27 C 75/2022

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Viktorem Doležílkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 16 480 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 16 480 Kč s 8,5% ročním úrokem z prodlení od 13. 10. 2021 do zaplacení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky 1 200 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se co do 8,5 % ročního úroku z prodlení z částky 16 480 Kč od 6. 10. 2021 do 12. 10. 2021 zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 18 270 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobkyně se žalobou ve znění dalších doplnění domáhala po žalované zaplacení 16 480 Kč s 8,5% úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela se žalovanou smlouvu o poskytování pravidelných ročních služeb v oblasti bezpečí a ochrany zdraví při práci a požární ochrany (v textu rozsudku dále jen jako„ Smlouva“), jejímž předmětem bylo především provést pro žalovanou pravidelné roční školení za smluvenou odměnu. Smlouva byla uzavřena na jeden rok, přičemž se prodlužovala o další rok, jestliže nedošlo k výpovědi v souladu s článkem VI. odstavec 2 Smlouvy. V daném případě k výpovědi nedošlo, proto byla Smlouva prodloužena a i když byla žalovaná vyrozuměna o blížícím se termínu školení, jeho provedení neumožnila, dále pak nereagovala ani na email ze dne [datum], kterým jí byla nabídnuta možnost náhradního termínu. V souladu s článkem IV. odstavec 1 Smlouvy vznikl žalobkyni nárok na smluvní pokutu v žalobou požadované výši. Žalovaná dlužnou částku nezaplatila ani přes zaslání předžalobní upomínky.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, neboť podle jejího názoru nedošlo k porušení ani jedné z povinností uvedených ve Smlouvě, přičemž to, že by byla žalobkyní vyrozuměna o blížícím se termínu poskytnutí služeb, žalovaná sporovala. Dnem, na který bylo školení a prověrka sjednány v souladu se Smlouvu, byl den 25. 9. 2019, tudíž jestliže mělo dojít k prodloužení Smlouvy, takovým dalším dnem školení měl být 25. 9. 2021, což však byla sobota, proto termínem poskytnutí služeb měl být den 27. 9. 2021. Žalovaná žalobkyni nebránila přijetí plnění z její strany a 27. 9. 2021 se nikdo za žalobkyni k žalované nedostavil, ačkoliv ta očekávala poskytnutí služeb. Žalovaná proto nezmařila provedení školení. Žalovaná na email ze dne 27. 9. 2021 reagovala telefonicky, ale nepodařilo se jí žalobkyni dovolat, to platí i v případě emailu ze dne 5. 10. 2021. Žalovaná dále uvedla, že ujednání o smluvní pokutě je zcela neurčité, slovní spojení„ potřebná součinnost“ je zcela nesrozumitelné a ustanovení o smluvní pokutě s ohledem na to, že Smlouva byla uzavřena adhezním způsobem, přestavuje doložku, která je pro osobu průměrného rozumu nesrozumitelná a žalované, jakožto slabší straně působí újmu, pročež je toto ustanovení neplatné. Pro neurčitost je pak neplatné i ustanovení o možnosti Smlouvu vypovědět. Žalovaná rovněž namítala, že žalobkyně nepředložila plnou moc, která by zmocňovala obchodního zástupce k uzavření Smlouvy s žalovanou. Navrhováno bylo zamítnutí žaloby.

3. Soud po provedeném dokazování vzal z listinných důkazů za prokázané následující podstatné skutečnosti:

4. Z listiny označené jako Smlouva o poskytování pravidelných ročních služeb v oblasti BOZP a PO (tj. ze Smlouvy – srov. odstavec 1. tohoto rozsudku), že žalovaná prostřednictvím jednatele [jméno] [příjmení] a žalobkyně prostřednictvím osoby označené jako [příjmení], se dohodli tak, že žalobkyně pro žalovanou uskuteční pravidelné roční služby v podobě ročních prověrek v dodržování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, periodické roční školení zaměstnanců a vedoucích zaměstnanců o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, odbornou pomoc a konzultaci při kontrolách, periodické roční školení zaměstnanců a vedoucích zaměstnanců o požární ochraně aj., a za to žalovaná zaplatí žalobkyni 13 620 Kč spolu s DPH v zákonné výši. V listině bylo v článku III. dohodnuto, že termín školení zaměstnanců a vedoucích zaměstnanců se sjednává na den 25. 9. 2019. V článku IV. odstavec 1 bylo uvedeno následující:„ V případě porušení povinnosti zájemce přijmout plnění ze strany poskytovatele nebo poskytnout poskytovateli potřebnou součinnost, zejména odmítne-li zájemce provedení školení zaměstnanců a vedoucích zaměstnanců o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci (BOZP) nebo provedení pravidelné roční prověrky BOZP, nebo zmaří-li jinak jejich provedení, je zájemce povinen zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši odměny sjednané v článku III., a to včetně zákonné výše DPH (…). Neposkytnutím součinnosti se rovněž rozumí, pokud zájemce nepřistoupí na poskytovatelem navrhovaný náhradní termín a zároveň se nedohodne na termínu jiném.“ V článku VI. bylo dále mezi účastníky tohoto řízení ujednáno, že vzájemné ujednání bude trvat 12 měsíců ode dne podepsání Smlouvy, přičemž pokud kterákoliv ze stran v období posledních 14 dnů před uplynutím doby trvání Smlouvy písemně druhé straně nesdělí, že o další trvání vzájemného vztahu nemá zájem, prodlužuje se doba trvání o dalších 12 měsíců, a to i opakovaně. V případě prodloužení byl termín školení a prověrky v následujícím roce sjednán na den, který odpovídá číselným pojmenováním dni, na který bylo školení a prověrka Smlouvou ujednány; připadl-li tento den na sobotu, neděli nebo svátek, byl tímto dnem nejblíže následující pracovní den. Listina je opatřena datem [datum] a podpisy obou účastníků tohoto řízení.

