27 C 63/2025

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Viktorem Doležílkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované A , narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované B o zaplacení 25 387,72 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 11 500 Kč s 12,75% úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 13 887,72 Kč, 14,75% úroku z prodlení z částky 917,64 Kč od , datum, do zaplacení, 14,75% úroku z prodlení z částky 11 500 Kč od , datum, do , datum, a 2% úroku z prodlení z částky 11 500 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna doplatit státu – České republice na soudním poplatku 200 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet , Anonymizováno, , Anonymizováno, v , adresa, .

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení 25 387,72 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení, jak jsou tyto specifikovány ve výroku I. a II. tohoto rozsudku, z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 21 600 Kč s možností postupného čerpání. Žalobkyně poskytla žalované částku v celkové výši 11 500 Kč, konkrétně dne , datum, částku 3 000 Kč, dne , datum, částku 5 000 Kč, dne , datum, částku 2 500 Kč a dne , datum, částku 1 000 Kč, to vždy bezhotovostním převodem na bankovní účet. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatky a úrokovým příslušenstvím vrátit. Před uzavřením smlouvy byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované. Žalovaná však sjednaný úvěr nesplácela řádně a včas, pročež žalobkyně úvěr ke dni , datum, zesplatnila a požaduje krom úrokového příslušenství jistinu ve výši 11 499,99 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 228,85 Kč, poplatek za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 660 Kč, poplatek za službu „Informační SMS servis“ ve výši 28,80 Kč a smluvní úrok 12 970,08 Kč. Žalovaná ani přes výzvu žalobkyně neuhradila ke dni podání žaloby ničeho.

2. Žalovaná se ve věci žádným způsobem nevyjádřila.

3. K ústnímu jednání se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast neomluvil. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (v textu rozsudku dále jen jako „o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků.

4. Z listinných důkazů, které byly provedeny u jednání, vzal soud za prokázané následující skutečnosti:

5. Z listiny označené jako Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , opatřené datem , datum, , že v této je žalovaná označena jako „klient“ jménem, příjmením, rodným číslem, adresou a bankovním účtem č. , IBAN, . V listině se účastníci dále dohodli tak, že žalobkyně poskytne žalované částku až do výše 21 600 Kč a žalovaná poskytnuté finanční prostředky splatí v pravidelných denních splátkách. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) byla stanovena na 1 850,69 %. Listina je podepsána smluvními stranami.

6. Z listiny označené jako Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, ., označené datem , datum, , že v jednotlivých kolonkách jsou stran žalované uvedeny tyto údaje: celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti: 3; počet členů ve společně hospodařící domácnosti s příjmem: 2; pravidelné měsíční výdaje na půjčky: 0 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení: 11 500 Kč; Ostatní nezbytné výdaje: 2 000 Kč; Ostatní zbytné výdaje: 2 000 Kč; Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu: 14 850 Kč; Výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem: 18000 Kč; Regionální koeficient: 1; Rezerva pro výdaje: 600 Kč; Vypočítané minimální výdaje: 6 905 Kč; Disponibilní příjem: 6 500 Kč; Počet doporučených prodloužení: 0; Posouzení úvěruschopnosti: úspěšné.

7. Z listiny označené jako Žádost o součinnost opatřené datem , datum, , že společnost , právnická osoba, . uvedla, že bankovní účet č. , č. účtu, náleží žalované, když na tento účet žalované byly připsány platby ze strany žalobkyně v celkové výši 11 500 Kč. Konkrétně dne , datum, platba ve výši 3 000 Kč pod VS , var. symbol, , dne , datum, platba ve výši 5 000 Kč pod VS , var. symbol, , dne , datum, platba ve výši 2 500 Kč pod VS , var. symbol, a dne , datum, platba ve výši 1 000 Kč pod VS , var. symbol, .

8. Z listiny označené jako Výzva k úhradě před podáním žaloby opatřené datem , datum, včetně podacího lístku z téhož dne, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky ve výši 26 840,11 Kč do tří dnů. Zástupce žalobkyně odeslal uvedenou listinu dne , datum, žalované.

9. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu:

10. Žalovaná se dne , datum, dohodla s žalobkyní tak, že jí poskytne finanční částku až do výše 21 600 Kč, když žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 11 500 Kč, které byly žalované vyplaceny ve 4 postupných platbách a žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit společně s poplatky a úrokovým příslušenstvím; žalovaná žalobkyni oproti obdržení peněž doposud neuhradila ničeho; žalobkyně před vzájemným ujednáním nezjišťovala dostatečně, jestli žalovaná bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky s dalšími poplatky žalobkyni vrátit; žalobkyně vyzvala žalovanou dne , datum, k zaplacení žalobou požadované částky do 3 dnů.

11. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni uzavření shora jmenované smlouvy a jejích dodatků (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Dle ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření shora jmenované smlouvy (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:

17. Soud uzavřenou smlouvu hodnotí jakožto smlouvu o úvěru, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena žalobkyní jako podnikatelkou v rámci její podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva jako taková přitom byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, jak má na mysli ust. § 562 odst. 1 o. z. Klíčovou relevanci pak v projednávaném sporu má citované ust. § 86 ZoSÚ, neboť tento upravuje povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR z rozhodnutí z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

18. Dále podepsaný soud konstatuje, že s ohledem na znění shora citovaného ust. 87 odst. 1 ZoSÚ nedodržení povinnosti věřitele dle ust. § 86 ZoSÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy, ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

19. Soud přitom nevzal za prokázáno, že by před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně v žalobě sice obecně tvrdila, že zkoumala schopnost žalované úvěr splácet, když provedla posouzení pomocí interní metodiky schválené ČNB, a to konkrétně prostřednictvím lustrace v nebankovních registrech (NRKI, BRKI, IR, CEE) a také vycházela z údajů získaných od žalované zaznamenaných ve smlouvě o úvěru. Soud nicméně konstatuje, že z údajů poskytnutých ve smlouvě o úvěru se podává toliko prohlášení žalované deklarující její osobní, příjmové a výdajové poměry, avšak žalobkyně nepředložila soudu důkazy tato tvrzení prokazující. Soud byl připraven žalobkyni poučit dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., avšak žalobkyně se nedostavila k jednání před soudem, čímž se připravila o možnost být ze strany soudu poučena, neboť soud činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k uvedenému dovodil soud absolutní neplatnost smlouvy o úvěru ze dne , datum, pro rozpor se zákonem (shora citované § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (ust. § 87 odst. 1 věta druhá ZoSÚ).

20. S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, v níž byl sjednán spotřebitelský úvěr, nebyla platně uzavřena. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku, poplatcích a smluvních pokutách. Žalobkyně tak má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je žalovaná povinna toto obohacení v celkovém rozsahu 11 500 Kč vrátit. Jelikož žalovaná oproti obdržení částky ve výši 11 500 Kč neuhradila žalobkyni ničeho, jak bylo v řízení nesporné, soud žalobě vyhověl právě ohledně částky 11 500 Kč představující nevrácené peněžní prostředky poskytnuté žalované, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud vzal za prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění výzvou ze dne , datum, , která jí byla odeslána téhož dne na adresu uvedenou ve smlouvě a soud tak má podle § 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, za to, že uvedená zásilka se dostala do dispozice žalované třetí pracovní den po odeslání, přičemž žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky do 3 dnů, tudíž se dostala do prodlení dne , datum, , pročež soud co do úrokového příslušenství žalobě v takovém rozsahu vyhověl, jak je rovněž uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku; úroky přitom byly přiznány podle § 1970 o. z. a ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II.).

21. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého převážně procesně úspěšnější žalované vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož však žalované podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

22. Žalobkyně ve věci podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, z něhož uhradila soudní poplatek ve výši 800 Kč, elektronický platební rozkaz ve věci vydán nebyl a věc byla převedena do řízení C, přičemž s ohledem na ustanovení položky 2 bod 2 sazebníku poplatků – přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, měl být soudní poplatek ve věci uhrazen dle položky 1 písm. a) sazebníku poplatků, a to ve výši 1 000 Kč. Soud proto rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit státu na soudním poplatku částku 200 Kč na účet Okresního soudu v , adresa, , jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku. Lhůta splatnosti byla určena v souladu s ust. § 7 odst. 1 věta druhá zákona o soudních poplatcích.