách ve výši 1 984,46 Kč včetně pojištění ve výši 197 Kč, tedy celkem 2 181,46 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splatit. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, v důsledku čehož žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni , datum, . Žalovaný celkem uhradil částku ve výši 2 806,61 Kč. Žalobkyně tak požaduje krom úrokového příslušenství jistinu ve výši 99 462,98 Kč, poplatky v celkové výši 2 485 Kč (tj. poplatky za prohlášení úvěru za splatným a poplatek za odeslání upomínky k úhradě dluhu a dlužné pojistné). Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka.

2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil.

3. K ústnímu jednání se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast neomluvil. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků.

4. Soud po provedeném dokazování u jednání vzal z listinných důkazů za prokázané následující skutečnosti:

5. Z listiny označené jako Žádost o úvěr ze dne , datum, , že v jednotlivých kolonkách jsou stran žalovaného uvedeny zejména tyto údaje: druh bydlení – pronajatý dům/byt; vzdělání – odborné/učňovské; rodinný stav – druh/družka; pracovní poměr – na dobu neurčitou od , datum, ; výpovědní lhůta či zkušební lhůta – NE; Průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce – 18 000 Kč; celkový čistý měsíční příjem domácnosti – 25 000 Kč; Zaměstnavatel – , právnická osoba, ., povolání – dělník/řemeslník; Výše úvěru – 100 000 Kč. Listina je opatřena podpisy žalobkyně a žalovaného.

6. Z listiny označené jako Smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet ze dne , datum, , že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku 100 000 Kč a žalovaný se zavázala vrátit částku v pravidelných 96 měsíčních splátkách ve výši 1 984 Kč a poplatku za pojištění ve výši 197 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celkem 191 592,72 Kč, při úrokové sazbě 18,20 % p. a. a RPSN 20,29 %. Žalovaný je v listině označen svým jménem a příjmením, rodným číslem a adresou trvalého bydliště. Listina je opatřena podpisy obou účastníků řízení.

7. Z listiny označené jako Výpis z úvěrového účtu ze dne , datum, , že žalobkyně poskytla žalovanému částku 100 000 Kč.

8. Z listiny označené jako Potvrzení o výši příjmu ze dne , datum, , že příjem žalovaného z pracovního poměru u společnosti , právnická osoba, . činil 18 000 Kč měsíčně.

9. Z listiny označené jako Výpis z úvěrového účtu ze dne , datum, , že zůstatek na úvěrovém účtu žalovaného činí 99 462,98 Kč.

10. Z listiny označené jako Předžalobní upomínka ze dne , datum, včetně podacího lístku z téhož dne, že právní zástupce žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení pohledávek z úvěrové smlouvy ve výši 121 000,70 Kč ve lhůtě 7 dnů od odeslání této výzvy.

11. Z ostatních v řízení provedených, avšak v rozsudku neuvedených, důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti.

12. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu:

13. Žalovaný se dne , datum, dohodl s žalobkyní tak, že žalobkyně mu poskytne bezhotovostním převodem částku 100 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni spolu s dalšími úhradami a úroky vrátit; žalobkyně přitom nezjišťovala, jestli žalovaný bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky vrátit; žalovaný obdržel od žalobkyně právě částku 100 000 Kč a doposud uhradil toliko 2 806,61 Kč.

14. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni uzavření shora uvedené smlouvy (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Dle ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření shora uvedené smlouvy (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

17. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Podle § 1879 a násl. o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

21. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:

22. Soud nejprve uvádí, že smlouvu uzavřenou mezi účastníky vyhodnocuje jakožto smlouvu o úvěru, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak zákona o spotřebitelském úvěru. Klíčovou relevanci mají pak v projednávaném sporu citované ust. §§ 86 a 87 ZoSÚ, neboť tyto upravují povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR z rozhodnutí z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

23. Dále podepsaný soud konstatuje, že ačkoliv by při užití toliko jazykového výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ (v intencích vnitrostátních předpisů) v případě absence řádného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru přicházela v úvahu relativní neplatnost takové smlouvy, je soud povinen užít rovněž eurokonformní výklad tohoto ustanovení. Přitom je zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, (dále jen „směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Lze zmínit rozsudek Evropského soudního dvora (druhého senátu) ze dne , datum, , sp. zn. C-679/18, který v rámci rozhodování o předběžné otázce uzavřel, že články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

24. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti. Pro úplnost lze přitom dodat, že ust. § 87 odst. 1 ZosÚ bylo novelizováno zákonem č. 96/2022 Sb., a s účinností od , datum, je v takovém ustanovení výslovně uvedeno, že k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v důsledku porušení ust. § 86 odst. 1 věty druhé ZosÚ soud přihlédne i bez návrhu.

