27 C 365/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Viktorem Doležílkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 14 613 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 14 613 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 598,45 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 949,77 Kč, úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8 064,41 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a úrokem ve výši 29 % ročně z částky 8 064,41 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení 14 613 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím v podobě smluvních a zákonných úroků z prodlení, jak jsou tyto specifikovány ve výroku I. tohoto rozsudku (kapitalizovány byly v částce 3 949,77 Kč, resp. v částce 598,45 Kč za dobu od [datum] do [datum]), s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] (v textu rozsudku dále jen jako„ právní předchůdkyně“) – uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo]. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného poskytnuté peníze splatit, a to zejména prostřednictvím pracovní smlouvy, výplatních pásek za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí úvěru a nájemní či podnájemní smlouvy. Na základě smlouvy bylo žalovanému v hotovosti poskytnuto 10 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni částku 8 917 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 1 789 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou na straně 2 Smlouvy o zápůjčce, odměny za zpracování a doručení ve výši 2 720 Kč a částky za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 4 408 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 316 Kč, kdy datum poslední splátky bylo [datum]. Žalovaný však uhradil toliko částku 4 304 Kč, pročež po něm žalobkyně z titulu jmenované smlouvy požaduje krom úrokového příslušenství jistinu ve výši 8 064,41 Kč a poplatek ve výši 6 548,59 Kč. Pohledávka vyplývající ze smlouvy byla ze strany právní předchůdkyně postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalovanému oznámeno.

2. Žalovaný se ve věci vyjádřil u jednání dne [datum], kdy nejprve uvedl, že nerozumí tomu, proč až po tak dlouhé době proti němu byla podána žaloba, následně souhlasil se zněním smíru navrženým žalobkyní, nicméně po poučení soudem, že jeho prvotní tvrzení lze hodnotit jako vznesení námitky promlčení, žalovaný s žalobou dále z tohoto důvodu nesouhlasil.

3. U ústních jednání, jež ve věci proběhla (k jednání dne [datum] se žalovaný bez omluvy nedostavil, tudíž soud jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění – dále jen„ o. s. ř.“ – v nepřítomnosti žalovaného), vzal soud z listinných důkazů za prokázané následující skutečnosti:

4. Z listiny označené jako Smlouva o zápůjčce – zelená v hotovosti, [číslo] označené datem [datum], že v této je žalovaný označen jménem, příjmením a rodným číslem a že v listině se právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dohodli tak, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytne žalovanému v hotovosti 10 000 Kč a žalovaný tuto částku s dalšími poplatky právní předchůdkyni žalobkyně vrátí. V listině je mj. uvedeno, že„ zákazník podpisem tato Smlouvy potvrzuje, že při uzavření Smlouvy od [anonymizováno] v místě jeho bydliště převzal v hotovosti celou výše uvedenou částku zápůjčky.“ Listina je opatřena podpisy právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného.

5. Z listiny označené jako Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně příslušné strany 124 seznamu postoupených pohledávek, že pohledávka za žalovaným vyplývající ze shora jmenované smlouvy byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Listina je podepsána oběma smluvními stranami.

6. Z listiny označené jako Zákaznická karta označené datem [datum], že v jednotlivých kolonkách jsou stran žalovaného uvedeny tyto údaje: druh bydlení – nájemník; dosažené vzdělání – základní; zaměstnání – nezaměstnaný; pravidelný měsíční příjem – 32 027 Kč; běžné měsíční výdaje – 12 247 Kč; ověřené dokumenty – výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky. Listina je opatřena podpisy právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného.

7. Z listiny označené jako Tabulka umoření, že z této se podávají jednotlivé platby žalovaného na smlouvu [číslo] přičemž datem poslední platby (77,21 Kč) je [datum].

8. Z ostatních v řízení provedených, avšak v rozsudku neuvedených důkazů, soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti.

9. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu: Žalovaný se dne [datum] dohodl s právní předchůdkyní žalobkyně tak, že mu právní předchůdkyně poskytne v hotovosti částku 10 000 Kč, kterou žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně s dalšími poplatky vrátí; právní předchůdkyně žalobkyně před vzájemným ujednáním nezjišťovala dostatečně, jestli žalovaný bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky s dalšími poplatky právní předchůdkyni vrátit; dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku vyplývající ze vzájemného ujednání žalovaného a právní předchůdkyně na žalobkyni; žalobkyně pohledávku u soudu uplatnila po více než třech letech od poskytnutí peněžních prostředků žalovanému.

10. Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy mezi účastníky (dále jen„ o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

11. Dle ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy mezi účastníky (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

13. Dle ust. § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle ust. § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle ust. § 609 o. z., nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

17. Podle ust. § 610 odst. 1 o. z., k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.

18. Podle ust. § 619 o. z., jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

19. Podle ust. § 621 o. z., okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

20. Podle ust. § 629 odst. 1 o. z., promlčecí lhůta trvá tři roky.

21. Podle ust. § 639 o. z., uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které splní, promlčí se právo za deset let od posledního dne určené doby.

