27 C 428/2023

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Viktora Doležílka a přísedících Anonymizováno Anonymizováno a Anonymizováno Anonymizováno ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru

I. Určuje se, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne , datum, , doručené žalovaným žalobci dne , datum, , je neplatné.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 27 480 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhal určení, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne , datum, , doručené žalovaným žalobci dne , datum, (v textu rozsudku dále jen jako „Okamžité zrušení“), je neplatné. Žalobu odůvodnil tím, že Okamžité zrušení mělo být učiněno pro jednání žalobce údajně spočívající v každodenních pozdních příchodech a urážkách na pracovišti, čímž se žalobce dopustil zvláště hrubého porušení pracovní kázně. Žalobce si však ničeho takového není vědom. Co se týče pozdních příchodů, téměř vždy jezdili žalobce a žalovaný na pracoviště v jednom vozidle a nikdy nebyl žalobce upozorněn, že by se dostavil na pracoviště až po zahájení pracovní doby. V případě urážek na pracovišti si žalobce vybavuje jednu kontroverzní situaci, kdy žádal o zaplacení výplaty, a mezi účastníky řízení došlo ke slovní hádce, kdy se oboustranně častovali hrubšími výrazy, ovšem nic, co by se vymykalo tzv. chlapské výměně názorů. Žalobce dne , datum, zaslal žalovanému dopis, ve kterém uvedl, že okamžité zrušení považuje za neplatné a že trvá na dalším zaměstnávání. Důvody uvedené v Okamžitém zrušení jsou navíc příliš obecné, ty však musí být jasně, určitě a srozumitelně vymezené, tudíž je Okamžité zrušení nepřezkoumatelné a neplatné.

2. Žalovaný se vyjádřil u jednání tak, že s žalobou nesouhlasí a že nedošlo navzdory tomu, co uvádí žalobce, k žádné kamarádské hádce, nýbrž k zásadním urážkám ze strany žalobce, kdy žalobce žalovanému nadával, že je kokot, piča, zkurvysyn, a dokonce chtěl žalovaného napadnout. Žalovanému chodilo ze strany žalobce i obrovské množství výhružných SMSek, situace byla taková, že žalobce se chtěl poprat i s kolegou žalovaného. Před Vánocemi se přitom řešilo i napadení ze strany žalobce jako přestupek, což žalovaný vyhrál. Pokud jde o pozdní příchody, tyto byly skutečně každodenní, kdy v podstatě každý den žalovaný psal žalobci, že se zpozdí, nebylo to o pár minut, ale třeba mezi 10 a 30 minutami, což byla situace, která se musela s žalovaným řešit. Žalobce psal žalovanému, že nechce být zaměstnán a následně přišel přípis, že trvá na dalším zaměstnávání.

3. Soud po provedeném dokazování v průběhu celého řízení vzal z listinných důkazů za prokázané následující podstatné skutečnosti:

4. Z listiny označené jako Pracovní smlouva s datem , datum, , že v této je žalobce označen jako zaměstnanec a žalovaný jako zaměstnavatel, přičemž na základě listiny se žalobce zavázal pro žalovaného od , datum, pracovat jako dělník a žalovaný se zavázal žalobce za takovou práci pravidelně odměňovat. Listina je opatřena podpisy obou účastníků řízení.

5. Z listiny označené jako Okamžité zrušení pracovního poměru s datem , datum, (tj. z Okamžitého zrušení – srov. odst. 1. tohoto rozsudku), že žalobce prostřednictvím této listiny jednostranně ukončil vzájemný vztah s žalobcem založený písemným ujednáním ze dne , datum, , přičemž v tomto Okamžitém zrušení mu mj. sdělil, že „tento pracovní poměr s vámi rozvazujeme okamžitým zrušením podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce pro porušení pracovních povinností, kterých jste se dopustil dne , datum, tím, že jste každodenní pozdní příchod, urážky na pracovišti.“ Okamžité zrušení je opatřeno podpisem žalovaného.

6. Z listiny označené jako Věc: oznámení o trvání na dalším zaměstnávání, včetně odeslané poštovní obálky, že žalobce sdělil žalovanému, že s Okamžitým zrušením nesouhlasí, považuje je za neplatné a trvá na dalším zaměstnávání. Listina je opatřena datem , datum, a podpisem žalobce.

