27 C 594/2024

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Viktorem Doležílkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 26 089 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 26 089 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 16 618,73 Kč od , datum, do zaplacení, úroku ve výši 23,79 % ročně z částky 16 618,73 Kč od , datum, do zaplacení, kapitalizovaného úroku 7 982,34 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení 4 788,01 Kč, zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna doplatit státu – České republice na soudním poplatku 261 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet Okresního soudu v , adresa, . 1 Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 26 089 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení a úroků, jak jsou tyto specifikovány ve výroku I. tohoto rozsudku (kapitalizovány byly v částce 7 982,34 Kč za dobu od , datum, do , datum, , a dále dle aktuální dlužné jistiny za dobu od , datum, do , datum, – smluvní úroky, resp. v částce 4 788,01 Kč za dobu od , datum, do , datum, , a dále dle aktuální dlužné jistiny za dobu od , datum, do , datum, – úroky z prodlení), z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , RČ, ze dne , datum, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, (v textu rozsudku dále jen jako „právní předchůdkyně“) – a žalovaným, na základě které se předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 21 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku právní předchůdkyni spolu s dalšími poplatky (částkou 26 119 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 20 246 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,79 % ročně, odměny za zpracování za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 373 Kč) vrátit v 21 měsíčních splátkách ve výši 2 244 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, . Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného poskytnuté peníze splatit, a to zejména prostřednictvím tzv. Zákaznické karty. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 17 530 Kč a za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu žaloby bylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno celkem 3 500 Kč.2 Žalovaný se vyjádřil u jednání tak, že s žalobou nesouhlasí, neboť dlužnou částku ani nemá z čeho zaplatit. Žalovaný od předchůdkyně žalobkyně obdržel na základě shora uvedené smlouvy částku 21 000 Kč.3 Soud po provedeném dokazování u jednání vzal z listinných důkazů za prokázané následující skutečnosti:4 Z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru opatřené datem dne , datum, , že se právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dohodli tak, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytne žalovanému v hotovosti částku ve výši 21 000 Kč a žalovaný se zavázala tuto částku s dalšími poplatky právní předchůdkyni vrátit. V listině je mj. uvedeno, že „zákazník, který sjednal rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení, shora uvedeným podpisem smlouvy stvrzuje, že obdržel v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru.“ Listina je opatřena podpisem právní předchůdkyně žalobkyně a podpisem žalovaného.5 Z listiny označené jako Zákaznická karta opatřené datem , datum, , že v jednotlivých kolonkách jsou stran žalovaného uvedeny zejména tyto údaje: nejvyšší dosažené vzdělání: základní; druh bydlení – nájemník; zdroje příjmů – částečný úvazek; zaměstnání ověřeno – pracovní smlouva, výpisy z účtu; pracovní zařazení – úklidový pracovník; celkový čistý příjem domácnosti – 26 292 Kč. Listina je opatřena podpisy právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného.6 Z listiny označené jako Smlouva o postoupení pohledávek ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, včetně příslušných stran seznamu postoupených pohledávek, že pohledávka za žalovaným vyplývající ze shora jmenované smlouvy byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Smlouva je podepsána oběma smluvními stranami.7 Z ostatních v řízení provedených a v rozsudku neuvedených důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti.8 Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu:9 Žalovaný se dne , datum, dohodl s právní předchůdkyní žalobkyně tak, že právní předchůdkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku 21 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku právní předchůdkyni spolu s dalšími úhradami vrátit; právní předchůdkyně přitom nezjišťovala, jestli žalovaný bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky právní předchůdkyni vrátit; žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně právě částku 21 000 Kč a doposud uhradil částku 21 030 Kč.10 Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni shora uvedené smlouvy mezi účastníky řízení (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11 Podle ust. § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12 Dle ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni shora uvedené smlouvy mezi účastníky řízení (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13 Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).14 Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15 Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16 Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:17 Soud nejprve uzavírá, že věcnou legitimaci žalobkyně lze dovodit ze smlouvy o postoupení pohledávek, kterou vyhodnocuje jako platně uzavřenou, a na základě které přešla na žalobkyni mj. pohledávka ze smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní a žalovaným.18 Soud dále uvádí, že smlouvu uzavřenou mezi účastníky vyhodnocuje jakožto smlouvu o úvěru, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena předchůdkyní žalobkyně jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak zákona o spotřebitelském úvěru. Klíčovou relevanci mají pak v projednávaném sporu citované §§ 86 a 87 ZoSÚ, neboť tyto upravují povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR z rozhodnutí z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.19 Dále podepsaný soud konstatuje, že ačkoliv by při užití toliko jazykového výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ (v intencích vnitrostátních předpisů) v případě absence řádného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru přicházela v úvahu relativní neplatnost takové smlouvy, je soud povinen užít rovněž eurokonformní výklad tohoto ustanovení. Přitom je zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, (dále jen „směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Lze zmínit rozsudek Evropského soudního dvora (druhého senátu) ze dne , datum, , sp. zn. C-679/18, který v rámci rozhodování o předběžné otázce uzavřel, že články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.20 Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle ust. § 86 ZoSÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.21 Soud přitom nevzal za prokázáno, že by před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že tuto svou povinnost právní předchůdkyně žalobkyně splnila prostřednictvím dokladů získaných od žalovaného, nicméně toliko z listiny označené jako karta zákazníka nelze dospět k pozitivnímu závěru o tom, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, neboť z této se podávají pouze údaje, které předchůdkyni žalobkyně sdělil žalovaný, aniž by však z této (či jiné) listiny bylo zřejmé, zda takové údaje byly i ověřeny. Soud poučil žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o nutnosti označit a předložit další důkazy k tomu, jak právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, kdy je třeba zkoumat příjmy i výdaje žalované a způsob plnění dosavadních dluhů. Žalobkyně po tomto poučení soudu žádné další důkazy neoznačila a již označené nepředložila. Vzhledem k uvedenému dovodil soud absolutní neplatnost smlouvy úvěru ze dne , datum, pro rozpor se zákonem (shora citované § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).22 S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru nebyla platně uzavřena. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úrocích a poplatcích. Žalobkyně by tak měla právo toliko na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z., nicméně žalovaný oproti obdržení částky 21 000 Kč zaplatil žalobkyni dohromady 21 030 Kč (toto uvádí sama žalobkyně v žalobě), lze tudíž uzavřít, že žalovaný není z titulu předmětné úvěrové smlouvy žalobkyni dlužen ničeho. Proto soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I.23 Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého plně procesně úspěšnému žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož se však žalovaný náhrady nákladů řízení u jednání výslovně vzdal, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.24 Žalobkyně ve věci podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, z něhož uhradila soudní poplatek ve výši 1 044 Kč, elektronický platební rozkaz ve věci vydán nebyl a věc byla převedena do řízení C, přičemž s ohledem na ustanovení položky 2 bod 2 sazebníku poplatků – přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, měl být soudní poplatek ve věci uhrazen dle položky 1 písm. b) sazebníku poplatků, a to ve výši 1 305 Kč. Soud proto rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit státu na soudním poplatku částku 261 Kč na účet Okresního soudu v , adresa, , jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku. Lhůta splatnosti byla určena v souladu s ust. § 7 odst. 1 věta druhá zákona o soudních poplatcích.