27 C 388/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Viktorem Doležílkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 355 090,17 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do úroku ve výši 5,65 % ročně z částky 355 090,17 Kč za dobu od 2. 6. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 355 090,17 Kč za dobu od 2. 5. 2021 do [datum] ve výši 8,25 % a úroku z prodlení z částky 355 090,17 Kč za dobu od 23. 6. 2021 do 26. 7. 2021 ve výši 8,25 % zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 20 963,71 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

III. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 334 126,46 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od 27. 7. 2021 do zaplacení, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 355 090,17 Kč za dobu od 2. 6. 2021 do zaplacení, úroku ve výši 13,9 % ročně z částky 355 090,17 Kč za dobu od 2. 5. 2021 do 1. 6. 2021 a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 942,85 Kč, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobkyně je povinna doplatit státu – České Republice na soudním poplatku 3 551 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet Okresního soudu v Ostravě.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení 355 090,17 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 942,85 Kč za dobu od [datum] do [datum], úrokem ve výši 13,9 % ročně z částky 355 090,17 Kč za dobu od [datum] do [datum], úrokem z prodlení z částky 355 090,17 Kč za dobu od [datum] do [datum] ve výši 8,25 %, úrokem ve výši 13,9 % ročně z částky 355 090,17 Kč za dobu od [datum] do [datum], úrokem z prodlení z částky 355 090,17 Kč za dobu od [datum] do [datum] ve výši 8,25 %, úrokem ve výši 13,9 % ročně z částky 355 090,17 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a úrokem z prodlení z částky 355 090,17 Kč za dobu od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 %. Svou žalobu odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (v textu rozsudku dále jen jako„ právní předchůdkyně“) uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované převodem na účet finanční prostředky ve výši 542 042 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku s úrokem ve výši 13,90 % ročně a poplatky dle ceníku právní předchůdkyni vrátit, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 9 424 Kč k 14. dni v měsíci. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalované úvěr splatit na základě příjmu z předchozí úvěrové žádosti a interního ekonomického modelu. Žalovaná však sjednaný úvěr nesplácela řádně a včas, přičemž poslední uhrazená splátka žalovanou je evidována ze dne [datum], poté už žalovaná neuhradila ničeho a jelikož se dostala do prodlení se splacením 1 splátky po dobu delší než 3 měsíce, právní předchůdkyně v souladu se smlouvou prohlásila celý úvěr za okamžitě splatný ke dni [datum] Celkem žalovaná právní předchůdkyni doposud uhradila 521 078,29 Kč. Z původního věřitele byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalované oznámeno.

2. Žalovaná se ve věci vyjádřila u jednání dne [datum] tak, že částku ve výši 542 042 Kč čerpala a nárok žalobkyně v celém rozsahu uznala.

3. Podáním doručeným soudu dne [datum] žalobkyně uvedla, že upravuje svůj žalobní petit tak, že se nadále domáhá částky 355 090,17 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 942,85 Kč, úroku ve výši 13,9 % ročně z částky 355 090,17 Kč za dobu od [datum] do [datum], úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 355 090,17 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a úrokem z prodlení z částky 355 090,17 Kč od [datum] do zaplacení. U jednání dne [datum] zástupkyně žalobkyně doplnila, že bere žalobu zpět co do rozdílu mezi nároky uvedenými v žalobě a nároky nově formulovanými ve vyjádření doručeném soudu dne [datum]. Soud v rozsahu tohoto zpětvzetí řízení výrokem I. v souladu s § 96 odst. 2, 3 o. s. ř. zastavil. Souhlasu žalované se zpětvzetím nebylo třeba, neboť zpětvzetí bylo učiněno ještě před zahájením jednání.

4. Soud prováděl dokazování u jednání dne [datum], u něhož jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“) v nepřítomnosti žalované, neboť tato se omluvila, ale nepožádala z důležitého důvodu o odročení, přičemž provedl veškeré dokazování a jednání odročil po poučení žalobkyně dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř., avšak tato žádné další důkazy nedoplnila. K dalšímu nařízenému jednání dne [datum] se již žalovaná dostavila a nárok žalobkyně v celém rozsahu uznala. Ačkoliv soud následně jednání odročil za účelem vyhlášení rozsudku pro uznání, dospěl k závěru, že pro takové rozhodnutí nejsou splněny podmínky, neboť ve věci již bylo provedeno kompletní dokazování a z něho bylo patrné, že nárok žalobkyně je v rozporu s právními předpisy (srov. odůvodnění níže), přičemž rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (ust. § 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.). Ve věci proto bylo opětovně nařízeno jednání, a to na [datum], k němuž se žalovaná bez omluvy nedostavila, pročež soud v souladu s st. § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v její nepřítomnosti a ve věci rozhodl rozsudkem.