5. Z Emailu ze dne [datum], že žalobkyně sdělila žalované, že jí nebyla ze strany žalované poskytnuta součinnost, resp. nebyl potvrzen termín a nedošlo tak k provedení služeb, proto žalobkyně žádá o písemné či telefonické zkontaktování do 4. 10. 2021 pro domluvu náhradního termínu. V emailu žalobkyně žalovanou upozorňuje, že nedojde-li k domluvě, bude nucena uplatnit nárok na smluvní pokutu.

6. Z Emailu ze dne [datum], že žalobkyně vyzvala žalovanou na adrese [email] k zaplacení částky 16 480,2 Kč do 12. 10. 2021 z důvodu, že nedošlo k potřebné součinnosti ze strany žalované ohledně domluvení termínu k provedení pravidelných ročních služeb v oblasti BOZP a PO.

7. Z Dopisu zástupce žalobkyně adresovaného žalované včetně doručenky datové schránky, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení žalobou požadované částky. Listina je označena datem 10. 11. 2021 a stejného dne byla žalované odeslána.

8. Z Emailu ze dne [datum], že žalobkyně opětovně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky 16 480,20 Kč, a to nejpozději do 20. 10. 2021, na což bylo emailem ze dne [datum] reagováno sdělením jednatele žalované [jméno] [příjmení], že služby žalobkyně žalovaná nikdy nevyužívala a že žalobkyně pro žalovanou nikdy nic nezpracovala, přičemž se po podpisu Smlouvy omluvila/vymluvila a nedodržela termín dodání.

9. Z listiny bez označení, jež představuje výpis z informačního systému žalobkyně, že jsou zde žalobkyní zaznamenány jednotlivé údaje a informace ke spolupráci s žalovanou, přičemž první údaj je zde s datem 25. 9. 2019, u něhož se uvádí, že s žalovanou byla uzavřena nová smlouva a proběhlo školení. Další záznam je s datem 24. 11. 2020, u něhož je uvedeno za žalovanou jméno [jméno] [příjmení] s telefonními čísly [tel. číslo] a [tel. číslo] a emailová adresa [email], a dále informace, že na straně žalované došlo ke sloučení s jinými provozovnami či prodeji jiných provozoven a byla jí poslána Smlouva spolu s návrhem termínu na 13. 10. 2020 v 09:00 hodin, následně se však nedařilo žalované dovolat. Obdobné údaje jsou následně uvedeny v záznamu z 5. 10. 2021.

10. Z listiny obsahující výpis hovorů k telefonnímu číslu [tel. číslo], že je zde zaznamenáno šest hovorů, přičemž čtyři z nich byly uskutečněny dne [datum], když se ani v jednom z těchto čtyř případů nepodařilo spojit s uvedeným telefonním číslem, a dále jsou zde uvedeny hovory k datu 20. 9. 2021 – tento trval 4 minuty 31 vteřin, a dále k 24. 9. 2021 – tento trval 10 minut 56 vteřin.

11. Z listiny obsahující výpis hovorů k telefonnímu číslu [tel. číslo], že na uvedené číslo bylo voláno dne 23. 9. 2021, přičemž nedošlo ke spojení a jako čas čekání je zde uvedeno 8 vteřin.

12. Z listiny obsahující výpis hovorů k telefonnímu číslu [tel. číslo], že došlo ke spojení s uvedeným číslem a hovor trval 1 minutu a 8 vteřin.

13. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] vzal soud dále za prokázáno, že žalobkyně žalované poskytovala služby na základě Smlouvy, a to v roce 2019, kdy proběhlo školení v rámci bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a požární ochrany, za což bylo zaplaceno, v následujících letech však k poskytnutí služeb nedošlo. Svědkyně hovory s klienty absolvuje v počtu třeba i 10 denně a většinu z nich si nepamatuje, nicméně ty problematické ano. V roce 2020 byla žalovaná kontaktována svědkyní, ale jednatelem žalované panem [příjmení] bylo svědkyni řečeno, že žalovaná nemá finanční prostředky a nechtěla se se svědkyní domluvit. Smlouva byla uzavřena na rok, proto se v dalším roce termín domlouval telefonicky tak, aby byl co nejblíže termínu uvedenému ve Smlouvě, ovšem o rok později. S jednatelem žalované panem [příjmení] svědkyně mluvila nějakou dobu před plánovaným termínem školení dle Smlouvy a poté, co se jednatel odmítl s žalobkyní domluvit, se mu volalo ještě jednou. Když s jednatelem svědkyně hovořila poprvé v roce 2020, jednatel žalované chtěl zaslat Smlouvu a svědkyně z jeho postoje vyrozuměla, že je ochoten se dohodnout a řešit školení. Následně mu asi do týdne bylo voláno znovu, na to však nebylo reagováno, a později proběhl pouze krátký hovor, při kterém jednatel žalované řekl, že se dohodnout nechce. Kromě telefonických hovorů byly žalované zasílány i výzvy, a to v prvé řadě výzva prostřednictvím systému BOZPIS, přičemž tento systém automaticky generuje email, v němž se klient vyzývá k tomu, aby se dohodl na provedení školení. Pokud někdo zavolá na telefonní číslo uvedené na internetových stránkách žalobkyně, je zde uvedena pevná linka, přičemž po zavolání na tuto pevnou linku se ozve tzv. automat, který komunikuje s volajícím s tím, že je možné být případně dále přesměrován jinam. Pracovní doba zaměstnanců žalobkyně je od 07:30 hodin do 16:00 hodin a i když má recepční, která obsluhuje telefonické hovory např. pauzu na oběd, pustí telefon na hlasitý odposlech a je připravena jej zvednout. Platí přitom, že pokud by někdo volal na ústřednu nebo byl přepojen na recepci, takové hovory jsou evidovány a zapisovány a i pokud by někdo za žalobkyni telefon nestihl zvednout, volajícímu by bylo voláno nazpátek, neboť u žalobkyně jsou evidovány zmeškané hovory a zaměstnanci žalobkyně mají postihy za to, pokud nevolají zpátky; svědkyně považuje za krajně nepravděpodobné, že by se někdo pětkrát nedovolal a ani v jednom případě by mu nebylo žalobkyní voláno zpět. Svědkyně v roce 2021 kontaktovala žalovanou opětovně, nejprve se jí nepodařilo dovolat, následně se však svědkyně dovolala panu [příjmení], který jí sdělil, že vzhledem k tomu, že od roku 2020, tedy od posledních telefonických hovorů v tomto roce, spolu nic neřešili, měl za to, že celá záležitost je ukončena. Pan [anonymizováno] svědkyni nikdy neříkal, že by měla komunikovat s někým jiným, např. s nějakým jiným jednatelem. Po předestření výpisu z telefonních hovorů k telefonnímu číslu [tel. číslo] svědkyně potvrdila, že dva hovory dne 20. 9. 2021 a 24. 9. 2021 proběhly. Podle svědkyně Smlouva doposud nebyla ukončena. Bez odsouhlasení klientem nemohla žalobkyně do provozovny klienta poslat technika k provedení školení.

14. Z výpovědi jednatele žalované [jméno] [příjmení], jenž byl vyslechnut jako účastník řízení, bylo soudem dále zjištěno, že jednatel uvedl, že do společnosti žalované na svou pozici jednatele nastupoval později, tedy v době, kdy Smlouva již byla uzavřena a email vedený pod adresou [email] nikdy nespravoval. Jednatel dále uvedl, že Smlouva se k němu dostala až v průběhu soudního sporu a že po emailech, kterými byla žalovaná vyzvána k součinnosti či k zaplacení smluvní pokuty, se pokoušel žalobkyni kontaktovat telefonicky, kdy jí volal vždy maximálně jednou denně v rozmezí 14 dnů, a to vždy během pracovní doby zhruba od 07:30 hodin do 17:00 až 18:00 hodin, telefon nechal vyzvánět vždy pětkrát a nepamatuje si, jestli došlo ke spojení s automatem. Jednatel dále uvedl, že volal na telefonní číslo, které mu vyjelo poté, co firmu žalobkyně zadal prostřednictvím hlasového vyhledávání na internetových stránkách google.com ve svém mobilním telefonu. Jednatel sám žalobkyni své telefonní číslo nikdy nedával.

15. Ze shodných tvrzení účastníků řízení vzal soud dále za prokázáno, že žalobkyně i žalovaná připojily ke Smlouvě své podpisy; že žalované byly doručeny výzvy žalobkyně ze dne [datum], [datum] a [datum]; že v roce 2019 byly žalobkyní žalované poskytnuty služby, za což bylo v hotovosti zaplaceno; a že výzva ze dne [datum] byla žalované tohoto dne doručena na emailovou adresu [email].

