28 C 489/2024

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivetou Prajznerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 13 694,54 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 10 999,63 Kč s 15% zákonným úrokem z prodlení z částky 10 999,63 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 107,50 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 9 449,04 Kč a částku 2 694,91 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým soudu dne 26. 4. 2024 domáhal po žalované zaplacení částky 13 694,54 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná dne 29. 12. 2021 uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , Smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy převzala žalovaná v hotovosti částku 25 000 Kč, přičemž se zavázala uhradit žalobci částku 48 480 Kč s příslušenstvím do 28. 2. 2023. Protože úvěr nehradila řádně a včas, vznikla jí povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Pohledávka za žalovanou byla na žalobce postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023. Žalovaná byla k uhrazení dlužné částky opakovaně upomínána, naposledy předžalobní upomínkou ze dne 9. 4. 2024.

2. Okresní soud vydal ve věci platební rozkaz, který usnesením ze dne 28. 6. 2024 zrušil, neboť se jej žalované nepodařilo doručit do vlastních rukou.

3. K nařízenému ústnímu jednání se zástupce žalobce omluvil, žalovaná se bez omluvy nedostavila a soud proto v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti zástupce žalobce a žalované.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

5. Při svých skutkových zjištěních vzal soud za prokázáno, že- žalovaná dne 29. 12. 2021 uzavřela s právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, . smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalované poskytnut s hotovosti spotřebitelský úvěr ve výši 25 000 Kč s tím, že žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce částku 48 480 Kč.- Ze smlouvy o postoupení pohledávky, že společnost , právnická osoba, . a , právnická osoba, uzavřeli dne 6. 12. 2023 smlouvu o postoupení pohledávek a z přílohy k této smlouvě, že byla postoupena pohledávka za žalovanou;- Z oznámení o postoupení pohledávky, včetně doručenky, že společnost , právnická osoba, . oznámila žalované postoupení pohledávky ze smlouvy ve výši 32 052,32 Kč na , právnická osoba, ;- Z předžalobní výzvy, včetně doručenky že žalobce dne 9. 4. 2024 vyzval žalovanou k úhradě celkové částky 32 017,93 Kč do 19. 4. 2024;- Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, že z interního systému společnosti , právnická osoba, byl dne 23. 4. 2024 pořízen výpis s tím, že pověřený pracovník žalobce provedl ve dnech 2. 2. 2024 a 29. 1. 2024 cestu na kontaktní adresu žalované.

6. Dalšími v řízení provedenými důkazy nevzal soud za prokázané žádné rozhodné skutečnosti.

7. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění (dále v textu jen „OZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen „ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Dle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

11. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy13. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ ve znění účinném do 28. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen „směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240–244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C-106/77, ECLI:EU:C:1978:49).

15. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

16. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti. Uvedenému odpovídá i novelizované znění § 87 odst. 1 citovaného zákona ve znění novely provedené zákonem č. 96/2022 Sb. účinným od 29. 5. 2022.

17. Soud nevzal za prokázáno, že právní předchůdce žalobce při uzavření smlouvy posoudil s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Ač žalobce do určité míry zkoumal příjmové možnosti žalované, když ověřil zaměstnání žalované a výši jejího příjmu, zcela však rezignoval na jakékoli zkoumání výdajů žalované, což je stejně podstatná součást zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr jako jsou jeho příjmy. Jak popsáno výše, poskytovatel úvěru musí aktivně ověřit tvrzené výdaje žadatele a vyžádat si k tomuto řádně podklady, což však žalobce neučinil, respektive v řízení toto nebylo prokázáno. Soud byl připraven poučit žalobce dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. u ústního jednání o nutnosti doplnit skutková tvrzení a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, žalobce se však k jednání nedostavil a dobrovolně se tak o tuto možnost poučení ze strany soudu připravil. S ohledem na výše uvedené soud tedy uzavírá, že nevzal za prokázáno, že právní předchůdce žalobce posoudil dostatečně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Soud tak dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSU, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).

18. Soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované v hotovosti částku 25 000 Kč. Dále soud vzal za prokázánu aktivní legitimací žalobce, tedy fakt, že mu pohledávka vůči žalované náleží, když mu byla postoupena původním věřitelem shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek, což bylo žalované oznámeno dopisem právního předchůdce žalobce ze dne 2. 1. 2024, přičemž žalovaná byla v tomto dopise vyzvána k úhradě částky 32 052,32 Kč do 10 dnů. Soud vzal za prokázáno, že výzvou ze dne 9. 4. 2024 právní zástupce žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky 32 017,93 Kč před podáním žaloby nejpozději do 19. 4. 2024 a tato výzva byla žalované odeslána téhož dne.

19. Právním následkem absolutní neplatnosti smlouvy dle ust. § 2991 a § 2993 o. z. je povinnost stran vrátit si vše, co podle smlouvy dostaly. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl v hotovosti žalované částku ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se přijetím této částky bezdůvodně obohatila ve smyslu ust. § 2991 o. z., pročež je povinna vrátit to, oč se obohatila. Dle tvrzení žalobce však žalovaná již uhradila 26 622 Kč, tedy částku dokonce převyšující částku zapůjčenou žalované. Za tohoto stavu soud žalobnímu návrhu nevyhověl a nároky plynoucí z absolutně neplatné úvěrové smlouvy zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého soud účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná náhradu nákladů řízení proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě měla plný úspěch ve věci žalovaná, ta však byla v řízení nečinná a žádné náklady ji nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.