29 C 130/2025

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Langovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 20 760 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení ve výši 15 %, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, co do částky , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení ve výši 15 %, se zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne , datum, domáhala po žalovaném úhrady částky , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši , částka, a tyto zaslány na účet žalovaného. Ten se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši , částka, a toto bylo splatné ve třech měsíčních splátkách s datem poslední splátky , datum, . Žalovaný závazky neuhradil řádně a včas. Ke dni podání žaloby žalovaný na svůj dluh uhradil , částka, a toto bylo umořeno na smluvní pokutu, náklady spojené s uplatněním pohledávek a ponížen poplatek. Žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím své webové stránky www.coolcredit.cz. Žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila totožnost klienta a dále pomocí ověřovací korunové platby, jejíž součástí je rovněž informace o jméně a příjmení majitele účtu, na něž je následně zápůjčka vyplacena. Smlouva o zápůjčce je podepsána elektronicky, a to PINem. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného. Žalobkyně požaduje , částka, , což představuje jistinu a poplatek. Smluvní pokuta dle smlouvy o zápůjčce ve výši , částka, , byla umořena částečnou úhradou žalovaného.

2. Ve věci bylo nařízeno ústní jednání na , datum, . Žalobkyně a její právní zástupce se z jednání omluvili, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Bylo tedy jednáno a rozhodnuto v nepřítomnosti účastníků v souladu s ustanovením § 101 odst. 2 a 3 o. s. ř.

3. Ke zjištění skutkového stavu soud provedl tyto listinné důkazy:- ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky elektronicky dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku v celkové výši , částka, a žalovaný se zavázal věřiteli vrátit tuto částku společně s poplatkem. Peněžní prostředky měly být poskytnuty žalovanému na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit společně s poplatkem ve třech splátkách po , částka, splatných 31. dne ode dne poskytnutí zápůjčky 62. dne ode dne poskytnutí zápůjčky a 93. dne od dne poskytnutí zápůjčky. Žalovaný se v smlouvě zavázal uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně. Dále se zavázal v případě svého prodlení nahradit účelně vynaložené náklady, které vzniknou věřiteli (žalobkyni) v souvislosti s prodlením s tím, že věřitel může požadovat i další účelně vynaložené náklady. Dále bylo dohodnuto (bod 2.6.), že v případě prodlení se splacením zápůjčky a následné změně splatnosti, se veškeré přirostlé úroky z prodlení od původního dne splatnosti až do okamžiku schválení žádosti o prodloužení splatnosti stávají k okamžiku schválení příslušné žádosti součástí jistiny. Dle bodu 4.1. bylo dohodnuto, že v případě prodlení první splátky tři dny poté, kdy měla být uhrazena druhá splátka, nastane splatnost zbylého dluhu;- z výpisu z účtu u , právnická osoba, bylo zjištěno, že žalovaný uhradil na účet této banky , částka, pod variabilním symbolem , var. symbol, , a to z účtu , č. účtu, ;- z výpisu z běžného účtu bylo zjištěno, že dne , datum, byla na účet , č. účtu, vyplacena částka , částka, ;- z upomínky ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, , a to ve výši , částka, ;- z opakované výzvy k úhradě ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky , částka, ;- z oznámení o zesplatnění úvěru – výzva k úhradě ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně zesplatnila úvěr z důvodu prodlení žalovaného, a to na základě čl. 4.1. smlouvy o zápůjčce a požadovala uhradit částku , částka, ;- z upomínky ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky , částka, ;- z výzvy k úhradě před podáním žaloby bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě částky , částka, ze smlouvy ze dne , datum, , přičemž dle podacího lístku výzva byla předána k poštovní přepravě , datum, ;- ze Všeobecných obchodních podmínek společnosti , právnická osoba, bylo zjištěno, že klient potvrdil věřiteli, že byl řádně obeznámen s celkovými náklady, s výší RPSN, s podmínkami zápůjčky, dále mimo jiné prohlásil a potvrdil, že důkladně posoudil svoji majetkovou situaci a že je tudíž schopen zápůjčku splácet. Rovněž tato listina je podepsána dvěma jednateli žalobkyně a u žalovaného je podpis nahrazen PIN kódem.

