29 C 241/2025

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Langovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 25 587 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 000 Kč za dobu od 13. 2. 2026 do zaplacení ve výši 11,5 %, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, co do částky 16 587 Kč a co do úroků z prodlení ve výši 12,75 % za dobu od 13. 7. 2024 do 12. 2. 2026 a co do úroků z prodlení z částky 16 587 Kč ve výši 1,25 % za dobu od 13. 2. 2026 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 11. 3. 2025 domáhala po žalované úhrady částky 25 587 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 6. 12. 2023 mezi společností právnická osoba a žalobkyní. Původní věřitel uzavřel s žalovanou dne 11. 3. 2024 smlouvu o úvěru č. hodnota na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 9 000 Kč. Žalovaná následně využila svého práva na navýšení úvěru a čerpala úvěr v celkové výši 20 000 Kč, který měl být splacen nejpozději 12. 7. 2024. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, proto byla původním věřitelem opakovaně vyzývána k úhradě dluhu. Předmětem žalobního návrhu byla pohledávka v celkové výši 25 587 Kč skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč, ze smluvního úroku, který v době zesplatnění činil 4 367 Kč a dále smluvní pokuty ve výši 1 220 Kč nejpozději splatných 12. 7. 2024. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.zaplo.cz. Za účelem ochrany majetkových práv původního věřitele tento před uzavřením smlouvy může využívat informace z dlužnických registrů a úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích a lustracích. Původní věřitel úvěr žalované vyplatil v období mezi 11. 3. 2024 převodem z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se však žalované nepodařilo doručit do vlastních rukou, proto byl tento usnesením Okresního soudu v adresa ze dne 23. 5. 2025, č. j. EPR č. účtu-12 zrušen a ve věci bylo nařízeno ústní jednání.

3. Ve věci bylo nařízeno ústní jednání na 14. 5. 2026. Žalobkyně a její právní zástupce se z tohoto jednání omluvili. Žalovaná se bez omluvy nedostavila. Bylo tedy jednáno a rozhodnuto v jejich nepřítomnosti v souladu s ustanovením § 101 odst. 2 a 3 o. s. ř.

