29 C 259/2020

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Langovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o 17 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 750 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,25 % za dobu od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, co do částky 8 250 Kč a úroků z prodlení ve výši 8,5 % z této částky za dobu od datum do datum a úroků z prodlení ve výši 0,25 % z částky 8 750 Kč za dobu od datum do zaplacení se zamítá.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou z datum domáhala po žalované úhrady částky 17 000 Kč s úroky z prodlení ve výši dvojnásobku diskontní sazby stanovené ČNB a platné 1. den ode dne datum.

2. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila žalobu tak, že požaduje úroky z prodlení ve výši 8,5 % z dlužné částky.

3. Žalobkyně na žalobě setrvala. Tvrdila, že žádná dohoda mezi účastnice nebyla sepsána, byla však dohoda ústní s tím, že po uskutečnění zájezdu hned od září měla žalovaná dluh splácet. S žalovanou byly kamarádky, vše probíhalo ústně, žalované zaslala dvě předžalobní upomínky, k výpovědi smlouvy, ani k odstoupení od smlouvy nedošlo. Má za to, že tím, že žalovaná na dluh uhradila 3 000 Kč, došlo k uznání dluhu. S žalovanou se dohodly, že ona zaplatí zájezd a přípravy k zájezdu a žalovaná jí následně zaplatí 20 000 Kč. K dohodě došlo před zájezdem a byly dohodnuty, že každý měsíc počínaje měsícem září 2017 uhradí po 1 000 Kč. Žalovaná uhradila pouze 3 000 Kč někdy v roce 2019.

4. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, nárok žalobkyně neuznala. Tvrdila, že byla žalobkyní pozvána, když ona sama neměla finanční prostředky. Ona měla za to, že se ze strany žalobkyně jedná o dar pro žalovanou, když předmětem darování byl zájezd jako takový. Obě účastnice někdy v červnu – červenci 2017 byly v Tunisku, žalobkyně se tam seznámila s nějakým mužem a chtěla ho vidět znovu. Na přelomu července a srpna 2017 nabídla žalované, ať jedou spolu. Žalobkyně jí nabídla, že dovolenou zaplatí, s čímž ona souhlasila. Ona sama si zapůjčila od rodiny 5 000 Kč na dovolenou na útraty. Nárok žalobkyně nikdy neuznala, nebyla uzavřena žádná dohoda o splátkách, ani dohoda o zápůjčce. Nebyla jí ani doručena výpověď tvrzené smlouvy o zápůjčce.

5. Ke zjištění skutkového stavu soud provedl tyto listinné důkazy, ze kterých učinil následující skutková zjištění: -) Z druhé předžalobní výzvy ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 17 000 Kč s tím, že datum účastnice uzavřely dohodu o půjčce, na základě které žalobkyně zapůjčila žalované 20 000 Kč a dluh měl být splacen měsíčními splátkami po 1 000 Kč, přičemž byla uhrazena pouze částka 3 000 Kč. -) Z listin cestovní kanceláře právnická osoba bylo zjištěno, že se jedná o informace ke komplexnímu cestovnímu odbavení pro klienty celé jméno žalobkyně a celé jméno žalované, konečnou destinací bylo Tunisko, ubytování ve dvoulůžkovém pokoji a odlet a přílet letiště obec, zájezd v období od datum do datum. -) Z výpisu z běžného účtu vedeného u Air bank na jméno celé jméno žalobkyně bylo zjištěno, že z tohoto účtu bylo za účelem rezervace převedeno 23 500 Kč a dále byly provedeny výběry z bankomatu datum ve výši 1 000 Kč, dále datum bylo hrazeno taxi ve výši 545 Kč a dále výběr z bankomatu 6 000 Kč, dále byly provedeny výběry z automatu v Tunisku ve výši 1 396,65 Kč ze datum, 1 398,35 Kč ze dne datum a 932,14 Kč z datum. Dne datum byla provedena platba ve výši 698 Kč a výběr hotovosti dne datum ve výši 1 000 Kč. Dne datum byla provedena platba ve výši 730 Kč, datum výběr z automatu 9 000 Kč, 465,63 Kč celkem 6x.

