27 C 78/2026

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Viktorem Doležílkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 12 337,06 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 7 653,84 Kč s 12% úrokem z prodlení od datum do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení 289,38 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení 174,56 Kč, kapitalizovaného úroku 485,18 Kč, částky 4 683,22 Kč s 12% úrokem z prodlení od datum do zaplacení a 8,05% úroku z částky 12 337,06 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 627,60 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 12 337,06 Kč s úrokovým příslušenstvím, jak je toto specifikováno ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku, s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o úvěru ke kreditní kartě č. Anonymizováno, kdy žalovanému umožnila čerpat peněžité prostředky prostřednictvím kreditní karty ve výši 10 000 Kč, přičemž tuto částku byl žalovaný povinen žalobkyni splácet. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně od žalovaného vyžádala informace o jeho majetkových poměrech a tyto ověřila nahlédnutím do informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele a do výpisů z účtu, který žalovaný u žalobkyně vede. Žalovaný na svůj dluh uhradil pouze 2 346,16 Kč s tím, že žalobkyně požaduje krom úrokového příslušenství jistinu včetně poplatků a přirostlých úroků ve výši 12 337,06 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. K ústnímu jednání se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast neomluvil. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (v textu rozsudku dále jen jako „o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků.

4. Z listinných důkazů, které byly provedeny u jednání, vzal soud za prokázané následující skutečnosti:

5. Z listiny označené jako Smlouva o úvěru ke kreditní kartě opatřené datem datum, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky až do výše úvěrového limitu 10 000 Kč a kreditní kartu, prostřednictvím které lze tyto prostředky čerpat, a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnutou částku včetně dalších plateb. Žalovaný je v listině označen svým jménem a příjmením, datem narození a adresou trvalého bydliště. Na konci listiny v části podpisy smlouvy je u jména žalovaného uveden digitální podpis.

6. Z listiny označené jako Oznámení o zesplatnění úvěru včetně Dodejky, že žalobkyně zaslala dne datum žalovanému na adresu trvalého bydliště oznámení, že z důvodu prodlení se splácením dlužné částky se stává ke dni datum celý dluh splatným. Zásilka byla uložena na poště dne datum.

7. Z listiny označené jako Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno – jméno FO označené datem datum, že zůstatek na bankovním účtu žalovaného ke dni datum činil 66,58 Kč. Na účet žalovaného byly v měsíci únoru 2024 připsány platby v celkové výši 13 675 Kč, odchozí platby činily v měsíci únoru 2024 celkem 13 647 Kč; v měsíci lednu 2024 činily příchozí platby celkem 85 216 Kč a odchozí platby 85 100 Kč; v měsíci prosinci 2023 činily příchozí platby celkem 63 984 Kč a odchozí platby 64 318 Kč.

8. Z listiny označené jako Předžalobní výzva k okamžitému zaplacení dluhu opatřené datem datum, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky.

9. Z ostatních u jednání provedených, avšak v rozsudku neuvedených, důkazů soud nezjistil žádné další podstatné skutečnosti, které by měly význam pro právní hodnocení doposud zjištěného skutkového stavu.

10. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu:

11. Žalovaný se dne datum dohodl s žalobkyní tak, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši až 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni spolu s dalšími úhradami vrátit; žalobkyně přitom zjišťovala, jestli žalovaný bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky žalobkyni vrátit; žalovaný obdržel od žalobkyně právě částku 10 000 Kč a doposud uhradil 2 346,16 Kč; žalobkyně opakovaně vyzvala žalovaného k zaplacení žalobou požadované částky.

12. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni uzavření shora jmenované smlouvy (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Dle ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření shora jmenované smlouvy (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:

18. Soud nejprve uvádí, že smlouvu uzavřenou mezi účastníky vyhodnocuje jakožto smlouvu o úvěru, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva jako taková přitom byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, jak má na mysli ust. § 562 odst. 1 o. z. Klíčovou relevanci mají pak v projednávaném sporu citované §§ 86 a 87 ZoSÚ, neboť tyto upravují povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR z rozhodnutí z datum, sp. zn. spisová značka, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z datum, sp. zn. spisová značka, jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze právnická osoba), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

