28 C 25/2025

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivetou Prajznerovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované , 711 00 Ostrava-Hrušov o 19 778,04 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 11 341,54 Kč s 12,75% úrokem z prodlení ročně z částky 11 341,54 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, a to ve splátkách po 2 000 Kč, když první splátku je povinna zaplatit 28. 4. 2025, další splátky vždy do každého 28. dne měsíce následujícího, až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek, k rukám žalobce.

II. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 8 436,50 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 552,05 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 935,12 Kč od 27. 6. 2024 do 21. 10. 2024, 14,75% úrok ročně z částky 17 169,04 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, 2% úrok z prodlení ročně z částky 11 341,54 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení a 14,75% úrok z prodlení ročně z částky 8 436,50 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým soudu dne 22. 10. 2024 domáhal po žalované zaplacení částky 19 778,04 Kč s příslušenstvím, s odůvodněním, že žalobce s žalovanou dne 15. 1. 2023 uzavřel smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , přičemž součástí smlouvy se staly také úvěrové podmínky, kdy žalovaná svým podpisem stvrdila, že se s nimi seznámila. Před uzavřením smlouvy věřitel zkoumal úvěruschopnost žalované prostřednictvím svých odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku a rovněž nahlíží do externích úvěrových registrů. Žalobce tedy žalované revolvingový úvěr poskytl a v průběhu trvání úvěrového vztahu bylo možno změnit výši sjednaného úvěrového rámce, který byl sjednaný ve výši 17 790 Kč. V průběhu úvěrového vztahu žalovaná načerpala celkem 37 541,22 Kč a na úvěr poskytla částku 26 199,68 Kč. Následně přestala úvěr hradit řádně a včas, proto ho žalobce ke dni 12. 6. 2024 zesplatnil a téhož dne vyzval žalovanou ke splacení celého úvěru. Žalovaná na tuto výzvu nereagovala, přičemž dlužná částka 19 778,04 Kč představuje nezaplacenou jistinu ve výši 17 169,04 Kč, poplatky ve výši 156 Kč, náklady na vymáhání ve výši 900 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 553 Kč. Součástí žalované částky je také příslušenství, které představuje kapitalizovaný úrok ke dni sepsání žaloby ve výši 3 552,05 Kč, dále úrok ve výši 26,28 % z částky 17 169,04 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení a také zákonný úrok zkapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 935,12 Kč. Přes předžalobní výzvu zástupce žalobce žalovaná na dlužnou částku již neuhradila ničeho.

2. Okresní soud vydal ve věci platební rozkaz, který byl usnesením ze dne 25. 11. 2024 zrušen, neboť se jej žalované nepodařilo doručit do vlastních rukou.

3. Na výzvu soudu k doplnění skutkových tvrzení ohledně úvěruschopnosti žalované, žalobce sdělil, že započitatelný příjem žadatele představovala částka 27 200 Kč, životní minimum 4 470 Kč, součty splátek úvěru 3 754 Kč a žadateli zůstalo k dispozici 18 264 Kč a s připočtením započitatelného příjmů členů domácnosti 40 000 Kč, odečtení výdajů 43 500 Kč, pak domácnosti zbyl příjem 22 988 Kč.

4. Zástupce žalobce se k ústnímu jednání omluvil a soud proto v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v jeho nepřítomnosti.

5. Žalovaná se k ústnímu jednání dostavila. Uvedla, že si je vědoma uzavření úvěru, že úvěr čerpala a splácela ho, dokud měla příjem ze zaměstnání. O práci však přišla v září nebo říjnu 2023 a od té doby je registrována na Úřadu práce, přičemž nyní pracuje pouze na dohodu o pracovní činnosti od března 2025 a měla by mít příjem mezi 7 – 8 tis. Kč čistého. Když úvěr uzavírala, měla příjem asi 15 000 Kč čistého, bydlela u rodičů stejně jako dosud, kterým přispívá na bydlení. Příjem nijak nedokládala. Výdaje rovněž nijak nedokládala ani nebyla na výdaje dotazována. Žalovaná ještě uvedla, že pokud by to bylo možné, chtěla by dlužnou částku splatit.

