27 C 387/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Viktorem Doležílkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 20 067 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 650 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od 2. 7. 2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 417 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 215,95 Kč za dobu od 25. 6. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 650 Kč za dobu od 25. 6. 2019 do 1. 7. 2019, úroku ve výši 20,11 % ročně z částky 10 865,95 Kč za dobu od 25. 6. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 779,63 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 6 030,60 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna doplatit státu – České Republice na soudním poplatku 201 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet Okresního soudu v Ostravě.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 20 067 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím v podobě smluvních a zákonných úroků z prodlení, jak jsou tyto specifikovány ve výroku I. a II. tohoto rozsudku (kapitalizovány byly v částce 6 030,60 Kč za dobu od 15. 6. 2017 do 24. 6. 2019 – smluvní úroky, resp. v částce 2 779,63 Kč za dobu od datum do datum – úroky z prodlení), s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost právnická osoba, IČO, sídlem adresa, PSČ obec a číslo (v textu rozsudku dále jen jako„ právní předchůdkyně žalobkyně“) – uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o zápůjčce číslo. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného poskytnuté peníze splatit, a to zejména prostřednictvím pracovní smlouvy, výplatních pásek za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouvy. Na základě smlouvy o zápůjčce bylo žalovanému v hotovosti poskytnuto 11 000 Kč, což se žalovaný zavázal vrátit spolu s částkou 9 417 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 947 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 27 % ročně, odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 2 740 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 730 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 341 Kč, kdy datum poslední splátky bylo 14. 6. 2017; žalovaný však uhradil toliko částku 350 Kč, pročež po něm žalobkyně požaduje krom úrokového příslušenství jistinu ve výši 10 865,95 Kč a poplatek ve výši 9 201,05 Kč. Pohledávka vyplývající ze smlouvy byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, což bylo žalovanému oznámeno.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. K ústnímu jednání dne datum se dostavila toliko žalobkyně. Žalovaný se z jednání neomluvil a soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“) v nepřítomnosti žalovaného a po provedeném dokazování vzal z listinných důkazů za prokázané následující skutečnosti:

4. Z listiny označené jako Smlouva o zápůjčce, číslo opatřené datem datum, že v této je žalovaný označen jménem, příjmením a rodným číslem a že v listině se právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dohodli tak, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytne žalovanému v hotovosti 11 000 Kč a žalovaný tuto částku s dalšími poplatky právní předchůdkyni žalobkyně vrátí. V listině je mj. uvedeno, že„ zákazník podpisem tato Smlouvy potvrzuje, že při uzavření Smlouvy od anonymizováno v místě jeho bydliště převzal v hotovosti celou výše uvedenou částku zápůjčky.“ Listina je opatřena podpisy právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného.

5. Z listiny označené jako Zákaznická karta označené datem datum, že v jednotlivých kolonkách jsou stran žalovaného uvedeny zejména tyto údaje: druh bydlení – nájemník; dosažené vzdělání – učňovské; majitel vozu – ne; zaměstnání – plný pracovní úvazek; pracovní zařazení – zedník; pravidelný měsíční příjem – 25 000 Kč; běžné měsíční výdaje – 10 700 Kč; ověřené dokumenty –pracovní smlouva, 3 výplatní pásky. Listina je opatřena podpisy právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného.

6. Z listiny označené jako Smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum včetně příslušné strany 17 seznamu postoupených pohledávek, že pohledávka za žalovaným vyplývající ze shora jmenované smlouvy byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Smlouva je podepsána oběma smluvními stranami.

7. Z listiny označené jako Oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum včetně podacího archu, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky vyplývající ze shora jmenované smlouvy na žalobkyni a vyzvala ho k zaplacení žalobou požadované částky do 10 dnů od doručení oznámení; toto oznámení zaslala právní předchůdkyně žalobkyně na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě ze dne datum.

8. Z ostatních v řízení provedených, avšak v rozsudku neuvedených, důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti.

9. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu: Žalovaný se dne 20. 4. 2016 dohodl s právní předchůdkyní žalobkyně tak, že mu právní předchůdkyně poskytne v hotovosti částku 11 000 Kč, kterou žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně s dalšími poplatky vrátí; žalovaný žalobkyni oproti obdržení peněz v hotovosti doposud zaplatil toliko 350 Kč; právní předchůdkyně žalobkyně před vzájemným ujednáním nezjišťovala dostatečně, jestli žalovaný bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky s dalšími poplatky právní předchůdkyni vrátit; dne 24. 6. 2019 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni.

10. Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

11. Podle ust. § 2392 odst. 1 věta první o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

12. Dle ust. § 1 věta druhá zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ10“), spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

13. Dle ust. § 9 odst. 1 ZoSÚ10, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

14. Podle ust. § 588 odst. o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle ust. § 1879 a násl. o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:

17. Soud nejprve uzavírá, že věcnou legitimaci žalobkyně lze dovodit ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, kterou vyhodnocuje jako platně uzavřenou, a na základě které přešla na žalobkyni mj. pohledávka vyplývající ze shora jmenované smlouvy.

18. Soud pak ujednání mezi účastníky řízení ze dne datum hodnotí jako smlouvu o zápůjčce dle ust. § 2390 o. z., neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena právní předchůdkyní žalobkyně jako podnikatelkou v rámci její podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvy nutno aplikovat jednak ustanovení o. z. a jednak zákona o spotřebitelském úvěru. Klíčovou relevanci pak v projednávaném sporu má citovaný § 9 odst. 1 ZoSÚ10, neboť tento upravuje povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR z rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

19. Dále podepsaný soud konstatuje, že optikou eurokonformního výkladu § 9 odst. 1 ZoSÚ10 s přihlédnutím k požadavkům směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 nutno dospět k závěru, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 9 odst. 1 ZosÚ10 způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

20. Soud přitom nevzal za prokázáno, že by před uzavřením shora uvedené smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného zápůjčku splácet. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že tuto svou povinnost právní předchůdkyně žalobkyně splnila prostřednictvím dokladů získaných od žalovaného, nicméně předložena byla pouze Zákaznická karta, ze které však nelze zjistit, zda a jak předchůdkyně žalobkyně údaje sdělené žalovaným ověřovala. U jednání dne datum soud proto sdělil žalobkyni, že s ohledem na shora citovanou judikaturu nemá z dosud provedených důkazů za prokázané, že by právní předchůdkyně žalobkyně posoudila řádně úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru (zápůjčky). Zároveň soud poučil žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o nutnosti označit a předložit další důkazy k tomu, jak právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, kdy je třeba zkoumat příjmy i výdaje žalovaného a způsob plnění dosavadních dluhů. Žalobkyně po tomto poučení soudu žádné další důkazy neoznačila a již označené nepředložila. Vzhledem k tomu, že soud neměl k dispozici jakékoliv další důkazy (krom listiny označené jako Zákaznická karta) o tom, že by právní předchůdkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, nezbylo mu než uzavřít, že žalobkyně v tomto směru neunesla důkazní břemeno a v důsledku toho soud dovodil absolutní neplatnost shora citované smlouvy pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 9 odst. 1 ZoSÚ10, ust. § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu ust. § 588 o. z.).

21. S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že shora citovaná smlouva nebyla platně uzavřena. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úrocích a poplatcích. Žalobkyně tak má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z., a podle ust. § 2991 odst. 1 ve spojení s ust. § 2993 o. z. je žalovaný povinen toto obohacení v celkovém rozsahu 10 650 Kč vrátit. Jelikož žalovaný oproti obdržení peněžních prostředků v hotovosti ve výši 11 000 Kč zaplatil toliko 350 Kč, soud žalobě vyhověl právě ohledně částky 10 650 Kč představující nevrácené peněžní prostředky poskytnuté žalovanému, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud vzal za prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne 24. 6. 2019, která mu byla odeslána 17. 7. 2019 na adresu uvedenou ve smlouvě a soud tak má podle § 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, za to, že uvedená zásilka se dostala do dispozice žalovaného třetí pracovní den po odeslání, přičemž žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky do 10 dnů od doručení výzvy, dostal se tak do prodlení dne 2. 8. 2019, pročež soud co do úrokového příslušenství žalobě v takovém rozsahu vyhověl, jak je rovněž uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku; úroky přitom byly přiznány podle § 1970 o. z. a ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu, pokud se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 417 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 215,95 Kč za dobu od datum do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 650 Kč za dobu od 25. 6. 2019 do 1. 8. 2019, úroku ve výši 20,11 % ročně z částky 10 865,95 Kč za dobu od datum do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 779,63 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 6 030,60 Kč, soud žalobu zamítl (výrok II.).

22. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého převážně procesně úspěšnějšímu žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož však žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

23. Žalobkyně ve věci podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, z něhož uhradila soudní poplatek ve výši 803 Kč, elektronický platební rozkaz ve věci vydán nebyl a věc byla převedena do řízení C, přičemž s ohledem na ustanovení položky 2 bod 2 sazebníku poplatků – přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, měl být soudní poplatek ve věci uhrazen dle položky 1 písm. b) sazebníku poplatků, a to ve výši 1 004 Kč. Soud proto rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit státu na soudním poplatku částku 201 Kč na účet Okresního soudu v Ostravě, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku. Lhůta splatnosti byla určena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.