27 C 437/2025

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Viktorem Doležílkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 21 019 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 14 500 Kč s 11,50% úrokem z prodlení od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 6 519 Kč s 12,75% úrokem z prodlení od datum do zaplacení, dále co do 11,50% úroku z prodlení z částky 14 500 Kč od datum do datum a dále co do 1,25% úroku z prodlení z částky 14 500 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 089,08 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 21 019 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení, jak jsou tyto specifikovány ve výroku I. a II. tohoto rozsudku, z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne datum mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností Anonymizováno právnická osoba., IČO IČO, sídlem adresa a žalovaným, na jejímž základě poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému 14 500 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného č. č. účtu a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit včetně úroku a poplatků nejpozději dne datum, což však neučinil. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splatit. Žalobkyně tak požaduje krom úrokového příslušenství jistinu ve výši 14 500 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 089,96 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva dne datum.

2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil.

3. K ústnímu jednání se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast neomluvil. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (v textu rozsudku dále jen jako „o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků.

4. Z listinných důkazů, které byly provedeny u jednání, vzal soud za prokázané následující skutečnosti:

5. Z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. spisová značka opatřené datem datum a listiny označené jako Potvrzení o platbě opatřené datem datum, že předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 14 500 Kč, a to výplatou na účet žalovaného č. č. účtu. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit nejpozději do 30 dnů od okamžiku odeslání finančních prostředků žalovanému, přičemž zápůjční úroková sazba činí 36 % ročně. Žalovaný je v listině označen svým jménem a příjmením, rodným číslem, číslem občanského průkazu, adresou trvalého bydliště, číslem bankovního účtu, telefonním číslem a emailem. Listina je podepsána elektronickým kódem Anonymizováno. Na účet předchůdkyně žalobkyně byla z účtu žalovaného dne datum odeslána autorizační platba ve výši 1 Kč. Anonymizováno smlouvy činí 1946,15 %.

6. Z listiny označené jako Úvěruschopnost klienta k půjčce č. hodnota, že žalovaný prohlásil příjem ze zaměstnání ve výši 28 935 Kč a výdaje 8 000 Kč, z toho 3 000 Kč na nebankovní úvěry a 5 000 Kč na ostatní výdaje.

7. Z listiny označené jako Potvrzení o provedení transakce ze dne datum, že z účtu předchůdkyně žalobkyně byla provedena dne datum platba na bankovní účet číslo č. účtu ve výši 14 500 Kč. Platba byla identifikována pod VS var. symbol.

8. Z Přípisu od společnosti právnická osoba., ze dne datum, že společnost eviduje účet č. č. účtu vedený na jméno žalovaného. Dne datum byla na účet připsána částka 14 500 Kč identifikována variabilním symbolem var. symbol.

9. Z listiny označené jako DÍLČÍ SMLOUVA O POSTOUPENÍ POHLEDÁVEK včetně seznamu, že předchůdkyně žalobkyně postoupila dne datum pohledávku za žalovaným vyplývající ze shora uvedené smlouvy na žalobkyni.

10. Z listiny označené jako Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne datum vč. Potvrdenie o podaji doporučenej zásielky ze dne datum, že právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do tří dnů; tuto výzvu zaslala právní zástupkyně žalobkyně dne datum na adresu žalovaného.

11. Z ostatních v řízení provedených, avšak v rozsudku neuvedených důkazů, soud nezjistil žádné další podstatné skutečnosti, které by měly význam pro právní hodnocení skutkového stavu.

12. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu:

13. Žalovaný se dne datum dohodl s předchůdkyní žalobkyně tak, že předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku 14 500 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu s úroky; předchůdkyně žalobkyně přitom s náležitou péčí nezjišťovala, jestli žalovaný bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky předchůdkyni žalobkyně vrátit; žalovaný obdržel od předchůdkyně žalobkyně částku 14 500 Kč a doposud neuhradil ničeho; předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným převedla dne datum na žalobkyni; žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení žalobou požadované částky dne datum.

14. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni uzavření shora jmenované smlouvy (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Dle ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření shora jmenované smlouvy (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:

20. Soud v prvé řádě konstatuje, že aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. Soud pak smlouvu uzavřenou mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně hodnotí jakožto smlouvu o úvěru, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena předchůdkyní žalobkyně jako podnikatelkou v rámci její podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva jako taková přitom byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, jak má na mysli ust. § 562 odst. 1 o. z. Klíčovou relevanci pak v projednávaném sporu má citované ust. § 86 ZoSÚ, neboť tento upravuje povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR z rozhodnutí z datum, sp. zn. spisová značka, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z datum, sp. zn. spisová značka, jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze právnická osoba), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

21. Dále podepsaný soud konstatuje, že s ohledem na znění shora citovaného ust. 87 odst. 1 ZoSÚ nedodržení povinnosti věřitele dle ust. § 86 ZoSÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy, ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

22. Soud přitom nevzal za prokázáno, že by před uzavřením smlouvy předchůdkyně žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně v žalobě sice obecně tvrdila, že její předchůdkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, avšak k tomuto svému tvrzení nepředložila žádné důkazy. Formulář označený jako Úvěruschopnost klienta k půjčce č. hodnota soud nepovažuje ve světle výše citované judikatury za dostatečný podklad k učinění závěru o úvěruschopnosti žalovaného, když tento obsahuje pouze neověřené informace poskytnuté žalovaným. Soud byl proto připraven žalobkyni poučit dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., avšak žalobkyně se nedostavila k jednání před soudem, čímž se připravila o možnost být ze strany soudu poučena, neboť soud činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o. s. ř. Soudu tak nezbylo než uzavřít, že žalobkyně v rámci svého tvrzení, že její předchůdkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, neunesla důkazní břemeno a vzhledem k uvedenému dovodil soud absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru č. spisová značka ze dne datum pro rozpor se zákonem (shora citované § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (ust. § 87 odst. 1 věta druhá ZoSÚ).

23. S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, v níž byl sjednán spotřebitelský úvěr, nebyla platně uzavřena. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku, poplatcích a smluvních pokutách. Žalobkyně tak má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je žalovaný povinen toto obohacení v celkovém rozsahu 14 500 Kč vrátit. Jelikož žalovaný oproti obdržení částky ve výši 14 500 Kč neuhradil ničeho, soud žalobě vyhověl právě ohledně částky 14 500 Kč představující nevrácené peněžní prostředky poskytnuté žalovanému, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud vzal za prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne datum, která mu byla odeslána dne datum na adresu uvedenou ve smlouvě a soud tak má podle § 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, za to, že uvedená zásilka se dostala do dispozice žalovaného třetí pracovní den po odeslání, přičemž žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky do tří dnů, tudíž se dostal do prodlení datum, pročež soud co do úrokového příslušenství žalobě v takovém rozsahu vyhověl, jak je rovněž uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku; úroky přitom byly přiznány podle § 1970 o. z. a ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II.).

24. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a vyplývá z poměru procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalovaného. Žalobkyně se domáhala zaplacení celkem částky 21 019 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 14 500 Kč (výrok I. tohoto rozhodnutí) a neúspěšná byla co do částky 6 519 Kč (výrok II. tohoto rozhodnutí). Celkový úspěch žalobkyně tak představuje 69 % a neúspěch 31 %. Na náhradě nákladů řízení tak soud žalobkyni přiznal 38 % nákladů řízení, které žalobkyni vznikly. Soud žalobkyni přiznal odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis předžalobní výzvy k plnění, sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. a) a písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen vyhlášky). Odměna za tyto úkony byla stanovena dle § 14b odst. 1 vyhlášky ve výši 1 200 Kč (3 x 400 Kč). Za každý úkon právní služby soud žalobkyni přiznal náhradu hotových výdajů dle ust. § 14b odst. 6 vyhlášky ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč). Náhrada 21 % DPH dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. z přiznané odměny a náhrad (tj. z částky 1 500 Kč) odpovídá částce 315 Kč. Dále soud žalobkyni jako součást nákladů řízení přiznal soudní poplatek ve výši 1 051 Kč (tj. poplatek již zaplacený spolu s jeho doplatkem, jak o tom bude rozhodnuto samostatným usnesením). Z celkové náhrady nákladů řízení ve výši 2 866 Kč pak náleží žalobkyni 38 %, což představuje částka 1 089,08 Kč. Soud v předmětné věci aplikoval ustanovení § 14b vyhlášky, protože z úřední činnosti je mu známo, že již u něj byly projednávány další shodné návrhy, které žalobkyně podala po datum, tedy za účinnosti tohoto ustanovení vyhlášky.

25. Dlužnou částku včetně příslušenství, jakož i náklady řízení byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř., k náhradě nákladů řízení soud žalovaného zavázal k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí (exekuci).