27 C 378/2025

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Viktorem Doležílkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 14 477 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 11 400 Kč s 12% úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení a na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně 1 501,01 Kč, přičemž to vše může zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč splatných vždy k 25. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž nabude právní moc toto rozhodnutí, a to až do úplného zaplacení, to vše pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 3 077 Kč s 12% úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení a 12% úroku z prodlení z částky 11 400 Kč od , datum, do , datum, , zamítá.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 14 477 Kč spolu s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení, jak jsou tyto vymezeny ve výroku I. a II. tohoto rozsudku, z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , , adresa, – a žalovaným, na základě které se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalovanému bezhotovostním převodem peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách, což však neučinil. Finanční prostředky byly žalovanému zaslány dne , datum, na bankovní účet č. , č. účtu, . Před uzavřením smlouvy předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě tvrzení žalovaného o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalovaný však řádně nehradil sjednané splátky úvěru. Předmětem žaloby je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny ve výši 11 400 Kč včetně úrokového příslušenství a smluvního úroku ve výši 3 077 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka.

2. Žalovaný uvedl, že nárok žalobkyně uplatněný žalobou uznává pouze do výše jistiny a příslušného úroku a ve zbytku nárok neuznává. Žalovaný uvedl, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, přičemž v době uzavření smlouvy měl závazky také u jiných poskytovatelů úvěrů3. K ústnímu jednání se dostavil toliko žalovaný, žalobkyně svou neúčast omluvila. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (v textu rozsudku dále jen jako „o. s. ř.“) v nepřítomnosti žalobkyně.

4. Z listinných důkazů, které byly provedeny u jednání, vzal soud za prokázané následující skutečnosti:

5. Z listiny označené jako Smlouva o revolvingovém úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, ze dne , datum, , že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 12 000 Kč, a to bezhotovostní převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) byla stanovena na 311,30 %. Žalovaný je v listině označen svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého bydliště, e-mailem a bankovním účtem. Listina je podepsána smluvními stranami (žalovaný prostřednictvím SMS kódu).

6. Ze sdělení společnosti , právnická osoba, . ze dne , datum, , že společnost eviduje účet č. , č. účtu, vedený na jméno žalovaného, kdy na tento účet byla ke dni , datum, připsána platba ve výši 12 000 Kč z účtu č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, .

7. Z Výpisu z běžného účtu u společnosti , právnická osoba, ., že z účtu právní předchůdkyně byla dne , datum, odeslána platba ve výši 12 000 Kč pod VS , var. symbol, na účet č. , č. účtu, .

8. Z listiny označené jako Smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, a Dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Listina je podepsána žalobkyní a právní předchůdkyní.

9. Z listiny označené jako Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, vč. podacího lístku z téhož dne, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení žalobou požadované částky do tří dnů; toto oznámení zaslala předchůdkyně žalobkyně , datum, na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě.

10. Ze shodných tvrzení účastníků řízení vzal soud dále za prokázáno, že právní předchůdkyně s žalovaným připojili své podpisy k listině označené jako smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, a že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému 12 000 Kč.

11. Z ostatních v řízení provedených, avšak v rozsudku neuvedených, důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti.

12. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu:

13. Žalovaný se dne , datum, dohodl s právní předchůdkyní žalobkyně tak, že mu poskytne finanční prostředky ve výši 12 000 Kč, když žalobkyně zaslala dne , datum, žalovanému bezhotovostním převodem na jeho účet č. , č. účtu, finanční prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky společně s poplatky a úrokovým příslušenstvím vrátit; žalovaný oproti obdržení peněž doposud uhradil toliko 600 Kč; právní předchůdkyně žalobkyně přitom nezjišťovala, jestli žalovaný bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky vrátit; právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným převedla dne , datum, na žalobkyni; žalovaný byl dne , datum, vyzván k zaplacení žalobou požadované částky do 3 dnů.

14. Podle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni uzavření shora jmenované smlouvy a jejích dodatků (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Dle ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření shora jmenované smlouvy (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:

21. Soud nejprve uzavírá, že věcnou legitimaci žalobkyně lze dovodit ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , kterou vyhodnocuje jako platně uzavřenou, a na základě které přešla na žalobkyni mj. pohledávka ze smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní a žalovaným.

