28 C 504/2024

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivetou Prajznerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený 9. 4. 1970 bytem Adresa žalovaného o zaplacení 18 637,98 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku , částka, s 14,75% úrokem z prodlení ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, k rukám žalobce, do tří dnů od právní moci rozhodnutí.

II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci dalších , částka, s 15% úrokem z prodlení ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a 0,25% úrok z prodlení ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku , částka, , k rukám zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci rozhodnutí.

1. Žalobce se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým soudu dne , datum, domáhal po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobce s žalovaným dne , datum, uzavřel Smlouvu o úvěru č. , hodnota, distančním způsobem na adrese www.flexifin.cz (dále jen Smlouva“), na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše , částka, a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobci spolu s příslušenstvím. Nedílnou součástí Smlouvy jsou také Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky žalobce, s nimiž byl žalovaný seznámen, tyto si přečetl, s jejich obsahem vyslovil souhlas a následně Smlouvu podepsal. Žalobce při ověřování úvěruschopnosti zjistil celkový počet členů domácnosti žijících ve společné domácnosti se spotřebitelem, počet takovýchto členů mající samostatný příjem, pravidelné měsíční výdaje spotřebitele, čisté měsíční příjmy spotřebitele a učinil si dotazy v registrech. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobce provedl podle interní metodiky schválené ČNB a v souladu se zákonnými požadavky - § 86 odst. 1 a 2, zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, dospěl k závěru, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, když nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku ani v evidenci exekucí. Žalobcem ověřená výše čistého příjmu žalovaného činila , částka, , která umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalovanému. Následně žalovaný potvrdil správnost svých identifikačních údajů ve Smlouvě, následně se sekundárně jednoznačně identifikoval prostřednictvím ověřovací platby ve výši , částka, a Smlouva o spotřebitelském úvěru tak byla s žalovaným uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaný přihlásil pomocí dvou faktorového ověření. Na účet žalovaného č. , č. účtu, žalobce ze svého účtu převedl dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, . Úvěr byl splatný , datum, . Na dlužnou částku žalovaný neuhradil ničeho a dostal se do prodlení. Žalovaný dluží žalobci nesplacenou pohledávku ve výši , částka, , představující jistinu , částka, a poplatek za poskytnutí úvěru , částka, a poplatek za službu Presto , částka, . Protože se žalovaný dostal do prodlení, požadoval žalobce také smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny, kdy žalobce však počítal smluvní pokutu pouze za prvních 90 dnů, a to od , datum, a tuto pokutu požadoval od , datum, do , datum, ve výši , částka, . Přes předžalobní výzvu žalovaný na dlužnou částku neuhradil ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.

3. Okresní soud vydal ve věci platební rozkaz, který byl usnesením ze dne , datum, zrušen, neboť se jej žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou., právnická osoba, nařízenému ústnímu jednání ve věci se žalobce omluvil a souhlasil s jednáním a rozhodnutím v jeho nepřítomnosti. Žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto rozhodoval v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti zástupce žalobce a žalovaného.

5. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:- Z listiny nazvané Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , že žalobce s žalovaným tohoto dne uzavřel Smlouvu o poskytnutí úvěru ve výši , částka, s tím, že procentní sazba nákladů – RPSN činí 1732,08 % a jednorázová výše splátky při čerpání celého úvěru činí , částka, . Úvěr byl splatný , datum, s tím, že výše poplatku za čerpání úvěru činila , částka- Z listiny nazvané identifikovatelné příjmy, že žalovaný uvedl příjem , částka, ,- Z občanského průkazu byla zjištěna totožnost žalovaného,- Z přehledu bankovních transakcí, že žalobce vyplatil na účet č. , č. účtu, dne , datum, částku , částka, a , částka, ,- Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti, že je zde uvedeno, že žalovaný má čistý měsíční příjem , částka, , pravidelné měsíční výdaje žalovaného jsou , částka, , vypočítané minimální výdaje , částka, , což představuje disponibilní příjem , částka- Z předžalobní výzvou ze dne , datum, byl žalovaný vyzván k uhrazení částky , částka, , do tří dnů a tato výzva byla žalovanému dne , datum, odeslána.

6. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi účastníky následujícím způsobem: Podle § 3028 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Soud proto na posuzovaný případ aplikoval ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), neboť právní vztahy, jakož i práva i povinnosti, vznikly za jeho účinnosti.

7. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění (dále v textu jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen „ZoSÚ“), ve znění účinném od , datum, , je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Dle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

11. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením Smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové Smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy13. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je Smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření Smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, (dále jen „směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing , jméno FO, C-106/89, EU:C:1990:395, , jméno FO, C-240–244/98, EU:, právnická osoba, :346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C-106/77, ECLI:EU:C:1978:49).

15. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, , z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

16. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

17. Soud tedy uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno, že žalobce při uzavření smlouvy posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Soud vzal za prokázáno, že žalobce ověřoval příjmovou stránku žalovaného, avšak nevzal za prokázáno, že by žalobce ověřil také výdajovou stránku žalovaného v kontextu konkrétních osobních poměrů, když uváděný měsíční výdaj , částka, je zcela nepravděpodobný. Žalovaný sice měl průměrný výdělek okolo , částka, , který však nebyl nijak ověřen stejně jako nebyly ověřeny žádným způsobem jeho výdaje. Soud byl přesto připraven poučit žalobce ještě u ústního jednání dle § 118a odst. 1 o. s. ř. o nutnosti doplnit tvrzení a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, když se však žalobce k jednání nedostavil a o možnost být poučen ze strany soudu se tak dobrovolně připravil. Soud tak uzavírá, že nebylo prokázáno, že žalobce dostatečně posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí a dospěl k závěru absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 z. o. SU § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).

18. Soud provedenými důkazy považuje za dostatečně prokázáno tvrzení, že žalobce poskytl žalovanému převodem na jeho účet dne , datum, částka , částka, , na kterou nebylo uhrazeno ničeho. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že žalobě je možno vyhovět pouze částečně. Soud vzal v řízení za prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy – částku ve výši , částka, , na kterou žalovaný neuhradil ničeho. Žalobce má tak v souladu se shora citovaným ust. § 2991 odst. 2 a § 2993 o. z. právo na vrácení všeho, co podle neplatné smlouvy žalovanému poskytl, a proto soud shledal žalobu důvodnou ve vztahu k nezaplacené jistině ve výši , částka, . Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, soud přiznal žalobci také právo na úroky z prodlení dle § 1970 o. z., a to ve výši dle nař. vl. č. 351/2013 Sb. od , datum, do zaplacení, když dne , datum, byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k zaplacení ve lhůtě 3 dnů, a tak, v souladu s ust. § 573 o. z., byla částka splatná dne , datum, . Žalobce požadoval úroky až od pozdějšího data a soud je návrhem vázán, proto bylo žalobě vyhověno od běhu úroků od , datum, .

19. S ohledem na výše uvedené ve zbývající části soud žalobu zamítl, tak jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí, neboť jak soud konstatoval výše, při závěru o absolutní neplatnosti smlouvy je nutno dovodit, že se tato neplatnost vztahuje i na ujednání o úroku a dalších platbách sjednaných ve smlouvě, neboť tato ujednání jsou ujednáními odvozenými od existence samotné smlouvy a bez ní nemohou samostatně existovat.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobce byl v řízení částečně úspěšný, a to v rozsahu 69,75 %, jeho neúspěch představuje 30,24 % a celkový úspěch pak 39,5 % z přiznaných nákladů řízení ve výši , částka, , což činí , částka, na nákladech řízení přiznaných žalobci. Tyto náklady představují , částka, za zaplacený soudní poplatek a náklady na právní zastoupení žalobce spočívající v odměně zástupce ve výši , částka, za jeden úkon právní pomoci, tj. za 3 úkony , částka, (převzetí věci, sepis žaloby, sepis předžalobní výzvy) dle ust. § 114b odst. 1 vyhl. č. 177/96 Sb., hotové výdaje stanovené paušální částkou , částka, za jeden úkon právní pomoci, tj. za 3 úkony , částka, dle ust. § 14b odst. 5 vyhl. č. 177/96 Sb. a 21 % DPH ve výši , částka, dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Pokud žalobce požadoval odměnu advokáta ve smyslu § 7 vyhl. č. 177/96 Sb., soud se s tímto názorem žalobce neztotožňuje, neboť v daném případě se jedná o typický příklad žalobního nároku opakovaně uplatňovaného na ustáleném vzoru týmž žalobcem ve skutkově a právně obdobných věcech, což je soudu známo z úřední činnosti, když v předmětném řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku , částka, , a v němž byla přiznána žalobci náhrada nákladů řízení. Tedy popsaná situace zcela koresponduje s ust. § 14b vyhl. č. 177/96 Sb.

21. Lhůta k plnění je dána ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. Povinnost hradit náklady řízení k rukám zástupce vyplývá z ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.