16. Žalobkyně dále k důkazu za účelem prokázání rozhodovací praxe stran výkladu jednotlivých ustanovení Smlouvy, jichž žalobkyně ve smluvních vztazích s klienty užívá opakovaně, navrhovala provedení rozsudku Okresního soudu v Ostravě a Krajského soudu v Ostravě v jiné věci, takový důkazní návrh však podepsaný soud zamítl, neboť byl učiněn po uplynutí soudem poskytnuté lhůty v rámci poučení podle ust. § 118b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (v textu rozsudku dále jen„ o. s. ř.“). Lze nicméně uzavřít, že soud se s navrhovanými důkazy seznámil za účelem posouzení, zda nemohou představovat výjimku ze zákonné koncentrace řízení podle ust. § 118b odst. 1 věta poslední o. s. ř. a dospěl k závěru, že jednak se o takovou výjimku nejedná (toto ostatně ani nebylo tvrzeno), a jednak i v případě, že by k provedení takových důkazů došlo, na soudem zjištěný skutkový stav ani na jeho právní hodnocení by tyto ničeho nezměnily.

17. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně se se žalovanou dne 19. 9. 2019 písemně prostřednictvím Smlouvy dohodla tak, že žalobkyně poskytne žalované služby v podobě provedení školení, pravidelné roční prověrky, zajištění odborné pomoci a konzultace a další služby v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a požární ochrany, za což žalovaná zaplatí odměnu v celkové výši 16 480 Kč. Ve Smlouvě bylo dále dohodnuto, že školení v roce 2019 proběhne 25. 9. a jestliže nedojde k ukončení Smlouvy, vzájemný vztah obou účastníků řízení se obnovuje s délkou trvání jednoho roku a termín školení v každém dalším roce proběhne opět 25. 9., případně v nejbližší pracovní den. Rovněž bylo dohodnuto, že jestliže žalovaná ohledně provedení školení či domluvy na jeho dalším termínu neposkytne žalobkyni dostatečnou součinnost, zaplatí jí sankci ve výši sjednané odměny. Žalobkyně poskytla žalované služby v roce 2019, avšak když se o to pokusila v roce 2020 a 2021, žalovaná odmítla součinnost poskytnout, neboť měla za to, že mezi účastníky řízení žádný vzájemný vztah již není; žalobkyně v důsledku toho vyzvala žalovanou k zaplacení sankce v souladu se Smlouvou, a to do 12. 10. 2021.

18. Podle ust. § 553 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni uzavření Smlouvy (v textu rozsudku dále jen jako„ o. z.“), o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem.

19. Podle ust. § 1746 odst. 2 o. z. strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

20. Podle ust. § 2048 odst. 1 věta první o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

21. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:

22. Soud se, aby mohl o věci rozhodnout, musel zabývat dvěma zásadními aspekty, a to v prvé řadě výkladem a posouzením samotné Smlouvy (především s ohledem na námitky a výhrady žalované k jednotlivým ustanovením Smlouvy), a dále tím, zda žalobkyni vzniklo v souladu se Smlouvou právo na zaplacení smluvní pokuty, resp. zda byla či nebyla poskytnuta dostatečná součinnost ze strany žalované, přičemž dospěl k jednoznačnému závěru, že Smlouva je určitá a platná a na jejím základě vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty, jak je dále odůvodněno.

23. Smlouvu samotnou soud hodnotí jako tzv. inominát, tedy nepojmenovanou smlouvu ve smyslu shora citovaného ust. § 1746 odst. 2 o. z., neboť dle svého obsahu nelze tuto podřadit pod žádný smluvní typ vymezený v občanském zákoníku. Veškerá její ustanovení soud přitom shledal jako zcela určitá, tedy Smlouvu ani jakoukoliv její část nelze považovat za zdánlivou podle ust. § 553 odst. 1 o. z. Soud v této souvislosti v prvé řadě zdůrazňuje, že Smlouva byla uzavřena mezi dvěma podnikateli, což jednoznačně plyne z jejího obsahu (např. označení obou stran) i z okolností uzavírání Smlouvy a kromě toho, že právní vztahy podnikatelů vykazují řadu specifik, která odrážejí povahu podnikatelské činnosti, zejména její samostatnost, odpovědnost a zaměření na dosažení zisku (srov. HANDLAR, Jiří. § 558 (Výrazy používané v podnikatelském styku; obchodní zvyklosti). In: LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654) . 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1777, marg. č. 2), je třeba především respektovat zásadu smluvní volnosti stran, která je právě ve vztazích mezi podnikateli zvýrazněna, přičemž na smluvně zavázaného podnikatele (v daném případě žalovanou), tedy profesionála, který si musí být vědom hospodářského rizika v případě nedodržení všech podmínek smlouvy, jsou kladeny přísnější podmínky než na nepodnikatele, tj. ve většině případů spotřebitele vystupujícího ve slabším postavení. Ačkoliv přitom žalovaná sebe samu, jak plyne z jejích vyjádření v řízení, stavěla do role slabší smluvní strany, takový závěr není možné s ohledem na právě uvedené přijmout, přičemž zároveň nutno uzavřít, že žalovanou nelze za slabší smluvní stranu považovat s ohledem na ust. § 433 odst. 2 o. z., neboť v obecné rovině lze vycházet z toho, že na obchodní korporace se aplikace vyvratitelné domněnky uvedené v tomto ustanovení zásadně nepoužije (srov LASÁK, Jan. § 433 (Ochrana slabší strany). In: LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654) . 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1348, marg. č. 8)

