28 C 101/2025

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivetou Prajznerovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 11 984,12 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 11 703,24 Kč s 12,75% úrokem z prodlení ročně z částky 11 703,24 Kč od 7. 8. 2024 do zaplacení, k rukám žalobce, do tří dnů od právní moci rozhodnutí.

II. Řízení se, co do částky 4 731,21 Kč a smluvní pokuty 280,88 Kč, zastavuje.

III. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 113,51 Kč a náklady s uplatněním pohledávky ve výši 361 Kč, se zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 811 Kč, k rukám zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci rozhodnutí.

1. Žalobce se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým soudu dne 13. 12. 2024 domáhal po žalovaném zaplacení částky 11 984,12 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný dne 7. 11. 2023 uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Smlouvu žalovaný uzavřel v elektronické podobě a žalovaný ji potvrdil verifikační platbou 0,01 Kč a následně žalobce, po ověření úvěryschopnosti žalovaného, zaslal na jeho účet částku 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s jistinou i kapitalizovaným úrokem za předpokládané období trvání úvěru ve výši 11 058,24 Kč. Celkem se tak žalovaný zavázal zaplatit společnosti Zaplo částku 26 058,24 Kč spolu s příslušenstvím, a to ve formě 12 splátek. Žalovaný dluh neuhradil řádně a včas, a proto mu vznikla povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za každý den prodlení. Dne 13. 11. 2023 byla mezi společností Zaplo a žalobcem uzavřena smlouva o postoupení pohledávek. Ke dni postoupení – 5. 8. 2024 činila celková hodnota pohledávky 16 966,39 Kč představující 11 703,24 Kč nesplacené jistiny, nesplacený úrok 4 581,21Kč, nesplacená smluvní pokuta 531,94 Kč, neuhrazené paušální náklady na upomínání ve výši 150 Kč. Dále žalobce požaduje také kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 113,51 Kč, kapitalizovaný úrok 4 731,21 Kč a následně zákonný úrok z prodlení z této jistiny od 7.8. 2024. K tomu žalobce ještě požaduje náklady na mimosoudní vymáhání pohledávky ve výši 361 Kč, když žalobce kontaktoval žalobce na telefonním čísle. Žalobce si účtuje za odchozí telefonický hovor 72 Kč a za osobní návštěvu 217 Kč. V případě žalovaného byl žalobcem navštíven, a proto požaduje žalobce na mimosoudní náklady částku 361 Kč za osobní návštěvu a za 2 hovory. Přes upomínku ze dne 17. 10. 2024 (předžalobní výzvu) žalovaný na dlužnou částku neuhradil ničeho.

2. Okresní soud vydal ve věci platební rozkaz, který usnesením ze dne 17. 2. 2025 zrušil, neboť se jej žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou.

3. K nařízenému ústnímu jednání se zástupce žalobce omluvil, žalovaný se bez omluvy nedostavil a soud proto v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti zástupce žalobce a žalovaného.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.- Při svých skutkových zjištěních vzal soud za prokázáno, že žalovaný dne 7. 11. 2023 uzavřel s právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 00 Kč s tím, že žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce částku 26 058,24 Kč,- Z výpisu z účtu vzal soud za prokázáno, že na účet žalovaného byla dne 7. 11. 2023 zaslána částka 15 000 Kč, když žalovaný dne 4. 2. 2023 uhradil částku 0,01 Kč,- Ze smlouvy o postoupení pohledávek, že společnost , právnická osoba, a , právnická osoba, uzavřeli dne 13. 11. 2023 smlouvu o postoupení pohledávek a z přílohy k této smlouvě, že byla postoupena pohledávka za žalovaným,- Z oznámení ze dne 15. 8. 2024, že společnost , právnická osoba, oznámila žalovanému postoupení pohledávky ze smlouvy č. , hodnota, ve výši 11 730,24 Kč na , právnická osoba, ;- Z předžalobní výzvy, že právní předchůdce žalobce dne 8. 7. 2024 vyzval žalovaného k úhradě celkové částky 16 638,79 Kč,- Z upomínek, že společnost , právnická osoba, dne 8. 5. 2024, 7. 6. 2024, 1. 9. 2024 a 17. 10. 2024 vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky,- Z výpisu úkonů, že z internetového systému společnosti , právnická osoba, byl dne 11. 12. 2024 pořízen výpis s tím, že terénní pracovník kontaktoval žalovaného dne 6. 11. 2024 na jeho adrese a 2 x telefonem dne 11. 11. 2024 a 4. 9. 2024.