7. Z komunikace pocházející z mobilního telefonu žalovaného za dobu od , datum, do , datum, , že účastníci řízení si elektronickou cestou posílali zprávy mj. tohoto znění: Žalovaný (6:32): Už jdeš? Žalobce: Teprv se oblékám. – Vycházím. – (6:44) Dole. Jindy píše žalovaný (6:34): Kde už jsi? Na to odpovídá žalobce: Teprve dávám boty. Žalobce dne , datum, v 6:31 napsal Dám boty a vyjdu a dne , datum, v 6:30 Dám psovi jen jídlo a vodu a jdu. Dále např. dne , datum, v 9:16 píše žalovaný žalobci , Anonymizováno, pojď, jsem už , Anonymizováno, , na což reaguje žalobce slovy Sorry, teprv vycházím a žalovaný dále , Anonymizováno, , už vycházíš 7 minut a už jdeš od telefonátu 4 minuty, i , Anonymizováno, s , Anonymizováno, došli dříve. Dne , datum, píše žalobce Sorry, převaz trval, vyšel jsem, na což žalovaný odpovídá , Anonymizováno, , musím tě odvézt, zajet pro , Anonymizováno, , otočit , Anonymizováno, , kdy to mam stihnout, když nepřijdeš. A vše musím stihnout do 9:00, tak už pojď. Dále pak v rámci komunikace žalobce převážně sděluje, kde právě je, na což žalovaný odpovídá povětšinou slovy ok nebo v klidu. Celá komunikace přitom byla k důkazu provedena rovněž prostřednictvím mobilního telefonu žalovaného (o tom byl pořízen videozáznam – srov. obsah CD založeného ve spise), kdy tato se zcela shodovala se svou listinnou podobou založenou do spisu žalovaným.

8. Z výpovědi svědka , jméno FO, vzal soud dále za prokázáno, že svědek je dlouholetým kamarádem a spolubydlícím žalovaného. Svědkovi jednou volal žalovaný s tím, že na něj byl žalobce agresivní a nadával mu. Žalobce jednou zazvonil u svědka doma, přičemž byl agresivní, ale tehdy se žalovaný ani nenacházel v místě tohoto bydliště, tudíž svědek celou situaci přehlédl – celé se to vyřešilo tak, že žalobce se svědkovi dokonce omluvil a odešel domů. K takovému incidentu došlo v době kolem událostí týkajících se skončení pracovního poměru žalobce u žalovaného. O pozdních příchodech žalobce svědek neví nic bližšího, neví, kolik dnů z pracovní doby se žalobce takto opozdil, nicméně svědek ví, že to bylo často. Účastníci řízení jezdili do práce spolu, žalobce žalovaného vozil.

9. Z výpovědi žalobce, jenž byl vyslechnut jako účastník řízení, bylo soudem dále zjištěno, že u žalovaného byl zaměstnán jako dělník výroby se dřevem. Pravidelným pracovištěm byl , Anonymizováno, pronajatý žalovaným, a to v , Anonymizováno, . Žalobce pracoval většinou od rána, ale to podle toho, jak řekl žalovaný. Žalobce bydlí v , adresa, na , Anonymizováno, a žalovaný na , Anonymizováno, , přičemž tato místa bydlišť obou účastníků řízení jsou od sebe vzdálena asi minutu nebo dvě minuty cesty, tudíž žalobce vždy šel k domu žalovaného a tam jej žalovaný nabral autem. Když před nástupem do práce žalobce dorazil za žalovaným, někdy na něj čekal žalovaný, jindy na žalovaného čekal žalobce. Cestou na pracoviště se v podstatě pravidelně stavovali v obchodě v , adresa, pro svačinu. Jakmile žalovaný přivezl žalobce na pracoviště, někdy tam žalovaný zůstal, někdy odjel někam jinam, zpátky však vždycky žalovaný žalobce zase odvezl. Mezi účastníky řízení fungovala domluva, kdy žalovaný řekl žalobci, v kolik se další den sejdou. Kolikrát se stalo, že žalobce sám na žalovaného čekal i 20 minut, nikomu to však nevadilo. Žalobce si nepamatuje, že by mu žalovaný nebo kdokoliv jiný vytkl, že chodí před dům žalovaného pozdě. Komunikace vymezená v odst. 7. tohoto rozsudku může být konverzace mezi účastníky řízení. Žalobce ví, že mu tehdy žalovaný napsal vždy právě v čase 6:30, jestli už tam je, načež žalobce dorazil třeba o pár minut později, a dále ještě čekal na žalovaného, který teprve vycházel až třeba o několik minut později. Žalobce neví o tom, že by bylo potřeba být na pracovišti přesně v určitou dobu, pracovalo se tak, kolik se toho vyrobí, stíhalo se normálně, nic nebylo předem dané. Žalobce neví o tom, že by např. někdo vyčkával na to, až žalobce nastoupí a mohl třeba začít pracovat. Žalobce pracoval s , Anonymizováno, , někdy tam byl i jiný kluk, který mu pomáhal. Žalobce si nepamatuje, že by mu žalovaný např. vytkl nějaký pozdní příchod v rámci toho, když jeli na pracoviště. Nadřízeným žalobce byl zásadně žalovaný. Jakmile přijeli na pracoviště, žalobce už většinou věděl, co má dělat, příp. mu to řekl žalovaný. Žalobce si nepamatuje nějakou hádku či vyhrocenou situaci mezi účastníky řízení, sporné věci mezi sebou řešili až poté, co se jejich cesty rozešly, nikdy však nedošlo k tomu, že by žalobce žalovanému nadával sprostě před ostatními spolupracovníky.