24. Dále pokud jde konkrétně o čl. IV. odst. 1 Smlouvy, ten soud považuje rovněž za zcela určitý a jednoznačně stanovující sankci pro případ porušení povinnosti žalované. Uvedený článek přitom zcela jasně říká, že jestliže nebude poskytnuta potřebná součinnost, čímž se rozumí mj. nepřistoupení na žalobkyní navrhovaný náhradní termín a zároveň nedohodnutí se na termínu jiném, žalovaná zaplatí smluvní pokutu ve výši sjednané odměny. Soud je přesvědčen o tom, že v úvahu přichází pouze jeden výklad tohoto článku, přičemž osoba průměrného rozumu (srov. ust. § 4 odst. 1 o. z.) by bezpochyby musela rozumět jeho smyslu a následkům z něho plynoucích; takový závěr pak platí tím spíše v případě podnikatele profesionála, kterým je žalovaná. Nelze rovněž přehlédnout, že Smlouva je celá v rozsahu dvou stran psána stejným písmem a ujednání o smluvní pokutě je obsaženo přímo v ní (nikoliv například v případných obchodních podmínkách žalobkyně), tudíž takové ujednání fakticky ani nebylo možné přehlédnout – to nicméně žalovaná v řízení ani netvrdila. Pro úplnost lze uzavřít, že soud ustanovení Smlouvy o možnosti odstoupení od ní považuje za dostatečně určité a nikterak znevýhodňující; žalovaná ovšem v řízení netvrdila, ani neprokazovala, že by od Smlouvy odstoupila, popř. se o něco takového alespoň pokusila, tudíž další úvahy o určitosti uvedeného ustanovení Smlouvy jsou pro posouzení nároku žalobkyně na smluvní pokutu, což bylo předmětem řízení, zcela nadbytečné.

25. Důvody absolutní neplatnosti Smlouvy či některé její části, ke kterým by soud musel přihlédnout i bez návrhu (srov. ust. § 588 o. z.), v řízení tvrzeny nebyly a soud ani takové důvody neshledal.

26. Smlouva samotná jakožto celek pak byla uzavřena na dobu trvání jednoho roku a při jejím uzavření byl domluven první termín školení, kdy v případě odstoupení od Smlouvy se tato automaticky o jeden rok prodlužovala a novým termínem školení byl kalendářní den shodující se se dnem dohodnutým ve Smlouvě (případně posunutý na nejbližší pracovní den). Z konceptu Smlouvy je nicméně zcela zřejmé, že ohledně dalšího termínu muselo dojít k domluvě mezi účastníky řízení, a to za součinnosti žalované, jejímž úkolem muselo minimálně být zajištění zaměstnanců, kterých se školení mělo týkat a případně uvolnění provozovny, ve které školení mělo proběhnout. Mezi účastníky přitom bylo nesporné, že školení v roce 2019 proběhlo, přičemž z interního systému žalobkyně i ze Smlouvy samotné je zřejmé, že k tomu došlo právě v provozovně žalované, tudíž pokud měla žalobkyně přistoupit k dalšímu školení v novém roce, pochopitelně to vyžadovalo nezbytnou součinnost žalované, což ostatně bylo uvedeno přímo ve Smlouvě jakožto podmínka pro vznik nároku na smluvní pokutu.