5. Ještě před zahájením ústního jednání vzal žalobce podáním ze dne 17.4. 2024 zpět co do částky 4 731,21 Kč představující kapitalizovaný úrok a smluvní pokutu ve výši 280,88 Kč, když reagoval na výzvu soudu.

6. Soud proto v souladu s ust. § 96 odst. 1 o. s. ř. řízení co do částky 4 731,21 Kč a 280,88 Kč zastavil (výrok II.).

7. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění (dále v textu jen „OZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen „ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Dle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

11. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy13. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ ve znění účinném do 28. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen „směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing , jméno FO, C-106/89, EU:C:1990:395, , jméno FO, C-240–244/98, EU:, právnická osoba, :346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C-106/77, ECLI:EU:C:1978:49).

15. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. , spisová značka, , z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

16. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti. Uvedenému odpovídá i novelizované znění § 87 odst. 1 citovaného zákona ve znění novely provedené zákonem č. 96/2022 Sb. účinným od 29. 5. 2022.

17. Soud nevzal za prokázáno, že předchůdce žalobce při uzavření smlouvy posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, když na výzvu soudu žalobce reagoval tvrzením, že není schopen toto doložit. Soud byl připraven poučit žalobce dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. u ústního jednání o nutnosti doplnit skutková tvrzení a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, žalobce se však k jednání nedostavil a dobrovolně se tak o tuto možnost poučení ze strany soudu připravil. S ohledem na výše uvedené soud tedy uzavírá, že nevzal za prokázáno, že předchůdce žalobce posoudil dostatečně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Soud tak dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSU, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).

18. Soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému na jeho účet dne 7. 11. 2023 částku 15 000 Kč. Dále soud vzal za prokázáno aktivní legitimací žalobce, tedy fakt, že mu pohledávka vůči žalovanému náleží, když mu byla postoupena původním věřitelem shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek, což bylo žalovanému oznámeno dopisem společnosti KRUK 1. 9. 2024, přičemž žalovaný byl v tomto dopise vyzván k úhradě částky 17 072,39 Kč do 19. 9. 2024. Soud vzal za prokázáno, že výzvou ze dne 8. 7. 2024 právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby a tato výzva byla žalovanému odeslána 8. 7. 2024.

19. Soud nevzal za prokázanou realizaci návštěvy terénního pracovníka žalobce na kontaktní adrese žalovaného dne 6.11 2024 a 2 telefonické hovory. Soud byl připraven poučit žalobce dle § 118b odst. 3 o. s. ř. u ústního jednání o nutnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, žalobce se však k jednání nedostavil a dobrovolně se tak o tuto možnost poučení u jednání ze strany soudu připravil.

20. Na základě uvedeného tak lze shrnout, že žalobě je možno vyhovět pouze částečně co do částky 15 000 Kč, resp. zbývající jistiny, kdy soud vzal za prokázáno, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy nejprve ve výši 15 000 Kč. Na tuto částku žalovaný částečně plnil a žalobce tak požadoval na jistině částku 11 703,24 Kč. Soud tedy konstatuje, že žalobce má v souladu se shora citovaným ustanovením § 2991 odst. 2 a § 2993 o. z. právo na vrácení všeho, co podle neplatné smlouvy poskytl žalovanému, proto soud shledal žalobu důvodnou ve vztahu k této smlouvě k nezaplacené jistině ve výši 11 703,24 Kč. Soud vzal za prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k plnění ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. výzvou, která mu byla odeslána 8. 7. 2024. Lze tak shrnout, že výzva se dostala do dispozice žalovaného 11. 7. 2024 a pokud žalobce požadoval úroky z prodlení až od 7.8.2024, pak soud přiznal – dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. zákonný úrok z prodlení ve výši požadované žalobcem, to je od 7. 8. 2024 do zaplacení (výrok I. tohoto rozsudku).

21. Žalovaný je povinen dlužnou částku včetně příslušenství uhradit žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

22. Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku III. rozhodnutí.

23. Výrokem IV. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. ve výši 811 Kč. Soud přiznal žalobci náklady řízení za zaplacený soudní poplatek 800 Kč, dále 3 úkony právní služby á 300 Kč dle § 14b odst. 1 bod 3. vyhl. č. 177/1996 Sb. a hotové výdaje, tj. 3x režijní paušál á 100 Kč (převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby) dle § 14b odst. 5 písm. b) vyhl. a 21 % DPH ve výši 252 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Protože žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 68 % a neúspěšný v rozsahu 32 %, tak celkový úspěch žalobce v řízení představuje 36 % z celkově přiznaných nákladů řízení 2 252 Kč, tj. 810,72 Kč, po zaokrouhlení 811 Kč. Kč. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobce.

24. Lhůta k plnění je dána ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.