10. Ze shodných tvrzení účastníků řízení vzal soud dále za prokázáno, že oba účastníci řízení připojili své podpisy k listině označené jako Pracovní smlouva vymezené v odst. 4. tohoto rozsudku, že dne , datum, bylo žalobci doručeno doporučenou poštou Okamžité zrušení a že žalovanému byla doručena listina označená jako Oznámení na trvání na dalším zaměstnávání, kterou si žalovaný osobně převzal.

11. Soud k důkazu naopak neprovedl elektronickou komunikaci mezi účastníky řízení týkající se údajného vyhrožování žalovanému ze strany žalobce, neboť tato dle data v ní uvedeného spadala do období po Okamžitém zrušení, tudíž i pokud by se zcela zakládala na pravdě a její obsah by byl v plném rozsahu prokázán, pro posouzení (ne)platnosti Okamžitého zrušení by taková skutečnost neměla význam. Přistoupeno nebylo ani k realizaci důkazního návrhu žalovaného v podobě další komunikace mezi účastníky řízení, ze které by se mělo podávat, že žalobce netrval na dalším zaměstnávání, neboť takový návrh byl učiněn po zákonné koncentraci řízení ve smyslu ust. § 118b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (v textu rozsudku dále jen jako „o. s. ř.“) a soud takový důkaz již nemohl připustit (že by snad šlo o výjimku z koncentrace dle ust. § 118b odst. 1 věta poslední o. s. ř. nebylo žalovaným tvrzeno – pokud přitom uváděl, že komunikaci „objevil“ až posléze, s přihlédnutím k tomu, že šlo o komunikaci mezi ním a žalobcem, je pozdější „objevení“ z povahy věci vyloučeno); krom toho ani tento důkaz by nebyl způsobilý ovlivnit nazírání soudu na povahu Okamžitého zrušení.

12. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu:

13. Účastníci řízení se dne , datum, dohodli tak, že žalobce bude pro žalovaného osobně pracovat jako dělník dle pokynů žalovaného, za což bude pravidelně odměňován. Účastníci řízení jezdili na pracoviště žalobce společně automobilem, přičemž se pravidelně setkávali před domem žalovaného a na takové setkání žalobce dorazil vícekrát s několikaminutovým zpožděním, což mu nebylo žalovaným nikdy vytknuto. Dne , datum, bylo žalobci doručeno doporučenou poštou Okamžité zrušení, v němž žalovaný uvedl, že vzájemný vztah účastníků řízení ukončuje z důvodů každodenních pozdních příchodů a urážek na pracovišti, na což žalobce sdělil žalovanému, že trvá na dalším zaměstnávání, a dále se vůči Okamžitému zrušení vymezil žalobou doručenou soudu dne , datum, .

14. Pro právní posouzení byla rozhodující především následující ustanovení právních předpisů:

15. Podle ust. § 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce – s přihlédnutím ke dni doručení Okamžitého zrušení žalobci – ve znění účinném do , datum, (v textu rozsudku dále jen jako „zákoník práce“), pracovněprávní vztahy se řídí tímto zákonem; nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů.

16. Podle ust. § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

17. Podle ust. § 555 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – s přihlédnutím ke dni doručení Okamžitého zrušení žalobci – ve znění účinném do , datum, (v textu rozsudku dále jen jako „o. z.“), právní jednání se posuzuje podle svého obsahu.