5. Z listinných důkazů, které byly provedeny u jednání dne [datum], tak vzal soud za prokázané následující skutečnosti:

6. Z listiny označené jako Smlouva o úvěru, opatřené datem ze dne [datum], že právní předchůdkyně se zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 542 042 Kč převodem na účet a žalovaná se zavázala tuto částku včetně úroku ve výši 13,90 % ročně splatit do [datum] v pravidelných měsíčních splátkách po 9 424 Kč. V listině je uvedeno, že poskytovaná částka slouží ke konsolidaci předchozích úvěrů či půjček. Žalovaná je v listině označena svým jménem a příjmením, rodným číslem a adresou trvalého bydliště. Listina je podepsaná žalovanou a právní předchůdkyní.

7. Z listiny označené jako Nezávazná žádost o poskytnutí úvěrového produktu, že v této listině je uvedeno, že žalovaná je svobodná, bydlí u rodičů, je vyučena, pracuje u zaměstnavatele označeného jako [jméno] [příjmení] s příjmem 19 633 Kč, nemá exekuce a žádá o konsolidační úvěr ve výši 650 000 Kč. Listina je podepsána žalovanou a právní předchůdkyní a je označena datem [datum].

8. Z listiny označené jako Posouzení úvěruschopnosti klienta, že v této listině právní předchůdkyně uvádí, že žalovaná v žádosti o úvěr potvrdila příjem ve výši 19 633 Kč a uvedla výdaje ve výši 0 Kč, právní předchůdkyně stanovila životní výdaje žalované po zohlednění její situace podle svého interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na 6 936 Kč. Dále se z listiny podává, že žalovaná na žádosti uvedla splátky mimo Českou spořitelnu ve výši 0 Kč a právní předchůdkyně dotazem do CCB a vlastních systémů zjistila, že žalovaná měla v době úvěrové žádosti poskytnutý toliko jeden úvěr, který byl zkonsolidován. Konečně se v listině uvádí, že nové splátkové zatížení žalované činilo 9 424 Kč a její příjem byl tudíž dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů.

9. Z listin označených jako PODKLADY PRE SÚDNE KONANIE a Stav úvěru v minulosti, stejně jako z nesporných tvrzení obou účastníků, že právní předchůdkyně poskytla žalované dne [datum] částku 542 042 Kč.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy týkající se pohledávky za žalovanou vyplývající ze shora označené smlouvy, že pohledávka za žalovanou byla z právní předchůdkyně postoupena na žalobkyni.

11. Z listiny označené jako Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně podacího archu, že právní předchůdkyně vyzvala žalovanou k zaplacení žalobou požadované částky; toto oznámení zaslala právní předchůdkyně na aktuální adresu žalované dne [datum].

12. Z ostatních v řízení provedených, avšak v rozsudku neuvedených, důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti.

13. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu: Žalovaná se dne [datum] dohodla s právní předchůdkyní tak, že jí právní předchůdkyně poskytne převodem na účet částku 542 042 Kč, kterou žalovaná právní předchůdkyni s dalšími poplatky vrátí; žalovaná právní předchůdkyni oproti obdržení peněz v této výši doposud uhradila částku 521 078,29 Kč; právní předchůdkyně před vzájemným ujednáním nezjišťovala dostatečně, jestli žalovaná bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky s dalšími poplatky právní předchůdkyni vrátit; právní předchůdkyně postoupila pohledávku za žalovanou dne [datum] na žalobkyni; právní předchůdkyně žalovanou poprvé vyzvala k zaplacení žalobou požadované částky dne [datum].

14. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Dle ust. § 1 věta druhá zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného ke dni uzavření shora jmenované smlouvy (dále jen„ ZoSÚ10“), spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

16. Dle ust. § 9 odst. 1 ZoSÚ10, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

17. Podle ust. § 588 odst. o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle ust. § 1879 a násl. o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

19. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:

20. Soud nejprve uvádí, že věcnou legitimaci žalobkyně lze dovodit ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], kterou vyhodnocuje jako platně uzavřenou, a na základě které přešla na žalobkyni mj. pohledávka ze smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní a žalovanou. Soud pak uzavřenou smlouvu hodnotí jakožto smlouvu o úvěru, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena právní předchůdkyní jako podnikatelkou v rámci její podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak zákona o spotřebitelském úvěru. Klíčovou relevanci pak v projednávaném sporu má citované ust. § 9 odst. 1 ZoSÚ10, neboť toto upravuje povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR z rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

21. Dále podepsaný soud konstatuje, že optikou eurokonformního výkladu § 9 odst. 1 ZoSÚ10 s přihlédnutím k požadavkům směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] nutno dospět k závěru, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 9 odst. 1 ZosÚ10 způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