6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o tomto skutkovém stavu: Žalovaná s žalobcem dne 15. 1. 2023 pomocí prostředků komunikace na dálku uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr v rámci 17 790 Kč, který mohl být v průběhu trvání úvěru měněn. Nebylo zpochybněno, že žalovaná vyčerpala na úvěru celkem částku 37 541,22 Kč a na tento úvěr uhradila částku 26 199,68 Kč. Žalobce si řádně nezjistil, zda žalovaná bude schopna poskytnuté peněžní prostředky vrátit, když dle vlastních tvrzení uvedl, že prostřednictvím svých zaměstnanců ověřoval schopnost žalované úvěr splácet, a to včetně veřejných registrů, přičemž k tomuto svému tvrzení nepředložil žádné konkrétní odpovídající důkazy, kdy navíc netvrdil, že by údaje jakkoliv ověřoval, např. potvrzením zaměstnavatele žalované o výši příjmu nebo výpisy z účtu žalované, tj. jaká je skutečná příjmová složka žalované, když nemůže na tom nic změnit ani skutečnost, že žalovaná nebyla evidována v databázi dlužníků. Výdaje žalované nezkoumal vůbec, vycházel pouze z životního minima. K důkazům doložil úvěrovou zprávu žalované a výpis čerpání splátek a úhrad a také, že žalovaná byla nejprve dne 12. 6. 2024 vyzvána k úhradě dluhu ve výši 21 933,07 Kč a následně předžalobní výzvou ze dne 15. 1. 2023 byla vyzvána k úhradě dluhu ve výši 22 370,74 Kč nejpozději do 7 dnů od odeslání výzvy, která byla odeslána 10. 7. 2024.

7. Po takto provedeném dokazování a zjištění skutkového stavu soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně, kdy provedl toto právní posouzení věci: Pomocí prostředků komunikace na dálku uzavřenou smlouvu soud vyhodnotil jakožto smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., na kterou je nutno rovněž aplikovat ust. zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (ZoSU), přičemž podle § 86 a § 87 ZoSU je poskytovatel úvěru povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele, jinak je uzavřená smlouva za neplatná. Soud tedy konstatuje, že žalobce své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované nedostál, když v žalobě takové zkoumání sice tvrzeno bylo, ale žalobce nepředložil soudu žádnou listinu k prokázání zkoumání jak příjmové, tak výdajové stránky žalované. Soud byl připraven poučit žalobce dle § 118a odst. 3 o. s. ř., avšak zástupce žalobce se k jednání před soudem nedostavil, čímž se připravil o možnost být ze strany soudu poučen, neboť soud činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o. s. ř. Z tohoto důvodu soud dovodil absolutní neplatnost smlouvy ze dne 15. 1. 2023 pro rozpor se zákonem – ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSU, § 580 odst. 1 o. z., kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.), přičemž soud vycházel i z ustálené soudní judikatury (viz rozhodnutí Nejvyššího správní soudu ČR z 1. 4. 2015, sp. zn. , spisová značka, , jakož i rozhodnutí Nejvyšší soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, ). Závěr o absolutní neplatnosti takové smlouvy rovněž vychází z eurokonformního výkladu citovaných ustanovení (rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18). Za situace, kdy žalovaná uhradila žalobci částku 26 199,68 Kč byla v souladu s ust. § 2991 o. z. zavázána žalobci bezdůvodné obohacení v částce 11 341,54 Kč vrátit. Tuto částku byla žalovaná zavázána uhradit se zákonnými úroky z prodlení běžícími od 22. 10. 2024 do zaplacení, když od takovéhoto data žalobce úroky požadoval v žalobním petitu, byť dle odeslané výzvy by měl nárok na úroky běžící od dřívějšího data, avšak soud je návrhem žalobce vázán, proto byla žalovaná zavázána k zaplacení zákonných úroků od uvedeného data, a jejich výše je dána ust. § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. (v souladu s ust. § 1968 a § 1970 o. z.). Ve zbývající části za ostatní platby, které žalobce nárokoval za situace, kdy smlouva byla sjednána neplatně, byla další žalobcem požadovaná částka 8 436,50 Kč a úroky z prodlení zamítnuta, když v tomto rozsahu soud shledal nárok žalobce nedůvodným (výrok II.).

8. Protože byl žalobce v řízení převážně neúspěšný, soud v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

9. Dlužnou částku včetně příslušenství byla žalovaná zavázána zaplatit žalobci ve splátkách dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na její finanční situaci.