22. Podle ust. § 2053 o. z., uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

23. Podle ust. § 2054 o. z., placení úroků se považuje za uznání dluhu ohledně částky, z níž se úroky platí. Plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. Ustanovení odstavců 1 a 2 neplatí, je-li pohledávka věřitele již promlčena.

24. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:

25. Soud nejprve uzavírá, že věcnou legitimaci žalobkyně lze dovodit ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], kterou vyhodnocuje jako platně uzavřenou, a na základě které přešla na žalobkyni mj. pohledávka vyplývající ze shora jmenované smlouvy. Dále třeba uvést, že byť žalovaný v průběhu řízení souhlasil se zněním smíru, kterak tento navrhovala žalobkyně, soud ještě před jeho případným schválením upozornil v souladu s ust. § 5 o. s. ř. žalovaného, že jeho vyjádření takovému návrhu bezprostředně předcházející (srov. odst. 2. tohoto rozsudku) třeba právně hodnotit jako námitku promlčení, v důsledku čehož žalovaný ke smírnému řešení věci nadále přistoupit odmítl. S ohledem na takovou námitku promlčení nároku žalobkyně uplatněnou žalovaným proto bylo v prvé řadě nutné vyhodnotit, jestli je námitka důvodná či nikoliv, přičemž za tím účelem bylo zároveň potřeba najisto postavit, zda vůbec a především pak jaký smluvní vztah zde mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně existoval.

26. Samotnou smlouvu ze dne [datum] soud vyhodnocuje jakožto smlouvu o zápůjčce, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena právní předchůdkyní jako podnikatelkou v rámci její podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak zákona o spotřebitelském úvěru. Klíčovou relevanci mají pak v projednávaném sporu citované §§ 86 a 87 ZoSÚ, neboť tyto upravují povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR z rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

27. Dále podepsaný soud konstatuje, že ačkoliv by při užití toliko jazykového výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ (v intencích vnitrostátních předpisů) v případě absence řádného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru přicházela v úvahu relativní neplatnost takové smlouvy, je soud povinen užít rovněž eurokonformní výklad tohoto ustanovení. Přitom je zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Lze zmínit rozsudek Evropského soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18, který v rámci rozhodování o předběžné otázce uzavřel, že články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

28. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

29. Soud přitom nevzal za prokázáno, že by před uzavřením shora uvedené smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného zápůjčku splácet. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že tuto svou povinnost právní předchůdkyně žalobkyně splnila prostřednictvím dokladů získaných od žalovaného, nicméně k důkazu byla přiložena toliko listina označená jako Zákaznická karta, ze které se však podávají pouze údaje, které právní předchůdkyni zjevně sdělil samotný žalovaný. V řízení však žalobkyně neprokázala, jestli vůbec (a případně jakým způsobem) právní předchůdkyně žalobkyně takto získané údaje od žalovaného zároveň i ověřovala. U jednání dne [datum] soud proto sdělil žalobkyni, že s ohledem na shora citovanou judikaturu nemá z dosud provedených důkazů za prokázané, že by právní předchůdkyně žalobkyně posoudila řádně úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru (zápůjčky). Zároveň soud poučil žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o nutnosti označit další důkazy k tomu, jak právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného zápůjčku splácet, kdy je třeba zkoumat příjmy i výdaje žalovaného a způsob plnění dosavadních dluhů. Žalobkyně po tomto poučení soudu žádné další důkazy neoznačila. Jelikož po provedeném dokazování nelze dospět k závěru, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, dovodil soud absolutní neplatnost předmětné smlouvy pro rozpor se zákonem (shora citovaná ust. § 86 a 87 ZoSÚ a § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (ust. § 588 o. z.).

30. S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že výše uvedená smlouva, v níž byl sjednán spotřebitelský úvěr, nebyla platně uzavřena. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku, poplatcích a smluvních pokutách. Žalobkyně tak má toliko právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z. Soud se však v této souvislosti musel nejprve vypořádat s tím, jestli je nárok na vydání takového bezdůvodného obohacení promlčen, jak namítal žalovaný.