6. Soud dále provedl důkaz z korespondence na sociální síti mezi účastnicemi, ze které bylo zjištěno, že účastnice spolu probíraly otázku financování jejich společného zájezdu do Tuniska, žalovaná se vyjadřovala ke své finanční situaci, že je špatná a že nepočítala s takovou částkou za dovolenou, když žalobkyně zmiňovala částku„ skoro 20 000 Kč“, dále se žalovaná omlouvala za své chování. Rovněž přislíbila, že bude platit měsíčně. Dále v e-mailové korespondenci je mimo jiné uvedeno, že žalovaná připomíná, že říkala žalobkyni, že na zájezd nemá a že mimoto byly se zájezdem spojené další výdaje, o kterých se zmiňuje v korespondenci rovněž žalobkyně. Předmětná korespondence je z období od datum do datum.

7. Soud dále ke zjištění skutkového stavu provedl důkaz výslechem svědkyně jméno příjmení a svědka jméno příjmení. Z výslechu svědkyně jméno příjmení bylo zjištěno, že obě účastnice byly na dovolené, kde se žalobkyně seznámila s mužem a chtěla Tunisko navštívit podruhé. Nechtěla však odjet sama, nabídla žalované, aby jela s ní. Obě účastnice byly velké kamarádky. Podruhé se jelo do Tuniska z popudu žalobkyně, žalovaná na to neměla peníze. Svědkyně měla za to, že žalovaná je na tom finančně dobře.

8. Z výslechu svědka jméno příjmení bylo zjištěno, že účastnice byly na společné dovolené v africké zemi, žalobkyně tam chtěla jet podruhé, protože se tam seznámila s mužem, dovolenou financovala, účastnice byly kamarádky, následně se rozhádaly.

9. Na základě výše provedených důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně s žalovanou absolvovaly v době od datum do datum zájezd do Tuniska, za který žalobkyně zaplatila částku 23 500 Kč za obě. Jednalo se o druhý zájezd v letních měsících ve stejné lokaci, kterého se účastnice zúčastnily, a to z toho důvodu, že žalobkyně měla osobní zájem o zájezd v této destinaci, přičemž k zájezdu došlo z její iniciativy. Žalovaná před započetím zájezdu na zájezd neměla v hotovosti finanční prostředky, což žalobkyni bylo známo. V souvislosti se zájezdem měly účastnice i jiná vydání, a to jak s dopravou na místo odletu, tak i s osobními přípravami a občerstvením v místě zájezdu. Žalobkyně cca po 2 letech od absolvování zájezdu požadovala po žalované úhrady za zájezd a výdaje s tím spojené, přičemž žalovaná po urgenci uhradila 3 000 Kč. Účastnice byly přítelkyněmi a jejich přátelství bylo narušeno v souvislosti s nevyřešenými finančními otázkami ohledně absolvovaného zájezdu.

10. Jelikož žalobkyně tvrdila, že s žalovanou uzavřela smlouvu o zápůjčce na částku 20 000 Kč, což žalovaná popírá a naopak tvrdila, že se jednalo o dar žalobkyně pro žalovanou, což popírala žalobkyně, musel soud nejprve vyřešit tuto skutkovou otázku.

11. Pro právní zhodnocení soud použil občanský zákoník č. 89/2012 Sb.

12. Dle ustanovení § 2390 citovaného zákona přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

13. Dle ustanovení § číslo odstavec 1 neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba 6 týdnů.

14. Dle ustanovení § 2053 citovaného zákona uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

15. Dle ustanovení § 2054 odstavec 2 plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uzná i zbytek dluhu.

16. Dle ustanovení § 2055 odstavec 1 citovaného zákona darovací smlouvou dárce bezplatně převádí vlastnické právo věci nebo se zavazuje obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví a obdarovaný dar nebo nabídku přijímá.

17. V daném případě bylo mezi účastnicemi sporné, zda uzavřely smlouvu o zápůjčce, případně smlouvu darovací. Soud po zhodnocení všech provedených důkazů, které hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by účastnice, kteroukoli z výše uzavřených smluv uzavřely. Co se týče smlouvy o zápůjčce, má soud za to, že žalobkyně neprokázala, a to ani listinnými důkazy, ani svědeckými výpověďmi, že by tato smlouva mezi účastnicemi byla uzavřena. Žalovaná toto popírala, přičemž z výslechu svědků mimo jiné soud vzal za prokázáno, že žalobkyni byla známa finanční situace žalované před započetím zájezdu a bylo jí známo, že by žalovaná v pořadí druhý zájezd během jedné letní sezóny neabsolvovala. Jeví se tedy velmi nepravděpodobným, že by žalovaná takovouto smlouvu uzavřela. Pokud následně došlo k částečnému plnění ze strany žalované, toto soud nepovažuje za uznání dluhu ve smyslu ustanovení § 2054 odstavec 2 citovaného zákona, když z okolností, za kterých došlo k částečné úhradě, nelze jednoznačně dovodit, že se jednalo o uznání dluhu, což ostatně žalovaná i popírala a spíše se jeví, že žalovaná k částečné úhradě přistoupila proto, že žalobkyně na ni naléhala s úhradou, a to za situace, kdy účastnice byly přítelkyněmi.