18. Podle ust. § 556 o. z., co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (odst. 1). Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají (odst. 2).

19. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě především citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:

20. Soud se především zabýval tím, zda žaloba byla ve smyslu ust. § 72 zákoníku práce, podle něhož neplatnost rozvázání pracovního poměru mj. okamžitým zrušením může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním, podána včas, neboť lhůta ve zmiňovaném ustanovení je lhůtou prekluzivní a soud k zániku práva přihlédne a žalobu o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru z tohoto důvodu zamítne, i když účastník prekluzi práva nenamítal (shodně DRÁPAL, Ljubomír. § 72 [Uplatnění neplatného rozvázání pracovního poměru u soudu]. In: BĚLINA, , adresa, , DRÁPAL, Ljubomír a kol. Zákoník práce. 4. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2023, s. 488, marg. č. , hodnota, ). Soud přitom dospěl k jednoznačnému závěru, že žaloba v tomto směru včasná vskutku byla, neboť pracovní poměr měl Okamžitým zrušením skončit dne , datum, a žaloba byla podána , datum, , tudíž lhůta vyjádřená v ust. § 72 zákoníku práce byla zachována.

21. Dále bylo třeba vypořádat se s námitkou žalobce, že Okamžité zrušení je třeba považovat za neplatné s ohledem na neurčitost důvodů v něm vymezených. Ačkoliv odůvodnění obsažené v samotném Okamžitém zrušení je nanejvýš stručné, po uskutečnění jeho výkladu podle ust. § 555 a § 556 o. z. (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, a k použití občanského zákoníku srov. shora citované ust. § 4 zákoníku práce) nelze dospět k závěru, že by Okamžité zrušení bylo z toho důvodu neplatné. Ze samotného obsahu Okamžitého zrušení vyplývá, že k němu bylo přistoupeno kvůli urážkám na pracovišti a každodenním pozdním příchodům žalobce. V případě urážek na pracovišti je zřejmé, že sám žalobce si byl vědom nějakého incidentu mezi účastníky řízení, který označoval jako „chlapskou výměnu názorů“, tudíž bez ohledu na to, že takový incident nebyl v podrobnostech prokázán (srov. následující odstavec tohoto rozsudku), žalobce zjevně věděl, že právě urážkami na pracovišti měl být myšlen onen incident, který by případně mohl být způsobilým důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru. I pokud by však uvedený důvod (ani po uskutečněném výkladu) dostatečně určitý nebyl, Okamžité zrušení by co do (přinejmenším částečné) určitosti obstálo s ohledem na skutek v podobě každodenních pozdních příchodů, neboť z takto formulovaného důvodu v Okamžitém zrušení muselo být žalobci zřejmé, že pracovní poměr je s ním ukončován i pro jeho (žalovaným tvrzenou) nedochvilnost.