27. Samotné ustanovení Smlouvy o smluvní pokutě pak bylo jednoznačně naplněno, když žalovaná skutečně odmítla žalobkyni poskytnout dostatečnou součinnost při určení termínu školení v roce 2021. K uvedenému závěru přitom soud dospěl již po vyhodnocení listinných důkazů, a to emailů, jež byly žalované ze strany žalobkyně zaslány, přičemž obsahová správnost a pravost takových listin nebyla v řízení namítána a jejich doručení žalované bylo v řízení nesporné (srov. odst. 15. tohoto rozsudku). Z listin se přitom podává, že žalobkyně vyzývala žalovanou k tomu, nechť se s ní domluví na termínu provedení školení a další nezbytné součinnosti s tím související, k takové součinnosti ze strany žalované však nedošlo. Ačkoliv žalovaná tvrdila, že její jednatel [jméno] [příjmení] se pokoušel žalobkyni kontaktovat telefonicky, soud po výslechu jednatele uskutečněném za podmínek ust. § 131 odst. 1 o. s. ř. (uvedenou skutečnost v podstatě nešlo prokázat jinak než výslechem samotného jednatele a tento se svým výslechem souhlasil) dospěl k závěru, že k takovým pokusům o kontaktování žalobkyně buďto nedošlo anebo jednatel žalované vytočil zcela jiné telefonní číslo. Soudu přijde krajně nepravděpodobné, že by jednatel žalované po několika pokusech o dovolání se žalobkyni i přes hrozbu smluvní pokutou tuto dále nekontaktoval například písemně; stejně tak nedává příliš smysl, že by jednatel žalované poté, co se mu žalobkyni vždy konkrétního dne nepodařilo dovolat, opětovný pokus o hovor uskutečnil zase až v jiný den, a nikoliv například za několik minut či hodin (pokud pak k takovým pokusům o kontaktování žalobkyně takto skutečně došlo, lze je shledat jako zcela nedostatečné a následky z toho plynoucí by bylo nutno klást k tíži žalované). Tomu, že se uvedené pokusy o telefonické kontaktování žalobkyně neuskutečnily, však nasvědčuje především výpověď svědkyně [příjmení], která uvedla, že pokud se někdo snaží žalobkyni dovolat, je spojen nejprve s automatickým hlasem, který jej poté směřuje dál. Jednatel žalované přitom k dotazu, zda byl spojen nejprve s tímto tzv. automatem nebo hovor vyzváněl, uvedl, že si takovou skutečnost nepamatuje, ačkoliv na začátku výslechu mluvil o tom, že hovor nechal vyzvánět pětkrát. Svědkyně [příjmení] dále uvedla, že jakékoliv zmeškané hovory žalobkyně eviduje a její zaměstnanci se pokouší volat zpět, kdy v opačném případě by měli za takové zpětné nekontaktování klienta postihy. Soudu za takové situace přijde opět krajně nepravděpodobné, že by poté jednateli žalované nikdo ze strany žalobkyně ani v jednom případě nevolal zpět. Není pak vyloučeno, že jednatel žalované se žalobkyni skutečně pokusil kontaktovat, nicméně vytočil jiné číslo, což by mohlo být způsobeno tím, kterak jednatel žalované měl takové vytočení uskutečnit, tedy prostřednictvím hlasového zadání jména žalobkyně do mobilního telefonu; následky z toho vyplývající však i v tomto případě nutno klást výlučně k tíži žalované. Stejný závěr přitom platí i pro nedostatečnou informovanost jednatele žalované [jméno] [příjmení], pokud tento o Smlouvě a povinnostech z ní vyplývajících nevěděl, neboť o nich ze své pozice statutárního orgánu obchodní společnosti vědět měl a mohl. Vzhledem k absenci potřebné součinnosti ze strany žalované ohledně termínu dalšího školení by pak bylo zřejmým nonsensem, pokud by žalobkyně vyslala svého školícího technika, aby školení provedl – žalovaná přitom v řízení tvrdila, že právě toto měla žalobkyně uskutečnit – a bezpochyby tak byla naplněna skutková podstata smluvní pokuty vyjádřena v čl. IV Smlouvy.

28. Pokud jde o samotnou svědkyni [příjmení], tuto soud shledal jako zcela věrohodnou, kdy vypovídala v souladu s listinnými důkazy, konzistentně a bez jakéhokoliv zjevného či skrytého záměru pomoci v řízení žalobkyni jako svému zaměstnavateli. Svědkyně přitom přesně popsala, kterak ve více případech hovořila s jednatelem žalované [jméno] [příjmení], kdy tento považoval Smlouvu bez zřejmého důvodu za ukončenou a odmítl se se svědkyní domluvit na provedení školení jak v roce 2020, tak i 2021. Jednotlivé svědkyní popsané hovory pak zároveň odpovídají výpisům z telefonních hovorů stran jednotlivých čísel, jak tyto byly provedeny k důkazu, přičemž soud připomíná, že ani ohledně těchto listin nebyla namítána jejich pravost či obsahová správnost a soud tak z nich mohl bez dalšího vyjít (srov. např. BUREŠ, Jaroslav § 134 (Veřejné listiny). In: DRÁPAL, Ljubomír, BUREŠ, Jaroslav a kol. Občanský soudní řád I, II. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 929, marg. č. 2)

