29 C 211/2023

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Langovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno a Anonymizováno Anonymizováno s.r.o., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 16 198 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 000 Kč za dobu od , datum, do zaplacení ve výši 8,5 % a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 511,86 Kč za dobu od , datum, do , datum, , a to do 1 roku od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, co do kapitalizovaných úroků ve výši 4 478 Kč, co do částky 434 Kč za náklady spojené s uplatněním pohledávky a co do částky 2 198 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne , datum, domáhala po žalovaném úhrady částky 14 000 Kč spolu se zákonným úrokem z částky 14 000 Kč za dobu od , datum, do zaplacení ve výši 8,5 %, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 511,86 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 478 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč, dále částky 2 198 Kč a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřel žalovaný se společností , právnická osoba, (dále „původní věřitel“) v písemné formě Smlouvou o úvěru č. , tel. číslo, . Na základě Smlouvy žalovaný obdržel finanční hotovost ve výši 5 000 Kč, což stvrdil vlastnoručním podpisem. , adresa, s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 1 150 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku. Celkově se tak žalovaný zavázal původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 6 150 Kč, a to v jediné splátce. Dále dne , datum, uzavřel žalovaný s původním věřitelem v písemné formě dodatek k úvěrové smlouvě č. , tel. číslo, , kterým byla navýšena jistina úvěru na celkovou částku 20 000 Kč. , adresa, s navýšenou jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 4 328 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku. Celkově se tak žalovaný zavázal původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 24 328 Kč, a to v jediné splátce ke dni , datum, . Dne , datum, byla mezi původním věřitelem a žalobkyní uzavřena Rámcová smlouva o postoupení pohledávek, na základě které došlo k postoupení pohledávky s účinností od , datum, . Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 21 198 Kč, a to za nesplacenou jistinu ve výši 14 000 Kč, nesplaceného smluvního úroku ve výši 4 328 Kč, nesplaceného smluvní pokuty ve výši 2 720 Kč a neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč.

2. Na začátek ústního jednání nařízeného na , datum, se žádný z účastníků nedostavil, přičemž žalobkyně a její právní zástupce se z jednání omluvili. Soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 2 a 3 o. s. ř. v jejich nepřítomnosti. Následně po zahájení jednání se dostavil žalovaný, který k věci uvedl, že neví, jestli si půjčil 14 000 Kč nebo 15 000 Kč a na závěr požádal, aby byla zohledněna jeho sociální situace, neboť je veden na úřadu práce, nemá nárok na podporu v nezaměstnanosti a nemá ani na zaplacení nájmu.

3. Ke zjištění skutkového stavu soud provedl tyto listinné důkazy, ze kterých učinil následující skutková zjištění:- ze Smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, uzavřené mezi společností , právnická osoba, a žalovaným dne , datum, bylo zjištěno, že věřitel, tedy společnost , právnická osoba, se zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 5 000 Kč výplatou v hotovosti v prodejnách společnosti , právnická osoba, . a dlužník se zavázal zaplatit úrok ve výši 1 150 Kč. Tedy celkovou částku 6 150 Kč, když dluh měl být uhrazen v jednorázové splátce;- z dodatku smlouvy o úvěru uzavřeného mezi společností , právnická osoba, a žalovaným dne , datum, bylo zjištěno, že celková částka jistiny úvěru byla navýšena na 20 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal uhradit celkovou částku 24 328 Kč ke dni , datum, , což představuje úrokovou sazbu ve výši 265,23 % ročně a RPSN 1 340,9 %;- z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru podepsaného žalovaným dne , datum, bylo zjištěno, že původní věřitel poskytl žalovanému informace týkající se spotřebitelského úvěru, zejména o době trvání spotřebitelského úvěru, který byl sjednán na dobu určitou v trvání 30 dnů, celkové částce, kterou bude muset zaplatit ve výši 6 150 Kč a dále, že úvěruschopnost žalovaného byla ověřována dotazem v Centrální evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku, v databázi Nebankovních registru klientských informací a Bankovního registru klientských informací a v databázi SOLUS;- z výpisu z účtu s datem , datum, bylo zjištěno, že z účtu původního věřitele byla dne , datum, poskytnuta žalovanému částka ve výši 5 000 Kč;- z výpisu z účtu s datem 4 10. 2021 bylo zjištěno, že z účtu původního věřitele byla dne , datum, poskytnuta žalovanému částka ve výši 5 000 Kč;- z výpisu z účtu s datem , datum, bylo zjištěno, že z účtu původního věřitele byla dne , datum, poskytnuta žalovanému částka ve výši 5 000 Kč;- z Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že původní věřitel, jako postupitel, uzavřel s žalobkyní, jako postupníkem, smlouvu, na základě které postoupil žalobkyni svou pohledávku za žalovaným dle citované Smlouvy, což bylo žalovanému doručeno přípisem, dle kterého měl dluh uhradit do , datum, ;- z upomínky ze dne , datum, a , datum, bylo zjištěno, že žalovaný byl původním věřitelem opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky;- z předžalobní upomínky bylo zjištěno, že žalovaný byl opětně upomínán k úhradě dluhu před podáním žaloby ze strany žalobkyně.