22. Soud přitom nevzal za prokázáno, že by před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně uvedla, že její předchůdkyně prověřila schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet z údajů získaných od žalované v rámci žádosti o úvěr. Soud nicméně konstatuje, že z této listiny (srov. odst. 7. rozsudku) se podává pouze prohlášení žalované deklarující její toliko příjmové poměry, které nadto předchůdkyně žalobkyně ani neověřovala, resp. k takovému ověření nenavrhla ani nepředložila žádné důkazy. Sama žalobkyně dále uvedla, že výdajové poměry stran žalované byly určeny na základě interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení), a to na částku 6 936 Kč. Uvedená hodnota stran výdajových poměrů žalované však nemusí odpovídat realitě, kdy konkrétní pravidelné výdaje žalované mohly být např. i podstatně vyšší. Pakliže žalovaná neposkytla předchůdkyni hodnověrné údaje o své výdajové stránce (svém hospodaření), nemohla předchůdkyně žalobkyně přistoupit k poskytnutí takto vysokého úvěru toliko na základě odhadovaných (pravděpodobných) údajů, a pakliže tak přesto učinila, je takový postup v rozporu se shora citovaným ust. § 9 odst. 1 ZoSÚ10, stejně jako v rozporu s citovanou judikaturou (srov. odst. 20. tohoto rozsudku). Toliko to, že právní předchůdkyně žalované neposkytla požadovanou částku 650 000 Kč, nýbrž„ pouze“ 542 042 Kč, nemůže nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost žalované byla zkoumána. Ve výsledku tak právní předchůdkyně neměla k dispozici ověřené údaje ani k jedné ze dvou uváděných stránek sloužících jako podklad pro případné poskytnutí úvěru spotřebiteli, resp. v řízení nebyl prokázán opak. Proto soud poučil žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o nutnosti označit a předložit další důkazy k tomu, jak právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalované úvěr splácet, kdy je třeba zkoumat příjmy i výdaje žalovaného a způsob plnění dosavadních dluhů. Žalobkyně po tomto poučení soudu v poskytnuté lhůtě žádné další důkazy neoznačila, pročež ani nebyla u dalšího odročeného jednání opětovně poučována dle citovaného ustanovení. Vzhledem k tomu, že soud neměl k dispozici jakékoliv další důkazy o tom, že by právní předchůdkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, nezbylo mu než uzavřít, že žalobkyně v tomto směru neunesla důkazní břemeno a v důsledku toho soud dovodil absolutní neplatnost smlouvy úvěru ze dne [datum] pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 9 odst. 1 ZoSÚ10, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (ust. § 588 o. z.). Pro úplnost lze uvést, že pakliže žalobkyně u jednání dne [datum] uváděla, že předmětný úvěr byl konsolidační a právní předchůdkyně žalobkyně tak neměla povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované, nelze se s takovým právním závěrem ztotožnit, neboť nemá oporu v ZoSÚ10 ani v jiném zákoně.

23. S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, v níž byl sjednán spotřebitelský úvěr, nebyla platně uzavřena. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úrocích. Žalobkyně tak má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z., a podle ust. § 2991 odst. 1 ve spojení s ust. § 2993 o. z. je žalovaná povinna toto obohacení vrátit. Jelikož žalovaná oproti obdržení částky ve výši 542 042 Kč uhradila právní předchůdkyni 521 078,29 Kč, jak tvrdila sama žalobkyně, soud žalobě vyhověl ohledně částky 20 963,71 Kč představující nevrácené peněžní prostředky poskytnuté žalované, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud vzal za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění výzvou ze dne [datum], která jí byla odeslána stejného dne na aktuální adresu (na které si žalovaná zároveň i přebírala předvolání k jednání) a soud tak má podle § 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, za to, že uvedená zásilka se dostala do dispozice žalované třetí pracovní den po odeslání, tudíž se dostala do prodlení dne [datum], přičemž však po částečném zpětvzetí byl úrok z prodlení požadován až od [datum], proto soud co do úrokového příslušenství žalobě v takovém rozsahu vyhověl, jak je rovněž uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku; úroky přitom byly přiznány podle § 1970 o. z. a ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu, pokud se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 334 126,46 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 355 090,17 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 13,9 % ročně z částky 355 090,17 Kč za dobu od [datum] do [datum] a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 942,85 Kč, soud žalobu zamítl (výrok II.)

24. Výrokem III. soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně převážně úspěšnější žalované vzniklo právo na náhradu nákladů řízení, avšak podle obsahu spisu žalované žádné náklady nevznikly.

25. Žalobkyně ve věci podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, z něhož uhradila soudní poplatek ve výši 14 204 Kč, elektronický platební rozkaz ve věci vydán nebyl a věc byla převedena do řízení C, přičemž s ohledem na ustanovení položky 2 bod 2 sazebníku poplatků – přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, měl být soudní poplatek ve věci uhrazen dle položky 1 písm. b) sazebníku poplatků, a to ve výši 17 755 Kč. Soud proto rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit státu na soudním poplatku částku 3 551 Kč na účet Okresního soudu v Ostravě, jak je uvedeno ve výroku V. tohoto rozsudku. Lhůta splatnosti byla určena v souladu s ust. § 7 odst. 1 věta druhá zákona o soudních poplatcích.