19. Dále podepsaný soud konstatuje, že s ohledem na znění shora citovaného ust. 87 odst. 1 ZoSÚ nedodržení povinnosti věřitele dle ust. § 86 ZoSÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy, ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

20. Soud přitom nevzal za prokázáno, že by před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila řádně a s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, neboť z podkladů, na základě, nichž žalobkyně úvěruschopnost žalovaného hodnotila a které soudu doložila, vyplývají důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Z historie transakcí na bankovním účtu žalovaného totiž vyplývá, že žalovaný ke konci měsíce února 2024 (tj. krátce před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru) neměl na účtu prakticky žádné disponibilní peněžní prostředky. Jeho příjem v tomto měsíci nadto výrazně poklesl oproti lednu 2024 a prosinci 2023, přičemž však ani v těchto měsících žalovanému nevznikla žádná rezerva pro hrazení dalších výdajů, neboť všechny přijaté finanční prostředky v daném měsíci vyčerpal. Uvedené skutečnosti zakládají pochybnost o udržitelnosti řádného splácení dalšího peněžitého závazku, pročež má soud za to, že v dané situaci by neměl s odbornou péčí jednající poskytovatel úvěr žalovanému poskytnout. Soud byl připraven žalobkyni poučit dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., avšak žalobkyně se nedostavila k jednání před soudem, čímž se připravila o možnost být ze strany soudu poučena, neboť soud činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o. s. ř. Z uvedených důvodů dovodil soud absolutní neplatnost smlouvy o úvěru ze dne datum pro rozpor se zákonem (§ 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 87 odst. 1 věta druhá ZoSÚ).

21. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku a poplatcích. Žalobkyně tak má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s ust. § 2993 o. z. je žalovaný povinen toto obohacení v celkovém rozsahu 7 653,84 Kč vrátit (žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 10 000 Kč a žalovaný doposud žalobkyni uhradil 2 346,16 Kč). Soud vzal za prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky oznámením o zesplatnění, které mu byla odesláno dne datum a do jeho sféry dispozice se dostalo dne datum, kdy byla zásilka připravena k vyzvednutí u provozovatele poštovních služeb. Žalobkyně má proto právo na zákonný úrok z prodlení z částky 7 653,84 Kč kapitalizovaný od datum do datum ve výši 289,38 Kč a dále od datum do zaplacení; úroky přitom byly přiznány podle § 1970 o. z. a ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Z těchto důvodů soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I., ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta (výrok II.).

22. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a vyplývá z poměru procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalovaného. Žalobkyně se domáhala zaplacení celkem částky 12 337,06 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 7 653,84 Kč (výrok I. tohoto rozhodnutí) a neúspěšná byla co do částky 4 683,22 Kč (výrok II. tohoto rozhodnutí). Celkový úspěch žalobkyně tak představuje 62 % a neúspěch 38 %. Na náhradě nákladů řízení tak soud žalobkyni přiznal 24 % nákladů řízení, které žalobkyni vznikly. Soud žalobkyni přiznal odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis předžalobní výzvy k plnění, sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. a), písm. d) a písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen vyhlášky). Odměna zatyto úkony byla stanovena dle § 14b odst. 1 vyhlášky ve výši 1 200 Kč (3 x 400 Kč). Za každý úkon právní služby soud žalobkyni přiznal náhradu hotových výdajů dle ust. § 14b odst. 5 vyhlášky ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč). Náhrada 21 % DPH dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. z přiznané odměny a náhrad (tj. z částky 1 500 Kč) odpovídá částce 315 Kč. Dále soud žalobkyni jako součást nákladů řízení přiznal zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč. Soud v předmětné věci aplikoval ustanovení § 14b vyhlášky, protože z úřední činnosti je mu známo, že již u něj byly projednávány další shodné návrhy, které žalobkyně podala po datum, tedy za účinnosti tohoto ustanovení vyhlášky. Z celkové náhrady nákladů řízení ve výši 2 615 Kč pak náleží žalobkyni 24 %, což činí 627,60 Kč.

23. Dlužnou částku včetně příslušenství, jakož i náklady řízení byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni ve lhůtě dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., k náhradě nákladů řízení soud žalovaného zavázal k rukám zástupce žalobkyně dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí (exekuci).