4. Ke zjištění skutkového stavu soud provedl tyto listinné důkazy, ze kterých učinil následující skutková zjištění: - ze smlouvy o úvěru č. hodnota bylo zjištěno, že věřitel: právnická osoba uzavřel dne 11. 3. 2024 s žalovanou smlouvu o spotřebitelském neúčelovém úvěru splatným jednorázově ve výši 9 000 Kč s tím, že datum splatnosti bylo stanoveno na 10. 4. 2024. Zápůjční úroková sazba činila 279,83 % a RPSN 1141,20 %. Smlouva byla uzavřena distančním způsobem; - z dodatků ke smlouvě o úvěru č. hodnota s pořadovým číslem hodnota-7 bylo zjištěno, že tyto dodatky byly uzavírány opět distančním způsobem s tím, že nejprve došlo k navýšení jistiny úvěru na částku 12 000 Kč, přičemž RPSN činilo 1141,20 % (dodatek 1), následně došlo k navýšení na částku 14 000 Kč, RPSN činilo 1191,50 % (dodatek 2), následně došlo k navýšení na částku 15 000 Kč, RPSN činilo 1258,20 % (dodatek 3), následně mělo dojít k navýšení jistiny úvěru na částku 16 000 Kč s RPSN 1337,60 % (dodatek 4), dále byla celková částka jistiny úvěru zvýšena na 17 000 Kč a RPSN tak činilo 1421,50 % (dodatek 5), dle dodatku 6 celková částka jistiny úvěru byla dohodnuta na 20 000 Kč a RPSN činilo 1681,40 %. Dle dodatku č. hodnota byla změněna smlouva v datu splatnosti na 8. 6. 2024 s tím, že RPSN na celý úvěr mělo činit 455,30 %; - z předžalobní výzvy bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána původním věřitelem 12. 7. 2024 k úhradě částky 25 687 Kč s tím, že původní věřitel zesplatnil úvěr, když žalovaná nevyužila možnosti mimosoudního řešení a dluh neuhradila; - z výpisu z běžného účtu vedeného u právnická osoba bylo zjištěno, že dne 11. 3. 2024 byla provedena okamžitá platba s VS var. symbol ve výši 9 000 Kč, dne 11. 3. 2024 byla provedena okamžitá platba ve výši 3 000 Kč na VS var. symbol, dne 14. 3. 2024 byla provedena okamžitá platba ve výši 2 000 Kč pod VS var. symbol, dne 16. 3. 2024 byla provedena okamžitá platba ve výši 1 000 Kč pod VS var. symbol, dne 20. 3. 2024 byla provedena platba 1 000 Kč pod VS var. symbol, dne 24. 3. 2024 opět okamžitá platba 1 000 Kč pod VS var. symbol a dne 4. 4. 2024 okamžitá platba ve výši 3 000 Kč pod VS var. symbol; - ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi postupitelem právnická osoba a postupníkem právnická osoba. bylo zjištěno, že byla uzavřena rámcová smlouva o postoupení pohledávek, když předmětem této smlouvy bylo stanovení podmínek pro postupování pohledávek z postupitele na postupníka, a to na základě dílčích smluv o postoupení pohledávek; - ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že na žalobkyni byla postoupena i pohledávka za žalovanou; - z přípisu, který byl žalované odeslán 18. 12. 2024 bylo zjištěno, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni od postupitele právnická osoba; - na návrh žalobkyně byl učiněn dotaz na společnost právnická osoba, která dne 20. 1. 2026 sdělila, že na účet č. č. účtu v období od 11. 3. 2024 do 4. 4. 2024 evidentně ještě v období dvou následujících dnů byla evidována pouze 1 příchozí platba pod VS var. symbol, a to ve výši 9 000 Kč.

5. Na základě výše provedených důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Společnost právnická osoba postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Původní věřitelka uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru č. hodnota dálkovým způsobem na částku 9 000 Kč s délkou splatnosti půjčky 30 dnů a RPSN za celý úvěr 1141,20 %. Smlouva o úvěru byla distančním způsobem měněna dodatky č. hodnota-7, přičemž celková částka jistiny úvěru měla být změněna na 20 000 Kč, datum splatnosti mělo být stanoveno na 89 dnů a RPSN 455,30 %. Smlouva o úvěru ani dodatky nebyly žalovanou podepisovány. jméno FO, na kterou měly být částky žalované připisovány, sdělila, že na předmětný účet pod VS var. symbol byla připsána pouze částka 9 000 Kč. Další platby nebyly bankou potvrzeny.

6. Zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících zákonných ustanovení:

7. Podle § 2390 Občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Dle ustanovení § 588 Občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 Občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

10. Dle ustanovení § 1968 věta prvá Občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

11. Dle ustanovení § 1970 věta prvá Občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

12. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložena platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

14. Dle ustanovení § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v 3leté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Po shora zjištěném skutkovém stavu soud dospěl na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:

17. Soud nejprve uvádí, že Smlouvu uzavřenou mezi účastníky vyhodnocuje jako Smlouvu o zápůjčce, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena žalobkyní, jako podnikatelkou, v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaným, jako spotřebitelem, v důsledku čehož na Smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva jako taková přitom byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, jak má na mysli ustanovení § 562 odst. 1 Občanského zákoníku. Klíčovou relevanci pak mají v projednávaném sporu citované ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ, neboť tyto upravují povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. spisová značka, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho potvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměru dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze právnická osoba), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

18. Dále soud konstatuje, že ačkoliv by při užití toliko jazykového výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ v případě absence řádného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru přicházela v úvahu relativní neplatnost takovéhoto smlouvy, je soud povinen užít rovněž eurokonformní výklad tohoto ustanovení. Přitom je zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen „Směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standart ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Lze zmínit rozsudek Evropského soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18, který v rámci rozhodování o předběžné otázce uzavřel, že články 8 a 23 Směrnice 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, to je povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu za podmínky, že sankce splňuje požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 Směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, to je neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v 3leté promlčecí době.

19. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud v souladu s eurokonformním výkladem Směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle ustanovení § 86 ZoSÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané Smlouvy dle § 588 Občanského zákoníku, ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

20. Dle ustanovení § 1895 občanského zákoníku odst. 1 nevylučuje-li to povaha smlouvy, může kterákoli strana převést jako postupitel svá práva a povinnosti ze smlouvy nebo z její části třetí osobě, pokud s tím postoupená strana souhlasí a pokud nebylo dosud splněno.

21. Žalobkyně se svým žalobním požadavkem domáhala po žalované úhrady částky 25 587 Kč s příslušenstvím, a to ze smlouvy o úvěru číslo hodnota uzavřené mezi její právní předchůdkyní, tedy společností právnická osoba, a žalovanou dne 11. 3. 2024 ve znění dodatků č. hodnota-7. Soud se tedy nejprve zabýval otázkou aktivní legitimace žalobkyně a dovodil, že je ve věci aktivně legitimována, neboť pohledávka za žalovanou jí byla postoupena od původního věřitele. Žalobkyně tvrdila, že žalované byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, a to na základě výše předmětné smlouvy ve znění jejích dodatků. Jelikož tato smlouva byla shledána absolutně neplatnou pro nedostatky spočívající především v tom, že žalobkyně neprokázala, že byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované, náleží žalobkyni pouze bezdůvodné obohacení ve výši, která měla být v tomto řízení prokázána. Žalobkyně tvrdila, že se jednalo o částku 20 000 Kč. Dle sdělení příslušné banky na účet žalované bylo připsáno v předmětném období a pod žalobkyní sděleným variabilním symbolem pouze 9 000 Kč. Toto je tedy rozsah bezdůvodného obohacení, který byla žalovaná zavázána žalobkyni zaplatit. Ve zbytku, spočívajícím v neprokázané výši bezdůvodného obohacení a v požadavcích z neplatné úvěrové smlouvy, byla žaloba včetně příslušenství zamítnuta (odst. II. výroku). Jedná se tedy o částku 16 587 Kč s příslušenstvím, a to s úroky ve výši 12,75 % za dobu od 13. 7. 2024 do 12. 2. 2026, když žalobkyně neprokázala, že žalovaná od 13. 7. 2024 byla v prodlení s plněním peněžitého závazku, a to právě s ohledem na neplatnou smlouvu. Splatnost se tak odvíjí až od doručení žaloby, což je považováno za výzvu k úhradě dluhu, a pokud byla žaloba doručena 9. 2. 2026, tak k tomu náleží 3 dny na plnění a od 13. 2. 2026 je potom žalovaná v prodlení. Dále byla žaloba zamítnuta od 13. 2. 2026 ve věci příslušenství z částky 16 587 Kč, a to v rozsahu 1,25 % s ohledem na vládní nařízení č. 351/2013 Sb. - § 2, když k datu 13. 2. 2026 byla výše úroků stanovena částkou 11,5 %. Pokud žalobkyně požadovala 12,75 %, byla v rozsahu rozdílu, tedy v rozsahu 1,25 % žaloba zamítnuta. Od toho se pak odvíjí výše úroků z prodlení, které je žalovaná zavázána zaplatit žalobkyni, jak je stanoveno v odst. I. výroku tohoto rozhodnutí, a to částkou 11,5 %.

22. S ohledem na výsledek sporu, kdy žalobkyně nebyla ve věci převážně úspěšná a žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, právo náhrady nákladů řízení nebylo přiznáno žádné z účastnic.

23. Dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti žalované plnit do 3 dnů od právní moci rozsudku. Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Ostravě, písemně, ve dvou vyhotoveních. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.