22. Soud se proto v řízení zabýval oběma skutky v Okamžitém zrušení vymezenými. Pokud přitom jde nejprve o jednání žalobce spočívající v údajných urážkách na pracovišti, žalovaný v tomto směru u jednání doplnil, že žalobce žalovaného vulgárně urážel a chtěl jej napadnout. Žalovaný k takovému svému tvrzení označil svědecké výpovědi , jméno FO, a , jméno FO, . V případě prvního jmenovaného svědka žalovaný neuvedl žádné bližší údaje k němu, tudíž soud tohoto nemohl ztotožnit, a tedy předvolat za účelem jeho výslechu. Svědek , jméno FO, naopak vyslechnut byl a ačkoliv soud považuje svědka za zcela věrohodného (byť je svědek spolubydlícím a kamarádem žalovaného, kdy na jednání, při němž byl svědek vyslechnut, jeli společně autem, taková skutečnost sama o sobě nezpůsobuje bez dalšího nevěrohodnost svědka – srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uveřejněný pod č. , hodnota, v časopise Soudní judikatura, roč. 1999 nebo např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), tento neznal žádné skutečnosti ohledně jakéhokoliv incidentu mezi účastníky řízení ani k tvrzeným pozdním příchodům žalobce, tudíž neprokázal naplnění ani jednoho z důvodů vymezených v Okamžitém zrušení. Uskutečněný výslech žalobce pak důvod spočívající v urážení žalovaného žalobcem, resp. jeho snaze žalovaného napadnout, rovněž neprokázal, kdy žalobce si žádnou konkrétní hádku s žalovaným nevybavil a vulgární urážení žalovaného vyloučil. S přihlédnutím k tomu, že k důvodu v podobě urážek na pracovišti účastníci řízení další důkazy nenavrhli, přistoupil soud k poučení podle ust. § 118a o. s. ř. odst. 3 o. s. ř., a to ve vztahu k žalovanému, neboť z hmotněprávní úpravy rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením – z ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce – vyplývá, že povinnost prokázat, že se zaměstnanec skutečně dopustil jednání, v němž byl spatřován důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru, a že jde o jednání představující porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, má zaměstnavatel (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24 3. 2010, sp. zn. , spisová značka, , uveřejněný pod č. 5/2011 v časopise Soudní judikatura nebo rozsudek Nejvyššího soudu za dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Žalovaný však po takovém poučení, které nadto bylo s ohledem na závěry vyplývající z ustálené rozhodovací praxe (například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , který byl uveřejněn ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. , hodnota, , ročník 2012 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ) poskytnuto dvakrát, žádné další důkazy nenavrhl. Soudu tak nezbylo než uzavřít, že v případě tvrzeného skutku v podobě urážek na pracovišti ze strany žalobce (či snad dokonce v podobě záměru fyzicky napadnout žalovaného) žalovaný neunesl důkazní břemeno a soud dále vycházel z toho, že takový důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru žalobce zde nebyl dán.

23. Poněkud odlišná byla situace týkající se druhého skutku v Okamžitém zrušení vymezeného, tedy údajných každodenních pozdních příchodů žalobce. Žalovaný v tomto směru navrhoval v podstatě pouze jeden důkaz, a to elektronickou komunikaci mezi účastníky řízení v rámci mobilní aplikace. Soud se přitom musel nejprve vypořádat s otázkou pravosti takového důkazu, neboť právě pravost komunikace zástupce žalobce v řízení rozporoval. Přitom platí, že je-li zpochybněna pravost soukromé listiny, nese důkazní břemeno pravosti ten, kdo z této listiny vyvozuje sobě příznivé následky, tedy v daném případě žalovaný (shodně např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, a ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ), tudíž bylo dále na žalovaném, aby pravost komunikace prokázal. Soud přitom v řízení dospěl k jednoznačnému závěru, že toto se žalovanému podařilo. Především je třeba poukázat na skutečnost, že žalovaný, aniž by na to byl dopředu upozorněn, na výzvu soudu předložil svůj mobilní telefon a přímo na něm soudu demonstroval jednotlivé zprávy v rámci uvedené komunikace (o tom byl soudem pořízen zvukověobrazový záznam – srov. CD založené ve spise), přičemž tyto se zcela shodovaly s listinami předloženými žalovaným, na kterých taková komunikace byla zachycena. Konečně pak přímo žalobce v rámci svého výslechu připustil, že předmětná komunikace může zachycovat elektronickou korespondenci právě mezi účastníky řízení.

24. Soud nicméně musel dále hodnotit obsah takové komunikace vzhledem k posouzení toho, zda jednání žalobce z ní vyplývající lze kvalifikovat jako porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k žalobcem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, jak má na mysli shora citované ust. § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Obecně se dá říci, že samotná okolnost, že zaměstnanec neomluveně zameškal práci ještě neznamená, že je dán důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce; každé porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, má-li být důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru, musí také dosáhnout „zvlášť hrubé“ intenzity. Znamená to, že i při neomluveném zameškání práce zaměstnancem je nutno se zabývat tím, zda se jedná o ojedinělé nebo opakované jednání, v jaké časové souvislosti, přihlédnout k osobě zaměstnance, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci, k míře jeho zavinění, ke způsobu porušení této povinnosti, k důsledkům porušení povinností pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu, apod. (shodně PUTNA, Mojmír. § 55 [Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem]. In: BĚLINA, , adresa, , DRÁPAL, Ljubomír a kol. Zákoník práce. 4. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2023, s. 388, marg. č. , hodnota, ).