25. Soud přitom nevzal za prokázáno, že by před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně uvedla, že prověřila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet prostřednictvím lustrace v bankovních registrech a také vycházela z údajů získaných od žalovaného zaznamenaných v žádosti o úvěr. Soud nicméně konstatuje, že z údajů poskytnutých ve smlouvě o úvěru se podává toliko prohlášení žalovaného deklarující jeho osobní, příjmové a výdajové poměry, avšak žalobkyně nepředložila soudu důkazy tato tvrzení prokazující s výjimkou potvrzení o příjmu. Co se tak týče především výdajové stránky žalovaného, žalobkyně v tomto směru nepředložila žádné důkazy. Soud byl připraven žalobkyni poučit dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., avšak žalobkyně se nedostavila k jednání před soudem, čímž se připravila o možnost být ze strany soudu poučena, neboť soud činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k uvedenému dovodil soud absolutní neplatnost smlouvy o úvěru ze dne , datum, pro rozpor se zákonem (shora citované § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).

26. S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, v níž byl sjednán spotřebitelský úvěr, nebyla platně uzavřena. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku a poplatcích. Žalobkyně tak má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je žalovaný povinen toto obohacení v celkovém rozsahu 100 000 Kč vrátit. Jelikož žalovaný oproti obdržení částky 100 000 Kč uhradil žalobkyni 2 806,61 Kč, jak tvrdila sama žalobkyně, soud žalobě vyhověl právě ohledně částky 97 139,39 Kč představující nevrácené peněžní prostředky poskytnuté žalovanému, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud vzal za prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne , datum, , která mu byla odeslána téhož dne na adresu uvedenou ve smlouvě a soud tak má podle § 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, za to, že uvedená zásilka se dostala do dispozice žalovaného třetí pracovní den po odeslání, přičemž žalovaný byla vyzván k zaplacení dlužné částky do 7 dnů od odeslaní výzvy, tudíž se dostal do prodlení dne , datum, , pročež soud co do úrokového příslušenství žalobě v takovém rozsahu vyhověl, jak je rovněž uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku; úroky přitom byly přiznány podle § 1970 o. z. a ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II.)

27. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a vyplývá z poměru procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalovaného. Soud provedl celkovou kapitalizaci předmětu řízení včetně úrokového příslušenství k datu vyhlášení rozsudku (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, nebo usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), když žalobkyně se domáhala zaplacení celkem částky 136 392,40 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 110 867,29 Kč (výrok I. tohoto rozhodnutí) a neúspěšná byla co do částky 25 525,11 Kč (výrok II. tohoto rozhodnutí). Celkový úspěch žalobkyně tak představuje 81,2 % a neúspěch 18,8 %. Na náhradě nákladů řízení tak soud žalobkyni přiznal 62,4 % nákladů řízení, které žalobkyni vznikly. Soud žalobkyni přiznal odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis předžalobní výzvy k plnění a sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. a) a písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen vyhlášky) v celkové výši 15 540 Kč, když sazba za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty 101 947,98 Kč (tato částka byla předmětem řízení, nikoliv částka 120 793,64 Kč zahrnující i úrokové příslušenství) odpovídá částce 5 180 Kč (§ 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 5. vyhlášky). Za každý úkon právní služby soud žalobkyni přiznal náhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhlášky ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč). Náhrada 21 % DPH dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. z přiznané odměny a náhrad (tj. z částky 16 440 Kč) odpovídá částce 3 452,40 Kč. Dále soud žalobkyni jako součást nákladů řízení přiznal zaplacený soudní poplatek ve výši 4 078 Kč bez vrácené části, jak o tom bude rozhodnuto samostatným usnesením. Z celkové náhrady nákladů řízení ve výši 23 970,40 Kč pak náleží žalobkyni 62,4 %, což představuje částka 14 957,52 Kč. Soud pro úplnost dodává, že nepřiznal žalobkyni odměnu za úkony právní služby spočívající v doplnění žaloby, neboť žaloba jako taková měla být úkonem právní služby zcela perfektním odpovídajícím § 79 a násl. o. s. ř., byla-li žaloba podána prostřednictvím advokáta. Jestliže pak advokát z důvodu podání žaloby neodpovídající požadavkům stanoveným v § 79 o. s. ř. (ať už k výzvě soudu či z vlastní iniciativy) imperfektní žalobu doplnil, nelze takový úkon právní služby považovat za úkon právní služby, za který náleží odměna, neboť z hlediska ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. se nejedná o žalobkyní účelně vynaložený náklad řízení (takové náklady řízení by totiž žalobkyni nevznikly, byla-li by žaloba podána se všemi náležitostmi dle cit. § 79 a násl. o. s. ř.).

28. Dlužnou částku včetně příslušenství, jakož i náklady řízení byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř., k náhradě nákladů řízení soud žalovaného zavázal k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.