4. Na základě výše provedených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný obdržel od společnosti , právnická osoba, částku 15 000 Kč na základě tzv. Smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, , když tato společnost došla k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Při zjišťování úvěruschopnosti vycházela z údajů zjištěných dotazem v Centrální evidenci exekucí náhledem do insolvenčního rejstříku, databáze Nebankovních registru klientských informací a Bankovního registru klientských informací a databáze SOLUS. Žádné listiny o solventnosti žalovaného nepožadovala.

5. Další navrhované důkazy s ohledem na zjištěný skutkový stav soud neprováděl, neboť právní posouzení věci, jak bude uvedeno níže, na základě provedených důkazů bylo dostačující a další listiny by nemohly vést k jinému právnímu závěru.

6. Zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících zákonných ustanovení:

7. Podle § 2390 Občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Dle ustanovení § 588 Občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Dle ustanovení § 1968 věta prvá Občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

10. Dle ustanovení § 1970 věta prvá Občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

11. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložena platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

13. Dle ustanovení § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v 3leté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Po shora zjištěném skutkovém stavu soud dospěl na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:

16. Soud nejprve uvádí, že Smlouvu uzavřenou mezi účastníky vyhodnocuje jako Smlouvu o zápůjčce, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena žalobkyní, jako podnikatelkou, v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaným, jako spotřebitelem, v důsledku čehož na Smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva jako taková přitom byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, jak má na mysli ustanovení § 562 odst. 1 Občanského zákoníku. Klíčovou relevanci pak mají v projednávaném sporu citované ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ, neboť tyto upravují povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, , že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho potvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměru dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

17. Dále soud konstatuje, že ačkoliv by při užití toliko jazykového výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ v případě absence řádného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru přicházela v úvahu relativní neplatnost takovéhoto smlouvy, je soud povinen užít rovněž eurokonformní výklad tohoto ustanovení. Přitom je zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, (dále jen „Směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standart ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Lze zmínit rozsudek Evropského soudního dvora (druhého senátu) ze dne , datum, , sp. zn. C-679/18, který v rámci rozhodování o předběžné otázce uzavřel, že články 8 a 23 Směrnice 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, to je povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu za podmínky, že sankce splňuje požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 Směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, to je neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v 3leté promlčecí době.

18. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud v souladu s eurokonformním výkladem Směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle ustanovení § 86 ZoSÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané Smlouvy dle § 588 Občanského zákoníku, ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

19. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že s ohledem na absenci řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného, neboť nebyla řádně zkoumána příjmová ani výdajová stránka žalovaného, když původní věřitel vycházel pouze z nahlížení do registrů (centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, bankovního registru klientských informací a nebankovního registru klientských informací), nemohlo dojít k platnému uzavření Smlouvy o zápůjčce. Žalovanému tak vzniklo bezdůvodné obohacení vůči původnímu věřiteli, když tento mu prokazatelně poskytl finanční částku 15 000 Kč, přičemž dle žalobkyně v tomto řízení z titulu jistiny uplatňuje částku 14 000 Kč, tím pádem muselo ze strany žalovaného dojít k částečné úhradě ve výši 1 000 Kč, což žalovaný v průběhu jednání nepotvrdil ani nevyvrátil, když si nebyl ani vědom, zda mu byla poskytnuta částka ve výší 14 000 Kč nebo 15 000 Kč. Dluh žalovaného tak činí částku 14 000 Kč a s ohledem na to, že žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dluhu, který měl být uhrazen do , datum, ode dne následujícího, tedy od , datum, je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého závazku a v této části bylo žalobě vyhověno včetně požadovaných úroků z prodlení, jejichž výše je dána § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., přičemž žalobkyně v rámci dispozice se žalobou vyčíslila úroky za období od , datum, do , datum, na částku 511,86 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně pak vychází ze Smlouvy o postoupení pohledávek, která je zcela v souladu s ustanovením § 1879 Občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.

20. S ohledem na výše uvedené, cokoliv, co žalobkyně požadovala nad částku 14 000 Kč s příslušenstvím z této částky, již bezdůvodným obohacením není, neboť se jedná o plnění z neplatné smlouvy a v tomto rozsahu, jak je uvedeno v odst. II. výroku tohoto rozhodnutí, byla žaloba zamítnuta.

21. Soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. určil z důvodu majetkové situace žalovaného lhůtu pro splnění povinnosti uložené žalovanému tímto rozsudkem v trvání 1 roku od právní moci tohoto rozsudku.

22. V souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. soud nepřiznal právo náhrady nákladů řízení žádnému z účastníků, neboť procesně ani jeden z účastníků nebyl převážně úspěšný.