18. Pokud žalovaná tvrdila, že s žalobkyní uzavřela darovací smlouvu, kterou žalobkyně žalované zájezd a další výdaje s tímto spojené darovala, toto soud rovněž nemá za prokázáno, ani z výpovědi obou svědků, ani z korespondence na sociálních sítích, když svědkyně jméno příjmení měla informace pouze od žalované, u samotného jednání mezi účastnicemi nebyla, a svědek jméno příjmení o financování zájezdu nebyl informován v podstatě vůbec. Co se týče konverzace mezi účastnicemi na sociální síti, z té pak bylo možno dovodit, že žalovaná vyjadřovala zájem žalobkyni v souvislosti se zájezdem provést nějakou platbu, ovšem z finančních důvodů tak neučinila.

19. Soud má tedy za to, že ani jedna z účastnic neprokázala svá tvrzení, tedy žalobkyně neprokázala uzavření smlouvy o zápůjčce s žalovanou a žalovaná neprokázala uzavření smlouvy darovací. Pro právní jistotu soud dále uvádí, že co se týče smlouvy o zápůjčce, i kdyby soud dospěl k závěru, že tato smlouva uzavřena byla, nebylo by z tohoto titulu možno žalobě vyhovět, neboť žalobkyně ani netvrdila, že by tuto smlouvu vypověděla, a tento závazek by tedy nebyl splatný, což má za následek zamítnutí žaloby.

20. Dle ustanovení § 2991 odstavec 1 citovaného zákona kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

21. Jelikož soud nezval za prokázáno tvrzení účastnic, že byla mezi nimi uzavřena jak smlouva o zápůjčce, tak smlouva darovací a je nesporné, že žalovaná se zúčastnila zájezdu, který uhradila žalobkyně, soud v souladu s ustanovením § číslo dospěl k závěru, že se žalované dostalo bezdůvodného obohacení, a to v ceně zájezdu, který činil dle výpisu z účtu žalobkyně 23 500 Kč za obě účastnice, polovina z toho je 11 750 Kč a v této částce soud shledal bezdůvodné obohacení žalované. Pokud se žalobkyně domáhala částky celkem 17 000 Kč s tím, že žalovaná na zájezd uhradila již 3 000 Kč a další částky byly v souvislosti se zájezdem na dopravu, zkrášlující procedury, event. za pohoštění, k těmto dalším výdajům soud nepřihlížel, neboť nebylo prokázáno, a to ani výpisy z účtu žalobkyně, zda se jednalo o výdaje za žalovanou, v jaké výši a z jakého důvodu. Soud tedy zohlednil, že cena zájezdu činila 11 750 Kč a žalovaná uhradila žalobkyni na zájezd 3 000 Kč, zbývá tak uhradit 8 750 Kč.

22. Jelikož žalobkyně požadovala celkem částku 17 000 Kč, žaloba co do částky 8 250 Kč byla zamítnuta, jak je uvedeno v odstavci II. výroku tohoto rozhodnutí, a to včetně požadovaných úroků z prodlení z této částky ve výši 8,5 % za dobu od datum do datum, jelikož žalobkyně požadovala úroky z prodlení ve výši 8,5 % od datum, přičemž dle ustanovení § 1968 a § 1970 citovaného zákona nárok na úroky z prodlení žalobkyni vznikl, ovšem pouze ve výši dané § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., který k tomuto dni činí 8,25 %, byla žaloba co do úroku z prodlení výši 0,25 % z částky 8 750 Kč za dobu od datum do zaplacení zamítnuta, tak jak je specifikováno v odstavci II. výroku tohoto rozhodnutí.

23. V souladu s ustanovením § 142 odstavec 2 o. s. ř. soud nepřiznal žádné z účastnic právo na náhradu nákladů řízení, neboť ani jedna z účastnic neměla převážný úspěch ve věci, když žalobě bylo vyhověno co do částky 8 750 Kč a co do částky 8 250 Kč a částečně i co do úroku z prodlení vyhověno nebylo, soud proto vyslovil, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (odstavec III. výroku).

24. Dle ustanovení § 160 odstavec 1 o. s. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti žalované plnit do tří dnů od právní moci rozsudku. Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Ostravě, písemně, ve dvou vyhotoveních. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.