31. Pokud jde nejprve o námitku žalobkyně, že jednotlivými platbami žalovaného (naposledy platbou ze dne [datum]) mělo dojít ke konkludentnímu uznání dluhu (a prodloužení promlčecí lhůty), soud předně uvádí, že účinky uznání dluhu spojuje ust. § 2054 odst. 2 o. z. pouze s plněním částečným. O plnění částečné jde přitom tehdy, jestliže dlužník poskytne věřiteli na plnění svého dluhu pouze část předmětu plnění (např. v případě peněžitého plnění nezaplatí celou fakturovanou částku, nýbrž pouze její část), aniž by z dohody stran, z právního předpisu nebo z rozhodnutí soudu rozdělení na takové části vyplývalo. Takovou povahu však nemá dílčí plnění, kdy dluh je podle dohody stran, ze zákona nebo rozhodnutí soudu rozdělen na několik relativně samostatných, zřetelně oddělených plnění, která samostatně (většinou postupně) dospívají (např. plnění dluhu sjednané ve splátkách) – srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2010, sp. zn. 32 Cdo 1008/2009 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. 32 Cdo 786/2009. Pokud žalovaný platí žalobci dohodnuté splátky, jedná se o postupné plnění závazku, splátky jsou samostatným závazkem, a skutečnost, že žalovaný splátky platí, neznamená, že tím uznal dluh, který žalobce postupně navyšuje. Nejedná se o částečné plnění, z něhož by bylo možno usuzovat, že plněním dlužník uznává i zbytek závazku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2020, sp. zn. 23 Cdo 987/2019).

32. Soud dospěl k závěru, že na zjištěný skutkový stav nelze aplikovat ust. § 2054 odst. 2 o. z. o tzv. konkludentním uznání dluhu, neboť účinky uznání dluhu má pouze plnění částeční a nikoliv dílčí plnění. Je zřejmé, že žalovaný svůj dluh vůči předchůdkyni žalobkyně plnil ve splátkách, které byly výslovně sjednány ve smlouvě o zápůjčce. Tato plnění měla jednoznačně povahu dohodnutých splátek a představují tedy dílčí plnění, která účinky uznání dluhu ve smyslu ust. § 2054 odst. 2 o. z. mít nemohou. Na těchto závěrech nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že soud vyhodnotil smlouvu o zápůjčce jako absolutně neplatné právní jednání, a to pro nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí podle ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ. Podle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je následně povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Spotřebitel ve většině případů vrací poskytovateli úvěru jistinu rozloženou v čase v pravidelných splátkách, neboť objektivní majetkové a výdělkové možnosti spotřebitele mu jiný postup neumožňují. I v případě, že žalovaný vracel předchůdkyni žalobkyně poskytnutou jistinu úvěru ve splátkách podle svých možností, tak takováto splátka podle možností žalovaného ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ rovněž nepředstavuje částečné plnění s účinky uznání zbytku dluhu. Takováto splátka je dílčím plněním, k němuž je žalovaný oprávněn právním předpisem, a to konkrétně ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ. Lze proto uzavřít, že všechny platby žalovaného právní předchůdkyni představovaly plnění dílčí, kterými nemohlo dojít ke konkludentnímu uznání zbytku dluhu ve smyslu ust. § 2054 odst. 2 o. z.

33. Ve vztahu k počátku běhu tříleté (srov. ust. § 629 odst. 1 o. z.) promlčecí lhůty soud uvádí, že žalovaný obdržel od předchůdkyně žalobkyně částku 10 000 Kč dne [datum] a promlčecí lhůta ve vztahu k nároku na vydání bezdůvodného obohacení z absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce počala běžet [datum]. K okolnostem rozhodným pro určení okamžiku běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 621 o. z. patří vědomost ochuzeného o tom, že k bezdůvodnému obohacení vůbec došlo (tedy že se ochuzený dozvěděl o skutkových okolnostech věci, z nichž lze vyvodit závěr o bezdůvodném obohacení), jakož i vědomost o osobě povinné bezdůvodné obohacení vydat. Předchůdkyně žalobkyně si jako profesionálka v oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů byla vědoma, respektive si minimálně měla být vědoma toho, že uzavíraná smlouva o zápůjčce může být soudy vyhodnocena jako neplatná z důvodu, že nedostála své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru (zápůjčky), v důsledku čehož bude možno věc posoudit jako bezdůvodné obohacení s důsledkem v podobě odlišného určení počátku promlčecí lhůty (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. III ÚS 3358/20). Právní předchůdkyni muselo být také zřejmé, že porušení povinnosti řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného má za následek absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru. Soud přitom dospěl k závěru, že pro případ nároku na vydání bezdůvodného obohacení způsobeného neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru pro porušení povinnosti řádného zkoumání úvěruschopnosti je nutno počátek běhu promlčecí lhůty odvíjet ode dne poskytnutí spotřebitelského úvěru, a to s ohledem na následek v podobě absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru (srov. shora). K uplynutí promlčecí lhůty u práva žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení tudíž došlo koncem dne [datum]. Pokud žalobkyně podala u soudu žalobu [datum], přistoupila k tomuto procesnímu úkonu až po uplynutí tříleté promlčecí lhůty, v důsledku čehož soud námitku promlčení vznesenou v řízení žalovaným vyhodnotil jako důvodnou a žalobu žalobkyně zamítl, jak je uvedeno ve výroku I.

34. Výrokem II. pak soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť plně procesně úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.