29. Pro úplnost lze uzavřít, že v případě námitky žalované týkající se toho, že žalobkyně v řízení nepředložila plnou moc, která by zmocnila obchodního zástupce k uzavření Smlouvy s žalovanou, není možné takovou námitku akceptovat, neboť z povahy věci žalované vůbec nepřísluší. Pokud totiž uvedený obchodní zástupce skutečně nebyl k uzavření smlouvy zmocněn a překročil tak zástupčí oprávnění, uplatní se ust. § 430 o. z. a právní jednání žalobkyni i tak zavazuje; žalobkyně v řízení nicméně netvrdila, že by snad takovým právním jednáním vázaná být neměla a její povinností v řízení nebylo prokázat existenci zplnomocnění obchodního zástupce. Jinými slovy, jediný, kdo by se vůči vzniku či platnosti právního jednání na základě Smlouvy mohl s ohledem na absenci zmocnění obchodního zástupce vystupujícího za žalobkyni bránit, je sama žalobkyně, která to však v řízení nečinila a naopak se Smlouvy dovolávala. Jestliže o případné absenci plné moci v době uzavírání Smlouvy žalovaná věděla, nemůže toto nyní uplatňovat ve svůj prospěch se záměrem vyvázat se ze své smluvní povinnosti, neboť by se jednalo přinejmenším o zjevné zneužití práva, kterému však nelze poskytnout ochranu (srov. ust. § 8 o. z.).

30. Konečně, pokud žalovaná tvrdila, že žalobkyně vydělává na procesní pasivitě svých obchodních partnerů s ohledem na podání uplatněná na ustálených vzorech, soud si nedovede představit jiný způsob, kterak by se žalobkyně měla účinně domoci svých práv, přičemž v uplatnění takových nároků v rámci tzv. formulářové žaloby nelze shledávat nic nežádoucího a naopak v konečném důsledku taková skutečnost vede ke snižování nákladů řízení, neboť toto je zohledněno v ust. § 14b advokátního tarifu (srov. odst. 34 tohoto rozsudku) a postup žalobkyně je tak ve svém důsledku ku prospěchu žalované.

31. Žalobkyni s ohledem na vše výše uvedené vznikl v souladu s článkem IV. Smlouvy a ustanovením § 2048 odst. 1 o. z. nárok na zaplacení smluvní pokuty, a to ve výši odměny ve Smlouvě uvedené spolu s DPH, tedy celkem 16 480 Kč, pročež bylo žalobě v tomto rozsahu vyhověno, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Vedle uhrazení dlužné částky žalobkyně požadovala také náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, která jí byla přiznána v souladu s ust. § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť je zřejmé, že se jedná o vzájemný závazek podnikatelů.

32. Na úroky z prodlení z dlužné částky má žalobkyně nárok dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 výše citovaného nařízení vlády. Pokud jde o období, za které žalobkyni právo na zaplacení takových úroků z prodlení vzniklo, nelze přehlédnout, že ve Smlouvě nebyla dohodnuta splatnost smluvní pokuty a v takovém případě platí ust. § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. V emailu ze dne 5. 10. 2021 žalobkyně poprvé vyzvala žalovanou k zaplacení žalobou požadované částky, tedy učinila smluvní pokutu splatnou, nicméně její zaplacení požadovala do 12. 10. 2021, tudíž pokud žalobkyně prodlení žalované odvíjí ode dne následujícího po zaslání takového emailu, činí tak v rozporu s dodatečně poskytnutou lhůtou a žalovaná se může takové lhůty dovolávat (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 4. 2004, č. j. 32 Odo 978/2003 nebo také ŠILHÁN, Josef. § 1958 (Čas plnění a výzva věřitele). In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054) . 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, marg. č. 59). Z dalších e-mailů, resp. předžalobní výzvy již nicméně nevyplývá, že by sama splatnost smluvní pokuty byla posouvána (to ani v řízení nebylo tvrzeno). Z těchto důvodů byla žaloba co do části úrokového příslušenství za dobu od 6. 10. 2021 do 12. 10. 2021 zamítnuta, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

33. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem III. podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně měla neúspěch v poměrně nepatrné části a přiznal jí tak náhradu nákladů ve výši 18 270 Kč. Přitom soud vycházel z těchto nákladů: -) Mimosmluvní odměna za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) vždy ve znění ke dni uskutečnění jednotlivých úkonů (v rozsudku dále jen jako„ AT“), při tarifní hodnotě 16 480 Kč, které uskutečnil zástupce žalobkyně, přičemž jsou jimi tyto úkony: o) převzetí a příprava zastoupení dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) AT, o) výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé ze dne 10. 11. 2021 dle ust. § 11 odst. 1 písm. d) AT, o) návrh ve věci samé ze dne 29. 12. 2021 dle ust. § 11 odst. 1 písm. d) AT, -) 3 náhrady hotových výdajů advokáta dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) AT za 3 úkony právní služby po 100 Kč, tj. celkem 300 Kč, -) mimosmluvní odměna za 6 úkonů právní služby po 1 780 Kč dle ust. 14b odst. 3 AT a ust. § 8 odst. 1 ve spojení s ust. § 7 bod 5 AT, které uskutečnil zástupce žalobkyně, přičemž jsou jimi tyto úkony: o) písemné podání ve věci samé ze dne 4. 5. 2022 (vyjádření k odporu žalované) dle ust. § 11 odst. 1 písm. d) AT, o) účast zástupce žalobkyně na jednání před podepsaným soudem dne 20. 7. 2022 dle ust. § 11 odst. 1 písm. g) AT, o) písemné podání ve věci samé ze dne 21. 7. 2022 (doplnění tvrzení a důkazů) dle ust. § 11 odst. 1 písm. d) AT, o) písemné podání ve věci samé ze dne 7. 9. 2022 (replika k vyjádření žalované) dle ust. § 11 odst. 1 písm. d) AT, o) účast zástupce žalobkyně na jednání před podepsaným soudem dne 24. 10. 2022 přesahujícím dvě hodiny, což tvoří 2 úkony právní služby, dle § 11 odst. 1 písm. g) AT (jednání trvalo od 12:00 do 15:23 hod), -) 6 náhrad hotových výdajů advokáta dle ust. § 14b odst. 5 písm. b) AT za 6 úkonů právní služby po 300 Kč, tj. celkem 1 800 Kč, -) náhrada za promeškaný čas zástupce žalobkyně v souvislosti s účastí na výše uvedených jednáních u podepsaného soudu za čas strávený cestou ze sídla zástupce a zpět – 4 i jen započaté půlhodiny dle ust. § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT, dohromady ve výši 400 Kč, -) cestovní výdaje zástupce žalobkyně dle ust. § 13 odst. 1 AT a vyhlášky č. 511/2021 Sb. za cesty k ústním jednáním ze sídla zástupce žalobkyně k podepsanému soudu a zpět motorovým vozidlem tov. zn. Volkswagen Passat v rozsahu 2x26 km, při spotřebě 4,6 l /100 km, ceně nafty 47,10 Kč a sazbě základní náhrady za 1 km jízdy 4,70 Kč/km ve výši 358 Kč, -) náhrada za 21 % DPH podle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. z částky 14 438 Kč, a to ve výši 3 032 Kč, neboť zástupce žalobkyně prokázal, že je jejím plátcem a -) úhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč.

34. Soud k náhradě nákladů řízení dodává, že v předmětné věci aplikoval ustanovení § 14b AT, protože z úřední činnosti je mu známo, že již u něj byly projednávány další shodné návrhy, které žalobkyně podala po 1. 7. 2014, tedy za účinnosti tohoto ustanovení vyhlášky; žalobkyně ostatně náklady řízení podle uvedeného ustanovení i sama účtovala. Pokud jde o cestovné zástupce žalobkyně, nutno uzavřít, že na takové jí nárok vznik, neboť sídlo zástupce žalobkyně je na adrese Jaklovecká 1249/18, přičemž autem je možné se k podepsanému soudu dostat nejdříve za 17 minut (srov. například https://mapy.cz/zakladni?planovani-trasy&rc=9qCrHxWcvI9pl9yaRU&rs=addr&rs=firm&ri=8842219&ri=348540&mrp=%7B“c“%3A111%7D&xc=%5B%5D&rwp 1% 18.2443341 49.8362162) a městkou hromadnou dopravou nejdříve za 29 minut (bez cesty ze zastávky k soudu) (srov. například https://idos.idnes.cz/ostrava/spojeni/vysledky/?f= Jaklovecká 303003 Třebovická 303003), tudíž takový náklad je zcela účelný (shodně i usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 4. 2019, č. j. 5 To 133/2019-142, jež soud připojil ze spisu vedeného u podepsaného soudu pod sp. zn. 27 C 65/2021 – takový postup přitom soudu nebyl, s ohledem na to, že o nákladech řízení je rozhodováno z úřední povinnosti, zapovězen). Konečně pokud jde o samotnou výši nákladů řízení, soud dospěl k jiné (vyšší) částce než žalobkyně ve svém vyúčtování, neboť tato zjevně opomněla zohlednit částku 900 Kč spolu s DPH za tři úkony právní služby (ačkoliv je ve svém vyúčtování vyjmenovává), tudíž soud jí i tyto náklady přiznal, neboť, jak již ostatně bylo zmíněno v tomto odstavci výše, soud při určení výše náhrady postupuje z úřední povinnosti a ze správného výpočtu (srov. BÍLÝ, Martin. § 151 (Určení nákladů a vykonatelnost rozhodnutí). In: SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, DOLEŽÍLEK, Jiří a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 718.).

35. Dlužnou částku včetně příslušenství, jakož i náklady řízení byla žalovaná zavázána zaplatit ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., k náhradě nákladů řízení soud žalovanou zavázal k rukám zástupce žalobkyně dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.