29 C 143/2025

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Langovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 20 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč za dobu od 6. 12. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % a částku 1 000 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, částku 7 560 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 6. 12. 2024 domáhala po žalovaném úhrady částky 20 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 6. 3. 2024 uzavřela s žalovaným jako dlužníkem smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo , hodnota, , kterou se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Smlouva byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny. Úroky úvěru měly být žalovaným hrazeny v měsíčních splátkách 4 000 Kč. Žalovaný nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou splatnou 15. 6. 2024. Na základě tohoto porušení smluvních povinností zaslala žalobkyně žalovanému 1. upomínku dne 20. 6. 2024. Žalovaný však své závazky neuhradil, a proto byla žalovanému zaslána 2. upomínka dne 5. 7. 2024. Žalobkyně proto v souladu s ustanovením článku V. odst. 5.5 smlouvy o úvěru zesplatnila úvěr a vyzvala žalovaného k úhradě zbývající jistiny úvěru, kapitalizovaného smluvního úroku a nákladů na upomínkování a nákladů právního zastoupení. Žalovaný neuhradil na jistině ničeho. Žalobkyně tak požaduje částku 20 000 Kč za zesplatněnou jistinu, dále náklady na upomínkování ve výši 1 000 Kč.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se však žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou, proto byl tento usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne 17. 3. 2025, číslo jednací EPR , č. účtu, –11 zrušen a ve věci bylo nařízeno ústní jednání.

3. K ústnímu jednání nařízenému na 26. 8. 2025 se žádný z účastníků nedostavil, přičemž žalobkyně a její právní zástupce se z tohoto jednání omluvili. Bylo tedy jednáno a rozhodnuto v nepřítomnosti účastníků v souladu s ustanovením § 101 odst. 2 a 3 o. s. ř.

4. Ke zjištění skutkového stavu soud provedl tyto listinné důkazy, ze kterých učinil následující skutková zjištění:- ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo , hodnota, bylo zjištěno, že žalobkyně jako poskytovatelka uzavřela žalovaným jako spotřebitelem smlouvu, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému částku 20 000 Kč s tím, že úvěr byl splatný na dobu určitou 12 měsíců a celková částka byla splatná 15. 2. 2025. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit celkem částku 68 000 Kč s tím, že z toho je částka 48 000 Kč jako úrok. Smluvní strany sjednaly, že po dobu trvání smlouvy bude úrok z poskytnuté jistiny hrazen formou pravidelných měsíčních splátek bez umoření jistiny ve výši 4 000 Kč. S poslední splátkou měla být uhrazena jistina úvěru. Dále bylo smluveno, že pokud nedojde ze strany spotřebitele ani po dvou upomínkách k úhradě celé dlužné částky, je poskytovatel oprávněn zesplatnit jistinu úvěru. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského účtu Mezi účastníky bylo rovněž smluveno, že poskytovatel zašle upomínky k úhradě dlužné částky prostřednictvím e-mailové adresy, přičemž upomínka je zpoplatněna částkou 500 Kč, stejně tak, jako druhá upomínka;- z přílohy č. , hodnota, – Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele bylo zjištěno, že žalobkyně vypočítala, že finanční zůstatek žalovaného je částka 22 268 Kč s tím, že zohlednila náklady na bydlení a splátku poskytovaného úvěru ve výši 4 000 Kč;- dle předsmluvních informací žalobkyně vyžádala od žalovaného souhlas se zpracováním osobních údajů, dále poskytla vzorec pro výpočet roční procentní sazby nákladů a poskytla formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru;- z detailu pohybu – okamžitá příchozí platba od společnosti , právnická osoba, bylo zjištěno, že žalovaný uhradil ze svého účtu , č. účtu, na účet , č. účtu, 1 Kč;- z listiny Detail pohybu - bezhotovostní platba bylo zjištěno, že z účtu číslo , č. účtu, byla na účet číslo , č. účtu, vyplacena částka 20 000 Kč;- z e-mailu zaslaného žalobkyní žalovanému dne 20. 6. 2024 a 5. 7. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužných splátek;- z předžalobní výzvy, která obsahovala i zesplatnění úvěru ze dne 21. 11. 2024, bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celkové dlužné částky 46 280 Kč ve lhůtě do 5. 12. 2024.

5. Na základě výše provedených důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela s žalovaným tzv. smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru, na základě které poskytla žalovanému částku 20 000 Kč, a to na účet, ze kterého byla žalovaným uhrazena částka 1 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu, avšak bezvýsledně.

6. Zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících zákonných ustanovení:

7. Podle § 2390 Občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Dle ustanovení § 588 Občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 Občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

10. Dle ustanovení § 1968 věta prvá Občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

11. Dle ustanovení § 1970 věta prvá Občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

12. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložena platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

14. Dle ustanovení § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v 3leté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Po shora zjištěném skutkovém stavu soud dospěl na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:

17. Soud nejprve uvádí, že Smlouvu uzavřenou mezi účastníky vyhodnocuje jako Smlouvu o zápůjčce, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena žalobkyní, jako podnikatelkou, v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaným, jako spotřebitelem, v důsledku čehož na Smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva jako taková přitom byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, jak má na mysli ustanovení § 562 odst. 1 Občanského zákoníku. Klíčovou relevanci pak mají v projednávaném sporu citované ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ, neboť tyto upravují povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. , spisová značka, , že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho potvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměru dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

18. Dále soud konstatuje, že ačkoliv by při užití toliko jazykového výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ v případě absence řádného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru přicházela v úvahu relativní neplatnost takovéhoto smlouvy, je soud povinen užít rovněž eurokonformní výklad tohoto ustanovení. Přitom je zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen „Směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standart ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Lze zmínit rozsudek Evropského soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18, který v rámci rozhodování o předběžné otázce uzavřel, že články 8 a 23 Směrnice 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, to je povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu za podmínky, že sankce splňuje požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 Směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, to je neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v 3leté promlčecí době.

19. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud v souladu s eurokonformním výkladem Směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle ustanovení § 86 ZoSÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané Smlouvy dle § 588 Občanského zákoníku, ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

20. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že žalobkyní byla žalovanému poskytnuta finanční částka 20 000 Kč, a to na základě neplatně uzavřené smlouvy. Povinností žalovaného je tedy uhradit tuto vyplacenou částku z titulu bezdůvodného obohacení, přičemž bylo prokázáno, že žalovaný k tomuto byl vyzván předžalobní upomínkou, ve které byla stanovena lhůta k plnění do 5. 12. 2024. Od 6. 12. 2024 je tak v prodlení, a proto byl zavázán zaplatit žalobkyni i požadované úroky z prodlení, jejichž výše je dána § 2 vládního nařízení číslo 351/2013 Sb. Žaloba tak byla shledána v celém rozsahu po právu, byť z jiného právního důvodu, než se žalobkyně domáhala, ale tím, že žalobkyně se jednání nezúčastnila, nemohl ji soud seznámit s tím, že má jiný právní názor, což však na konečný výsledek sporu nemá žádný vliv.

21. Dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. má žalobkyně, jako ve sporu úspěšná účastnice, právo na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady v celkové výši 7 560 Kč se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 840 Kč, odměny advokáta dle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2024 za 3 úkony právní služby po 1 940 Kč, celkem 5 820 Kč, 3 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 citované vyhlášky. Dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, .

22. Dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného plnit do tří dnů od právní moci rozsudku.