4. Soud neprovedl důkaz výpisem z běžného účtu, číslo výpisu 2024/8, neboť z tohoto výpisu nebylo možno učinit žádné relevantní zjištění.

5. Na základě výše provedených důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně na základě smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, zaslala žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, . Ve smlouvě bylo dohodnuto, že žalovaný za tyto zapůjčené finanční prostředky uhradí poplatek ve výši , částka, a dále byla dohodnuta rovněž smluvní pokuta, která však nebyla žalobou požadována, když částku , částka, za smluvní pokutu žalobkyně započetla částečnou úhradou žalovaného. Tato částečná úhrada na základě smlouvy byla ve výši , částka, . Žalobkyně v žalobě tvrdila, že splnila svou povinnost řádně prověřit úvěruschopnost žalovaného, ovšem tuto skutečnost ničím neprokazovala a tím, že se jednání nezúčastnila, nebylo jí možno poskytnout poučení o nedostatku důkazních návrhů.

6. Zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících zákonných ustanovení:

7. Podle § 2390 Občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Dle ustanovení § 588 Občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 Občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

10. Dle ustanovení § 1968 věta prvá Občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

11. Dle ustanovení § 1970 věta prvá Občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

12. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložena platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

14. Dle ustanovení § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v 3leté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Po shora zjištěném skutkovém stavu soud dospěl na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:

17. Soud nejprve uvádí, že Smlouvu uzavřenou mezi účastníky vyhodnocuje jako Smlouvu o zápůjčce, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena žalobkyní, jako podnikatelkou, v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaným, jako spotřebitelem, v důsledku čehož na Smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva jako taková přitom byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, jak má na mysli ustanovení § 562 odst. 1 Občanského zákoníku. Klíčovou relevanci pak mají v projednávaném sporu citované ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ, neboť tyto upravují povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, , že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho potvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměru dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

18. Dále soud konstatuje, že ačkoliv by při užití toliko jazykového výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ v případě absence řádného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru přicházela v úvahu relativní neplatnost takovéhoto smlouvy, je soud povinen užít rovněž eurokonformní výklad tohoto ustanovení. Přitom je zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, (dále jen „Směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standart ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Lze zmínit rozsudek Evropského soudního dvora (druhého senátu) ze dne , datum, , sp. zn. C-679/18, který v rámci rozhodování o předběžné otázce uzavřel, že články 8 a 23 Směrnice 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, to je povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu za podmínky, že sankce splňuje požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 Směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, to je neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v 3leté promlčecí době.

19. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud v souladu s eurokonformním výkladem Směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle ustanovení § 86 ZoSÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané Smlouvy dle § 588 Občanského zákoníku, ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

20. Pokud byla shledána smlouva o zápůjčce, uzavřená mezi účastníky, za neplatnou, přičemž žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši , částka, , když žalobkyně sama tvrdila, že žalovaný na svůj dluh uhradil , částka, je rozdíl v těchto částkách, tedy částka , částka, považována za bezdůvodné obohacení žalovaného ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. Soud proto zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku , částka, , a to společně s požadovanými úroky z prodlení ve smyslu ustanovení § 1968 a § 1970 občanského zákoníku, kdy žalovanému dle obsahu smluvních ujednání, které podepsal, mělo být známo, že dluh má uhradit nejpozději do , datum, . Pokud tak neučinil, od následujícího dne je v prodlení. Výše úroku z prodlení je pak dána § 2 vládního nařízení číslo 351/2013 Sb. V tomto rozsahu bylo žalobě vyhověno.

21. Ve zbývající části, tedy co do částky , částka, spolu s úroky z této částky byla žaloba zamítnuta, když žalobkyně nemůže požadovat z neplatné smlouvy poplatek, případně další finanční nároky, neboť pokud je neplatný hlavní závazek, nelze přiznat plnění na základě této neplatné smlouvy. Soud tedy v odstavci II. žalobu zamítl.

22. V souladu ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. nebylo přiznáno právo náhrady nákladů řízení žádnému z účastníků, neboť žalobkyně v převážné míře úspěch neměla a žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.