25. Jak se podává z komunikace mezi účastníky řízení, žalobce se v rámci příchodu před dům žalovaného skutečně mnohokrát opozdil, nicméně šlo vždy o zpoždění v řádu několika málo minut, přičemž, a to soud považuje za nejpodstatnější, žalovaný se vůči takovému zpoždění žalobce až na dvě výjimky nikterak nevymezil. První výjimkou byla zpráva z , datum, , kdy žalovaný vytkl žalobci, že vychází už 7 minut a od telefonátu jde 4 minuty, nicméně nic dalšího žalobci nesdělil a nijak s ním takové zpoždění neřešil. Za druhou výjimku lze považovat zprávu ze dne , datum, , v rámci níž žalovaný upozornil žalobce na to, co vše ten den musí žalovaný stihnout a proč je důležité, aby žalobce přišel včas. V ostatních případech žalovaný drobná zpoždění toleroval nejčastěji slovy ok nebo v klidu. Je tak zcela zřejmé, že žalobce objektivně nemohl naznat, že žalovaný má s jeho pozdními příchody nějaký problém a že například tyto hodlá dále řešit. Že by žalovaný žalobci vytknul jeho zpoždění například ústně v automobilu nebo kdekoliv jinde, nebylo v řízení prokázáno. Je tak zřejmé, že jednotlivá zpoždění žalobce zjevně neměla pro žalovaného jako jeho zaměstnavatele jakékoliv zásadnější následky, neboť v opačném případě by taková zpoždění s ním žalovaný již kdykoliv předtím řešil. Stejně tak by žalovaný jistě nepřistoupil k tomu, aby se účastníci řízení cestou na pravidelné pracoviště stavovali do obchodu pro svačinu, jak vypověděl žalobce v rámci svého výslechu a fakticky to potvrdil i žalovaný – naopak by bylo možné očekávat, že v případě relevance každé minuty, o kterou se žalobce opozdil, by žalovaný jakékoliv další zdržení a zastávky nepřipustil.

26. Při hodnocení povahy jednotlivých zpoždění žalobce soud vyšel i z toho, co žalobce uvedl v rámci svého výslechu, tedy že na jeho pracovišti například nebyli další zaměstnanci jakýmkoliv způsobem na práci žalobce, který pracoval s motorovou pilou, závislí (např. z hlediska navazujících prací). Že by snad minutová dochvilnost žalobce byla pro žalovaného nějakým způsobem zásadní (musel by v určitém okamžiku již být někde jinde, čekali by na něj další zaměstnanci apod.), nebylo žalovaným v řízení tvrzeno a nevyšlo to ani jinak najevo, což platí i o případné škodě, která by žalovanému mohla v důsledku zpoždění žalobce vzniknout.

27. Soud na tomto místě na pravou míru uvádí, že jednotlivá zpoždění žalobce lze bez ohledu na to, co bylo uvedeno výše, považovat za zaměstnancovo (žalobcovo) porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci, avšak takové porušení s ohledem na výše uvedené v žádném případě nelze vyhodnotit jako porušení uskutečněné zvlášť hrubým způsobem ve smyslu ust. § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, v rámci něhož by zaměstnavatel (žalovaný) mohl přistoupit k okamžitému zrušení pracovního poměru, které nadto může být učiněno pouze výjimečně. S přihlédnutím k provedenému dokazování by jednání žalobce (v případě splnění ostatních podmínek) mohlo být způsobilým důvodem nanejvýš pro výpověď podle ust. § 52 písm. g) zákoníku práce, a to pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci. Jestliže však žalovaný přistoupil k takto výjimečnému a radikálnímu způsobu řešení v podobě okamžitého zrušení pracovního poměru, aniž by například žalobce vyzval k nápravě jeho jednání a teprve poté případně zrušil pracovní poměr žalobce, a to výpovědí, nelze takové právní jednání hodnotit jinak než jako neplatné. Ze všech výše uvedených důvodů proto soud žalobě vyhověl a určil neplatnost Okamžitého zrušení, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

28. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem II. podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně procesně úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů ve výši 27 480 Kč. Přitom soud vycházel z těchto nákladů:- Mimosmluvní odměna za 5 úkonů právní služby po 2 500 Kč, resp. 3 700 Kč dle ust. 6 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění účinném do , datum, (úkony právní služby učiněné a hotové výdaje vynaložené do tohoto data), resp. od , datum, (úkony právní služby učiněné a hotové výdaje vynaložené po tomto datu) – v rozsudku dále jen jako „AT“ – ve spojení s ust. § 7 bod 5. AT a ust. § 9 odst. 3 písm. a) AT, při tarifní hodnotě 35 000 Kč (v době do , datum, ), resp. 65 000 Kč (v době od , datum, ), které uskutečnil zástupce žalobce, přičemž jsou jimi tyto úkony:o převzetí a příprava zastoupení dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) AT,o návrh ve věci samé ze dne , datum, dle ust. § 11 odst. 1 písm. d) AT,o účast zástupce žalobce na jednání před podepsaným soudem dne , datum, dle ust. § 11 odst. 1 písm. g) AT,o účast zástupce žalobce na jednání před podepsaným soudem dne , datum, dle ust. § 11 odst. 1 písm. g) AT,o účast zástupce žalobce na jednání před podepsaným soudem dne , datum, dle ust. § 11 odst. 1 písm. g) AT,- 5 náhrad hotových výdajů advokáta dle ust. § 13 odst. 1, odst. 4 AT za 6 úkonů právní služby – 4 po 300 Kč (náhrady za výdaje vynaložené v rámci úkonů do , datum, ) a 1 po 450 Kč (náhrada za výdaje vynaložené v rámci úkonu po , datum, ) – tj. celkem 1 650 Kč,- náhrada za promeškaný čas zástupce žalobce v souvislosti s účastí na jednáních u podepsaného soudu dne , datum, , , datum, a , datum, za čas strávený cestou ze sídla zástupce a zpět – 12 i jen započatých půlhodin dle ust. § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT ve výši 12 x 100 Kč, tedy dohromady 1 200 Kč,- náhrada za promeškaný čas zástupce žalobce v souvislosti s účastí na jednání dne , datum, , u něhož mělo dojít k vyhlášení rozhodnutí (jednání však bylo odročeno), ve výši jedné poloviny, dle ust. § 14 odst. 2 AT, tedy 1 250 Kč,- náhrada jízdného zástupce žalobce dle ust. § 137 odst. 1 o. s. ř. za cesty k jednáním u podepsaného soudu ze sídla zástupce žalobce a zpět dne , datum, , , datum, a , datum, - cesty k ústním jednáním z , adresa, a zpět motorovým vozidlem , Anonymizováno, , Anonymizováno, v rozsahu 130 km, při spotřebě 7,2 l/100 km, ceně benzínu 38,20 Kč/l a sazbě základní náhrady za 1 km jízdy 5,60 Kč/km dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. v celkové výši 3 x 1 086 Kč, tedy 3 258 Kč,- náhrada za 21 % DPH podle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. z částky 21 058 Kč, a to ve výši 4 422 Kč, neboť zástupce žalobce prokázal, že je jejím plátcem a- úhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč.

29. Soud k náhradě nákladů řízení především dodává, že ačkoliv žalobce účtoval účast u jednání dne , datum, částkou 2 500 Kč, tato mu nemohla být přiznána, neboť uvedeného dne mělo dojít toliko k vyhlášení rozhodnutí, a především se takové vyhlášení ani neuskutečnilo a jednání bylo bez dalšího odročeno, pročež žalobci náleží pouze náhrada za ztrátu času ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny – s ohledem na to, že nešlo o úkon právní služby, zástupci žalobce za takovou účast nenáleží ani náhrada hotových výdajů. Pokud jde dále o náhradu za promeškaný čas a jízdné, žalobce toto účtoval toliko za 3 ze 4 proběhnuvších jednání, tudíž soud takovou náhradu přiznal právě pouze za tato 3 jednání, neboť jestliže strana požádá o náklady v nižší míře, zpravidla se jí tyto náklady přiznávají právě v této nižší míře, zvláště pokud je zastoupena advokátem, protože je její povinností střežit si právo; pokud požádá o méně, pak se má za to, že její vůle odpovídá jejímu projevu vůle, a že tedy více nepožaduje (shodně BÍLÝ, Martin. § 151 [Určení nákladů a vykonatelnost rozhodnutí]. In: SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, DOLEŽÍLEK, Jiří a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání (3. aktualizace). , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2024, marg. č. , hodnota, .). Soud žalobci naopak přiznal více v případě náhrady za cestovné v rámci jím účtovaných cest, poněvadž žalobce do svého výpočtu zahrnul zjevně nesprávné údaje neodpovídající vyhlášce č. 398/2023 Sb., tudíž soud při určení výše náhrady v tomto směru postupoval z úřední povinnosti a ze správného výpočtu.

30. Náklady řízení byl žalovaný zavázán zaplatit žalobci ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., a to k rukám zástupce žalobce dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.