22. Soud uzavřenou smlouvu hodnotí jakožto smlouvu o úvěru, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena žalobkyní jako podnikatelkou v rámci její podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva jako taková přitom byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, jak má na mysli ust. § 562 odst. 1 o. z. Klíčovou relevanci pak v projednávaném sporu má citované ust. § 86 ZoSÚ, neboť tento upravuje povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR z rozhodnutí z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

23. Dále podepsaný soud konstatuje, že s ohledem na znění shora citovaného ust. 87 odst. 1 ZoSÚ nedodržení povinnosti věřitele dle ust. § 86 ZoSÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy, ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

24. Soud přitom nevzal za prokázáno, že by před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně v žalobě obecně tvrdila, že zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, když byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB a na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Soud nicméně konstatuje, že žalobkyně nepředložila soudu důkazy tato tvrzení prokazující. Soud byl připraven žalobkyni poučit dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., avšak žalobkyně se nedostavila k jednání před soudem, čímž se připravila o možnost být ze strany soudu poučena, neboť soud činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k uvedenému dovodil soud absolutní neplatnost smlouvy o úvěru ze dne , datum, pro rozpor se zákonem (shora citované § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (ust. § 87 odst. 1 věta druhá ZoSÚ).

25. S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, v níž byl sjednán spotřebitelský úvěr, nebyla platně uzavřena. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku a poplatcích. Žalobkyně tak má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je žalovaný povinen toto obohacení v celkovém rozsahu 11 400 Kč vrátit. Jelikož žalovaný oproti obdržení částky ve výši 12 000 Kč uhradil toliko 600 Kč, soud žalobě vyhověl právě ohledně částky 11 400 Kč představující nevrácené peněžní prostředky poskytnuté žalovanému, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud vzal za prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne , datum, která mu byla odeslána téhož dne na adresu uvedenou ve smlouvě a soud tak má podle § 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, za to, že uvedená zásilka se dostala do dispozice žalovaného třetí pracovní den po odeslání, přičemž žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky do 3 dnů, tudíž se dostal do prodlení dne , datum, , pročež soud co do úrokového příslušenství žalobě v takovém rozsahu vyhověl, jak je rovněž uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku; úroky přitom byly přiznány podle § 1970 o. z. a ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II.).

26. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a vyplývá z poměru procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalovaného. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 14 477 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 11 400 Kč (výrok I. tohoto rozhodnutí) a neúspěšná byla co do částky 3 077 Kč (výrok II. tohoto rozhodnutí). Celkový úspěch žalobkyně tak představuje 78,7 % a neúspěch 21,3 %. Na náhradě nákladů řízení tak soud žalobkyni přiznal 57,4 % nákladů řízení, které žalobkyni vznikly. Soud žalobkyni přiznal odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis předžalobní výzvy k plnění, sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. a), písm. d) a písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen vyhlášky). Odměna za tyto úkony byla stanovena dle § 14b odst. 1 vyhlášky ve výši 1 200 Kč (3 x 400 Kč). Za každý úkon právní služby soud žalobkyni přiznal náhradu hotových výdajů dle ust. § 14b odst. 5 vyhlášky ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč). Náhrada 21 % DPH dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. z přiznané odměny a náhrad (tj. z částky 1 500 Kč) odpovídá částce 315 Kč. Dále soud žalobkyni jako součást nákladů řízení přiznal zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč. Z celkové náhrady nákladů řízení ve výši 2 615 Kč pak náleží žalobkyni 57,4 %, což představuje částka 1 501,01 Kč. Soud v předmětné věci aplikoval ustanovení § 14b vyhlášky, protože z úřední činnosti je mu známo, že již u něj byly projednávány další shodné návrhy, které žalobkyně podala po , datum, , tedy za účinnosti tohoto ustanovení vyhlášky.

27. Dlužnou částku včetně příslušenství, jakož i náklady řízení byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když s ohledem na vyjádření žalovaného stran jeho finanční situaci soud stanovil povinnost zaplatit dlužnou částku v měsíčních splátkách. K náhradě nákladů řízení soud žalovaného zavázal k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.