28 C 503/2024

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivetou Prajznerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 13 538,17 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 9 993,17 Kč s 12,75% úrokem z prodlení ročně z částky 9 993,17 Kč od 4. 11. 2024 do zaplacení, k rukám žalobce, do tří dnů od právní moci rozhodnutí.

II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 3 545 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 955,34 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 059,64 Kč, úrok 22,99 % ročně z částky 9 993,17 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení a 15% úrok z prodlení ročně z částky 9 993,17 Kč od 19. 9. 2023 do 3. 11. 2024 a 2,25% úrok z prodlení ročně z částky 9 993,17 Kč od 4. 11. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým soud dne 8. 1. 2024 domáhal po žalovaném zaplacení částky 13 538,17 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný s právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, ., IČO , IČO, , uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ke kreditní kartě do výše úvěrového limitu 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách alespoň ve výši minimální splátka, která byla stanovena jako 5 % čerpaného úvěru, přičemž výše splátky byla žalovanému vždy oznámena v měsíčním výpisu z úvěrového účtu. Nedílnou součástí smlouvy byly produktové podmínky revolvingového úvěru a banka poskytla žalovanému kreditní kartu v souladu s podmínkami smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr na kreditní kartě splácet, a to jak jistinu, tak úroky a poplatky v souladu se smlouvou a podmínkami úvěru. Právní předchůdce žalobce při schválení úvěru vycházel z údajů poskytnutých žalovaným bance a vyhodnotil schopnost žalovaného úvěr splácet. Následně pak banka otevřela žalovanému úvěrový účet č. , č. účtu, a vydala žalovanému kreditní kartu. Žalovaný svou povinnost nesplnil, úvěr řádně a včas nesplácel, a proto banka v souladu se smlouvou prohlásila úvěr ke dni 31. 12. 2022 za okamžitě splatný v celé výši, neboť žalovaný byl v prodlení a tím porušil svou splátkovou povinnost dle smlouvy o úvěru. Pohledávka za žalovaným byla na žalobce postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2023. Přes předžalobní výzvu žalovaný na dlužnou částku neuhradil ničeho. Žalobce tak požadoval zaplacení nesplacené jistiny ve výši 9 993,17 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 955,34 Kč, smluvní poplatky 3 545 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 059,64 Kč včetně 22,99% úroku z částky 9 993,17 Kč s úroky od 19. 9. 2023 do zaplacení.

2. Okresní soud vydal ve věci platební rozkaz, který byl usnesením ze dne 27. 6. 2024 zrušen, neboť se jej žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou.

3. Na výzvu soudu žalovaný sdělil, že banka ověřovala příjem žalovaného na základě běžného účtu žalovaného, když žalovaný garantoval příjem ve výši 21 247 Kč a dále uvedl čistý měsíční příjem domácnosti ve výši 50 000 Kč, když žil u svých rodičů.

4. V souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. soud jednal v nepřítomnosti zástupce žalobce a žalovaného, když zástupce žalobce svou neúčast u ústního jednání omluvil.

5. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázáno:- z formuláře pro informace o spotřebitelském úvěru, že žalovaný dne 19. 4. 2019 žádal o poskytnutí kreditní karty , právnická osoba, ve výši 10 000 Kč s tím, že minimální splátka činí 2 % ze všech vyčerpaných prostředků + případné úroky a poplatky a celkově měl vrátit 11 876,52 Kč;- ze sdělení , právnická osoba, ., že k 16. 12. 2022 žalovaný dlužil na jistině 2 817,99 Kč, k 1. 1. 2023 částku 14 493,91 Kč, k 11. 10. 2022 na jistině dlužil 436,34 Kč, k 3. 11. 2022 na jistině dlužil 1 474,02 Kč a vždy byl v těchto výzvách zároveň vyzýván k úhradě dlužné částky v uvedených termínech;- ze sdělení , právnická osoba, ., že žalovaný deklaroval příjem 21 247 Kč s tím, že žil u rodičů a celkový čistý příjem domácnosti činil 50 000 Kč a měl interní splátky ve výši 7 397,84 Kč a externí splátky 2 943 Kč;- ze smlouvy o úvěru, že dne 19. 4. 2019 , právnická osoba, . s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru s uvedením čistého příjmu domácnosti 50 000 Kč s tím, že žalovaný žádal o minimální výši úvěrového rámce ve výši 10 000 Kč;- z výzev ze dne 26. 2. 2023 a z výzvy bez data, že , právnická osoba, . vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky a zároveň oznámila žalovanému, že se rozhodla svou pohledávku vůči němu prodat;- z upomínky ze dne 1. 1. 2023, že , právnická osoba, . požádala žalovaného o úhradu dluhu ve výši 14 493,51 Kč nejpozději do 16. 1. 2023;- ze smlouvy o postoupení pohledávek, že , právnická osoba, . postoupila pohledávku za žalovaným společnosti , Anonymizováno, dne 7. 9. 2023, dne 18. 9. 2023 došlo k postoupení pohledávek na postupníka a dne 25. 9. 2023 , právnická osoba, . oznámila žalovanému, že věřitelem pohledávky je společnost , Anonymizováno, ;- dne 9. 10. 2023 společnost , Anonymizováno, oznámila žalovanému, že novým věřitelem pohledávky za žalovaným se stala společnost , Jméno žalobkyně, . a žalovaného vyzývala k neprodlené úhradě dluhu;- předžalobní výzvou zástupce žalobce ze dne 9. 10. 2023 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky 20 127,57 Kč do 7 dnů od odeslání výzvy.

6. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru o následujícím skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobce na základě smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 19. 4. 2019 vydal žalovanému kreditní kartu a umožnil mu čerpání úvěru do částky 10 000 Kč s tím, že žalovaný byl povinen čerpaný úvěr splácet. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, banka ke dni 31. 12. 2023 prohlásila dluh splatný v celé výši. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena z původního věřitele , právnická osoba, . na společnosti , Anonymizováno, a tato společnost postoupila pohledávku za žalovaným na žalobce , Jméno žalobkyně, . Dne 9. 10. 2023 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 7 dnů od odeslání výzvy.

7. Dle § 2991 odst. 1, 2 zák. č. 89/2012 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užití cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnou vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Po právním posouzení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to do částky 9 993,17 Kč. Soud vzal za prokázáno, že mezi původním předchůdcem žalobce a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta kreditní karta a byl oprávněn čerpat úvěr až do výše 10 000 Kč. Původní věřitel si řádně nezjistil, zda žalovaný bude schopen poskytnuté peněžní prostředky vrátit, když banka ověřovala příjem žalovaného pouze na základě běžného účtu klienta, který garantoval příjem ve výši 21 247 Kč s tím, že tento dále uvedl, že celkový příjem domácnosti je 50 000 Kč. Věřiteli bylo známo, že žalovaný má příjem 21 247 Kč, má interní splátky ve výši 7 397,84 Kč a externí splátky ve výši 2 943 Kč a počítal životní náklady ve výši 5 587,44 Kč s tím, že žalovanému zůstávala částka 5 318,72 Kč měsíčně. K těmto svým tvrzením však žalobce nepředložil žádné konkrétní odpovídající důkazy, kdy ani netvrdil, že by si údaje jakkoliv ověřoval, např. potvrzením od zaměstnavatele o výši příjmů, nezjišťoval, jaká je skutečná příjmová složka žalovaného a ani neuváděl, zda byl žalovaný evidován v databázi dlužníků.

10. Po takto zjištěném skutkovém stavu soud dospěl k závěru, že žalobní nárok žalobce je důvodný pouze částečně, když uzavřenou smlouvu o úvěru dle ust. § 2395 a násl. o. z., na kterou je rovněž nutno aplikovat ust. zák. č. 257/2016 o spotřebitelské úvěru, přičemž podle § 86 a § 87 tohoto zákona je poskytovatel úvěru povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele, jinak je uzavřená smlouva neplatná. Soud tedy konstatuje, že žalobce své povinnosti zkoumat řádně úvěruschopnost žalovaného nedostál, když v žalobě takové zkoumání tvrzeno nebylo, pouze částečně ve vyjádření na výzvu soudu, avšak žalobce soudu nepředložil žádné listiny k prokázání zkoumání jak příjmové, tak výdajové stránky žalovaného. Soud byl připraven žalobce dle § 118a odst. 3 poučit, avšak žalobce se k jednání před soudem nedostavil, čímž se připravil o možnost být ze strany soudu poučen, neboť soud činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o. s. ř. Soud z tohoto důvodu dovodil absolutní neplatnost smlouvy ze dne 19. 4. 2019 pro rozpor se zákonem – ust. § 86 a § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., § 580 odst. 1 o. z., kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.), přičemž soud vycházel z ustálené soudní judikatury (viz. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , právnická osoba, 30/2015, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, ). Závěr o absolutní neplatnosti takové smlouvy rovněž vychází z eurokonformního výkladu citovaných v ustanovení (rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18). Za situace, kdy žalovaný uhradil žalobci pouze částku 6,83 Kč na jistinu byl v souladu s ust. § 2991 o. z. zavázán žalobci uhradit bezdůvodné obohacení v částce 9 993,17 Kč vydat. Tuto částku byl žalovaný zavázán uhradit se zákonnými úroky z prodlení běžícími od 4. 11. 2024, když žalobce sice předložil soudu předžalobní výzvu ze dne 9. 10. 2023, avšak nedoložil žádný doklad o odeslání této výzvy žalovanému a soud proto vycházel z doručení žaloby žalovanému, jakožto předžalobní výzvy, kdy žaloba byla žalovanému doručena 31. 10. 2024 v souladu s ust. § 573 . Lhůta k plnění žalovanému uplynula 3. 11. 2024, ode dne 4. 11. 2024 se tak dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, přičemž úrok z prodlení byl přiznán v souladu s ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., přičemž 1. 7. 2024 je výše úroku 12,75 %.

11. Smlouvou o postoupení pohledávek byla prokázána aktivní legitimace žalobce.

12. Ve zbývajícím rozsahu II. soud poté žalobu s ohledem na výše uvedené závěry, jakožto nedůvodnou zamítl, včetně 2,25% úroku z prodlení z dlužné částky s ohledem na stanovenou výši úroku z prodlení.

13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy úspěch žalobce byl pouze nepatrný, a proto žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.

14. Lhůta k plnění je dána ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.