27 C 452/2023

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Viktorem Doležílkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 40 087,45 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 25 700 Kč s 11,75% úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 1 908,44 Kč, 11,75% úroku z prodlení z částky 27 608,44 Kč od [datum] do [datum], 11,75% úroku z prodlení z částky 1 908,44 Kč od [datum] do zaplacení, 11,75% úroku z částky 27 608,44 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku 16 881,56 Kč, kapitalizovaného úroku 2 995,33 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky 217 Kč a částky 12 479,01 Kč s 11,75% úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna doplatit státu – České republice na soudním poplatku 401 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet Okresního soudu v Ostravě.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení 40 087,45 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení a úroků, jak jsou tyto specifikovány ve výroku I. a II. tohoto rozsudku (kapitalizovaný úrok 16 881,56 Kč ve skutečnosti představuje nesplacený poplatek ve výši 14 681,56 Kč a poplatky za upomínání žalované a za předání pohledávky k vymáhání ve výši 2 200 Kč; kapitalizovaný smluvní úrok v sazbě 44,00 % ročně z nesplacené jistiny úvěru ve výši 27 608,44 Kč, a to za období 90 dnů ode dne následujícího po dni splatnosti poslední splátky závazku, tj. od [datum] do [datum] ve výši 2 995,33 Kč), z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně - společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] a žalovanou, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala tuto částku právní předchůdkyni spolu s dalšími poplatky ve výši 16 590 Kč vrátit v 78 týdenních splátkách, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Před uzavřením smlouvy předchůdkyně žalobkyně prověřovala schopnost žalované úvěr splatit. Žalovaná na svůj dluh uhradila 4 300 Kč, pročež žalobkyně požaduje krom úrokového příslušenství jistinu ve výši 27 608,44 Kč, nesplacený poplatek ve výši 14 681,56 Kč, když poplatek představuje příslušenství pohledávky vypočítané do dne splatnosti poslední splátky závazku, tj. do [datum], nesplacené poplatky za upomínání žalované a za předání pohledávky k vymáhání ve výši 2 200 Kč a smluvní pokutu ve výši 12 479,01 Kč (tj. 0,1 % za každý započatý den prodlení z dlužné částky ve výši 27 608,44 Kč za dobu od [datum] do [datum]). Z právní předchůdkyně žalobkyně byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalované oznámeno. Žalované byla zaslána předžalobní výzva.

2. K ústnímu jednání se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Žalovaná svou neúčast neomluvila. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků.

3. Soud po provedeném dokazování u jednání vzal z listinných důkazů za prokázané následující skutečnosti:

4. Z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] opatřené datem [datum], že v této je žalovaná označena jménem, příjmením a rodným číslem a že v listině se právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná dohodli tak, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytne žalované v hotovosti částku ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku s dalšími poplatky právní předchůdkyni vrátit, a to v 78 týdenních splátkách. V listině je mj. uvedeno, že„ zákazník podpisem Smlouvy stvrzuje, že obdržel v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru (…).“ Listina je opatřena podpisy právní předchůdkyně žalobkyně a žalované.

5. Z listiny označené jako [anonymizováno] karta – Žádost o spotřebitelský úvěr označené datem [datum], že v jednotlivých kolonkách jsou stran žalované uvedeny údaje, které žalovaná sdělila předchůdkyni žalobkyně, a to o bydlení, počtu vyživovaných osob, zaměstnání, příjmech aj. Listina je opatřena podpisy právní předchůdkyně žalobkyně a žalované.

6. Z listiny označené jako Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně Přílohy [číslo] smlouvy o postoupení pohledávek ve znění dodatku [číslo] že pohledávka za žalovanou vyplývající ze shora jmenované smlouvy byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Smlouva je podepsána oběma smluvními stranami.

7. Z listiny označené jako [anonymizováno] o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně podacího archu ze dne [datum], že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky vyplývající ze shora jmenované smlouvy na žalobkyni a vyzvala ji k zaplacení žalobou požadované částky do 10 dnů od doručení oznámení; toto oznámení zaslala právní předchůdkyně žalobkyně na adresu žalované uvedenou ve smlouvě.

8. Z ostatních v řízení provedených, avšak v rozsudku neuvedených, důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti.

9. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu:

10. Žalovaná se dne [datum] dohodla s právní předchůdkyní žalobkyně tak, že se zavázala jí poskytnout částku 30 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku právní předchůdkyni žalobkyně spolu s dalšími úhradami vrátit; právní předchůdkyně přitom nezjišťovala, jestli žalovaná bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky žalobkyni vrátit; žalovaná obdržela od žalobkyně právě částku 30 000 Kč a doposud uhradila 4 300 Kč; nárok právní předchůdkyně byl postoupen na žalobkyni; předchůdkyně žalobkyně poprvé vyzvala žalovanou k zaplacení žalobou požadovaných částek dopisem odeslaným žalované dne [datum] s tím, nechť tak učiní do 10 dnů od doručení.

11. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Dle ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

14. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 1879 a násl. o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:

19. Soud nejprve uvádí, že věcnou legitimaci žalobkyně lze dovodit ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], kterou vyhodnocuje jako platně uzavřenou, a na základě které přešla na žalobkyni mj. pohledávka ze smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní a žalovanou. Soud pak uzavřenou smlouvu hodnotí jakožto smlouvu o úvěru, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena právní předchůdkyní jako podnikatelkou v rámci její podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva jako taková přitom byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, jak má na mysli ust. § 562 odst. 1 o. z. [příjmení] relevanci mají pak v projednávaném sporu citované ust. §§ 86 a 87 ZoSÚ, neboť tyto upravují povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR z rozhodnutí z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

20. Dále podepsaný soud konstatuje, že ačkoliv by při užití toliko jazykového výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ (v intencích vnitrostátních předpisů) v případě absence řádného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru přicházela v úvahu relativní neplatnost takové smlouvy, je soud povinen užít rovněž eurokonformní výklad tohoto ustanovení. Přitom je zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Lze zmínit rozsudek Evropského soudního dvora (druhého senátu) ze dne [datum], sp. zn. [anonymizováno] [číslo], který v rámci rozhodování o předběžné otázce uzavřel, že články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

21. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

22. Soud přitom nevzal za prokázáno, že by před uzavřením shora uvedené smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně k důkazu navrhla kartu zákazníka, ze samotné zákaznické karty přitom bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně kalkulovala s odhadovanými měsíčními výdaji žalované, tudíž je zjevné, že předchůdkyně žalobkyně vůbec nezkoumala výdajovou stránku poměrů žalované a spolehla se toliko na sdělení žalované, popř. na to, co sama odhadla právní předchůdkyně žalobkyně. Ze zákaznické karty je dále patrné, že předchůdkyně žalobkyně sice měla mít k dispozici pracovní smlouvu a výplatní pásky, avšak tyto listiny soudu předloženy nebyly. Z provedeného dokazování vyšlo jednoznačně najevo, že pokud jde jak o příjmovou, tak výdajovou stránku žalované, se předchůdkyně žalobkyně v rozporu se shora citovanou judikaturou spolehla pouze na to, co jí sdělila žalovaná. Soud byl připraven u ústního jednání v tomto směru žalobkyni poučit o nutnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, avšak žalobkyně se nedostavila k jednání před soudem a připravila se tak o možnost být ze strany soudu poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. S ohledem na neunesení důkazního břemene ohledně splnění povinností posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti shora jmenované smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.).

23. S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, v níž byl sjednán spotřebitelský úvěr, nebyla platně uzavřena. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku, poplatcích a smluvních pokutách. Žalobkyně tak má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., a podle § [číslo] odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je žalovaná povinna toto obohacení v celkovém rozsahu 25 700 Kč vrátit. Jelikož žalovaná oproti obdržení finančních prostředků ve výši 30 000 Kč uhradila žalobkyni 4 300 Kč, jak tvrdila sama žalobkyně, soud žalobě vyhověl právě ohledně částky 25 700 Kč představující nevrácené peněžní prostředky poskytnuté žalované, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud vzal za prokázáno, že nárok přešel na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek dne [datum], což bylo žalované výzvou ze dne [datum] sděleno, kdy výzva byla zaslána na adresu uvedenou ve smlouvě dne [datum] a soud tak má podle § 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, za to, že uvedená zásilka se dostala do dispozice žalované třetí pracovní den po odeslání. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky do 10 dnů od doručení výzvy, tudíž se dostala do prodlení dne [datum]. Soud tedy vyhověl co do úrokového příslušenství v žalobě v takovém rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku; úroky přitom byly přiznány podle § 1970 o. z. a ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II.)

24. Výrokem III. soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně převážně úspěšnější žalované vzniklo právo na náhradu nákladů řízení, avšak podle obsahu spisu žalované žádné náklady nevznikly.

25. Žalobkyně ve věci podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, z něhož uhradila soudní poplatek ve výši 1 604 Kč, elektronický platební rozkaz ve věci vydán nebyl a věc byla převedena do řízení C, přičemž s ohledem na ustanovení položky 2 bod 2 sazebníku poplatků – přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, měl být soudní poplatek ve věci uhrazen dle položky 1 písm. b) sazebníku poplatků, a to ve výši 2 005 Kč. Soud proto rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit státu na soudním poplatku částku 401 Kč na účet Okresního soudu v Ostravě, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku. Lhůta splatnosti byla určena v souladu s ust. § 7 odst. 1 věta druhá zákona o soudních poplatcích.